Asteroid City

Asteroid City je nový film režiséra a scénáristy Wese Andersona, který se nese v tradičním Wesově rukopise s hvězdným obsazením nemající obdoby. Příběh je komornějšího ražení s dialogy natřískanými slovním ohňostrojem, u kterého se herecký ansámbl svými výkony předhání v netuctové kvalitě. Kdo má rád filmy Wese Andersona si v Asteroidovém městě na necelé dvě hodiny příjemně polebedí, kdo není jeho filmotékou nijak dotčen, nebude dotknut asi ani tímto snímkem. Rozhodně Jeff Goldblum by si za svůj dobře zapamatovatelný herecký výkon zasloužil minimálně nějakou tu nominaci na Oscara a pokud by k tomu opravdu došlo, velmi rád znova zavítám do Andersonova Asteroid City. (23.06.2023)

Každý filmař s osobitým stylem a nezaměnitelným vizuálem riskuje, že pokud se bude svého stylu držet za každou cenu a nikam se neposune, může se stát, že to, co bylo na jeho dílech zábavné a unikátní, bude časem otravné, nudné a unavující. Jako u Wese Andersona a jeho Asteroid City. (15.06.2023)

Symetrické kompozice, překotné a květnaté dialogy či sebereflexivní hra s filmovým médiem – všechny Andersonovy trademarky jsou na svých místech, jenže se zdá, že se tentokrát nějak zapomnělo na postavy; respektive jejich vnitřní kvality. V kvantitě totiž problém rozhodně není. Více zde. (24.06.2023)

Blízká setkání třetího druhu podle Wese Andersona...aneb postupně se dostavující únava ze stále stejné osobité manýry, poetiky i tvůrčího mustru velkého režiséra... (22.07.2023)

V posledních pár letech se mi Andersonův styl začíná okoukávat a příjde mi, že jeho filmy už moc ničím nepřekvapují. Vždy se jedná o fajn podívanou, která má svůj humor, uteče, překvapí obsazením, vyflexí stylem a pak to skončí. Vždy jsem si u toho však něco dokázal najít: Isle of dog - téma a animace, Moonrise kingdom - poetika postav, French Dispatch - Hraní si s formáty  a posouvání stylu na pomyslný strop (překvapivě tohle mi dost sedlo a jako jeden z mála to hájím) Grandhotel Budapest - super scénář a postavy. Ačkoli mě to každým filmem bavilo méně a méně, vždy jsem si na tom něco našel a každý film měl pro mě nějaké opodstatnění. Asteroid City je však první film od Wese, který mě kompletně minul… (15.06.2023)

Po "Francouzské depeši" jsem se domníval, že Wes Anderson se svým unikátním stylem již nemůže dál jít. V tomto filmu se mu podařilo jít ještě dál. Je to zajímavé, ale je to už moc přeplácané a nebaví mě to tolik jako jeho starší filmy. (18.06.2023)

Mimoriadne premyslená kompozícia záberov, výrazný vizuálny štýl a množstvo s chuťou hrajúcich celebrít - i vďaka tomu pôsobí Asteroid City viac než dobre prostredníctvom nehybných obrázkov videných niekde na internete. Vôbec však nefunguje ako film so zmysluplne načrtnutým príbehom, hmatateľnými postavami či nejakou hĺbkou a vlastne mi ani nie je jasné, čo sa týmto neživotne pôsobiacim cvičením Anderson snažil povedať. (17.07.2023)

Únava Wesem rozhodně existuje, ale jednu věc pořád umí skvěle: každý jeho herec a herečka pod jeho vedením působí jako nejkrásnější bytost a nejtalentovanější performer na světě. Scarlett, ach ano. (19.07.2023)

Přiznám se bez mučení, co se týká filmů Wese Andersona, mám značné mezery. Dost mě to mrzí, ale vždycky mi do toho na poslední chvíli vleze něco jiného. Grandhotel Budapešť jsem sice viděl shodou náhod dvakrát, ale jinak nic – nepopsaný list. Na druhou stranu, tady je to možná výhoda. Při čtení jednotlivých reakcí jsem totiž dospěl k názoru, že recenze bude možné rozdělit do dvou hlavních názorových skupin. Pokud máte nakoukáno, budete na konci velmi pravděpodobně zklamaní (motivy se opakují a je to pořád to stejné dokola). Beru, tohle je zcela relevantní argument. Díky bohu (pro mě) je tady ještě případ číslo dvě. Neviděli jste od Wese nic nebo jen naprosté minimum? Dobře i pro vás. Ač souhlasím s tím, že vám Asteroid City moc převratných myšlenek nepředá, bavil jsem se od začátku do konce. Humor mi sedl na výbornou, kamera je nádherná, herecké výkony fantastické a celkově jsem si při sledování toho všeho připadal hrozně v pohodě. Prostě ten typ „feel good“ filmu, u kterého si každou minutu říkáte, že snad ještě nebude konec. Takže jo, do kina klidně za ten týden běžte. Jen musíte zvážit, jak velký vztah k Wesovi máte… (15.06.2023)

