Anatomie pádu
Anatomie d'une chute
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Réžia:
Justine TrietKamera:
Simon BeaufilsHrajú:
Sandra Hüller, Swann Arlaud, Milo Machado Graner, Jehnny Beth, Samuel Theis, Saadia Bentaïeb, Antoine Reinartz, Camille Rutherford, Sophie Fillières (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Úspešná spisovateľka Sandra (Sandra Hüller) žije so svojím manželom Samuelom a jedenásťročným, čiastočne nevidiacim synom Danielom v odľahlej chate vo francúzskych Alpách. A zatiaľ čo Sandra pracuje na svojom ďalšom románe, Samuel renovuje ich priestranné obydlie. Jedného dňa však Daniel nájde pri návrate z venčenia ich psa otca na zemi pred chatou mŕtveho v kaluži krvi. Bola to samovražda, nešťastná náhoda alebo má manželovu smrť na svedomí Sandra, ktorej tvrdohlavá povaha z nej robí hlavnú podozrivú? Verejné vyšetrovanie prípadu odkrýva nielen okolnosti samotnej smrti, ale aj intímne a znepokojujúce detaily ich búrlivého vzťahu. (ASFK)
(viac)Recenzie (213)
Další výborný herecký výkon Sandry Hüller, se kterou dva filmy se letos potkali v soutěžní sekci v Cannes (druhým je The Zone of Interest). Přestože je hlavní postavou, celý čas nevíme, jestli je vina nebo ne. Má vesměs chladný výraz a projev, vražedkyni v ní cítíme, ale naprosto přirozeně hraje nevinnou. Skvělým tahem byl již její casting. Jinak hodně dialogový film delší stopáže, která zahrnuje taky soudní proces se zajímavým, procedurálním vyšetřováním tragické události. Režijně kvalitně vedený nejednoznačností v obtížném pátráni po pravdě. [Cannes FF] ()
Odporným termitem „Pseudoyntelechtuální snobská mrdka“ charakterizuje moderní filmově teoretická věda sáhodlouhý, nekrózně unylý, nechutně umělohmotný a veskrze přitrouble kinderpsychologický a kindersociologický audiovizuální zvratek o ničem, jenž nepochybně zmate k blahoslaveně strojenému nadšení solidní část cerebrálně limitované laické veřejnosti, neboť to zaslouženě vyhrálo pár bolševických festivalů nudofilních pozérů a Kokeš na to hodil pětihvězdu. Ovšem zcela soudný expertní filmový kritik, který již mnohokrát absolvoval pokročilé kurzy přežití celuloidové apokalypsy, si již předem zkušeně připraví škrabku na mech v očekávání, že jím během projekce bude nepochybně děsivě obrůstat, silnou froté čelenku, aby si příliš neopleskal a neoťukal hlavu gesty zoufalé marnosti a intelektuálního pobouření, fixační límec na krk pro zamezení nevěřícného vykroucení atlase z čepovce, a v neposlední řadě do vedlejšího okna na televizi nějaký totálně strhující mikroskopický dokument o dělení eukaryotických buněk, aby u toho nepošel nudou. A tak nepochybně přechytřelá a brutálně poemancipovaná mužena, u níž když vyměníte poslední písmeno v příjmení za „r“, dostanete děsivou pravdu o jejich filmařských neschopnostech, načmárala egoistickými veganpastelkami na ekologický papír téměř nesnesitelné, avšak jakože prüdce yntelechtuální šnekdrama s oselstvím o odporně silné, tedy pardon, chtěl jsem říct „silně odporné“, studené Němce, rádoby progresivní feminispissovatelce, a jejím příznačně slabém, přitepleném a ukňučeném subinkovském pudlíkovi, který se jednoho dne strachem z harpyje či jen tak omylem vyvětrá z třetího patra. Následuje plíživý kinderproces, v němž žalobce bezostyšně plácá čiré spekulace a domněnky, aniž by jej kdokoliv poslal