UhLee

(7/10). All of Us Strangers je přesně ten typ filmu, u kterého uděláte nejlépe, když si o něm před jeho zhlédnutím nebudete nic zjišťovat. Film vás od prvních minut pohltí svým omamným vizuálním stylem, který dokonale reflektuje celkovou meditativní náladu filmu. Pokud od takového filmu čekáte něco jiného, než hloubavé dialogy a pomalé záběry kamery na tváře herců, tak budete zklamaní. Ale už jenom z mixu žánrů jde vyčíst, že nepůjde o snímek lehký na sledování. Když jsme u mixu žánru, tak je zde kolonka "fantasy", která je dosti zavádějící. Možná jsem během svého letošního studia literatury nepochopil, co všechno fantasy dokáže obsáhnout, nebo bych v tomto případě volil spíše nálepku "mysteriózní" žánr. Herecké obsazení je v All of Us Strangers velice skromné. To však v tomto případě rozhodně není na škodu. Ba naopak, ústřední čtveřice tak může zářit na všechny strany a že se jim to daří na jedničku s hvězdičkou. Herecký koncert zde řídí ústřední postava, kterou ztvárnil irský herec Andrew Scott. Musím smeknout před jeho hereckým výkonem, protože odehrát celý film prakticky jen na svých bedrech je úž pořádné herecké umění. Nebyl na to však sám, protože mu s tím pomáhal Paul Mescal. Tento poměrně neznámý herec, paradoxně také z Irska se začíná v poslední době pořádně probíjet do širšího povědomí a tu největší šanci dostane letos v druhém Gladiátorovi. Musím říct, že All of Us Strangers mě ujistilo v tom, že se v jeho případě o kvalitu hereckého výkonu bát nemusím. Hluboce smekám nad výkonem těchto dvou irských herců, kteří mě pohltili svou chemií, která mezi nimi proudila. Je obtížné vyzdvihnout samotné téma filmu, protože nechci nic prozradit. Mohu jen říct, že výsledná katarze byla očekávaná, ale i přesto zaútočila naprosto přesně. All of Us Strangers jsou mrazivě organickým snímkem pro náročnější diváky, kteří rozhodně nejsou homofobové a nevadí jim pomalu odkrývat hloubavé tajemství, které se nad celým snímkem vznáší. "I'll protect you from the hooded claw. Keep the vampires from your door."

(8,5/10). Arthur The King je dojemným svědectvím o jednom neobyčejném poutu mezi psem a člověkem. Tento film je ukázkovým příkladem toho, jak by se měly dělat filmy podle skutečné události. Pokud máte za sebou náročný den, nebo právě procházíte náročným obdobím, tak Arthur The King je pro vás ideální volbou. Staví totiž na neuvěřitelném příběhu, který je založen na skutečnosti. Pokud tedy máte rádi filmy podle skutečné události a navíc máte kladný vztah k čtyřnohým mazlíčkům, tak tohle bude zaručený atentát na vaše slzné kanálky. V čele celého extrémního tandemu stojí Mark Wahlberg, který nepatří k nejobsazovanějším hercům. Ovšem pokud ho posadíte do filmu, kde hraje nějakou významnější roli zvíře, tak vám z toho vznikne zaručený klenot - viz. Ted. Sekunduje mu tady spíše méně známá smečka, ze které vyčuhuje Simu Liu, který může být známý především Marvel fanouškům. Celá tato parta čelí tváří tvář extrémnímu závodu Adventure Racing, který se tentokrát koná v Dominikánské republice. Jsme svědky souboje s nezkrotnou přírodou a fanoušci těchto extrémních závodů si přijdou na své. Tím nejsilnějším pilířem, který to všechno drží na svých bedrech je pak pouto člověka a psa, které psal sám život. Po skončení filmu třeba pochopíte, jak důležitou úlohu hrají v našich životech tito čtyřnozí tvorové a že bychom si jejich oddanosti měli vážit. Do kina bych na tento snímek lidi vyloženě nenutil, protože to není tak spektakulární podívaná, která by se zkrátka musela vidět v kině. Ale jako film na doma je to ideální záležitost, kterou bych mohl doporučit jakémukoliv typu filmového diváka. "That dot is Daddy. - Go, Daddy dot!"

