Cigáni idú do neba

Podivuhodné, jak se skrz tu umělou formu – vypiplaná estetizující výprava a kamera, odtažité studiové playbacky – povedlo protlačit tak silný prožitek nespoutanosti, „větru ve vlasech“. Určitě i díky jednoduchoučkému romantickému příběhu a impulzivnímu konci. Není špatné tu a tam zahodit odstup a nechat se unést přímočarou lyrikou; Cikáni vám to umožní bez následných provinilých pocitů, že jste někomu skočili na laciný špek. (16.10.2014)

Slyšel jsem o tomto filmu mnoho a od mnoha lidí. Po shlédnutí jsem byl, pravda, poněkud zklamán, ale ve své době to musel být vyjímečný počin. (24.06.2009)

Musím sem dát osobní vzpomínku: koncem sedmdesátých let se "se školou - myšleno základkou" chodilo do kina většinou na sovětské nebo naše filmy z 2. světové války - Práče, Osvobození, Atentát apod. Dokážete si tedy představit, co to s mými spolužáky v pubertě udělalo, když nás vzali na tenhle film? I soudružky učitelky byly poněkud rozpačité.... :))) (30.07.2023)

Veľmi krásny poetický film plný sviežosti, radosti zo života a krásnych rómskych pesničiek. Škoda za ten smutný koniec, podľa mňa sa k takému krásnemu filmu nehodil. (29.07.2010)

Z hľadiska príbehu ani nie je o čom veľmi písať, cigáni tu len kradnú, spievajú, tancujú a milujú. Tak by som mohol film hneď odsúdiť, ale nestalo sa to, lebo niečo v tom filme bolo, čo ma zaujalo a neboli to len tance a spev. Možno zaujímavý nečakaný koniec, ktorý vyjadril ich extrémnu vôľu po slobode za každú cenu. (14.12.2014)

Kultový film Rómskej populácie. Keď za sociku spočítavali v okrese Liptovský Mikuláš prírastok rómskej populácie púšťali tento film v amfiteátri, to bola pre nich povinná jazda a štatistici ich na bráne počítali. V rovnakom období priniesol priateľ študujúci v Prahe žartík miestnych, keď na plagát Film Cigáni idú do neba bolo pripísané „Ať jdou kam chtejí, jen ať jdou pryč z Prahy“. Časy sa zmenili, dnes by plagát na Slovensku riešila Nár. kriminálna agentúra NAKA a poslanec Mazurek bol vyhodený z Parlamentu. V každom prípade je to vydarené dielo a 4* si zaslúži. (25.11.2019)

Je to skvelé, je to známe.. ale mne to fakt nesadlo. (12.03.2009)

Film Cikáni jdou do nebe je příběhem Zobara – největšího zloděje koní a jeho uhrančivé lásky Rady. Na první pohled film uchvátí svojí nádhernou barevností - záběry na krajinu, které ještě podtrhuje širokoúhlý formát, a chytlavými cikánskými melodiemi. Ale je to především film o svobodě a nespoutanosti, která je krásná, opojná i nebezpečná. Zobara sice nezastaví žádná kulka, ale právě touha po svobodě a nepoddajnosti se mu nakonec stane osudnou. Po shlédnutí snímku začnou vyvstávat také myšlenky o stereotypnosti v zobrazení života cikánů. I když zároveň chápu, že nemá jít o realistické zobrazování, ale spíše o lyriku a poetiku. (15.12.2015)

Romanticko-poetický snímek o cikánech z přelomu 19. a 20. století. V té době byli cikáni ještě opravdu kočovný národ, který měl svou čest. Nechtěli si nechat dávat milodary a peníze. Raději si vše sami... ukradli. Ano, svatí nebyli ani tenkrát, ale šlo je pochopit. Hlavní pro ně byla svoboda, nevázanost, volnost, kočování, koně,... Zkuste dát dnešním cikánům radu, která zazní od jednoho z nich hned na začátku filmu "Nemiluj peníze, zradí tě." Pokud má někdo rád romskou kulturu a jejich folklór, může si přidat jednu hvězdu navíc. (08.03.2014)

