Danton
Danton
Danton
Réžia:
Andrzej WajdaKamera:
Igor LutherHudba:
Jean ProdromidèsHrajú:
Gérard Depardieu, Wojciech Pszoniak, Anne Alvaro, Roland Blanche, Patrice Chéreau, Emmanuelle Debever, Krzysztof Globisz, Ronald Guttman, Tadeusz Huk (viac)Obsahy(1)
Francúzska revolúcia začala požierať vlastné deti a pod gilotínu sa dostávali stále noví nepriatelia národa - aj tí, ktorí sa stali obeťou mocenského boja medzi jej vodcami. Jedným z nich bol aj Georges Jacques Danton. Film Andrzeja Wajdu o spore dvoch rozdielnych osobností francúzskej revolúcie - Dantona a Robespierra je adaptáciou divadelnej hry Stanislawa Przybyszewského. (STV)
(viac)Recenzie (89)
Vynikající snímek prodchnutý ponurou atmosférou, výborně vystihující dobu v níž se odehrává. Nad celým příběhem visí neustálá hrozba blížícího se neodvratného konce. V mrazivé závěrečné scéně, kdy si Angela Winkler coby Lucille Duplesissová uvazuje pod guillotinou kolem krku červenou šňůru pláště, jako by předjímala svoji vlastní blížící se záhubu... ()
Veľká francúzska revolúcia - Maximilián Robespierre - Georges Jacques Danton. Najklasickejšie čarovné slovíčko, ktoré vystihuje poslednú dekádu 18. storočia, je bez akýchkoľvek bližších debát : g-i-l-o-t-í-n-a, ktorá pravidelne vyčerpávala nepohodlných tak, že do úvahy spadala táto príznačná pomôcka, ktorá behom sekundy poslala človeka do večných lovísk, spôsobom, že sa mu odtne hlava... Nechutná, depresívna doba, ktorá sa s nikým absolútne nesrala !!! Vedel by som si ju predstaviť, ako účinný nástroj na nenávidených politikov, ktorými sa to všade, len tak hemží... Nejaké tipy ? Sakra, veľa ich je... Pred týmito dvomi pánmi, ktorí si liezli do zelí, čakala gilotína na Ľudovíta XVI a jeho manželku Máriu Antoinettu. Vynikajúci historický film, venujúci sa týmto udalostiam, vyššie uvedených, bez manželského páru, nižšie, pod taktovkou, skúseného poľského majstra - Andrzeja Wajdu + za kamerou stál, slovenský borec - Igor Luther, ktorý tomu dodal, extrémne znepokojivý podtón, vlastne po celý čas som mal strašne divný pocit !!! Vystupuje tu pomerne veľa hercov, rôznych národností, ale mňa najviac tradične zaujal - DEPARDIEU, keď bol ešte veľmi schopný herec ! I Wojciech Pszoniak, ako ROBESPIERRE, je výborný, no Gérard, medzi všetkými najviac exceluje, určite treba vidieť cez francúzsky originál s českými titulkami, inak neodporúčam, ak nie takto. Jednoducho, pred kamerou, i za kamerou, sa stretli špičkoví pracovníci, kde to nemohlo dopadnúť zle, či napríklad napísať scenár, podľa Jean-Claude Carrière, ktorý spolupracoval s českým režisérom Milošom Formanom, či i samotní aktéri z Poľska, Wajda, Holland, sa zapojili do finálnych prác, to je maximálny pôžitok, ktorý ma priklincoval, takmer na 2 a pol hodiny do sedačky ! Významný film, ktorý som až doteraz nevidel, čo sa javilo, ako veľká chyba, ktorú bolo treba, čo najrýchlejšie dať do poriadku ! ()
Historicky vcelku věrný snímek. Teda aspoň myslím, protože o téhle éře až tak moc načteno nemám. Francouzská revoluce je hodně zajímavé téma. A zrovna fáze, kdy "revoluce požírá vlastní děti" mi přijde jako jedna z částí historie, která se celkem ráda opakuje. Takže vřele doporučuju - i kvůli G. Depardieau. UPDATE 2018: Viděl jsem to po děsně dlouhé době a přišlo mi to znova výborný. Akorát jako nejzajímavější osoba celého děje už mi nepřišel poživačný Danton, ale Robbespierre. Divný, asketický, mocichtivý chlap a manipulátor, který se ale docela snaží nesejmout bývalé kamarády. Jenže ono to už od nějakého bodu prostě nejde a začíná být jasné, že se budou sekat hlavy. Jestli bych teď filmu něco vytknul, tak to, že pokud člověk nezná nějak přesněji historické okolnosti a lidi, nebude dost často vědět, kdo je kdo. Třeba já doteď nevím, kdo byl ten Robbespierrův kámoš s naušnicí. ()
For Me 86% ()
