Anatómia pádu

Vo chvíli, ked' som si uvedomil, že pozerám veľmi podobnú verziu The Staircase (seriál) (2022) , prestal ma film baviť. Navyše má zbytočne prestrelenú stopáž na to, aby skončil tak, že nenechá chrobáka v hlave, ktorý by tam vrtal ešte týždeň po skončení  filmu rovnako, ako som to mal práve u vyššie spomenutého seriálu. Tí, ktorí ste videli seriál, toto si nedávajte ani zo zvedavosti. Zbytočne stratíte čas podľa mňa. (19.11.2023)

Výkon Sandry Hüller je zatiaľ jediným, stopercentne oscarovým, hereckým výkonom tohoto roku. Miestami možno trochu papierová, avšak chirurgicky precízna konverzačka a zážitok. (21.01.2024)

Väčšina sujetu sa odohráva v súdnej sieni a v tejto podobe by film mohol trvať aj štyri hodiny a zainteresovaný divák by si plynutie času ani nevšimol. Avšak nie každý divák bude zainteresovaný. Dôležitejšia je cesta k výsledku než samotný výsledok, ale to pri počúvaní súkromných nahraných hovorov na verejnosti pochopí každý, kto si uvedomí, že výsek z celku nemusí prezentovať aj samotný celok. Ale nemusí ho zároveň ani popierať. Dali by sa nájsť aj niektoré relatívne objektívne námietky, ktoré súvisia priamo s logikou príbehu, tie subjektívne budú u každého zrejme odlišné. Mimochodom polícia a súd úplne zabúda na tretiu variantu, ako sa pád mohol odohrať a podľa mňa ide aj o správne riešenie. (26.04.2024)

U tohoto snímku je věčná škoda jedné věci - je nechutně dlouhý a z mého pohledu zcela zbytečně. Vzniklo tak mnoho prostoru pro zdlouhavé vatové pasáže a těžký stereotyp. Samotný nápad je velmi dobrý a režisérka si hraje s diváky moc hezky. Máme tu jednoznačnou hlavní podezřelou, které moc nepomáhá její zcela chladný projev a podivné chování a činnosti v době smrti jejího manžela. Soudní proces je příjemně proceduální, ale bohužel současně extrémně zdlouhavý. Obvykle se v podobných soudních procesech rochním blahem, ale tento strašně smrděl stereotypem. V závěru chyběl nějaký šok, který by otočil situaci o 180 stupňů, a tak vyzněla malinko do prázdna. Čekal jsem od filmu mnohem víc. [33 %] (16.12.2023)

Sofistikovaná rodinná dráma s precíznou štúdiou postáv a intenzívnymi dialógmi, ktorá vás vplyvom času a podsúvaných informácií núti prešľapovať z jednej strany na druhú. Kde sa skrýva pravda a koho možno považovať za skutočnú obeť? Víťaz Zlatej palmy je mrazivou pitvou rozpadávajúceho sa manželstva. Štúdiou ženy (fantastická Sandra Hüller), ktorá je úspešnou karieristkou a milujúcou matkou, no svojou zložitou povahou a ambivalentným správaním zvádza diváka k nedôvere. A v neposlednom rade príbehom nevidomého dospievajúceho chlapca, ktorý si ako jediný nepriamy svedok uvedomuje váhu svojej výpovede. Videné na MFF Cinematik 2023. (28.12.2023)

Obsahuje spoilery jiných lidí. Chtěl bych tímto poděkovat uvaděčce Francouzského institutu na ČSFD projekci. Ta totiž úvodní řeč začala frázemi (Mirky Spáčilové), aniž věděla, co znamenají ("režisérka s chirurgickou přesností tepe současnou společnost bla bla bla")... a zakončila ji slovy "A pak mi řekněte, jestli ho zabila nebo ne"... Merci beaucoup... Jakkoli jsem díky slečně uvaděčce věděl, jak to (ne)dopadne, byl jsem celou dobu napjatý. Sandra hraje tak (jak?), že divák fakt celou dobu netuší, jestli to udělala nebo ne... a nikdy se to taky nedozví... Skvělé soudní drama, po zásluze oceněné... 100% (14.01.2024)