První série - (8/10). Britský režisér Guy Ritchie patří v současnosti k největším filmovým workoholikům současnosti. Proto se ani trochu nedivím, že po úspěchu původního filmu The Gentlemen se rozhodl exkluzivně pro NETFLIX uklohnit volné pokračovaní této konopím opředené podívané. V prvé řadě bych chtěl zdůraznit, že původní film považuju za nejlepší film roku 2019 a tím pádem byla laťka proklatě vysoko. Hned ze startu to tady odpálím - jedná se o slabšího Ritchieho a tento seriál z jeho pera zdaleka nedosahuje kvalit jeho staršího předchůdce. Nejedná se o tak údernou podívanou, protože to má zkrátka 8 dílů, které dohromady překračují 6 hodin. Tím pádem se zběsilé tempo rozmělní a není tak ostrý nářez, jak bych požadoval. Polovina z osmi dílů jsou dokonalou podívanou, ta druhá půlka už lehce zaostává a ředí výsledný říz. Režisérův dravý rukopis je tady však cítit na míle daleko a tento britský génius to dokazuje hned na několika frontách. Tou největší dominantou jsou rozhodně postavy, které si divák s přibývajícími díly víc a víc zamiluje. Nejedná se o tak blyštivé obsazení, jak v původním filmu. Ovšem dočkal jsem se hned několika příjemných překvapení. V prvé řade musím zmínit Jeho Veličenstvo, které ztvárnil Theo James. Tento britský sympaťák se proslavil především sérii Divergence a od té doby jsem ho nikde neměl možnost spatřit v plné parádě. Tady však dokázal, že nedostatkem charisma rozhodně netrpí a jedná se o velké herecké překvapení. Ještě bych chtěl zmínit roztomilého šlechtitele konopí Jimmyho. Guy Ritchie je mistr v tom, servírovat divákům nové a nové postavy přičemž jsou to po většině případů totální karikatury svého druhu. Tím pádem i The Gentlemen vítězí v bizarní prezentaci nových šílených charakterů. Po skončení seriálu mě však malinko mrzelo, že jsme se nedočkali alespoň nějakého mikro camea z původního filmu. Chtěl bych taktéž pochválit vždy spolehlivého dvorního skladatele, který opět nádherně dokresloval nóbl atmosféru. The Gentlemen jsou příjemnou nadstavbou původního filmu, která pokračuje v kvalitně nastaveném metru. Ačkoliv to není tak úderné a v závěru to nemá tak silný tah na branku, bavil jsem se u toho náramně. Kvalitních gangsterek z pera Guye Ritchieho není nikdy dost, ale možná by měl chlapec trochu vydechnout ať to není s jeho projekty za nějaký čas podobné jako s Marvelem. "It’s a job like any other. Sometimes you have your good days… and you have your not-so-good days. Yeah, sometimes you win, sometimes you watch someone get hacked to death with a machete." Nejlepší epizoda: Tackle Tommy Woo Woo (E02) 

