Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (109)

plagát

On sa bojí (2023) 

První polovinu si užijete úžasně absurdní psycho-trip, tu druhou se budete možná podivovat nad zbytečností některých scén na této cestě do Srdce temnoty/Lůna matčina. Třetí a čtvrté dějství má ale i tak co říci, i když jsem absolutně nevyluštil všechnu tu psychonalytickou symboliku nebo snovou logiku. Aster nám to někdy dělá po čertech těžké se neztratit v jeho (a Beauově) světě, ale velice umně nechává tu a tam nějaké ty drobky, které nás nakonec nasměrují tím správným směrem. Nebo zjednodušeně: divák má vždycky ponětí, oč tu běží. Tudíž ano, snímek trochu trpí bolestnou stopáží a bezbřehým "auterstvím" Astera (možno zaměnit za sebeonanii), ale zase je tuze originální a podnětný, čehož si dnes vážím. Řemeslně a herecky špičkové, o tom žádná (např. casting archetypální "overbearing mother" Patti LuPone patří do učebnic).

plagát

The Covenant (2023) 

Nová ritchieovka (ten chlap jede jak blázen) je po vzoru Rozhněvaného muže trochu atypická, nicméně rozjíždí trend "chlapských", filmů, které jsou však atmosférické, chytře napsané a umně poskládané. Akce a hlavně herecké výkony jsou velmi kvalitní (krade si to pro sebe jak Gyllenhaal, tak zejména Salim). Vázlo to u mě v některých polopatetických dialozích ("there is a hook in me"), které se, dle mého, nehodí do jinak přízemního válečného filmu. Jakákoliv nadstavba o jinak univerzálním tématu přísahy a cti, šla vyprávět obrazem, jakožto to vlastně i občas dělala, což dokazuje téměř dokonalá poslední scéna. Až úplně na konci jsem zjistil, že je to na motivy skutečného příběhu, a to jen umocnilo vyznění filmu. Jen tak dál, Guyi.

plagát

Pluk mizerů (2022) (seriál) 

V podstatě šestidílné poměřování ptáků, které ale díky dobře napsaným dialogům a občasné slušné akci vůbec není k zahození. Mimoto je ústřední herecké trio (Swindells, O'Connell, Allen), stejně jako přicmrndávači (Boutella, West, zbytek jednotky), naprosto solidní. Zejména O'Connell se svojí verzí "oirish" Paddyho je excelentní a nechává svůj talent plně na odiv. Představoval bych si ho v nějaké adaptaci irských legend jako mladého Finna MacCoola či něco podobného, kde by tuto silně naddimenzovanou roli válečníka-básníka mohl plně rozvinout. Zpátky k seriálu: Steven Knight po Peaky Blinders stvořil další "chlapskou" show, která se však nebojí řešit i strasti a pošetilosti toho, co to vlastně "chlapství" znamená.

plagát

Andor (2022) (seriál) 

Andor nechavá ostatní seriály Star Wars za sebou v prachu. Konečně jsem měl pocit, že je potenciál předaleké galaxie využit naplno a detailně (a to, prosím, i bez Síly a Jediů), ale hlavně že tu jsou na poměry jinak triviálního vesmíru velmi komplexní postavy. Téměř všechny, jinak skvěle zahrané, figurky mě nečím zaujaly, nepřišly mi dětinsky ploché, a navíc se je (zřejmě po vzoru Rogue One) tvůrci nebojí zanechat či rovnou zabít, což zvyšuje napětí a znejistí diváka v tom dobrém smyslu. Akce není bůhvíjak úžasná, ale dochází k ní relativně přirozenou, logickou cestou a skrz pečlivou gradaci (aneb nic ve smyslu "musíme tam narvat potyčku, aby se něco dělo"). Lecjaké dialogové výměny představují to nejlepší ze Star Warsu (což není upřímně těžké, s peckami jako "nesnáším písek" a dalšími prequelovinami). Prostě skvěle vystavěná lahůdka, která ovšem fanouškům očekávajícím lehkou až infantilní popcorn zábavu zřejmě nebude po chuti, což se asi jaksi odrazilo na bídné sledovanosti. Ale i kdyby už Andor nevydal další díl, jsem takto perfektně spokojen.

plagát

Atlanta (2016) (seriál) 

Nevím, jestli je Atlanta fakt natolik dobrá, nebo jsem jen v současných "komediálních" seriálech oplakával absenci opravdu dobrého temného, a vlastně i dost sofistikovaného, humoru. Tento v obou smyslech "černý" komediální seriál si bere své dílčí prvky i z takových fenoménů jako Twin Peaks, Ellisonův Invisible Man nebo Kafky a vytváří skvěle vystavěný mišmaš, který navíc i má co říct, a to nejen o afroamerické kultuře. Spíše než vyložený vhled do rapové scény mi seriál přišel jako rafinovaná, podvratná ale zároveň mimořádně vtipná sociální kritika na všechno možné od rasismu až po šoubyznys. Donald Glover se prokázal jako mimořádný tvůrčí talent, který umně pracuje s inspiracemi a dokáže skvěle nahlížet a dělat si srandu ze současné americké společnosti, aniž by přehnaně moralizoval. Ústřední postavy (Glover, Henry a hlavně skvělý Stanfield) sice jsou konfrontovány s absurdním, podivně nastaveným světem, ve kterém se učí navigovat a přežít, ale zároveň ani tyto postavy nejsou ušetřeny svých vlastních malých absurdit. Skvělé a nebojím se říci i důležité dílko. Edit: 4. série dílo trošinku sráží, spolu s nevýrazným finále, kde se žádný charakterový ani dějový oblouk neukončí a žádná katarze se nekoná (když srovnám třeba s úžasným finále Better Call Saul, trochu mě to zamrzí, ale BCS je přeci jen nejlepší seriál za posledních 10 let).