Napriek dĺžke, ktorá mohla byť zredukovaná, som si tento film, o ktorom som predtým nič nevedel, s chuťou pozrel. Najviac sa pod môj pozitívny vnem podpísal kvalitný scenár, i keď niektoré pasáže z úst 11-ročného chlapca príliš dôveryhodne nepôsobili. A na druhom mieste samozrejme Sandra Huller, ktorá naopak dôveryhodne pôsobila. Aj scény v súdnej sieni boli zaujímavé, i keď "se tu objevil takový nešvar". V oboch posledne pozretých filmoch sa fakty poskytujú divákovi, ako keby sa lúpala cibuľa. Nemyslím, že je to dobré ani pre jednu stranu. (16.04.2024)

Chirurgicky přesně vysoustružené soudní drama rozkrývající pozadí jedné rodiny. Sázka na Sandru Hüller vyšla na jedničku, nejen díky ní celou dobu nevíme, zda jde o vražedkyni nebo úspěšnou ženu, jejíž soukromí se teď propírá na veřejnosti. Postupem času se ukazuje, že druhou nejdůležitější postavou je syn v podání Mila Machada Granera, který tu aspiruje na dětského herce roku. Režijně suverénní, ale odtažité a studené. (19.10.2023)

Začína to ako nejaká zmiešanina detektívky od Agathy Christie a thrilleru od Hitchcocka, z toho som sa náramne tešil. Ten pocit sa ale postupne vytráca ako intimita v klimaktériu a človek dostáva najprv základné dávky a potom boostre uistenia, že pôjde len o súdnu drámu, ktorá má v podstate riešiť štruktúru vzťahov. Našťastie sa nenápadne pridajú aj prvky diverzity, aby to na festivale malo zaručený úspech, takže do notíska ďalšia fajfka, ale to mi nestačí. Problém je 150 minút a ten pocit, že hľadanie vinníka nie je to najpodstatnejšie, čo film chce v skutočnosti vyjaviť, a že to všetko je nakoniec nejednoznačné od začiatku až do samého konca. A keďže ja sa netvárim, že som zjedol Šalamúnov exkrement okorenený výťažkom z ikier 100 najväčších umelcov histórie, aby som sa artisticky kochal aj z prilepenej lentilky na zárubni, pokojne poviem na rovinu, že po 2 a pol hodinách som očakával aj nejaké odpovede a nielen náznaky. (30.10.2023)

Precízna anatómia pádu jedného vzťahu. V tej súdnej sieni, ale aj mimo nej, ho kvalitne rozpitvali. Výborné európske kino s excelentnou Sandrou Hüller. 4,5* (05.02.2024)

Natěšení bylo až příliš vysoké, Anatomie pádu je jen lehce nadprůměrné soudní drama/charakterová studie, které sice umně, ale předvídatelně a očekávaně kupí jedno klišé za druhým, ať už to festivalové nebo žánrové (true crime). Výsledek je tak svým zpracováním a vyzněním v podstatě jen filmovou verzí loňské minisérie Schodiště, zkrácenou o pár hodin. 7/10 za ten strhující herecký výkon. (16.07.2023)

Na Anatomii pádu jsem byl dost zvědavý vzhledem k pozitivním ohlasům a úspěchům na všelijakých festivalech a po zhlédnutí mohu odsouhlasit, že se rozhodně jedná o povšimnutíhodný snímek, jenž v sobě umně mísí vztahové a soudní drama, a díky napínavému příběhu, v němž se postupně a účelně odkrývají jednotlivé dílky puzzle, dokáže po téměř celou dobu stopáže diváka nadmíru zaujmout. Anatomie pádu je předně hereckým koncertem Sandry Hüller, jejíž postava byla neuvěřitelně plastická, kde divák po většinu stopáže opravdu neví, k jakému "soudu" (vinná vs. nevinná) se přiklonit. Z dalších hereckých výkonů nutno ještě zmínit mladičkého představitele Daniela a úlisného Antoina Reinartze. Filmu bych vytknul poněkud zdlouhavý závěr a dále pak podobu rozhodujícího svědectví v případu - asi jsem čekal "něco víc", nicméně pokud se nad tím člověk z jistého úhlu pohledu zamyslí, může film v závěru působit nejednoznačně a otevřeně, což lze určitě hodnotit pozitivně. Tak či onak stojí rozhodně Anatomie pádu za zhlédnutí. P. S. (Spoiler alert!) Chudák (pokusný) pes! (22.01.2024)

