Danton

V jistých snímcích, zvláště životopisných, pan Depardieu předvádí neuvěřitelně nepoměrný her.výkon k svému talentu.!!! Robespierre je zde strašlivý-fyzicky i duševně, obrovské chodící zlo s temným závojem všudypřítomného strachu a hudba jen doplňuje onu atmosféru. Wajda opět dokazuje, že je velmi kvalitním autorem, jenž dokáže na plátně znázornit i nejhlubší myšlenky.. "Pro blaho vlasti nemůžeme být podlí a nemůžeme si dovolit býti spravedliví..!" (07.12.2009)

Trochu (trochu dost) mi na tomto filmu vadí jeho pojetí, kdy je Danton proti Robbespierovi stavěn jako zastánce individualismu, a to v pojetí posledních dekád 20. století. Je to anachronismus, značná autorská licence a přihřívá si tu polívčičku liberální pravice. Toť má velmi silná výhrada a zdroj takřka odporu k tomuto filmu. Uznávám jeho řemeslné kvality a herce, ale nemohu prominout, že tvůrci fakticky zneužili historii pro svoje ideologické "vypořádání se" s tehdejší "druhou stranou". Samozřejmě  podstatně více doporučuji Francouzskou revoluci. (11.07.2006)

Dialógmi prehltené, prevažne interiérové dielo pripomína skôr kostýmovú divadelnú drámu, nie historický veľkofilm. Určitá pútavosť sa tomu, vzhľadom k zvolenému historickému obdobiu, uprieť nedá, ale o nič mimoriadne, hodné viacnásobného uzretia nejde.Mňa najviac potešila drobná scénka, ukazujúca plagáty so ženami poodhaľujúcimi svoje nahé prsia, ktorá len potvrdila tézy spisovateľa Roberta Antona Wilsona, ktoré naformuloval v knihe Ištarin návrat (súvis oslobodenia ženy s odstránením skostnatených pravidiel patriarchátnej spoločnosti). Na okraj filmu drobná poznámka: Pokiaľ platí vo viacerých komentároch spomínaná téza o revolúcii, ktorá požiera vlastné deti - s čím v prípade Dantona i Robbespiera súhlasím - tak potom to, čo prebehlo u nás v r. 1989 nebola vôbec žiadna revolúcia, ale púhopúhy mocenský prevrat. Veď deti našej "revolúcie" si spokojne žijú naďalej a nie je mi známa jediná obeť. 70%. (18.12.2009)

Už ani nepamätám, ktorému francúzskemu filmu som dal viac ako tri hviezdičky. Tento si to napriek niektorým povedzme že provokáciám celkom zaslúži. Mierne zdĺhavý začiatok a množstvo filozofických monológov či horkokrvných vzplanutí môže spočiatku odradzovať, ale postupne vyvstáva iba jedna línia, ktorej sa príbeh verne drží. Záver má naozaj zaujímavú atmosféru. Herecky Depardieu-ovi výborne sekunduje poľský herec Pszoniak. Wajda si zaslúži pochvalu za réžiu. (25.09.2014)

Nějak se to zvrhlo... Kyselé hrozny sladké Francie očima Andrzeje Wajdy aneb jak se dělá revoluce. Země Galského kohouta to nejsou jenom croissanty, Provance, Eiffelovka a Notre Dame de Paris, ale taky období konce 18. století a krvavá lázeň, kterou si moderní historikové navykli označovat nevinně vyhlížející zkratkou VFR. Geniální zpracování velmi vděčného tématu zdobí především naprosto strhující výkon Gérarda Depardieu a mistrovské zachycení ducha doby. Doslova tak můžete cítit onu zlověstnou atmosféru, ve které to máte ke gilotině stejně daleko jako k olivové ratolesti. Liberté, égalité, fraternité nebo také kdo nejde s námi, jde proti nám. Vedle "úspěchů" Výboru pro veřejné blaho pak vypadá řádění samotného hraběte Drákuly jako nevinná strkanice na pískovišti. Slovo vlastenectví v sobě ještě nikdy neneslo tolik odpornou pachuť bezbřehého fanatismu a zbabělosti. Ale co, když se kácí les, lítají třísky, že? Třikrát fuj, pánové! (14.08.2007)