do piče, a obhájce jen tak fešákuje, přičemž nám hlavní hrdinka neustále chladně sděluje své nejniternější pocity pseudoyntelechtuální feministky, protože to každého děsně zajímá! Kinderproces skončí, jak jinak než vítězstvím ozubené kundy, a je nejvyšší čas dozvědět se, jak to bylo doopravdy. A čeho se dočkáme? Inu, bestiální katarze v podobě veeeeelmi poooomalého půlhodinového hlazení psa. Určitě feny!!! Ještěže je tu to náramně realistické civilní pojetí! Tak civilní a realistické, že každý strojený pičožvást snad napsala umělá demence, a pokud takto opravdu někde nějací lidé či ženy mluví a jednají, měli by to místo okamžitě neprodyšně uzavřít do přísné ústavní karantény, aby se ta smrtící pičidita v žádném případě nemohla dále šířit. Prostě zážitek blízký Birdmanovi, po němž chlupaté dlaně všech militantních feministek určitě lačně zamíří ke krutě zanedbaným bobrům a jasnozřiví artoví hnědopichové dozajista naleznou v ranním hovně spousty nestrávených zbytků. A já na to zhnuseně hodím Kokeše a důkladně zformátuju disk, aby na něm po tomhle žluklém poševním šlemu nezůstal jediný kontaminovaný sektor. ()
Přesně ten typ ukázkového festivalového filmu. Domněle běžný námět je natočen rádoby realisticky a nápaditě. Jenže ve skutečnosti je divácky nesmírně chladný, ponurý a horko těžko přístupný. Byť to nadšení chápu, pár takových filmů už jsem zažil, tak mě to prostě nebavilo. 150 minut totální filmařské chladnosti. ()
Bezchybný, čistý dramatický tvar s magnetickou Sandrou Hüller a fantastickým dětským hercem. Síla filmu pramení z toho, jak ústřední detektivní záhadu přenáší z pole procedurální detektivky na pole charakterové studie, v jejímž centru se ocitá dětský protagonista. Hype po Cannes byl obří, moje lehká rezervovanost plyne z toho, že jde o film v něčem až příliš profesorský a podchlazený. ()
The Staircase 2: Electric Bugaloo ()
Jesus já jsem nasranéj jak čert!! Nejhorší letošní kino zážitek. Jsem teda omylem šlápl do hovna, když jsem dal přednost tomuhle před Dicapriem, jelikož soudní filmy miluji, že jo ( what could possibly go wrong ?? ), ale že dostanu Anatomii a Pitvu Evilphoenixe bez Anestetik !! Jsem opravdu nečekal. Anatomie pádu je jeden z těch filmů, který když skončí, tak půlka sálu radostí zařve KONEČNĚ!! a jde si koupit šampus a pořádně se ožrat, že ta sračka konečně skončila, protože jsem tomu už snad nevěřil ! ( Co mi přišlo vtipné, se v půli filmu porozhlédnout po sále a zjistit, že půlka lidí opravdu spí hh). Řemeslně jde o levný film, který vypadá jakoby natáčel student práv ( strašná kamera, ošklivý vizuál, žádný filmový look), má to šílenou stopáž 150 MINUT!! s bolestivě ubíjejcím tempem ( jsem opravdu horší soudní film v životě neviděl TVL). Celý ten film mi navíc evokoval případ Michaela Petersona alá Staircase, který byl však po všech stránkách o level výše. Provedení je za mne až odpudivé a soudní líčení absolutně bez náboje ( nejlepší herecký výkon tu podává PES!!) a největší kopačka do xichtu příjde v samotném závěru, kde se divák nedočká žádného vysvětlení. Murder Mystery bez odhalení, tomu říkám odvážný krok, čímž si pokládám otázku za jakým účelem takový film vůbec vzniknul?? Chci vrátit čas, chci vrátit prachy, chci vrátit náladu. Jdu si okamžitě pustit francouzské Presume Coupable na spravení nálady ( které má shodou okolností totožných 85%, ale kvalitami je úplně jinde), tohle opravdu vyznívá jako špatný aprílový žert. Ošíval jsem se nudou v kině jak už dlouho ne. Za mne jde o typický prototyp nudného artového intoušského drama, které ze srdce nesnáším. Pustit si film doma, tak nasraně vyhodím TV z okna ! Hrůza. 2/10. ()