(7/10). Poetická podívaná ze Země vycházejícího slunce. Perfect Days jsou melancholickou podívanou, která zachycuje život jednoho Japonce. Člověka, který na první pohled vykonává podřadné zaměstnání, kterým je údržba toalet v Tokiu. On tuto práci však nadevše miluje, vykonává ji podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Chápe totiž, že je to služba především společnosti a v tomhle jsou Japonci úplně jinde než zbytek světa. Jeho dny mají repetitivní charakter, ale vždy se v nich objeví nějaká maličkost, která mu jeho denní zážitek umocní a zpestří. Německý režisér Wim Wenders dokázal neobyčejně zachytit život na první pohled obyčejného člověka. Kdo by to byl řekl, že si bude filmový divák užívat pohled na postaršího Japonce, která v Tokiu drhne hajzly. Velký podíl na tom má příjemná atmosféra, která celý film provází a vy se necháváte v klidu unášet na této vlně melancholie. Asijská filmografie nám už několikrát ukázala, že řemeslo má vymazlené do posledního detailu. Zde však za kamerou stál německý kameraman Franz Lustig, který se však stal dokonalým chameleonem a divák by na první pohled nerozeznal, že se nejedná o rukopis nějakého asijského tvůrce. Představitel hlavní role Kódži Jakušo dokázal prakticky beze slov zachytit divákovo srdce, který se s ním s radostí vydává na pouť jeho dokonalými dny. Perfect Days jsou snímkem, který vás svou zádumčivou atmosférou naprosto pohltí. Naučíte se nazpaměť rutinu, kterou hlavní představitel každý den prochází. Se zvukem koštěte se probouzíte do nového dne a s knihou v ruce se noříte do světa snů. Bavilo mě objevovat pomocí nepatrných nuancí další střípky, které tvořily na první pohled zářivou fasádu, která však v sobě skrývá četné praskliny. Film z ranku Patersona, který má však díky klidné a okouzlující japonské atmosféře jedinečné kouzlo."Next time is next time. Now is now."

(6,5/10). Svěží mix žánrů, který z Cat Peson dělá solidní překvapení. V poslední době sjíždím ještě dozvuky roku 2023 a tento film nebyl původně plánován. Ovšem jeden vážený člen podcastu Geekec, který pravidelně poslouchám, jej měl umístěný na 10. místě, tak jsem chtěl tomuto neznámému počinu dát šanci. Vstupní atributy slibovaly zajímavou podívanou a výsledek podle toho také vypadal. Dostali jsme vztahové drama, které se s postupující stopáží krásně rozvíjí a servíruje nečekané zvraty. Snímek jemně brousí hranky problematiky randění v 21. století. Protože v dnešní době není úplně sranda jít na rande s totálně neznámým jedincem. Všude je plno teorií o vztahových podvodnících, stalkerech nebo všemožných predátorech. Tím pádem člověk už vlastně ani neví, komu může věřit a vzniká tak podivná deformace mladé generace. Cat Person s tímto konceptem důmyslně pracuje a rozehrává během dvou hodin poutavou podívanou. V jejím čele stojí méně známá herečka Emilia Jones, která mi však už v několika projektech ukázala, že dokáže snímek nést z velké části na svých bedrech. Důkazem mohou být filmy CODA nebo Ghostland. Tato britská herečka se začíná pomalými krůčky víc a víc prosazovat. Jsem velice zvědavý, jestli jí časem do klína přistane třeba nějaká průlomová role, která by jí vynesla do širokého povědomí diváků. Sekunduje jí tady na první pohled povědomý Nicholas Braun. Chemie mezi hlavními postavami je zde otřesná, což je však u tohoto filmu záměrem. Cat Person totiž ukazuje situaci, kdy chtějí být dva osamělí lidé ve vztahu. Ovšem ať se snaží sebevíc, tak ta chemie tam mezi nimi zkrátka neproudí a ani jiskřička nepřeskakuje. Vzniká z toho podivná podívaná, která se divákovi nepříjemnými pocity zarývá pod kůži a on si to nějakým zvláštním pocitem užívá. "Men are arfaid that women will laugh at them. Women are afraid that men will kill them."

