On se bojí
Beau Is Afraid
Beau Is Afraid
Beau Is Afraid
Réžia:
Ari AsterScenár:
Ari AsterKamera:
Pawel PogorzelskiHudba:
Bobby KrlicHrajú:
Joaquin Phoenix, Patti LuPone, Amy Ryan, Nathan Lane, Kylie Rogers, Denis Ménochet, Parker Posey, Zoe Lister Jones, Armen Nahapetian, Julia Antonelli (viac)Obsahy(1)
Beau sa bojí – života, sveta a najmä svojej mamy. Na ceste na rodinnú návštevu je vtiahnutý do nečakanej špirály absurdných udalostí, ktoré si nedokázal predstaviť ani v tých najtemnejších snoch. Na šialenej púti plnej humoru, desov a dobrodružstva sa tak musí samotársky podivín vyrovnať so svojimi strachmi a konečne vziať život do vlastných rúk. (Filmtopia)
(viac)Recenzie (232)
nepředvídatelný mindfuck, který naprosto maže rozdíly mezi subjektivní a objektivní realitou a divák si tak nikdy nemůže být jistý co je doopravdy a co je jen Beauova haluz. První dvě třetiny sem si Beau is Affraid opravdu užíval a docela mě zamrzelo, že v poslední třetině tomu trochu spadne řetěz a smrskne se to "jen" na toxický vztah matky a syna, kde je snad naprosto všechno špatně. Aster nicméně opět potvrdil, že je jedním z nejoriginálnější a nejosobitějších tvůrců, který má technickou stránku v malíčku a točí si věci jaké on chce a jak sám chce. Tímhle kouskem se nicméně dostal na velmi tenkou hranici mezi genialitou a Richardem Kellym a je otázka jestli jeho dalším filmem bude spíš Donnie Darko, nebo nějaká extrémně nabubřelá onanie typu Apokalypsy. Já věřím v první možnost...80% PS : mrzí mě nevyužitý potenciál českého názvu, protože "Bo se bojí" by k tomu docela hezky pasovalo... ()
To ma poser! Úžasný filmový zážitok. Treba vidieť. ()
Atmosféra à la Franz Kafka, základný konflikt ako z učenia Sigmunda Freuda a scenár sťaby Charlie Kaufman. Prvá hodina je dokonale sfilmovaná nočná mora, prostredná „lesná“ tretina však výrazne narúša tempo a má nežiadúci potenciál vytrhnúť z deja a záver zasa pripomenie Aronofského !matku (2017) i Brazil (1985) Terryho Gilliama. Áno, je tu toho dosť. Záleží na vás. Mohol to byť masterpiece. Keby toho nebolo príliš. ()
Jdu s proudem a řeknu, že Ari se nám trochu předávkoval houbičkama a jeho třetí dílo nemá celistvý obraz a osobitý podpis. Vryje se divákovi do paměti jen díky několika silným scénám, které jsou v porovnání se zbytkem prazáhadností, co se zde bez vysvětlení objevují, poměrně málo četné. První asi necelá hodinka je opravdový skvost, která kdyby se natáhla na dvojitou stopáž, vůbec bych se nezlobila, kdyby se děj odehrával jen v Beauově bytě a možná by to udělalo lepší dobrotu. Nesmíme ale opomenout i část filmu, kdy je Beauovi poskytnut azyl v domě podivníské rodinky. Toť vše z highlightů tohoto filmu a úplný smysl jsem se v tom sice snažila najít, jenomže někdy ani ta interpretace neznásobí ten zážitek. Takže bylo to dobré, trochu úmorně dlouhé, se zbytečnými pasážemi, na druhou stranu extrémně znepokojující, chvílemi hororové, režisérsky i herecky mistrné, ale nic co si budu připomínat co týden. Nechci hanit Asterovu práci, proto ty tři a půl zaokrouhlím nahoru. Znovu bych si pustila určitě už jen konkrétní scény a ne celý film, což se o Hereditary a Midsommaru říct nedá. ()
Celkom roztodivny katalog patologii, ktory bohuzial v poslednej polhodine prilis testuje limity ariasteriznosti svojho publika. Inymi slovami sa z dystopickej schizofrenie pomalu premiena na samoucelnu kolaz bizaru. ()