Tak trochu jiné krimi drama, než jaké nás distribuce naučila znát. Neposouvá se pomocí dějových šoků nebo emocionálních veletočů. Vždy k divákovi mluví potichu, odosobněně, ale nikdy ne necitlivě. Strojově přesně sleduje linky vyšetřovací i soudní a faktickou cestou zpochybňuje, co si myslíme, že víme - aniž by kdy naplno odpovědělo na to, co si myslíme, že potřebujeme znát. Takový způsob může vypadat nedivácky a svérázně, ale mně byl i přes neopodstatněnou délku čím dál sympatičtější. ()
Po delší úvaze jsem zvedla hodnocení na plnou palbu. Vše, co mně hned po skončení napadlo a rozhodilo se nakonec ukázalo jako velmi dobrý tah včetně závěrečného finále. Sandra se Samuelem a nevidomým synem chtěli začít někde jinde a tak manžel inicioval odstěhování do větší dřevostavby a asi i daleko od lidí. A tam to všechno začíná. Momentem nalezeného, mrtvého Samuela se začíná odvíjet drama, kdy byla podezřelou právě jeho manželka, která s ním byla v tu dobu sama doma. Následuje delší část ze soudní síně, kde se přelévaly moje pocity od podezření, že to skutečně provedla až po důkazy, které mě zase naklonily k opačnému názoru a mezi tím vším se pohyboval jejich syn, který tady měl také svůj prostor ke své úvaze. Všechno bylo tak načrtnuto, aby jsem byla přesně takto rozhozená až do závěrečného konce. Sandra Huller přispěla určitě k mému vyššímu hodnocení, protože její výkon byl vynikající, ale nechci vynechat ani žalobce a už vůbec ne výkon jejího nevidomého syna. Je to jeden z filmů, které bych viděla ráda ještě jednou, ale znám se jak to v reálu chodí......... ()
Tak takhle se dá natočit Dostojevskij v 21. století. Chirurgicky přesné, smekám. ()
Skvělá psychologická kriminálka, která více než z forenzních detailů, či detektivních postupů těží z prosté konverzace... Konverzace skvěle napsané i ztvárněné hlavní postavy. Pokud si myslíte, že ke správné kriminálce patří geniální detektiv, či hromada napětí, jste na omylu. Od začátku je patrné, že důkazy nejsou a nebudou, do popředí se dostává lidský rozměr a ten je právě vykreslován skrz dialogy i monology hlavní postavy. Stopáž kupodivu také není přepálená, zájem o film neupadá. Jen v samotném závěru jsem se přistihl, že bych raději ochutnal trochu hollywoodštější konec... 8/10 ()
Krátká anatomie pádu, dlouhý rozbor disfunkčního vztahu. Trpělivě vedené, syrové drama o hledání odpovědí na celou řadu nepříjemných otázek. Justine Triet provádí chladnokrevnou vivisekci na hlavní hrdince, ale zároveň i divákovi, kterému předhazuje protichůdné informace. Celkem mean film. ()