(5/10). Na film Přišla v noci jsem se dlouhou dobu těšil. Již po filmovém festivalu v Karlových Varech se šuškalo, že byl mělo jít o jeden z nejlepších filmů, který byl na této oslavě kultury prezentován. Když si navíc hlavní herečka odnesla neprestižnější filmovou cenu - Českého lva za její herecký výkon v hlavní ženské roli, tak očekávání zase o něco stoupla. Výsledný produkt však ani v nejmenším neodpovídal mým představám. Těšil jsem se na mix hororu a komedie - za celý film jsem se ani jednou nezasmál a ani trochu nebál. Musím však ocenit jednu osobu. Herečku, kterou tady vyzdvihují všichni uživatelé této databáze a ani já nebudu výjimkou. Protože herecký výkon Simony Pekové mě naprosto uchvátil a bez ní by se snímek sesypal jako domeček z karet. Její geniální ztvárnění osoby, která vám pije krev bylo vskutku geniální. I přestože mě film mílovými kroky minul, tak je pořád potřeba ocenit odvahu obou režisérů. Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček dokázali za málo peněz vykřesat opravdu hodně muziky. Já osobně jsem nikdy takovéto patálie s tchýní nezažil, ale věřím že se u nich skvěle pobaví ti lidé, kteří mají s podobnými situacemi co dočinění. Je sympatické, že takovéto filmy vznikají a je třeba jim dát alespoň šanci. Přišla v noci je však přesně tím filmem, který vás po jeho skončení nechá naprosto prázdným. Žádná dohra, kterou na filmech všichni tak moc milujeme, žádný dozvuk. Moje filmové srdce zelo prázdnotou a to mě vzhledem k takto nadějnému projektu nesmírně mrzí. "Mami co to děláš? - Nene, na mě neberte vůbec žádné ohledy. Jste mladí, hezcí a zdraví. Sex je důležitá věc. - No, tak teď už ho asi dělat nebudeme." 

(7/10). Leave the World Behind je přesně tím filmem, ke kterému jsem byl spíše zdrženlivý. Vzhledem k rozporuplným reakcím jsem jeho prvotní zhlédnutí na nějaký čas odložil na vedlejší kolej, abych se k němu později stejně vrátil. Zasloužil se o něj můj oblíbený podcast Geekec, kde tento film kluci zmiňovali ve svých TOP filmech loňského roku. Nezbývalo mi nic jiného, než se jeden chladnější dubnový večer ponořit do této dystopické podívané. Již od prvních minut na vás promlouvá poctivé filmařské řemeslo, které doslova flexí před divákovým okem. Uměním čišící kamerové záběry Toda Campbella mě vrátily do dob největší slávy Sama Raimiho. Už dlouho jsem neviděl tak nápaditou kameru a po technické stránce nemám filmu co vytknout. Velkým lákadlem pro mě byli také další členové štábu. V čele s režisérem, který nám na televizní obrazovky nadělil jeden z nejlepších seriálů všech dob - Mr. Robot. Již u tohoto seriálu jsme měli možnost pozorovat, že si tento americký tvůrce libuje v tématu rozvrácení společnosti a ani jeho nejnovější počin není výjimkou. Jsme svědky až divadelního představení, které po jednotlivých aktech zobrazuje rozklad lidské rasy. Až s hypnotizující fascinací jsem naskakoval na každou novou vlnu, která markovala další fázi této dystopické tragédie. Bavilo mě sledovat čím dál více se zvětšující paranoidní pocit, který se prohluboval nejen u hlavních hrdinů. V čele této postapokalyptické jízdy stála překvapivě vážná Julia Roberts, která tady hrála velice kontroverzní polohu. Veškerý prostor si však pro sebe kradl můj oblíbenec Mahershala Ali, který pozvedal zejména táhlé dialogové sekvence do nebeských výšin. Když je řeč o dialozích, tak jich tady bylo na můj vkus už kapánek hodně a místo nich bych ocenil mírné stlačení akčního pedálu. Když si však odmyslím táhlá místa, tak jsem se u tohoto mysteriózního počinu skvěle bavil. Byl to přesně ten typ filmu z ranku, které vyhledávám a bavilo mě pomalu odkrývat tajemstvími opředenou zápletku. Rostoucí znepokojivý pocit se mi dostával hlouběji a hlouběji pod kůži. Tento film by šel vnímat také jako naprosto geniální plán, jak destabilizovat lidstvo. Zobrazuje, jak tenká hranice je vlastně mezi pokojem a naprostým chaosem, který spálí všechno na popel. Leave the World Behind je autorským projektem s jasnou vizí, kterou se však nepodařilo náležitě vytěžit. Divák totiž dostane hrubě neuspokojivé rozuzlení, které je vzhledem k dokonale rozehrané partii žalostně nedostačující. Připomínalo mi to filmy pod taktovkou M. Night Shyamalana, které mají na první pohled geniální nápad, ale v jádru je to vlastně hrozně banální. "We fuck each other over all the time, without even realizing it. We fuck every living thing on this planet over and think it'll be fine because we use paper straws and order free-range chicken. And the sick thing is, I think deep down we know we're not fooling anyone."

