xenopus

Posledí replika zní: „Bude to zábava. Věřte mi, bude to zábava.“ Může být, ale dokud to nebude aspoň ta zábava, bude to pro mě, soudě podle prvního dílu, jednoznačný filmařský odpad. Škoda, že tu přihlouplou sekretářku nehraje Soukup taky, možná by mu její role sedla víc.

Vždycky mi vadilo, když jeden aspekt filmu citelně přebíjí další. Zde je tím rušivým nadstandardem vynikající výkon Z. Kronerové. No teď k tomu podstatnému. Nedávno jsem opět viděl části z Divokých včel. Slámův originální rukopis je zcela zřejmý i v Bábě, což o to. Největší problém mám ale s tím, že Bába z ledu je (a takřka do očí bijící je to právě ve srovnání s Divokými včelami) zaměřena až příliš na lidi a jejich prožívání, přičemž je tu zde vše takové čitelné. Rozumím, že od určitého věku člověk některé věci neprožívá tak emotivně jako za dob zeleného mládí a coby zralý je přijímá bez nějakého výraznějšího vzrušení, dál třeba témata změny a vůle ke změně, smíření se s minulostí, návyků a tvorba nových, životních milníků, malých událostí, které dají do pohybu ty velké, nebo třeba rozhodování, to vše jsou pěkné věci. Co u mě Bábu sráží k průměru a co u ní postrádám, je významná nedotaženost výpovědi o době a místě, tolik uhrančivá nadstavba jinak taky silných osobních příběhů Divokých včel. No, škoda.

Nic jsem nečekal a dostal jsem vše rozumně nadávkované: výborné herecké výkony (asi kromě lehce neuvěřitelného Rodena; oproti tomu Křenková, no ty vole!), výborná kamera, kvalitní scénář, který mě nechal si leccos domyslet, ale zároveň mě i nenásilně vedl, kam potřeboval. No a ty dialogy... Jak praví klasik: "Není mi volno, mluví-li se příliš". Nevolnost přijít nemohla. Celkově příjemné překvapení. Uvěříte mi, že jsem chtěl dokoukat český film, protože mě zajímalo, jak to celé dopadne, a ono když to nakonec (ne)dopadlo (?), tak jsem přesto nebyl zklamán? Dobrá práce, pane režisére.

Clint Eastwood je prostě mistr svého (režisérského) řemesla. Střihnul si drama, v němž nechybí scény komorní i efektní exteriérové a situace intimní (nechápat doslova) i veřejné. Za sladění těchto dvou dvojic kontrastů tleskám, protože to není snadné spojit díky různorodosti psychických procesů, které se na pozadí každé ze situací odehrávají. Vhodná doplňující hudba, Hanks i Eckhart hrají o sto šest, casting přesný (zbývající herci vypadají jako běžné postavy ze života, u nichž nepochybujete, že se od reálné předlohy liší jen minimálně; což lze ale říci i o Tomu Hanksovi a opravdickému kapitánu Sullenbergerovi). Všechno skvěle vyvážené, učesané, přesně dávkované emoce, navzdory jisté komplexnosti (viz výše) vlastně jednoduché a přímé... Ale přiznejte si, nemáte taky někdy chuť si od předvídatelného (tím pádem vlastně prostého) stereotypu odpočinout a povyrazit si s někým spontánnějším? Silné 4*.

Je to přesně takové, jaké by to asi běžný konzumní divák chtěl mít - naturalistické, vůči lidskosti otupělé, kruté ale zároveň krásné, údajně historicky věrné. Jenže 70 let po konci války už tato témata prostě ten správný dojem nedělají; lidstvo - ano, nemělo by na toto období zapomínat - je holt už někde jinde a prožívá si období jiné. Filmařsky (na české poměry) dobře zpracované, ale nemohu se zbavit dojmu předvídatelnosti, povrchnosti, možná samoúčelné efektnosti. Postsynchrony se moc nepovedly (především Vetchému jsem to nevěřil), Mádl docela dobrý. Něco lepší, něco horší a jako celek - dobré... :-(

Podle toho, jak jsem si pamatoval film někdy z roku 1999, kdy jsme na něm byli se školou v kině, jsem ho před lety ohodnotil absolutním hodnocením. Po znovuzhlédnutí před několika dny už to vidím střízlivěji, přesto silnější 4*, protože tu máme výborné herecké výkony hlavní dvojice i některých vedlejších postav (U. Thurman a C. Danes), jemnou režii nebo hudbu, která scény výborně dokresluje, ale přitom na sebe nestrhává pozornost. Místy se Praha nebo Kutná Hora připomene a od podívané odpoutá, ale jinak jsem byl vtažen do děje hodně a to i přesto, že si pamatuji, jak to celé dopadne. A to se cení. Knihu jsem nečetl a ani nechci, zvlášť po tom, co mám v plánu v dohledné době zkouknout ještě tuto verzi.