Téměř po 15 letech jsem si připomněl tenhle příběh Zobara a Rady s čepkovsky uhrančivýma očima (hraje ji Svetlana Toma, rodačka z Kišiněva). Jeho pilíři jsou hudba, vášeň a při takovém způsobu života všude číhající smrt. Cikánská atmosféra mě pohltila, a přestože mě Rada trochu štvala (a její polský ctitel svým závěrečným výstupem jakbysmet) a věděl jsem, jak to dopadne, nemohl jsem se odtrhnout až do závěrečného pohledu na zapadající slunce. A hudební doprovod posouvá film ještě o stupeň výš - podobně jako v Tenkrát na Západě. "Nesmějí se krást slepice, husy ani preclíky. Jak má člověk na tom světě přežít?" (21.06.2015)

Romantizující film o cikánech. Viděl jsem jej v kině někdy v sedmdesátých letech, ale totálně mi vypadl z paměti. Co mi však v paměti utkvělo, je nápis, který někdo připsal na filmový plakát: „Ať jdou kam chtějí, ale ať táhnou z Prahy.“ V oné době se také ještě smělo mluvit o tom, že cikáni kradou. Vidíme to ostatně hned v jedné z počátečních scén tohoto filmového díla. Majitelé ukradených koní však dokázali svá zvířata ubránit. Ale zkuste dnes postřelit cikána, který vám něco ukradne. Zažaluje vás za rasismus! Snad ani nemusím připomínat, že termín Romové se tehdy ještě nepoužíval; vůbec jsme toto slovo neznali. Byli to prostě občané cikánské národnosti. Aspoň v pravidelném televizním pořadu „Veřejná bezpečnost žádá, radí, informuje“ byli takto nazýváni. Ve své době to byl kvalitní sovětský film a i dnes se dá vidět, byť občas sklouzává až na hranici kýče. Znám lepší filmy o cikánech, např. Dům k pověšení (1988). (07.04.2023)

Místy je to spíš triviálně podbízivá POCTA Romům, než jejich studie, protože k dokreslení motivů zde jinak nepostradatelná muzikálová složka je lehce nadužívána. Čudra: „Cikáni už nejsou to, co byli. Nejsou. Koně vymění za zlato! I nůž, i duši.“ - Zobar: „Pověz mi, Čudro: kdo se líp vyzná v životě, hlupák nebo vzdělaný?“ - Čudra: „Hlupák. Vzdělaný o všem pochybuje.“ - Zobar: „Lepší je být hlupákem, Čudro.“ - Čudra: „Čím víc moudrosti, tím víc bolesti.“ - Zobar: „Co bych si měl zapamatovat, jestli se už neuvidíme.“ - Čudra: „Nemiluj peníze. Zradí tě. Nemiluj ženy. Zradí tě. Ze všech vín nejopojnější je svoboda.“ (v závěru Čudra metaforizuje: „Zapomněls? Tři zámky jsem ti přikázal nosit s sebou: jeden na ústa, jeden na srdce a třetí na své myšlenky.“) […] Antal: „Dej mi svoji dceru, Danilo, anebo ji prodej - dám ti za ni, co budeš chtít.“ - Danilo: „To jenom u vás, u panstva je všechno na prodej, od prasat až po svědomí.“ […] Zobar: „Co se má stát, tomu neujdeme. Není na světě kůň, na kterém by člověk ujel sám sobě.“ Zobar je „nenapravitelný“ divoch (zřejmé už ze scény s knězem). A Radu si neradno plést s feminismem. Předváděním nezkrotnosti hazarduje s osudem a obětuje vlastní štěstí, aby se komunita mohla znovu přesvědčit o přirozenosti bludného=bezbolestného života. Bohužel slušná výprava a několik vtipných replik jsou vymrhány na nepoměrně slabším příběhu - byť úchvatného konce -, jehož myšlenková neurčitost, způsobená snad přílišnou tendenčností kontrastního líčení nepřátelských kultur, jakoby omylem vystihuje neurčitost cíle kočovnických cest. Když Radou zhrzený Antal Romy proklíná, je vyprávění už tak daleko, že se nabízí srovnání s Puškinovými Cikány, kterážto poéma by jako předloha také lépe vyhověla dramatickým nárokům. (23.09.2014)