Ari Aster (Hereditary, Midsommar) natočil veľmi náročné dielo. Kapituloval na to, aby niečo divákovi vysvetloval, alebo hodil pomocné koleso v podobe ukážky reality. Nie, je to hĺbkový ponor do mysle psychicky narušeného človeka. Výsledkom je bizarná odysea cez rôzne svety, situácie, stretnutia čudných ľudí až po finálne KO. Zároveň je to natočené skvelo. Vynikajúca kamera, prostredia, hranie sa so štýlmi a skvelý Joaquin Phoenix. Len nečakaj, že tento film dá niečo zadarmo. On ti nedá skoro nič. Zároveň dúfam, že Ari Aster svoje artové chute naplnil a vráti sa späť do hororu, kde ho mám radšej. ()
Pravděpodobně bizár roku, kterým Ari Aster vstupuje na pole artových kousků, zcela odlišný od jeho předchozích psychologických hororů. Překvapivě velmi zábavný film, ve kterém se mísí realita se sny, představami, obavami, a tento mix vytváří spoustu černého humoru a absurdních situací, které na papíře nejsou vůbec k smíchu, ale ve filmu působí naprosto opačný efekt. Hodně podobností v tomto ohledu sdílí s loňským Trojúhelníkem smrti. Beau se však nesnaží zábavně kritizovat, ale absurdně zobrazovat strasti života. Skvělá první polovina je zdánlivě více ukotvena v realitě, a přináší přesně tu dávku napětí a tajemna, která upoutá vaši pozornost i přesto, že se nikam nespěchá. Tříhodinová stopáž začne být znát až v poslední třetině, ovšem nikoliv poklesem tempa, ale spíše scenáristickou nedokonalostí. Gradace finální půlhodinky sice míří vysoko, ale uspokojivý závěr jako režisérovy předchozí filmy nepřinese. Věčně vyděšený Joaquin Phoenix opět skvělý. Rozhodně to není film pro popcornového diváka, Aster opravdu dává volný průchod svým artovým buňkám, pohrává si s divákem, a dělá to velmi zajímavě, zábavně a s dávkou šílenosti, kdy si po skončení filmu nejste vůbec jistí, zda jste sledovali fantaskní výmysl, nebo reálnou definici šílenství. ()
První polovinu si užijete úžasně absurdní psycho-trip, tu druhou se budete možná podivovat nad zbytečností některých scén na této cestě do Srdce temnoty/Lůna matčina. Třetí a čtvrté dějství má ale i tak co říci, i když jsem absolutně nevyluštil všechnu tu psychonalytickou symboliku nebo snovou logiku. Aster nám to někdy dělá po čertech těžké se neztratit v jeho (a Beauově) světě, ale velice umně nechává tu a tam nějaké ty drobky, které nás nakonec nasměrují tím správným směrem. Nebo zjednodušeně: divák má vždycky ponětí, oč tu běží. Tudíž ano, snímek trochu trpí bolestnou stopáží a bezbřehým "auterstvím" Astera (možno zaměnit za sebeonanii), ale zase je tuze originální a podnětný, čehož si dnes vážím. Řemeslně a herecky špičkové, o tom žádná (např. casting archetypální "overbearing mother" Patti LuPone patří do učebnic). ()
Trochu mě zprvu odrazovala délka filmu, nicméně nakonec jsem si ty tři hodiny nejrozmanitějších šíleností docela vychutnala. Prostě jsem se ani na moment nenudila. Tolik protichůdných pocitů, myšlenek a emocí ve mně už dlouho žádný snímek nevyvolal. Ari Aster má bezpochyby talent na vymýšlení příběhů a taky dokáže navodit velmi znepokojivou atmosféru. Drama Beau Is Afraid je zkrátka pořádné psycho, v jehož středu se vyjímá Joaquin Phoenix, který zase jednou vyráží dech, tentokrát svým přesvědčivým ztvárněním nervově labilního muže plného úzkostí, fóbií a strachu. Výrazem ve tváři mi dovolil nahlédnout do své pošramocené mysli a já se bála nejen o něj, ale i s ním. (80%) ()
Artové peklo & čistá fantazmagória & haluzovina, nad ktorou tu bude ešte mnoho kokotov onanovať. Najprepálenejšie hodnotenie roka! Nuž, niekomu sa aj na hovne zdajú obrysy zaujímavé... ()