Každoročně se objeví nějaký evropský (asijský) zástupce, kterého provází pověst události, kterou je třeba vidět jako součást popkulturního přehledu. Loni to byla kupříkladu satira na soudobou společnost Trojúhelník smutku nebo válečné drama Na západní frontě klid, o nějaký ten rok dřív pak nepředvídatelný a žánrově rozmanitý Parazit. Tentokrát je oním nejchválenějším evropským filmem Anatomie pádu. Nálepku „nejlepší“ bych mu ale rozhodně nedával. Spisovatelka Sandra, původem Němka, manžel v krizi středního věku, se kterým odešla na odlehlou chatu ve francouzských Alpách. A jedenáctiletý syn Daniel, který před lety prodělal vážný úraz. Právě on najde po příchodu z procházky se psem otce bezvládně ležet před domem. Nešťastný pád z okna? Sebevražda? Nebo to bylo úplně jinak? Právě syn (svými postřehy a inteligencí patří už někam na střední školu) je u soudu vystaven spoustě detailů z disharmonického soužití rodičů, navíc jeho obtížně čitelná a chladná matka místy neobratně zahlazuje určitá ale. Výsledek mi ale nestačil. Než se dostaneme k soudu, mohli jsme pár minut postrádat. Ten je pak jedním velkým divadlem, ve kterém soudkyně jedná podivně, mnozí svědci zrovna tak, a třeba takový psychiatr tu při líčení není za odborníka, ale za dalšího žalobce. Snad každý ví, že pracuje výhradně s pohledem pacienta (v tomhle případě mrtvým manželem), který je logicky jednostranný. Za mě dost nezvládnutý moment. Divák je tu nicméně za člena poroty, ale celkově chybí nějaký prvek překvapení, dramatické momenty (návrat k hádce manželů) na mě nefungovaly. Nejednoznačné postavy jsem viděl jinde a bylo mi s nimi mnohem líp. A obrat „jít do hloubky“ si taky prostě představuju jinak. Asi si to zaslouží spíš čtyři hvězdy, ale s ohledem na to očekávání mně ty tři sedí víc. ()
Je to už moja takmer povinná jazda zhliadnuť filmy nominované na Oscara ešte pred slávnostným večerom. Stále akosi nechápem ako sa medzi 10 naj filmov dostal francúzky film, vieme, že nedávno Oscarov pozbieral dokonca kórejský. Pre zahraničné filmy bola predsa vždy určená kategória naj zahraničný film, takže som z toho trochu vedľa. kto pozná odpoveď nech mi napíše, budem vďačný. Anatómia pádu má úctihodných 150 minút, čo vzhľadom na pomerne jednoduchý dej nie je málo. Zahrané je to veľmi solídne, civilne, jednoducho max. realisticky. Spisovateľka Sandra je tak trochu divná, divák nemá pocit, že by za mŕtvym manželom smútila a tuší, že niečo skrýva. Nenudil som sa, ale do poslednej chvíle, do posledného záberu som čakal, že sa niečo závažné odhalí, alebo krátkym záberom naznačí, ale ono nič...Veľmi precízna sonda do jedného komplikovaného manželského vzťahu, vyšetrovanie i kvalitné scény zo súdnej siene, ale nečakajte nič viac. Emočne prekvapivo dosť chladný film, preto priemer. 60%. ()
Nebudem klamať, že ma táto procedurálna dráma nestrhla. Pomalé, sústredené a chladné rozprávanie dokáže pohltiť a klásť správne otázky. Aj keď ich nie vždy zodpovie. Výsledok vyšetrovania je nepodstatný a viac sa tematizujú životné pravdy, ktorými si mnoho ľudí pri svojej každodennej existencii prechádza. Možno vyžaduje trochu viac trpezlivosti, no nakoniec dokáže chytiť pod krkom a vyvolať debatu. ()
Miluju soudní dramata a tady jsem si vyloženě přišel na své. Minimálně hodinu v soudní síni totiž strávíme. Výkon obhájce a žalobce je skvostný. Sandra Hüller je typickým německým studeným čumákem, ale vzhledem k typu postavy, jednoznačně výborná volba. Čím méně si o filmu budete zjišťovat, tím lépe. 90% PS: Dle mého soudu nejzajímavější letošní kandidát na Oscara. ()
Leave Her to Heaven pre festivalové publikum. Chladná, odmeraná súdna dráma, kde som bohužiaľ nepochopil, aký bol autorský úmysel a prečo sa na to pozerám 150 minút. Ak teda abstrahujem od pózy nebyť hollywodsky čitateľný či v emóciách alebo napätí. ()