Jít do kina na nový film Wese Andersona, to je jako jít na návštěvu k přátelům, které vždycky rádi vidíte a rádi si s nimi povídáte naprosto o čemkoliv, ať to dává nebo nedává smysl. Spolu jste zkrátka spokojeni a ačkoliv se za ty roky už opravdu důvěrně znáte, ještě jste se neomrzeli. Z takové návštěvy odcházíte s úsměvem na tváři a s pocitem, že svět je přece jenom občas ještě v pořádku. A víte, že rádi přijdete zase. (30.06.2023)

Nepamatam si, aby som videl film s hviezdnejsim obsadenim. Plejada vybornych hercov je uzasna... (20.09.2023)

Zdá se že Anderson má své nejlepší časy už za sebou a teď už se pojede na vlně totálního průměru. Potěšil mě bezchybný Jason Schwartzman a pak už vlastně nikdo. Lepší než Francouzská depeše, ale v rámci filmografie slabší kousek. 55% (03.08.2023)

Čeho je moc, toho je příliš: Wes Anderson edition.... Takový tvůrčí fuck-off Wese Andersona, ve kterým si dělá co chce a je mu absolutně u šušky, co si o tom myslí ostatní. Jindy by tenhle vzorec [tedy neomezená tvůrčí volnost] neměl u režiséra tak extrémně inovativního kalibru nijak vadit – exemplárním důkazem budiž jeho předloňský French Dispatch, v kterým se utrhl ze řetězu tak moc, až z toho nejeden cinefil slintal blahem. Jenže tentokrát je to kupodivu víc ku škodě, jak ku prospěchu.... Asteroid City bohužel není vůbec tak hravý, nápaditý, ani zábavný jako jiné Wesovy filmy. Nejde o žádný crowd pleaser, ale spíš o oddechovou konverzační blbinku s obřím hvězdným castingem zasazenou do éry kosmického optimismu, která střídá dvě narativní polohy – zákulisí divadelní hry, a samotnou divadelní hru – a zde výčet kuriozit naneštěstí jak začíná, tak končí. Paradoxně však všechna tahle rádoby fancy stylistická tapisérie působí dost prázdně a znuděně. Wes zde totiž namísto toho, aby svůj autorský rukopis někam posouval, objevoval nové finesy, a překračoval jeho hranice, pouze jenom nezajímavě recykluje tolikrát viděná schémata jeho filmografie. A s vědomím, že se jeho nezaměnitelný, svérázně osobitý hipsterský styl vyčerpal [ať už v rámci vyprávění či vizuálního manýrismu], se mi na jeho nový filmy fakt chodit nechce.... PS: I zde jsou zcela evidentní náznaky toho, že tvorba Wese Andersona by se měla radši ubírat produkcí stop-motion animáků; udělal by tak líp. (19.07.2023)

Nový film Wese Andersona. Už tato jedna věta bude pro mnohé všeříkající ohledně toho, zda je Andersonův 11. celovečerní film pro ně nebo ne. Anderson si ovšem pověst jednoho z vizuálně nejvýraznějších tvůrců své doby rozhodně nadále zaslouží a u Asteroid City zvládá potěšit v mnoha ohledech. Něco mezi romantickou sci-fi komedií a romantickým divadelním inscenacím se formuje další audiovizuálně působivý zážitek…. (19.06.2023)

