xenopus

Ruku na srdce, měřeno dnešními kritérii by už film neobstál. Místy až komicky působící triky a zcela absurdní dějové skoky do jiných období (přes noc o pár desítek milionů let zpátky - kam se hrabe toto :-) ). Ale musím uznat, že jako dítěti se mi Cesta líbila moc. Přestože pauza mezi mým dětstvím, kdy jsem ji viděl na dlouhou dobu naposled, a mou už zralou dospělostí trvala z pohledu geologického času nicotných přibližně dvacet let, některé obrazy jsem si při nedávném sledování docela přesně vybavil. Takový účinek má Zemanova schopnost vyprovokovat v dětské mysli imaginativní procesy. Vzpomněl jsem si hned, jak jsem tehdy u babičky po zhlédnutí vzal pastelky a maloval tu cykasy, jinde nějaké druhohorní ptakoještěry, i na toho trilobita došlo. Od Cesty do pravěku nebylo daleko ke Knize o pravěku (autoři Špinar a Burian) a nakonec jsem šel studovat vysokou školu s přírodovědným zaměřením. Jak jsem říkal - dnes slabota, ale především z nostalgie dávám silné 4*.

Nepatřím mezi příznivce muzikálů, nesnáším hipíky, co se pořád jen flákaj, fetujou, šoustaj s kdekým, dělají si děti s kdovíkým, protestujou proti válce a tak vůbec. Hudba není zlá (ostatně si spoustu písní matně vybavuju, že jsem je počátkem 90. let slyšel), ale taky mi nepřijde kdovíjak skvělá. Na Formanově pojetí americké klasiky konce šedesátých let se mi líbí především kamera a střih, díky nimž muzikál vypadá živěji a ne tak staticky, jako když bychom se na něj dívali z hlediště v divadle, a samozřejmě exteriéry. Už z toho důvodu film nabízí víc než návštěva živého představení. Jinak ale nevím, co bych dál řekl; pro mě je to jeden z těch klasických filmů, které zkouknu a u nichž si po čase pamatuji jen jediné - že jsem je viděl. A konec mě taky kdovíjak nedostal (i přítelkyně odhadla hned při její první projekci správně, koho do Vietnamu odvezou...). Spíš slabší 4*.

Cituji černošského strážníka při kontrole členů uskupení "Rap is not the art." a "Fuckin' rap music." a vlastně s tím souhlasím. Zároveň ale, protože o tom vím hovno, že grizly007, jsem se s rapem chtěl trochu víc seznámit. Proč je na ČSFD Amadeus ohodnocen a okomentován tolikrát a proč jeho zdejší fanklub má k dnešku 1802 členů? Protože většinu na tom zaujme ten příběh a to, jak je film samotný natočený, přestože podle mě ta samá většina z nich nedovede byť jen vyjmenovat tóny v kvintakordu D moll, jímž začíná celý film Amadeus/opera Don Giovanni, natož aby věděli/slyšeli, že je to právě kvintakord D moll, nebo natož pak aby klasické hudbě "rozuměli". Ale, jak bylo analogicky řečeno v Making of Amadeus, Straight Outta Compton aspoň přiměl (některé) lidi, které předtím rap příliš nezajímal, se s ním seznámit blíž. No ale teď k tomuto filmu. Děj jako takový nehodnotím, když "je" to životopisné (životopisné filmy jsou vždycky přibarvené, tím spíš, když je to životopis umělců, kteří navíc ještě žijí a kecají do scénáře), snažím se nehodnotit ani hudbu, vytknu ale doslova černobílé vidění světa a pro neznalého diváka nepřehledně působící skákání v čase ve druhé půlce filmu. Zbyde mi lehce rozvkleklý film a pár (na cca týden) zapamatováníhodných scén (už zmíněná scéna s policisty, koncert v Detroitu a "rozhovor" s policisty, který mu předchází). A přesný casting. No ale to je vlastně vše. A že jsem se v komentáři k Straight Outta Compton věnoval víc Amadeovi? Netajím se tím, který je můj oblíbený hudební žánr, ale musím subjektivně říct, že jako film mě Straight Outta Compton, narozdíl od Amadea, prostě nezaujal.

Jako malého mě nikdy Krakonoš a lyžníci nezaujali. Jako odrostlého, byť rodáka z podhůří, musím konstatovat, že mě stále nezaujímají... Nyní už vím, proč: chybí tomu zápletka nebo pořádný děj. A komu mám vlastně fandit? Neschopným financům až groteskně nahánějícím pašíře Heřmánka? Klukům, když se perou? Učiteli Havelkovi ve výchově "jeho dětí"? Mladému práskajícímu synkovi sudeťáckého hospodského? Žádný charakter není dotažen k dětsky jednoznačné čitelnosti, žádná zápletka není řádně vyvrcholena, pouze naznačena. Slabé 3* pouze za bezstarostný feeling a za to, že mě film ničím neuráží.

Dokument plný Mahlerových interpretací (tudíž hraničící spíš s volně inspirovaným životopisem) nelze brát zcela vážně, přesto jako řekněme úvod do problematiky v zásadě komplexní - dotkne se dětství i mládí v kontextu rodící se osobnosti, dospělého života vědeckého, soukromého, společenského i politického a nakonec se zaobírá především Masarykovou rolí při zrodu a počátcích existence Československého státu. O objektivitě se lze vyjádřit s despektem (taky to tak mnozí udělali), ale těžko upřít poutavost - skoro tři hodiny mi dnes utekly, ani nevím, jak...