Ona hraje skvěle, kluk hraje excelentě, ale dokumentární styl a pozvolné odhalování, jak jedno zdánlivě dokonalé manželství je ve skutečnosti prolezlé problémy – včetně toho, že je divákům neustále předhazováno, že ani tak nevíme vše – mě prostě zoufale nudilo. Jen scény ze soudní síně, kde to spíš vypadalo jak na divadle, mě trochu probraly z modliteb, aby to proboha už skončilo, protože fakt nemám zájem nechat se provést zlouhavou pitvou tak banálního vztahu. SHRNUTÍ: Ať už ho shodila nebo ne, to manželství bylo stejně v úpadku. (03.11.2023)

Obyčejné, ale přesto mrazivé. Filmařsky na úrovni, ale přesto blízko k realitě. Film, který nejvíce těží zejména ze své “obyčejnosti” a faktu, že by se klidně mohl stát, čímž pádem je o to více intenzivnější a ubíjející. Precizní výkon a parádní sólovka Sandry Hüller, která se nejvíce zasluhuje za autencititu zážitku a díky níž si film právem vysloužil Zlatou Palmu. Stopáž utekla jako voda, celé dvě hodiny se prakticky pohybujeme jen v soudní síni a všechny soudní líčení mají šťávu. Právník obžaloby je slizký, dotěrný grázl, soudní dokazování je přišpendlující, napětí matka-syn postupně graduje a čím dále se děj dostává, tím víc znejisťuje i diváka a jeho vlastní teorie o pravdě. Ze všeho nejvíc se mi pak líbí dokonalá práce tvůrců s předhazováním důkazů, prvek vlastní interpretace diváka a závěr, který si každý divák může vyložit po svém a který víceméně jen načrtává “co se asi mohlo stát”, ale výsledný obraz nechává na každém z nás. Je fajn po dlouhé době vidět dílo, které k dokonalosti nepotřebuje přehnané CGI a milionový rozpočet, ale bohatě si vystačí s jasnou tvůrčí vizí a autentickým herectvím. Silné. (10.10.2023)

Potřebuji víc než jen dobře hrající herce v adekvátním scénáři. Ten každopádně také není nikterak zázračný, protože celý je vlastně obtočený kolem nedůvěryhodně napsané postavy zázračného slepého (ach jo) cca desetiletého mladíka, který je ve zvyku obvyklých klišé nepozornější, nejvnímavější a nejartikulovanější z celé zdejší menažerie. Pokud se mi prokáže teorie o tom, že film je vlastně metafikcí na Shining, která se věnuje tomu, co by dnes následovalo poté, kdyby se Wendy s Dannym rozhodli zbavit Jacka dříve než to úplně rozpoutá, budu smířlivější, nyní se mi nechce. Mimo jiné i proto, že dle současného francouzského trendu substance over style, je film poměrně ošklivě natočený. Kamera působí roboticky, místy se zvláštně trhá, jindy je zase nepřirozeně plynulá. Ve filmu jsou dohromady tři strašně agesivní "jakoby omylem" švenky, ale působí, že se tam ocitly z ničeho nic, protože film jinak nějakou ostrou paradokumentární formu nenásleduje. Scénář a herce můžete obdivovat v divadle. Tohle je film a já chcu víc. (20.10.2023)