Dělat z Dantona hrdinu a z Robespierra padoucha je hodně laciné. Soud s Dantonem bych spíše přirovnal k politickým procesům v 50. letech, kdy komunisté věšeli své spolustraníky. Čili svině se zbavovaly sviní. Film sám se místy až příšerně táhne a já měl neodbytný pocit, že vše je točeno výhradně pro Francouze, případně pro ty, kteří se o události kolem Francouzské revoluce zajímají. Pozornost tak udržují jen výborný výkon Gérarda Depardieu a strhující projev Wojciecha Pszoniaka v roli Robespierra, který svého francouzského kolegu v mých očích přehrál. 50% ()
Nějak se to zvrhlo... Kyselé hrozny sladké Francie očima Andrzeje Wajdy aneb jak se dělá revoluce. Země Galského kohouta to nejsou jenom croissanty, Provance, Eiffelovka a Notre Dame de Paris, ale taky období konce 18. století a krvavá lázeň, kterou si moderní historikové navykli označovat nevinně vyhlížející zkratkou VFR. Geniální zpracování velmi vděčného tématu zdobí především naprosto strhující výkon Gérarda Depardieu a mistrovské zachycení ducha doby. Doslova tak můžete cítit onu zlověstnou atmosféru, ve které to máte ke gilotině stejně daleko jako k olivové ratolesti. Liberté, égalité, fraternité nebo také kdo nejde s námi, jde proti nám. Vedle "úspěchů" Výboru pro veřejné blaho pak vypadá řádění samotného hraběte Drákuly jako nevinná strkanice na pískovišti. Slovo vlastenectví v sobě ještě nikdy neneslo tolik odpornou pachuť bezbřehého fanatismu a zbabělosti. Ale co, když se kácí les, lítají třísky, že? Třikrát fuj, pánové! ()
Kdo jinému gilotinu chystá, sám pod ní končí. A demokracie je pouhou iluzí.. ()
Veľká francúzska revolúcia, jej pôvodcovia ale i obete. Režisér Andzej Wajda majstrovsky zachytil nepokojnú revolučnú dobu bez toho, aby sa stal film veľkolepou historickou epopejou. Skôr sa sústreďuje na súboj dvoch mužov "otcov revolécie", každý uznávajúci svoje ideály v podaní Gérarda Depardieua (nominácia na Cézara a Cena amerických filmových kritikov) a menej známeho Wojciecha Pszoniaka v úlohe Maximiliána Robespierra (jeho cesta pod gilotínu nasledovala 114 dní po Dantonovi), ktorý sa svoje úlohy zhostil snáď ešte lepšie, pričom má snímka značne inscenačný ráz. Silno spracovaný je či už Dantonov posledný veľký prejav, tak aj následná veľmi chladná poprava. Wajda získal za réžiu niekoľko významných ocenení, okrem iného aj Cézara a nomináciu v kategórii najlepší film. Nakrúcanie začalo až po štvorročných prieťahoch spôsobených politickou situáciou v Poľsku, za kameru sa potom postavil Slovák Igor Luther. ()
Francouzská republika je ve druhém roce své existence a začínají se projevovat nedostatky. Není chleba a lidé začínají být nespokojení. Jeden z vůdců M. Robespierre je pro zavedení teroru a masových poprav všech "nepřátel revoluce" jako prostředku pro udržení disciplíny. Do Paříže však přijíždí i G. Danton. Také vedl revoluci, ale je pro mírnou cestu. A lid ho miluje. Intriky a souboj hlavních osobností Francie konce 18. století - to je stěžejní náplň Wajdova filmu. Kdo nakonec zvítězí a získá moc? Celým filmem se táhne všudypřítomný strach. Strach z přítomnosti, strach z lůzy, strach z protivníků i z lidí v nejbližším okolí. ()
Hodně "upovídaný" a místy trochu zdlouhavý snímek, na němž je patrné, že se jedná o divadelní adaptaci a na jevišti to musela být ještě daleko působivější podívaná. Přesto se podle mého názoru jedná o historicky věrné ztvárnění vnitřních bojů během Velké francouzské revoluce s důležitou výpovědní hodnotou. Gérard Depardieu zde navíc exceluje v jedné ze svých nejlepších rolí! ()
Na tuhle verzi Dantona musíte mít historii opravdu rádi. neboť zpracování je místy poněkud rozvleklejší, ale svým hereckým výkonem to Depardieu bravurně vyrovnává.Téma, které je pro někoho zajímavé, pro někoho ne, ale každopádně velmi poučné i do dnešní doby a tak čtyři hvězdy. ()
Film jako názorná ilustrace údajného citátu Pierra Vergniauda: Revoluce, jako bůh času Saturn, začíná požírat své děti. 1) 28letá Stanisława Przybyszewska, který celý svůj krátký život zasvětila francouzské revoluci (zemřela 1935) vytvořila svou hru v roce 1929. 52letý Francouz Jen-Claude Carriere podle ní napsal scénář pro film, který natočil 57letý Andrzej Wajda. 2) Výborným hereckým výkonům vévodí 35letý Gérard Depardieu (Danton). Myslím, že jsem ho lépe hrát dosud neviděl. 3) Výstižný koment: belldandy, flanker.27. ()
