xenopus

Nikdy jsem druhý díl, pokud mě paměť neklame, neviděl, až dneska, ale zklamán nejsem. Srovnání s prvním dílem se zkrátka nabízí: více akce, dynamičtější střih, méně osmdesátkového vizuálu, méně příběhu, jednodušší zápletka. Někde více, někde lépe; někde k lepšímu, někde k horšímu. Já jsem se ale bavil víc než u jedničky, takže spokojenost lehce nadprůměrná, byť stále dostačující pouze na 3*.

Osmdesátková komedie s herci dobře známými z Policejních akademií. Když mi bylo sedm, tak jsem na konci rozstříleného chudáka Číslo pět obrečel, protože mi přišel hrozně lidskej. Ve třiceti už mě to nedojalo vůbec a pobavilo jen málo... Za připomenutí mého dětství hvězdička navíc ale předně jsem rád, že jsem vyrostl a že se doba změnila, protože na tohle se, upřímně, moc koukat nedá...

Pěkné příběhy k zamyšlení. Filmové umění ale průměrné, kulisy a osvětlení scén příšerné. Pěkná pohádka pro odrostlejší děti, které dovedou vnímat scénář a nespokojí se s do načančaných kostýmů oděnými princi, králi a princeznami a s několika debilními písničkami.

Tohle v dobách mého jednociferného věku býval můj oblíbený film. Schválně, kdo z vás byste aspoň na chvíli nechtěl oplývat nadlidskými schopnostmi, skromně je nevystavovat světu na odiv, bejt vtipnej a ještě randit s fešnou neteří svého nadřízeného? Protiklad Supermana, který se nebere moc vážně, čímž u mě, narozdíl od de facto parodované předlohy, jednoznačně boduje. Film mě i po mnoha letech od posledního shlédnutí bavil, příjemně jsem u něj zrelaxoval, a to je přesně to, co od komedie v létě očekávám. Na svém **** hodnocení, které jsem sem švihnul v roce 2009 bez bezprostředně předcházejícího shlédnutí, nehodlám nic měnit.

Dokument o méně známém (byť stejně dopadnuvším) následovníkovi Jana Husa, enfant terrible středověké teologické filozofie, arcikacíři Jeronýmovi Pražském. Dokument je polohraný s komentářovými vstupy dr. Matina Chadimy a prof. Petra Charváta. Rozumná stopáž, komplexní pohled na celý život od narození až po smrt s důrazem na účast na Kostnickém koncilu. Perfektně zvládnuto historicky, scénáristicky i režijně. Pěkně odvedená práce!

Kuky se vrací je rozhodně jeden z nejoriginálnějších filmů, které tu od Sametu vznikly: taková kombinace hraného a loutkového filmu tu ještě nebyla (viz ale též dále). Navíc kamera Vladimíra Smutného je kouzelná, loutky, jejich charaktery i jejich vozítka jsou stylové a "mikroscénografie" i nasvícení scén jsou pohádkové a provokují zbytky mojí dětské fantazie. Přes to všechno se mi ale Kuky tolik nelíbil, a to z několika důvodů: předně je to dle mého neujasněná cílová skupina (snaha zavděčit se všem?), s čímž souvisí mix loutkových a hraných scén (přičemž ty hrané působí dost našroubovaně), snaha o ekologickou agitaci (fuj) a také přednes nejstaršího Svěráka mi k největšímu lesnímu rabiátovi prostě neseděl. Lehce nadprůměrný snímek, u něhož jsem pouze sledoval pěkné obrázky a kopu dobrých a vtipných nápadů, ale do příběhu jsem se prostě ponořit nedovedl. Třeba se to příště povede líp. "Vopovažte se vrátit! Dám vás roztrhat a zabít a pochcat lesní zvěří!!!"

Další z filmů, které jsou sice pěkné, ale v nichž herectví představitele hlavní role tak zastiňuje ostatní komponenty filmu, že ve výsledku svou nevyrovnaností ztrácí. Kvůli Hrušínskému rozhodně stojí za to vidět, ale jinak? Škoda, no. Lepší 3*. "Viděla jste Vůdcův hlavní stan?" :-)

Až se někdy stydím, jak dovedou být Češi buranští, maloměšťáčtí a svou nepovedenou snahou o světáckost trapní, což mimochodem dokonale dokumentuje samotné pořádání venkovských zábav podobného ražení (a když to nejsou dobrovolní hasiči, tak jsou to myslivci nebo fotbalisti). Všechna tato a i jiná další poznávací znamení vsunul Forman do poměrně krátkého, zato výstižného filmu. "Kdo si nenakrad, to musí chápat tak, jako že nic nevyhrál." Přesto pouze slabé 3*.

"Není mi volno, mluví-li se příliš." V tomto filmu se ovšem především mluví, a to ještě jazykem, kterýžto zdá se mi poněkud nesrozumitelným... Poetika ano, ale děj, myšlenka nebo sdělení? Ehm... A W. Matuška celkové vyznění filmu dokonale podtrhl svou písní "Jak je krásné..." při závěrečných titulcích. Dále nemluvit, jinak mi nebude volno. Silnější 2*.

Menzelův přepis Hrabala je typicky poetický a místy sladkobolný, plný filozofování, komických, trpkých až krutých momentů, někdy i příjemných, jindy zase spíš mrazivě hrozivých. Některé věty (a není jich málo!) jsou hodné zaznamenání, např. "Jídlo, pití, spánek, koupel, i ten akt lásky, to jsou naše nejvznešenější úkony." nebo "Kudlo, ty seš typicky česká nátura. Jen dostaneš funkci a už si myslíš, že hovno je tvůj strejc." Ale bohužel opět nic, co by se mi jako film vrylo do paměti. Pro mě jako pro člověka, který nezažil až nezdravě adorizující projekce trezorových filmů počátkem 90. let, zůstávají Skřivánci na niti svéráznou lyrickou výpovědí o době budování socialismu v 50. letech, ale popravdě toto období si nechci připomínat příliš často... Slabší 4*.