plagát

Tekken: Bloodline (2022) (seriál) 

Tenhle seriál je mimořádný v tom, jak věrný je herní předloze, v dobrém i ve zlém. Bitky jsou parádní a frekventované (dokonce jsou tu u kopů a úderů stejné světelné efekty jako ve hře, bomba!), postavy šíleně stylizované, hudba kvalitní. Zároveň je ale příběh rozkošně stupidní a kromě hlavní generační linky to fakt o ničem není, ony skvěle stylizované postavy jsou ploché a dialogy jsou absurdně vykostěné. I tak je mi vlastně sympatické, že si dílko na nic honosnějšího zbytečně nehraje, že dobře odsýpá, a že ctí herní předlohu tím nejupřímnějším způsobem. Pokud se příště více zaměří i na ostatní, vedlejší postavy (Yoshimitsu tu byl jen snad ve dvou scénách, smrk, smrk) a udrží si laťku kvality, možná bych šel i na čtyři. Anime kabátek je tak v důsledku asi jediný padnoucí pro tak specificky naboostěnou mlátičku jako Tekken, a já se překvapivě přistihl natěšený na další mezigenerační potíže rodu Mishima.

plagát

The Gray Man (2022) 

Promarněný potenciál. Film těží ze stoického Goslinga a parádně svinského Evanse, ale vše ostatní je jaksi nedomrlé a navíc bez duše. Snímek prapodivně plyne, je špatně poskládaný (ten střih je někdy až parodický), akce občas působí tuctově a unyle, byť je jí dost, a ani ojedinělá výjimka v podobě slušné pražské honičky to nespasí. Ty nevkusné kamerové přelety taky nebyly úplně nejšťastnější volba. Scénář jsem čekal adekvátně natvrdlý vzhledem k žánrové příslušnosti snímku, ale někdy i mě překvapily jisté neutěšené a nudné dialogové kreace. Největší záhadou snímku však je, jak se jim povedlo z někoho jako Ana de Armas udělat naprosto ne-sexy postavu bez šmrncu? Produkční hodnoty a schopné režisérské duo jistě slibovaly mnohé, ale ani dvě stě míčů nevyplní tu zející díru, kterou by vyplnil lepší producentský dohled (v hlavě mi ta věta holt zněla líp, no).

plagát

De humani corporis fabrica (2022) 

Nejsilnější zážitek z KVIFF56, ale ne moc v dobrém. Snažím se v tom najít jakýsi hlubší smysl (který asi měla slibovat i závěrečná pasáž), ale vzal jsem si z toho jen, že bychom si měli více vážit chirurgů a jejich obtížné práce, i když jsem takřka po celý život neměl nic než uznání pro tuto profesi. Některé scény byly dle mého koncipované opravdu jen pro vyvolání až fyzického nekomfortu (kluci vědí, oč jde), ačkoliv v pasáži s páteří jsem již byl natolik netečný, že jsem byl s to ocenit jakýsi skrytý majestát lidského těla. Nicméně, tento dokument opravdu není poučný, ale pouze "dokumentuje" ve smyslu prostého zachycení, což je docela škoda. Když už si to vyžeru se vším všudy, tak bych rád i něco zjistil.

plagát

Válečný pony (2022) 

V záplavě festivalových sociálních dramat rozhodně nadprůměr, zejména díky dobrým hereckým výkonům a absenci nadbytečných "artovin" (předlouhé záběry či povrchní vágnost děje). Nejsem expert, ale trochu mi to připomínalo počiny Seana Bakera (Florida Project, Red Rocket), jen s přidanou hodnotou etnických témat.

plagát

Slnko (2022) 

Jestli se tvůrci snažili o to, aby všem přítomným znechutili jednu z nejlepších písní R.E.M (a z mých nejoblíbenějších vůbec), málem se jim to povedlo. Navíc, co tam ta píseň vůbec dělá tématicky, když je tam furt? To tvůrci jen slyšeli slova jako "religion" a "confession" a hned si řekli, že je to relevantní? Vždyť ten název je jižanský idiom pro to, když někomu rupne v bedně, a písnička je spíše o neopětované lásce (možná tam spojitost s filmem je, jen ji nevidím). Je to nuda, postavy nejsou nijak extra sympatické, až na výborného otce, který to zachraňuje. Téma samotné je nadužívané, ale budiž, bohužel je ale vyvedeno nemastně neslaně a drama nefunguje.