Mistrovským způsobem podané šílenství francouzské revoluce. Nad všechny vyniká brilantní herectví Gérarda Depardieua, který by mohl všechny ostatní lehce zastínit, ale i jejich postavy byly natolik silné a tak dobře zahrané, že se jen "nekrčily v koutě". Wajdova režie nemá sebemenší chybu. ()
Pro mě až příliš divadelní. ()
Mezi koktavým rozpomínáním se na články Deklarace práv člověka a občana a jejich bezchybném mechanickém odříkávání v podání malého chlapce se odvíjí drama dvou mužů-vůdce jakobínů Robespierra (který pro dobro republiky neváhá stínat hlavy) a umírněného Dantona (který je už z permanentní revoluce, již sám pomáhal zažehnout, unaven). Toto drama je nadčasovým příběhem o tom, jak revoluce požírá své vlastní děti, a v co se mění původně pokrokové myšlenky. Je založeno především na silném scénáři a (zejména ve své druhé polovině) strhujícím výkonu G. Depardieua. Všem adeptům vstupu do politiky pouštět povinně! ()
ocenenia : Montréal World Film Festival 1983 - Najlepší herec (Gérard Depardieu a Wojciech Pszoniak) ◘◘◘◘ BAFTA 1983 - Najlepší cudzojazyčný film ()
Poměrně slušně se daří vylíčit chaos a sociální rozdíly, které ve Francii zavládly. Pomocí monologů a rozhovorů hlavních postav film předkládá hlavní myšlenky i vlastní historii. Potíž nastává v okamžiku, kdy divák není obeznámen s historií revoluce. Jednotlivé činy a výroky Dantona nebo Maxmiliána se stávají nepochopitelnými a zmatenými. O hédonistického Depardieua se tahá asketický Robespierre a bezejmenný pidimužík s kordem, ale proč? To je otázka. Danton se na scéně potácí ze strany na stranu, popíjí víno a jeho záměry jsou neznámé. Když se výbor pro veřejné blaho rozhodně ho uvěznit, divák nemá ponětí, proč to udělal. Evidentně má ale obtloustlý politik moc manipulovat davem. A tak mezitím, co probíhá směšný vykonstruovaný proces, Robespierre se nechá malovat. V zásadě je zde Maximilián vylíčen jako kostnatý a, ač povětšinou s klidnou tváří, výbušný diktátor, který nechává zabíjet lidi pro vlastní přesvědčení veřejného blaha. Danton oproti tomu je zde jako mučedník, jediný pravý idealista, který chce dobro pro lid. Krátce po expresivní popravě Dantona a dalších kontrarevolucionářů se Robespierre jeví jako nemocný chudý stařec, který pochybuje sám o sobě, což si uvědomuje, když mu jeho synovec recituje revoluční články. Film má několik kladných momentů, ale jako celek se mi zdá, že hraje spíše na dojem. Hudba, která nedokresluje, ale tvoří atmosféru, expresivní výjevy stříkající krve, plamenné projevy, opulentní hostina. Naproti tomu informační hodnota pokulhává, protože divák je uveden do již běžícího děje a problematika je jen lehce načrtnuta. Každopádně poselství filmu, že revoluce začala zabíjet své vlastní děti, se podařilo vyobrazit celkem přesvědčivě. ()
Pribeh je dobry - Udalosti z Velkej Francuzskej Revolucie roku 1794, ale kulisy len priemerne a prilis vela sa keca. 60 % ()
Mě toto drama nenudilo. Zajímavá ukázka boje o moc a o revoluci. Robespierre vs Danton. Oba začali stejně a oba končí stejně = gilotina. Konec je hrozivý. Ale hrůza je spíš vidět v tom jak Výbor obecné bezpečnosti podle potřeby měnil svá stanoviska i zákony a popravoval své odpůrce, kritiky ... ()
Páni! Hustě! Výborně! To jsou jen některá slova, která mě napadla, když jsem tento výborný historický kousek zhlédl. A opravdu, tohle se nedá slovy popsat, to se musí vidět. Danton režiséra Andrzeje Wajdy je geniální v každé své minutě. Nemá dle mého jednu jedinou slabinu. Je výborný od scénáře, přes herecké výkony, režii až po hudbu. Více se zde rozepisovat nechci. Pokud mohu nějaký film jako recenzent doporučit, pak právě tento je jedním z nich. A pokud chcete vědět více, mrkněte se na mou recenzi, jenž vám mé hodnocení podrobně zdůvodní. 95% ()