Réžia:
Justine TrietKamera:
Simon BeaufilsHrajú:
Sandra Hüller, Swann Arlaud, Milo Machado Graner, Jehnny Beth, Samuel Theis, Saadia Bentaïeb, Antoine Reinartz, Camille Rutherford, Sophie Fillières (viac)Obsahy(2)
Úspešná spisovateľka Sandra (Sandra Hüller) žije so svojím manželom Samuelom a jedenásťročným, čiastočne nevidiacim synom Danielom v odľahlej chate vo francúzskych Alpách. A zatiaľ čo Sandra pracuje na svojom ďalšom románe, Samuel renovuje ich priestranné obydlie. Jedného dňa však Daniel nájde pri návrate z venčenia ich psa otca na zemi pred chatou mŕtveho v kaluži krvi. Bola to samovražda, nešťastná náhoda alebo má manželovu smrť na svedomí Sandra, ktorej tvrdohlavá povaha z nej robí hlavnú podozrivú? Verejné vyšetrovanie prípadu odkrýva nielen okolnosti samotnej smrti, ale aj intímne a znepokojujúce detaily ich búrlivého vzťahu. (ASFK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (84)
Vo chvíli, ked' som si uvedomil, že pozerám veľmi podobnú verziu The Staircase (seriál) (2022) , prestal ma film baviť. Navyše má zbytočne prestrelenú stopáž na to, aby skončil tak, že nenechá chrobáka v hlave, ktorý by tam vrtal ešte týždeň po skončení filmu rovnako, ako som to mal práve u vyššie spomenutého seriálu. Tí, ktorí ste videli seriál, toto si nedávajte ani zo zvedavosti. Zbytočne stratíte čas podľa mňa. ()
Kvalitní rodinné soudní drama áčkového evropského měřítka, které ovšem postrádá nějaký ten element silného překvapení a šmrnc navíc. Jistý druh prozření a rozuzlení se tu na konci sice najde, ale nevyváží to těch 150 minut čirého sledování postav, ke kterým hledáte celou dobu cestu a snažíte se splynout s jejich situací a zjistit na čí stranu se přiklonit. Režijně a herecky je to skvost, scénář je napsaný opravdu s citem, nicméně postrádala jsem tam ten říz. Film jsem si moc užila, ale při hodnocení se nejvíce řídím podle toho, jak moc na mě film dýchne po projekci a co přesně ve mně zanechá. V tomto případě se toho moc neuchytilo a přesto, že pocity převládaly pozitivní, verdikt je takový, že jsem na něj poměrně rychle zapomněla. ()
Intenzivní a rozhodně zajímavý počin, který brilantně kombinuje drama soudní s tím vztahovým, přičemž se obě vzájemně prolínají. Pro Justine Triet je (zlo)čin, kolem něhož se točí ústřední zápletka, jen záminkou k tomu, aby zdůraznila veškeré neduhy současné společnosti (přílišný sexismus, velmi rychlé odsouzení člověka na základě prvotních emocí, odlišná sexuální orientace, která je automaticky divná), což se jí daří velmi dobře, a ačkoli nenastoluje nijak zběsilé tempo, strhne a celé to má příjemný spád. V tomto případě nevadí, že vyřešení případu se úplně nedočkáme, protože o něm to stejně není a divák tak zůstane v příjemné nevědomosti a může si udělat vlastní závěr. Snímek by byl ale poloviční bez fantastické Sandry Hüller, která je přítomna prakticky nepřetržitě a utáhne ho bez větších problému, v závěru má očekávanou silnou scénu, která je dokazuje její preciznost. Ve druhé polovině se k ní pak přidává skvěle vybraný Milo Machado Graner, který se jí bez problémů vyrovná a postavu zraněného dítěte předvede v celé komplexnosti, což je obdivuhodné. Paradoxně dvě nejzajímavější témata, relativnost pravdy a možnosti si za určité situace, kterou člověk jen slyší, dosadit cokoliv a podávat to jako realitu, autorka moc neřeší a nechá je jen v rovině jakéhosi naznačení. Od lepšího hodnocení pak výsledek dělí přehnaná chladnost a přílišná teatrálnost soudního procesu, který by se asi ve skutečnosti nemohl takto odehrát, protože vyšetřující soudce je v něm až moc manipulativní. Anatomie d’une chute je výborná záležitost, která má své nedostatky a je možná moc dlouhá a přece jen pomalejší, což ale nic nemění na tom, že dojmy z ní jsou hodně silné. 80 % ()
Anatomie pádu je výborným soudním dramatem, především díky tomu, do jaké pozice staví diváka. Ten totiž stejně jako téměř všichni zúčastnění nezná pravdu. Může si ji domýšlet, vodítek k tomu má dost, ale právě ta nejednoznačnost je napříč filmem dost důležitá. Co se stalo, totiž ví pouze hlavní hrdinka, kterou skvěle zahrála Sandra Hüller, jejíž výkon celkový zážitek povyšuje na ještě vyšší úroveň. Sledovat, jak se na ploše zhruba dvou a půl hodin rozebírá vztah dvou lidí a jejich charakter, je extrémně poutavé i díky flashbackům, které pomáhají se do děje ponořit. A zobrazení samotného soudního procesu je vynikající. Problém mám s tím, jak je celý snímek strašně chladný a odtažitý. Za ty dvě a půl hodiny jsem málokdy cítil jakékoliv napětí či snad silnější emoce vůči jednotlivým postavám. A nevýrazný konec můj pohled bohužel umocnil. Anatomie pádu je kvalitním filmem, u kterého však takřka s jistotou vím, že mi v hlavě nebude rezonovat tak dlouho, jak jsem možná čekal. 8/10 ()
Anatomie tohohle pádu je vskutku až Skandinávsky mrazivá. Spadl snad sympatický ogar v krizi středního věku náhodou, byla to sebevražda a nebo byl zavražděn? Musim říct, že ze začátku bylo pro mě těžký si zvyknout na mrzutě pomalý tempo skoro bez hudby a na naprosto odpudivou, výborně hrající Sandru. Druhá část je už zábavnější a svižnější. Excelentně a precizně vyobrazený Francouzský soudní proces. Hádka z nahrávky, opět bez hudby byla tak realistická a mrazivá, že celý sál 10 minut ani nepípnul. Vlastně se nedozvíme, jak to skutečně bylo, ale podle mě si SVINĚ vražedná. ()
Galéria (15)
Zaujímavosti (13)
- Scenáristka Justine Triet, ktorá sa na scenári podieľala so svojím partnerom Arthurom Hararim, sa vyjadrila, že film chceli postaviť ako "rébus, ktorý sa divákovi premieta od prvej scény a ktorý pochopí až neskôr." (Arsenal83)
- Viac ako polovica filmu je natočená v angličtine len kvôli prítomnosti Sandry Hüller, ktorá nehovorí francúzsky. (Arsenal83)
- Natáčanie prebiehalo v marci/apríli 2022 v Savojsku v údolí Maurienne (vo Villarembert, Fontcouverte-la-Toussuire, Saint-Jean-de-Maurienne a Saint-Léger), v Isère (v Montbonnot-Saint-Martin a Grenoble) a v Charente-Maritime, najmä v súdnej budove v obci Saintes. (Arsenal83)
Reklama