Anatomy of a marriage. Problematický vztah film rozebírá slušně, ale zdaleka ne tak drtivě jako Marriage Story - a v detektivní rovině, která zabírá valnou většinu z té přestřelené stopáže, víc nudí než zaujme. Herecký projev Sandry Hüller je impresivní, ale to bohužel zůstává jedním z mála důvodů proč stojí za to ho vidět. 7/10 ()
Justine Triet předvádí výborně napsanou i natočenou studii rodinných pout v okamžiku největší zkoušky důvěry, ale abych byl upřímný, míjelo mě to velkým obloukem. Tohle dlouhé, z velké části procedurální drama je bohužel studené jako čumák psa, který v něm figuruje, potažmo jako horské prostředí, ve kterém se odehrává. Zřejmě to byla tvůrčí volba, ale pro mě potom všechny ty stěžejní dramatické momenty, na které jsem si musel hodnou chvíli počkat, vůbec nefungovaly a nezajímaly mě. Nejednoznačnost některých vyznění trochu potěšila, ale i tak zde mám k nějakému diváckému nadšení rozhodně na míle daleko. [KVIFF 2023] ()
Vo chvíli, ked' som si uvedomil, že pozerám veľmi podobnú verziu The Staircase (seriál) (2022) , prestal ma film baviť. Navyše má zbytočne prestrelenú stopáž na to, aby skončil tak, že nenechá chrobáka v hlave, ktorý by tam vrtal ešte týždeň po skončení filmu rovnako, ako som to mal práve u vyššie spomenutého seriálu. Tí, ktorí ste videli seriál, toto si nedávajte ani zo zvedavosti. Zbytočne stratíte čas podľa mňa. ()
Súvisiace novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
49. ceny César ovládla Anatomie pádu
V pátek 23. února 2024 proběhl v pařížské koncertní síni Olympia slavnostní ceremoniál 49. ročníku předávání cen francouzské Akademie filmových umění a technik (Académie des Arts et Techniques du… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
38. Premios Goya – výsledky
V sobotu 10. února 2024 byly předány výroční španělské filmové ceny Goya. Slavnostní ceremoniál proběhl ve městě Valladolid, předávání cen tak vůbec poprvé probíhalo ve španělském regionu Kastilie a… (viac)
Strhující vztahové a sociální drama, které nás na (pouze relativně) nejednoznačné situaci nutí podrobně zkoumat a reflektovat destruktivitu zažitého vnímání nerovnosti pohlaví (či obecně jakékoli jiné marginalizace) a zároveň i destruktivitu sebeklamu a výmluv, jimž se v takové nerovné situaci otevírá velice snadná cesta (spočívající zde v obviňování schopné a cílevědomé partnerky z vlastních selhávání) – a to v jejich osobním, vztahovém, rodinném i celospolečenském dopadu. *** Je rozhodně vzrušující sledovat, k jakým závěrům se přiklánějí které postavy a co o nich z toho lze soudit: „slaboši“ jsou přesvědčeni, že muž byl obětí své příliš emancipované partnerky, kdežto lidé zdravě sebevědomí, mající jak zdravou sebeúctu, tak i zdravý respekt k druhým, pro nic takového nemohou najít důkazy - ba spíše naopak, postupně naznávají, že Sandřina situace byla velice nelehká (cizí země, jazykové bariéry, nezralý, nespolehlivý partner), jen ona nebyla zvyklá si stěžovat. *** Ukázkovou je postava prokurátora, který vykazuje silné, ničím nepodložené přesvědčení o mužově slabší a nespravedlivě zatížené pozici ve vztahu a téměř až zapálenou nenávist k jeho přese všechno úspěšné a vyrovnané partnerce. Sledujeme, jak si z faktů konstruuje vlastní, svérázně pokřivený obraz Sandry (stejně jako Samuel), zřejmě iritovaný tím, že Sandra