Tříhodinová Psychedelická, Astrálně navnímaná a místy hororová existenciální Epopej, kde si nemůžete být jistý vůbec ničím: Leda byste snad trpěli bludy Kombinace Astera a nevšedního studia A24, společně s dokonale padnoucím Phoenixem ( Kdo jiný by tohle mohl zahrát, ptám se???!) dopadlo nadmíru dobře a hlavně začátek ( Myšleno prvních 40 minut) byl prostě dokonalý...... Celý film je jedno obrovské a hypnotické WTF ()
Prvních 60 minut je perfektní sonda do duše úzkostlivého člověka, dalších 30 minut perfektní přehlídka americké humánnosti z pekel a dalších 90 minut už je jen pseudointelektuální peklo, o kterým se všichni recenzenti bojí napsat, že je nudilo, protože schovávat se za Freuda je víc hoch. Kdybych byla Američanka, totálně v kině házím popcorn na plátno a řvu VRAŤTE MI 3 HODINY ŽIVOTA ()
Kurva alespoň 2 sekundy opravdové reality by neuškodily! Předlouhé až unavující se scény nastavené na výborný výkon Phoenixe! Bordel hadry, kde už v půlce se ztrácí jakékoli naděje na rozlousknutí scén a daného tématu, protože Aster vás prostě nenechá na to přijít a jen přidá další bordel! Sorry ale tohle není zábava ale utrpení! ()
Stopáž je skutečně neodpustitelná. ()
Ufff...tak tohle se bude vstřebávát dlouho. ()
(5,5/10). Ari Aster patří momentálně k nejroztodivnějším režisérským stvořením svého druhu. Jeho herecký rukopis si získal už nějaké renomé, a tím pádem se mohl tento mistr bizáru ještě více odvázat. Nepovažuju to však vůbec za něco negativního, právě naopak - jsem nesmírně vděčný za každého režiséra s autorskou vizí, protože v dnešní době dostáváme spíše kousky podle nějaké pomyslné šablony. Ari Aster si však s těmito šablonami od začátku své režisérské dráhy utírá zadek a divák se nestačí divit, co to zase ta jeho hlavinka vyplodila. Beau Is Afraid je totiž naprosto schizofrenní podívaná, kdy divák absolutně neví, kde mu hlava stojí. Netuší, jestli to co sleduje je iluze, nebo halucinace, nebo dokonce nedej Bože skutečnost! V podobnému duchu se nese celý film, ale to vůbec nevadí. Protože na podobné pocity, jsme si při sledování filmů toho režiséra už dávno zvykli. S čím mám ale zásadní problém, tak to je fakt, že je film nesmírně nekoherentní. Jednotlivé části se o sebe kvalitou nesmírně liší. Snímek bych rozdělil na takové 4 části. V první části, která je z celého filmu nejlepší, dostáváme strhující jízdu, která má nesmírně klaustrofobický a paranoidní feeling, který vás přikove k obrazovce. Mimochodem hodně tomu přidává brilantní herecký výkon Joaquina Phoenixe, který je sám o sobě docela podivín, takže mu to všechno sežerete i s navijákem. V druhé části dostane snímek pár ran, jako náš hlavní hrdina, ale pořád jsou tady působivé výjevy, které udržují diváka v napětí. S přehoupnutím do půlky se celému filmu zlomí vaz a potom už sledujeme pouze ubohý pokus o udržení divákovy pozornosti. Třetí část filmu považuju za vůbec nejslabší, i když tady dostáváme surrealistické vize, za které by se nestyděl ani Wes Anderson. Poslední část se snaží za každou cenu šokovat a v některých případech se jí to skutečně daří. Ale tento závěr nastává téměř po třech hodinách, kdy už máte z mozku bramborovou kaši a jediné, co si přejete je to, aby už to konečně skončilo. Závěr byl v mých očích na poměry režiséra hrubě neuspokojivý. Snímek doplácí na to, že vlastně ani neví, čím chce být. V popisu stojí horor, ale tento snímek má k hororu hodně daleko. Kam bych tedy Beau Is Afraid zařadil? Debutové děsuplné Hereditary pořád považuju za jeho nejlepší film, i po shlédnutí tohoto kousku. Abych byl naprosto upřímný, tak Hereditary je v mých očích stále jeden z nejděsivějších filmů, jaké jsem měl možnost za svůj krátký život spatřit. Beau Is Afraid se pomyslně řadí někde kolem Slunovratu, který byl podobného ražení. "Why are you crying? - Because I’ve searched for my family all my life, to the end of my life, and i’m still alone." ()