Historkou s MiGy to začne, přes macho komedii, romantickou zápletku a nějaký ten tklivý moment to pokračuje až k finální supermegaúspěšné ostré bojové akci, tedy ke zdárnému vyznění jako agitka do námořního letectva. Super... Stačí se podívat na mladický ksichtík Toma Cruise v tomto filmu a vybavím si přesně český text ústřední písně "Ještě se mi směj". Jo, to je to jediné, co člověku zbývá třicet let od natočení... Zasmát se, brát to jako historii a víckrát se na to už asi nedívat... U Žhavých výstřelů jsem se samozřejmě bavil víc, na originál jsem se kouknul spíš z historické povinnosti. Ale kamera a střih super, to se musí nechat.

AA udělena zcela po zásluze, je to skvělý animovaný film. Ale pro mě je to jen pořád za vlasy přitažený (místy doslova, jestli si vzpomínáte na potkaní techniku vaření) příběh vhodný spíš pro děti. Pro mě jako pro dospělého ale perfektní odreagování a při vyslovení názvu některých ingrediencí jsem úplně cítil jejich vůni a chtěl jsem jít uvařit něco dobrého. Ne uplně tu zapečenou zeleninovou šlichtu pro sedláky, spíš nějakou flákotu... No co, každej přece může vařit!

Po dlouhých letech od dětství, kdy jsem to viděl naposledy, jsem měl možnost díky iVysílání ČT zkouknout znovu. Musím říct i po těch letech, že tohle se tvůrcům povedlo. Oceňuji věrnost, s níž se popasovali s dlouhým historickým obdobím, během něhož se změnilo pojetí cirkusu jako takového, jednotlivá čísla v něm předváděná, hudba, která je doprovázela, kostýmy nebo lokace. Samozřejmě, že se všichni snažili, aby představitelé stárli, ale dalo se čekat, že se to naopak tolik nevyvede - vždyť starý Karas zestárnul o cca 65 let... S německými herci a herečkami problém nemám, dokonce si myslím, že představitel autoritářského a s postupujícím věkem čím dál choleričtějšího direktor Petra Berwitze byl perfektní. Sympatičtější mi ale přece jen byli Růžek, Kemr, Dvořák nebo Bartoška. Jo a samozřejmě také Mang v porovnání s Hanzlíkem. Haničinec to má těžké a potvrzuje starou pravdu, že hajzl se hraje líp než klaďas. Celkově výborné a předlohu E. Basse radši ani vyhledávat nebudu, abych si náhodou nepokazil dojem.

Máme tu lidské příběhy odehrávající se na pozadí světových událostí á la Švejk. To, co u některých diváků může fungovat jako magnet, tedy znázornění některých historických událostí (smrt princezny Diany nebo 11. září 2001), k nimž má každý, kdo je zažil, tak nějak svůj osobní vztah, mě osobně naopak od života hlavních hrdinů odpuzovalo, protože já jsem si je prostě prožil jinak a jsou v mém životě zapsány spolu s jinými zkušenostmi. Nápadů hodně, dílko nenudí, je režisérsky zvládnuté, herci hrají slušně (hlavně Zima táhne první půlku filmu), chválím dobrý výběr podkreslující hudby. Pořád se ale nemůžu zbavit dojmu, že vlastně nevím, o čem to bylo, co je poselstvím, hlavní myšlenkou, co tím vlastně chtěli tvůrci sdělit. Anebo je tím tématem naděje? Zrání k dospělosti? Je oním leitmotivem to, že každý den má obrovský dopad na zbytek lidského života? Ono příslovečné "dnešek je první den zbytku tvého života"? Nebo to všechno dohromady? A ještě mnohem víc? Toho největšího mistrovství člověk nedosahuje snahou o komplexnost, ale získáním dokonalosti ve zpracování těch nejprostších věcí.