Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (75)

plagát

Prebudím sa včera (2012) 

Na doporučení, že je film fakt nadprůměrná záležitost, jsem se do něj s chutí pustil, a bohužel ve mně zanechal spíše negativní pocity. Nevím jestli je to prostředím školních lavic, sterilní režií, či nenápaditou zápletkou (cestování časem fajn, ale je použito prachobyčejně), ale téměř vůbec mě to nebavilo. Mádl to trochu zvedal, to se mu musí nechat, ale valná většina vtipů se u mě minula účinkem. Nakonec jsem se nejvíc smál brutálnímu product-placementu, který působil absurdně, až paranoidně.

plagát

Zelený rytier (2021) 

Kde šel Ritchie směrem modernizování a zábavy, jde Lowery směrem atmosféry a hloubání. Jeho Gawain je ale i tak aktualizovaný, co se psychologické stránky protagonisty týče, což je dle mého navýsost důležité, protože přesně rozpor zbabělosti a ctnosti, ideálů a reality byl jádrem původní lyricko-epické skladby. Je tedy až neuvěřitelně paradoxní, jak principiálně věrný je film předloze, když už ne formou a někdy i obsahem. Kdo čeká jakoukoliv akci či rytířské skutky, bude zklamán. Zelený rytíř je fakt pomalá atmosférická pikareskní chuťovka, ačkoliv přiznávám, že několik pasáží je i se skvělým vizuálem opravdu jen glorifikovanou nudou. Ovšem ten konec se mi neuvěřitelně líbil, a nakonec mě i přesvědčil o těsných čtyřech hvězdách.

plagát

Ne! (2021) 

Záživnost či vtip těchto povětšinou statických, nehorázně ukecaných scének je tak na 30% (epizody ultrazvuku či pohřbu byly opravdu dobré, to přiznám), plus mi to často zavánělo snobstvím, popřípadě plytkou intelektuálností (existuje to slovo vůbec?). A teď jsem se sám nachytal, poněvadž ty dvě věci tady teď provozuji.

plagát

Kupé č. 6 (2021) 

Cesta do hlubin Gopnikovy duše mě osobně bavila víc než to dnes stále omílané "hledání se" random studentky.

plagát

Duch kláštera (1934) 

I když to na několika místech odsýpá pomaleji a herecké výkony jsou trochu zvláštní (skoro jako v duchu expresionismu, který vládl ve 20. letech evropského filmu a dal nám první horory), mistrné budování atmosféry a kvalitní gradace snímku mě překvapila, to ani nemluvím o mém oblíbeném prostředí jakožto horlivého fanouška Jména růže. Snímek jsem si užil navzdory jeho stáří: Dnešní filmoví "originální" tvůrci se mermomocí snaží vymýšlet jakékoliv novoty už jen z principu, zatímco opomíjejí úplné základy (v hororu třeba ono budování atmosféry a gradaci), a ony "novoty" beztak jsou spíše nervózní pokusy, často formální prvky, zakrývající prostý fakt, že filmař už dnes doopravdy Ameriku znovu neobjeví. Určité postupy se prostě nezměnily ani po 90 letech, protože jednoduše nebylo potřeba, naopak jejich absence mnohdy bolí. Jéžiš, to jsem si zase vylil srdíčko.

plagát

Zaklínač: Vlčí sen (2021) 

Ačkoliv je tam nezanedbatelná řada nelogičností a předimenzované akce (zaklínači jsou nadlidi, ale proboha ne polobozi), přeci jen jsem ocenil, že tvůrci zachovali ducha Sapkowskyho knížek, toť morální šeď a důraz na postavy. Vesemir dostal dnes oblíbený treatment žoviálního oportunisty, ale tady mi to kupodivu nevadilo a postava byla komplexnější než jsem čekal. I když jsem si z knížek a her (pravda, tam je to jen zmíněno) tento kritický moment zaklínačské historie představoval prozaičtější a bez intrik, dokážu si tuto verzi bez obav užít a brát ji kanonicky.

plagát

Luzzu (2021) 

Je to celé takové...fajn. Zkoumá cílovou komunitu i jedince v ní s velikým citem, bez přehnaného patosu, velice realisticky, ale rozhodně tu není typicky artová unylost a obsedance s jakože "poetickými" záběry (předlouhé záběry na strnulou tvář a podobné ptákoviny). Témata individuální hrdosti, tradice a morálních ústupků se tu krásně a bezbolestně prolínají v řemeslně skvěle odvedeném celku. Zemité a divácky přístupné drama, které si na nic extra nehraje (formálně je to naprosto úměrné obsahu), ale nakonec se ve vší té záplavě lichých pokusů extra stává.

plagát

Rus (2021) 

Velice atmosférická balada. I s minimem dokázala dost, její formální vytříbenost doplňuje prostý a úsporně podaný, leč nadčasový příběh.

plagát

Quo vadis, Aida? (2020) 

Ten konec, i s přihlédnutím k tomu, že je to relativně nedávná historie, je naprosto zdrcující. Je to završení i tak mrazivého a napínavého snímku, který je na všech frontách skvělé vyveden. Od castingu, kamery, až po scénář a hlavně herecké výkony. Ačkoliv film vyvolá spíše negativní emoce (tu hořkou pachuť v ústech po skončení pamatuji ještě teď), na základě jejich intenzity to beru jako důkaz výjimečnosti snímku. Doteď nevíme, jak to Aristoteles doopravdy myslel s tou katarzí u tragédií, ale mám pocit, že se i tak dostavila...

plagát

Nadia, motýlek (2020) 

Vzhledem k současným tématům okolo Olympijských her se snímek zdá až téměř prorocký (natočen v 2020 a je rozhodně relevantní teď, více než kdy předtím), navíc potěší civilními hereckými výkony většiny aktérek - vrcholových sportovkyň ve skutečném životě. Naproti tomu je to však vesměs nudná sonda do života borkyň, která rozhodně neohromí, je ucajdaná, a o jejím významu (či dokonce o obhájení její existence) by se nakonec taky dalo polemizovat. Téma, ač aktuální a podnětné, dost možná není úplně hodno velkého plátna, nebo alespoň ne v této podobě. To ani nemluvím o absenci uspokojivé pointy...

Ovládací panel
22 bodov

Reklama

Reklama