🎥 ON SE BOJÍ je jako když se vám několik dní po sobě zdá něco podivně bizarního, vy si to pokaždé po tom snu zapíšete, někdo vám pak dá 30 milionů dolarů a do toho snu obsadíte zvláštně civějícího Joaquina. I když jsem rád, že vzniká v týhle době něco u čeho si s klidným svědomím můžete říct, tak tohle jsem dop***e ještě fakt neviděl a i když jsem na bizáry od Ariho Astera zvyklej a je to jeho brand, tak ty 3 hodiny stopáže jsou i zpětně prostě fakt moc. ()
Bacha spoilery.. Jeden z nejhorších filmů, co jsem kdy měl tu čest vydržet se dívat prvních 15 minut a pak se hbitě proklikat ke konci, který přes zajímavý nápad, že to byl vše průběh soudu v nějaké alternativní budoucnosti, byl bohužel nakonec uchopen ve stejně stupidně nesmyslné energii jako celý film. Což vlastně nepřekvapuje. Gratuluji k "TOP ODPAD". ()
Nejaká chujovina, Andersen na steroidoch alebo čo. To sa nedalo pozerať a už vôbec nie dopozerať bez ujmi na zdraví. Musí vám tu dobre jebať, keď tomu dávate viac ako hviezdičku. ODPAD! ()
Prakticky dokonalá mozaika, kde každý jednotlivý kousek za sebe sotva stojíc tvoří vcelku velkolepé dílo nepopsatelných útvarů. Možná i proto mi trvalo recenzi napsat měsíc od zhlédnutí, jelikož toto, než člověk vstřebá, tak to určitý čas zabere. Poskládat si totiž v hlavě to všechno z filmu je prakticky nemožný úkol, takže ani já to nemám stále v hlavě úplně v pořádku a stále musím přemýšlet nad určitou genialitou tohoto prakticky tříhodinového filmu překypujícího hravostí, tvůrcovskou vizí, myšlenkami, humorem (až nelidským a v určitém vlnění z naší dimenze také lehce úchylným a pro některé přespříliš troufalým) a zároveň dramatickým a po pochopení i lidským příběhem (pokud tedy mají filmy žánru ,,podobenství'' příběh, alespoň v klasickém slova smyslu). Jo, tento počin silně osobitého Ariho Astera rozhodně není (již klasicky, jak se na A24 sluší) podívanou pro jednoduchého konzumního diváka, ale i přes tuto skutečnost se jedná o velice lidský film s jednoduchým úmyslem a vlastně jednoduchými věcmi na ukázání, u kterých si divák řekne: ,,Hele, vždyť oni maj pravdu. Ono to fakt (jen umírněně) takhle v životě je.'' Ale aby bylo jasné, o čem to tu zde vlastně mluvím. Film si vybral nejednoduché téma strachu samotného (jak samotný název napovídá) a musím říct, že jsem byl opravdu natěšen, jak se tohoto nejednoduchého a převelice inviduálního tématu zhostí. Jakoby, od traileru mi bylo jasno, že to nebude ''jednoduchý'' psychologičtěji zaměřený horor, nýbrž do hloubek zacházející mnohem podrobněji rozebíranější drama se strašidelnějšími prvky, které asi bude zkoumat strachy jednotlivých lidí a vypořádání se s nimi. Inu, měl jsem prakticky pravdu. ''Prakticky'' říkám jenom proto, že ano, vše je podáno přes ústřední postavu (zvárněného mimochodem výkon života podávajícím Joaquinem Phoenixem) Beaua, ale nejde o jeho inviduální strachy, ale obecně o strachy každodenního života. I o věci, které člověka děsí jen metaforicky, či ho jen lehounce znervózňují )to je do filmu převedeno přes legendární výjevy a činy komparzistů, kteří sice předvádí mnohdy sakra groteskní a mimické pohyby, o to spíše si je uvědomíte a zapamatujete a dojde Vám jejich smysl a role ve filmu - a když jich dokáží do jednoho záběru dosadit třicet, je to nezapomenutelnost sama o sobě). To vše zde film podává v mnohem brutálnější podobě, co se