Colette

Nemusím zdůrazňovat úctu, kterou chovám k tématu, k panu Lustigovi, k lidem, kteří v jedné z nejotřesnějších světových epizod zemřeli, či tuto nepředstavitelnou hrůzu absolvovali a přežili. Také jistě nemusím zmiňovat opovržení nad všemi, kteří se na tom podíleli, či jsou dokonce skvrnou na dějinách lidstva okouzleni i v současnosti. Těžko se kritizuje film, který pojednává o nepopsatelné bolesti, nicméně máme tady hodnotit film, čili směle do toho. V letech minulých jsem to dvakrát přepla už během úvodní návštěvy v bytě v NY. To se nedalo. Včera, snad jen proto, že jsem cosi psala, jsem se v podstatě náhodou dostala až na „bojiště o přežití“ a nakonec jsem to dala celé. Beztak jste to viděli, čili následující spoilery snad nezpůsobí někomu újmu. Colette- překrásná baba, role se zhostila výborně. Jiřík, zde povětšinou kritizovaný-ačkoli typově neodpovídal roli, do níž byl obsazen, nemám s ním problém. Osobně se domnívám, že ten se režíroval sám. Petr Vaněk, jasná volba pro roli židovského vězně v koncentráku. Zuzuľa Mauréry skvělá, Helena Dvořáková luxusní, skopčák střílející z okna s muškáty, vcelku přesný týpek, bohužel tohle už známe ze Seznamu. Chápu že tyto věci se děly a že opakování je matkou moudrosti, však pokud to notoricky známe a jakože Schindlera neviděl málokdo, tak to na nás příliš velký dojem neudělá. Scénář. Tuhle knihu jsem nečetla, ale nějak mi neštymuje, že by na finální podobě Lustig sám neviděl masařky. Vyloženě masařky dvousedadlové. Uvažuji: přežijeme oba nepředstavitelné peklo, kdy si zachraňujeme životy na úkor obou navzájem, riskujeme vše a narozením modrooké kysané smetany pošlu vše do kopru, neboť se mi zhroutí svět a šalalalali hurá první prachatý doktor na hrobem a čau lásko? Však za třicet let tě bez mrknutí oka posadím u sebe v obýváku jakoby nic, ty to samozřejmě pochopíš. Co chceš, víš jak to bylo, ne? No nevYm. Řekla bych, že bejby byť satanovo by bylo pro takto osudem zkoušeného týpka nulovým problémem, ale ženské samozřejmě přemýšlejí jinak, o tom cosi vím, přesto mi tak nějak vyšlo, že ladná světice s laníma očima uměla především dobře počítat. Nějaké malé pivo nebylo asi zas tak žádoucí, aby jí stálo aspoň za setkání ze slušnosti v lodičkách na podpatku, navíc by se doma u kávy beztak často vzpomínalo, čili srát na přísahy a sliby, ať si trouba pátrá, při troše štěstí se nepotkáme, já budu radši dělat mrtvou. Ať si chlapec popláče. A když motyka náhodou vystřelí, nevadí. Přejdeme to oba s úsměvem, však v poho, si rozumíme, ni? Jediné, na co mě scénárista utáhl je ta náhoda, protože na tu věřím. Dále: zajímalo by mě, jestli tvůrci (kromě pana Lustiga samozřejmě) někdy viděli snímky z koncentračních táborů. Neviděli. Jasně. Takže, na těch fotografiích může pozorný divák spatřit lidi, kteří trpěli hladem. Přeživší zbědovaní dospělí lidé často vážili pod 40kg. Bavíme se o táboře likvidačním. Je jasné, že cosi takového natočit nelze, ovšem obsadit do jedné z výraznějších vězeňských rolí Andyho Hryce?!! Já málem spadla ze židle. Pohled na vypapané tváře 120kg řimbucha, pod kterým se zem láme jako marcipán, druhý "anorektik" vedle něj širší než delší judista Vetchý a já měla o zábavu postaráno. Promnula jsem oči, v tuto chvíli mě film začal zajímat. Všudypřítomné názorné symboly, vítejte v pekle atd., atd., záběry na komín, ale budiž. Popel byl skutečně všude a co se dělo tam, to opravdu zasluhuje opakovat, točit, pouštět, vtloukat lidem do hlav moudrých i do těch tupých. Bohužel, navzdory nákladné produkci, na mě film působil lacině, divně, roztříštěně, absurdně a to nemluvím o absurditách války. Nedokázal mě vtáhnout, až na několik málo silnějších scén, které se vydařily. Dabing i zvuk děsný, výprava sice pěkná, no příběh v konečném důsledku pitomý. Jít na to do kina, jsem naštvaná. Za dvě a to jsem laskavost sama. (12.06.2020) (menej) (viac)