Jeden z několika filmových přepisů klasických literárních děl, které jsem viděl v rámci přípravy na maturitní zkoušku z jazyka mateřského (další byly např. Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Návštěva staré dámy). Když tak po letech a s odstupem času nesleduji ani tak dějovou linku a poselství Remarqueova románu (abych je byl případně schopný reprodukovat při zkoušce dospělosti), jako spíš film jako takový, napadá mě jedna věc. Jak by asi vypadala tatáž předloha zfilmovaná dnes? Kolik kubíků kečupu by při dostatečně dotovaném natáčení proteklo? A především: bylo by to vůbec účelné? Tady se nám před očima rozehrává vlastně až téměř divadelní drama odehrávající se v několika scénách. (...) Soudím proto, že díky vlastně televiznímu zpracování bez nároku na bombastickou okázalost pozdější americké filmové produkce znázorňující období WWII o to víc vynikne přirozená syrovost a naturálnost pekelných jatek na západní frontě. Stovky mrtvých během několikaminutového marného útoku na soupeřovy pozice, důsledky nasazení bojového plynu, lapidárnost lapiduchů při úmrtí vojáka ve špitálu; to vše tušíme a nepotřebujeme to vše explicitně vidět skrze potoky krve - hrůza té doby je tak zažraná v národním vědomí (doufám, že nejen u mě), že přece stačí naznačit... S Terezínem a starým Mostem bych se jen opakoval, viz jiné komentáře. Vyzdvihnout musím perfektní hudbu Allyna Fergusona - ta prostě sedí (zvlášť kontapunktická ozvěna hlavního tématu hraná "francouzským" akordeonem). Suma sumárum: slušně zfilmované, pro mě s patřičným osobním emocionálním dopadem -> silné 4*.

Jeden z několika mých nejoblíbenějších večerníčků. Pamatuju se, jak jsme jednou v létě, to mi bylo asi tak devět, měli jet na rodinnou dovolenou, a mně se nechtělo, protože bych přišel každý večer o Človíčka!!! :-) Človíček je prostě super. A ta jeho chlapácká póza s nafouknutým hrudníkem a bitím do prsou když na něco světoborného přišel... úžasný. Spousta současných lidí se obdobně bije do prsou (politici, vědci...), ale přitom přišli na velký ho*no. To Človíček předvedl výkony, které lidstvo někam posunuly!!! :-) Mimochodem v prvním díle má Človíček holou pr*el, postupně hromadí nehmotné i hmotné statky a v posledním díle si nabrnknul kamarádku (prý aby mu už nikdy nebylo na světě smutno), čímž se kruh se uzavřel. Lidské dějiny jsou tak poučné... ;-)

Děj a zápletka: blbost. Scénář: ehm. Režie: ? Technika: hm, to už stojí za zmínku. Širokoúhlá kamera, vynikající objektivy prakticky bez znatelného zkreslení (jaký to rozdíl oproti zkreslení bijícímu do očí např. v Medenej veži. Zachycení atmosféry doby: pozoruhodně dobré. Jakkoliv je děj poplatný době, nemohu se ubránit dojmu, že 1) se filmaři inspirovali imperialistickou produkcí žánru American Musical Comedy (dnes se tomu říká muzikál) a 2) Starci nejsou zase takovým originálem a mají svého přímého předchůdce. Kromě toho na filmu zaujmou dobové reálie Prahy jako např. auta na Karlově mostě, Bruselská restaurace na Letné, restaurace Barrandov v ještě provozuschopném stavu nebo ještě stojící Stalinův pomník. Kromě toho ve filmu vidíme ještě vlasatého basistu Jana Přeučila, trombónistu Jiřího Hrzána nebo na cestu k Národnímu divadlu se tázajícího Karla Augustu - všechny v jedněch z jejich prvních filmových rolí. Jako dobová výpověď věrné, díky technologii zapamatováníhodné, jako samostatně stojící film neobstojí... Lepší 1*.

OK. Co bych na tomto filmu vyzdvihnul? Nevím. Proč bych měl vidět tento film znovu? Nevím. Proč bych ho měl někomu doporučit? Nevím. Proč bych si měl tenhle film pamatovat? Též nevím? Vlastně jedinou zapamatováníhodnou scénu zabila neautentičnost bokovek na T. Voříškové (a koukám, že nejsem jediný, komu to vadilo, že, Enšpígle :-) ). Takže možná kvůli této scéně si film pamatovat budu, ale jinak vlastně ani nestojí za komentář... Slabé 2*.

Některé díly jsou povedené, některé méně, druhá šestice lepší a celkově lehký nadprůměr. Mému vkusu se nejvíc líbila citlivá epizoda o Jankovi, kozím vrahovi (celkovému posmutnělému vyznění dopomohl zejména klarinetový hudební doprovod) a pak epizoda Hlt za tři krejcary, kterou považuji za nejvtipnější. Nemůžu říct, že bych ze seriálu byl kdovíjak odvařený, vlastně jsem chvílemi zíval. Ale jednou až dvakrát za život to vidět můžu - za kult ho nepovažuji, za nenapodobitelný originál ale určitě ano.