daleko vymyká realitě a uvěřitelnosti, ale v mnohem menší míře a přepálenosti a celkově počtu je to stále reálná podívaná, která je skutečně jak z reálného světa. Máme zde vše. A groteskní a brutální provedení, které jen dopomáhá si vše krásně zapamatovat, jen dopomáhá poslání a myšlenkám filmu. A opravdu se mi to líbí, i když pro některé to bude přes míru brutální a až nechutné. Ke všemu celková (pro některé přepálená) stopáž filmu dopoámá k tomu, všechny tyto zajímavá témata krásně jedno po druhém probrat. I když se zde tedy více zaměřuje na strach ''o mou'' (nebo-li Beauovu) osobu, tak to je zde krásně za ty tři hodiny rozdělené na takové kapitolky, které vše mnohem více rozeberou. Zatímco první hodina z filmu (ve městě, což osobně považuji za dost možná nejlépe udělanou část, jak na podobenství a vše ostatní z celého filmu) je více zaměřená na více malých strachů a určitou paranoiu, které jsou největšími strachy o svou osobu, tak druhá hodina je zde zaměřena na určitý (spíše neznámý) druh lidí a jejich bolesti, zatímco poslední hodina je zaměřena nejvíce na téma rodiny a vztahy/tajnosti/strachy mezi jejími členy. Jediný háček v tomto jinak dokonalé vymyšleném odvyprávění vidím na úplném konci (zhruba poslední půlhodina), kdy celé podobenství a absurdita vymizí, však za chvíli se zas navrátí. To povolení v tomto odvyprávění je takové podivné na hlavu, jelikož to již působí jako takové uzavření a znovuotevření vyřešených problémů a vznikají nové otázky, které se Vám již nepodaří úspěšně zodpovědětm, i přes to, že jste na ně odpověď dostali během té krátké mezery. Což je docela už po té dlouhé stopáži docela nepříjemné, i přes to, že úplný závěr svou velkolepostí rozhodně nepřestává udivovat a uchvacovat a kdovícoještě. Stejně jako celý film, který svým provedením je zkrátka něco velkolepého a neuvěřitelně poctivého. Je tu prakticky vše dokonale odvedeno (od zvuku (mimochodem skvěle namíchané) po výpravu, makeup či efekty). Já to prostě nebudu rozebírat, tak to prostě je. Jenom nechám vyniknout kameru, jelikož ta psychologie kamery je zde promyšlena neuvěřitelně a je to jeden z nejlépe nasnímaných snímků, co se působení na člověka týče. Skvěle to zkrátka dopomáhá tomu strachu a člověk se v tom zkrátka díky tomu najde. Jediná škoda celého filmu je skutečnost, že jsem očekával více osobitější provedení a ne takovéhle všeobecné - tím mám namysli, že jsem očekával více Beauových strachů, které by mohly dopomoci šílenosti a komediální stránce celého filmu, jelikož mysl člověka je něco zkrátka složitého. Jako okay, je tu jedovatej pavouk v bytě, ale to je tak nejosbitější strach, co nemá každý, ale to je tak vše. Ale jestli to bylo takhle zamýšlené coby strach jednotlivce, tak Beau má fakt pro strach uděláno. Ale to je asi tak, co k tomuhle můžu říct. Ještě se tedy dá poukázat na jednu skutečnost, a to tu, že je to ten nejvíce A24 film od A24, co kdy A24 nechalo vydat. Je tu totiž téměř vše, co studio a jeho stylnestyl charakterizuje: Barevnost, grotesknější chování, fantastično, kamera, jejíž kompozice je v naprosté většině případů přímo naprostředek, silný autoruv rukopis, nevědomost a poznání... skoro vše (až na chytré obsazení národnostních menšin a chytré využití sexuálních menšin coby postav). A navíc já to chci rozhodně vidět někdy znovu, a asi ne jen jednou, stejně jako snad každý jejich film. Já jsem prostě absolutně kuvytržení. A prostě čumim. Jeden z nejvelkolepějších a nejoduševnělejších kousků kinematografie, co jsem kdy měl tu čest vidět na velkém plátně. 10/10 () (menej) (viac)