rozvrací jeho představy o roli spořádané ženy, manželky a matky, a bude-li osvobozena, otřese tak i jeho pozicí v systému. *** Pozoruhodné je uvědomění, že divák je oproti postavám v soudní síni ve značné výhodě, jelikož vidí celou skutečnou partnerskou hádku, z níž jsou Samuelova zuřivost i zoufalství stejně jako Sandřina snaha svému partnerovi věci nasvětlit z druhé strany naprosto zřejmé - to ale neplatí o pouhém zvukovém záznamu. Filmové postavy jsou tedy ponechány ve větší nejednoznačnosti a tedy i v nezbytnosti více se snažit analyzovat Sandřiny výpovědi, její skutečnou pozici ve vztahu (např. jak trpělivě akceptovala, že žije kvůli partnerovi už podruhé v cizí zemi, nemluví vlastním jazykem dokonce ani se svým synem, ustupuje Samuelovým výlevům a rozmarům, nenechává se při práci rozhodit složitými okolnostmi atd.), možnou objektivitu Samuelových obvinění a také zpytovat vlastní pohnutky ovlivňující jejich úsudek. Ale domnívám se, že i přes tohle vizuální nadržování (doteď si lámu hlavu, proč se Justine Triet takhle rozhodla, proč nenechala i diváky vystavené pouhé zvukové stopě té klíčové situace, ale zřejmě věděla, čeho si přeje dosáhnout) si do jisté míry musí i diváci klást stejnou otázku: jaké vnitřní pohnutky koho v kterou chvíli přiměly k tomu, že třeba i jen krátce váhal nad Sandřinou nevinou. I my jsme na to téma měli cestou z kina celkem přínosnou debatu. *** CHYBY: Našla jsem vad na kráse bohužel několik, což pro mě na rozumové rovině přesvědčivost snímku mírně oslabuje, ale ve výsledku jsem schopná je odpustit – dojem z něj zůstává stejně silný, jako by v něm ty chyby nebyly, a jeho výjimečnost i tak zasluhuje plný počet hvězd. --- Ta hlavní chyba je nicméně stěžejní a spočívá v tom, že snímek nenápadně od otázky, jestli se Samuel zabil nešťastnou náhodou, nebo byl zavražděn, přesouvá pozornost k otázce, zda se zabil sám, nebo byl zabit partnerkou. Sebevražda se přitom po výpovědi syna Daniela jeví nakonec jako nejpravděpodobnější – a na tomto základě je Sandra soudkyní osvobozena. Samuel se logicky jeví jako vyčerpaný člověk, který si nebyl jist svou odolností, vnímal sám sebe jako někoho v náročné situaci, komu docházejí síly a kdo se svým životem dost možná brzy skoncuje. Povídání o těžkém údělu vyčerpaného Danielova psa mělo být přesvědčivým příměrem sebelítostivého člověka. Jenže ono ve skutečnosti nedává vůbec smysl, aby se člověk pokoušel zabít skokem z druhého patra do sněhu! – a nejde přitom ani počítat s tím, že se při pádu praští hlavou o střechu přístěnku – nejpravděpodobněji by v takovém případě skončil s nějakým zraněním. Kdyby se Samuel chtěl skutečně zabít, pak by bylo namístě se oběsit, otrávit nebo to někam napálit autem v plné rychlosti. Nejpravděpodobnější je tedy nakonec nešťastná náhoda, ale v tom případě je Danielova výpověď zcela nepodstatná – a zároveň Sandřiny výpovědi o Samuelově opatrnosti zůstávají platné, takže je i to přece jen těžko pochopitelné. Další chybou je, že když Daniel vypovídá, že v psích zvratkách nalezl kousky bílých prášků, pak vůbec nedává smysl, aby prokurátor spekuloval o možnosti, že se Samuela mohla pokusit otrávit Sandra – v takovém případě by tablety musely být rozdrcené na prášek a nemohly by být vidět ve zvratkách – nikdo na to ovšem ani nepoukázal. *** (Ve Světozoru s Lí a R.) *~ () (menej) (viac)