Je to hudba, co vás dostane. (25.03.2010)

„Á! Vy jste mě, lumpové, zabili!“ Český dabing má své kouzlo. Příběh je vyprávěn jen v kusých náznacích a velkou část si člověk musí domýšlet. Aby chování postav dávalo smysl, vyžaduje to opravdu notnou dávku fantazie. To vše místy oživují životní moudra, která jakoby mimochodem postavy předčítaly z nějaké knihy citátů. „Čas tě vyléčí. Není na světě kůň, na kterém by člověk ujel sám sobě.“ a podobně. (25.12.2020)

Zapomeňte na to, že je to příběh, je to spíš taková abstraktní malba. Možná vám to zní nesmyslně, ale vážně mi to při sledování tak přišlo. Obraz cikánského života a neopětované lásky namalovaný krásnými sytými, avšak řídkými barvami ...pamatujute si snad ještě z hodin výtvarné výchovy, jak dopadne, když malujete řídkými barvičkami :-) Pokud ne, připomenu vám to. Obrázek se tak rozmaže, že ve finále nevíte, co vlastně mělo být. A to je i tenhle případ :-D (29.10.2011)

Svoboda. Nic jiného není důležitějšího. Nic jiného nelze více milovat. (12.11.2008)

Tak pro cikány určitě kult ale já je nemám rád takže odpad. (17.08.2010)

Pokud mám hodnotit film objektivně a nezaujatě s přivřenýma očima.. je to velmi pěkný příběh, plný barev, temperamentu, folklórních melodií a nádherných uměleckých záběrů. "Nikdy jsem nikoho tolik nemilovala, jako tebe, ale svobodu, svobodu miluji nadevše!" (14.02.2011)

Příběh vypráví o lidech kteří mají jiné hodnoty a měřítka než lidé dnes. Vypráví o divokých lidech, uznávajících svobodu, kočovnících, kteří zpívají písně, tančí, a chodí barevně oblékaní, a je jim jedno co si o nich myslí lepší společnost. Zanevřeli na život "normálních" lidí, kteří jim určují být nějakým způsobem svázaní. K tomu cítím určitý respekt. Dále je to příběh o lásce. Je to vlastně skoro až balada. Příběh o tom, že je dost těžké někoho milovat, a že když někoho miluješ, nemůžeš ho vlastnit. A že někdy je potřeba nebýt tak tvrdohlavý nebo na to doplatíš. Je to snímek který nám ukazuje život Cikánů takový jaký je, a přesto že je to dost hloupý příběh tak to dokáže na člověka zapůsobit. (30.10.2011)

Nostalgie se nekoná, neboť film je starší než já o jedenáct let. Nicméně jsem slyšel, že v době uvedení do kin to byla pecka, na kterou se chodilo několikrát. Zřejmě příjemná změna ve filmech z východu - film prakticky není zatížen nějakou ideologií. Nevím, kde udělali soudruzi cenzoři chybu, neboť film znázorňuje malé etnikum ve své typické nespoutanosti, romantičnosti a touze po svobodě až za hrob. Ale co už. Herečky jsou pěkné (včetně té hlavní), exteriéry též, stejně tak většina cikánských melodií. To ale mizerný příběh a dialogy nemůže vytáhnout do nadprůměru. Film má nicméně neopakovatelný feeling a věřím, že při sundávání asi deseti sukní se nejednomu muži začne prokrvovat mezinožní orgán i dnes. Zcela průměrné 3*. Mimochodem znáte dobový vtip? "Kam jdeš?" "Do kina." "Co hrají?" "Cikáni jdou do nebe. Jdeš taky?" "Ne, na vědeckofantastický nechodím." (29.10.2010)