Anderson je prostě originál, o tom žádná. Bohužel se mi to zde opět potvrdilo zas, na jeho filmech se mi nesmírně líbí zpracování, avšak z hlediska scénáře to vždy pokulhává. Tady to byl asi zatím TOP z toho co jsem od něj viděl. To atomové městečko ve stylu Los Alamos bylo prostě boží! Fakt boží! Nechybělo tam vůbec nic, dokonce ani kukačka kohoutí, GMC Greyhound nebo atomový hřib na obzoru. Jako kdybyste koukali na reklamní leták z padesátých let nabízející toustovač, nebo nový Chevrolet. Ty pastelové barvy, do toho ta poušť a to dobové vybavení... Úplně jsem si chrochtal blahem. Já tuhle dobu po válce děsně rád. Ale samozřejmě tam v Americe, ne tady, kde v ten samý čas odporní soudruzi v rádiovkách a holinách udávali a věšeli své spoluobčany. Až do doby zcizení meteoritu jsem s s jistým očekáváním sledoval, kam se film vlastně hodlá posunout. Musím říci, že ty divadelní obrazy mne docela rušily. Během sledování jsem v duchu konstatoval, že už jsem hooodně dlouho neviděl pohromadě tolik herců skvostných jmen, kteří jsou zároveň všichni mými oblíbenci. Klobouk dolů před Andersonem, že je k tomuto spojil dohromady. Bohužel i když se to odehrává jinde než jiné jeho filmy, máte dojem, že ten rukopis i poetiku tak nějak znáte a trochu vás to začne nudit. Je to velká škoda, protože tenhle film by si už jen kvůli zpracování, hereckému obsazení a vymazlenému vizuálu zasloužil určitě lepší dějovou linku. Ke konci zůstane sice jakýsi druh okouzlení, ale nic hlubšího a dokonce jisté nepochopení co tím vlastně mělo být řečeno.   A to je škoda. Dávám tedy za 3 zelené vypálené do sítnice.  * * * (30.12.2023)

Rozpohybované pohľadnice s áčkovými hercami. Bez duše, bez emócií, bez hmatateľných postáv. Čistá forma bez obsahu. Ako od treťotriedneho imitátora. Suverénne najhorší Wes Anderson. (23.06.2023)

Improv divadlo, nekonečná repetice pěti pastelových barev v jedné konstantní kamerové kompozici, bezpříběhová masturbace nad formálním podkuřováním nejpovrchnějšímu hipsterství. Wes Anderson unhinged. Zvládá nastřelit zajímavé a fungující scény na ploše pěti minut, cokoli nad rámec těch pěti minut té funkčnosti pozbývá a stává se zbytečným chaotickým bordelem. Mám rád jeho staré filmy, a mám relativně rád i jeho poslední film, ve kterém těžil právě z toho že jde o sérii kraťasů při jejichž krátkosti se mu ještě daří udržet dramaturgii, charaktery postav a pointu příběhu, než expresivní adhd roztěkaností uhne někam náhodně jinam.  Což je přesně to co se mu děje tady.  Tady jen dokazuje že se opravdu pomalu stává druhým Shyamalanem. A navíc je to strašlivá nuda. 5/10 (10.09.2023)

WTF??? Přiznávám, že tohle je moje první seznámení s tvorbou Wese Andersona. A po tomhle filmu můžu konstatovat, že asi taky poslední. Dle obsahu jsem očekával úplně něco jinýho než mi nakonec bylo nabídnuto. Navíc mám asi taky úplně jinou představu o tom co je vtipný a o tom co je komedie. Tohle rozhodně NE. Sledovat tenhle film a vůbec ho dokoukat pro mě bylo doslova utrpením. Tvorba Wese Andersona evidentně nebude nic pro mě. (16.07.2023)

V podstate rovnaké ako Depeša. Andersona pohltila jeho vlastná forma. Hviezdami nabitá prehliadka nudy v ‘55tom. (23.07.2023)

Wes Anderson se ve svých posledních snímcích snaží mimo hlavní dějovou linii hodně tlačit i dodatečný rámcový příběh, od kterého se následně jádro zápletky odvíjí. Ale zatímco v Grandhotelu Budapešť to bylo svěží a odměřené a ve Francouzské depeši prakticky nezbytné, jelikož šlo o povídkový film, u Asteroid City tohle metafikční rámování začíná být už trochu kamenem úrazu. Hlavní pastelově barevná dějová linie (respektive všechno to, co očekáváte po zhlédnutí traileru) je neustále narušována a rozmělňována černobílým divadelnickým rámem, který ve výsledku hlavní část snímku svléká o veškerý emocionální dopad a většinu filmového kouzla. Podivná to volba i pro střeleného Andersona a docela velká škoda. (15.06.2023)