Jako náruživý čtenář detektivek vždy upřednostňují jasně schéma - zločin, oběť, pátrání, vyšetřování, klidně co nejvíce zvratů a závěrečné vysvětlení nejlépe s posledním zvratem a šokujícím překvapením. Věděl jsem, že v Anatomii pádu mě toto schéma nečeká a ani vlastně nejde o to, kdo co spáchal a nespáchal. Především jde o důkladnou analýzu jedné rodiny, jež se dlouhodobě potýká s řadou překážek, jímž někteří její členové nedokáží čelit. Tuto skutečnost nejlépe vystihuje dle mého soudu nejlepší scéna celého filmu - gradující manželská hádka. Justine Triet na základě zatím dvou zhlédnutých filmů považuji za svéráznou autorku, netočí standardní podívanou. Sandra podává senzační výkon, o tom nemůže být sporu. Není možné nezmínit, a hlavně nezdůraznit výkon dětského herce, pro něj natáčení muselo být extrémně náročné! Zlaté glóby zasloužené. (08.01.2024)

Zdařilé psychologické soudní drama klasického střihu s osmdesátkovým feelem. Zásadní devizou filmu jsou bezpochyby herecké výkony představitelů hlavní postavy a jejího syna, i promyšlený ibsenovsky pojatý scénář, vynikající zejména dobře odposlechnutými vztahovými dialogy. K slabším prvkům filmu patří paradoxně ty části děje, které se odehrávají přímo v soudní síni, neboť trestní soudní řízení je zde prezentováno jako intelektuální debatní kroužek, kde v jeden okamžik nařízeně hovoří soudkyně, státní zástupce, advokáti, obžalovaná i svědci. Zvláště obskurní je postava teatrálního státního zástupce, která vypadla spíše z nějakého hollywoodského poválečného filmu. Ne zcela využité je taky slibně nakousnuté téma prolínání literatury a reality (které se u filmu o manželském spisovatelském páru přímo nabízí), jenž je odbyto několika náznaky a bonmoty. Celkově velmi dobrý film, u kterého jsem ale asi s ohledem na jeho vítězství v Cannes čekal víc. (15.07.2023)

Vytříbená dialogová podívaná, která si po většinu času precizně pohrává s velkým diváckým očekáváním. Snímek Anatomy of a Fall primárně stojí a padá na hereckém výkonu Sandry Hüller, na němž je fascinující jeho nenucená dualita – zkrátka si až do posledních chvíle nejste zcela jistí, zda to její postava skutečně provedla či je jen opravdu nevinná oběť vláčená zkostnatělým francouzským soudním systémem. V tomto bodě je tedy celý snímek dokonalým zosobněním precizního dialogového počinu, u něhož fanoušci tohoto specifického žánru budou spokojeně pokyvovat hlavou. Bohužel, tento nekompromisní superlativ ale nemohu použít u scénáře, který je na užitou olbřímí stopáž až moc "rozmělněný", což má za následek několik hluchých pasáží a občasné trestuhodné sklouznutí do ospalé letargie. Avšak i přesto se ve finále stále jedná o neuvěřitelně vtahující podívanou ze soudní síně, kterou Vám bez sebemenších výčitek mohu jen a jen doporučit. Skvělá práce! „Money doesn't make you happy, but it's still better to cry in a car than in a subway.“ (11.01.2024)

150 minut precizního soudního dramatu a nepolevující Sandra Hüller. Zcela zasloužený držitel letošní Zlaté palmy (a Palm Dog Award). (KVIFF) (05.07.2023)

Zážitek z filmu mi pokazila jediná věc, a to těžká nerealističnost soudního procesu. Nevím samozřejmě jistě, jak by tomu bylo ve Francii, ale u nás by se podobný případ pravděpodobně vůbec před soud nedostal a pokud ano, tak převážná většina replik, které pronese státní zástupce (mimochodem oproti zbytku filmu nesmyslně schematická postava hraničící až s karikaturou), by vůbec nemohla zaznít, protože s případem buď nesouvisí, je návodná nebo jsou to ničím nepodložené spekulace, často až výsměch. Takže reálné soudní jednání by vypadalo zcela, ale opravdu zcela jinak. Škoda, že tvůrci nepojali analýzu a vyšetřování toho, proč manžel hlavní postavy zemřel, třeba jako sezení hlavní hrdinky s psychologem nebo někým blízkým, což by myslím taky fungovalo a dalo by se tím docílit obdobného výsledku, navíc bez použití fantastických prvků v soudní síni. (14.02.2024)