(6,5/10). Wish od studia Disney je ryzím návratem ke kořenům. Tento film vznikl jako pocta studiu, které v roce 2023 oslavilo úctyhodné jubileum. Mickey Mouse je tady s námi už celé století! To si žádá pořádnou oslavu a spekulace ohledně tohoto filmu byly místy opravdu šílené. Některé slibovaly nějakou šílenou realitu, ve které by existovaly všechny princezny, které jsme doposud měli možnost vidět. Všechny, které se objevily ve filmech od Disneyho. Dále tady byly představy o nějakém šíleném crossoveru, který by do filmu Wish dokázal narvat všechny postavy, které se prozatím ve filmech od Disneyho objevily. Tady jsme si u Disneyho, ale nejsme v jeho pobočném studiu Marvel. Takže se žádné pohádkové Endgame nekonalo. Místo toho jsme dostali poměrně přízemní pohádku, která sází na ověřenou šablonu. Wish je symbolem nejobyčejnější pohádky, která ničím nevybočuje. V konečném důsledku je to vlastně úctyhodná pocta, protože tím studio dnešním divákům ukazuje, kde to všechno začalo. U obyčejného souboje dobra proti zlu. Tato premisa je pro klasické pohádky naprosto stěžení a studio si to velmi dobře uvědomuje. Proto nám servíruje pohádku, která pomocí nejrůznějších odkazů vzdává hold svým starším předchůdcům. Divák se tedy ocitá na lovu za nejrůznějšími Easter eggy - s přibývající stopáží narazí třeba na Sněhurku nebo třeba na Frozen. S čím jsem měl ovšem menší problém byla animace. Kombinace klasické 3D animace se dosti bila s obyčejnou kreslenou animací. Chápu, že to je další z mnoha způsobů, jakým chtělo studio vzdát hold svým starším kouskům, ale tady to rozhodně nebyl oku - lahodící pohled. Někde na pomezí jsem s tolerancí k hudebním vystoupením, kterých bylo na můj vkus přehršel. Já osobně bych se bez některých z nich obešel, ale zase jsme dostali opravdu povedené kousky. Celkově si určitě Wish nezaslouží tak drsné přijetí, jakého se mu dostalo na této filmové databázi. Povedlo mu totiž vykouzlit velice příjemně strávený sobotní večer. "Careful, my mother was shaved for that yarn."

(6/10). Musím uznat, že jsem k tomuto snímku přistupoval malinko septicky a to hned z několika důvodů. Taika Waititi je velice osobitým režisérem a občas se stane, že se trochu utrhne ze řetězu. Ideálním příkladem může být zprznění postavy Thora, které bylo v mých očích velice bolestivé a doteď si tak trochu lížu rány. Taktéž jsem v kině vidět na tento snímek trailer a zrovna dvakrát mě neoslovil. Inu, světe div se - ono to zase až taková hrůza nebyla a po traumatizující zkušenosti s předchozím filmem (zdravím Road House) to byla vlastně velice příjemná oddechová jednohubka. Pořád to je v jádru věci totální TAIKOVINA, ale ostatní ingredience jsou velice důmyslně namixované, takže jde o chutný sportovní salátek. V jeho středu si hoví pohublý Michael Fassbender, který už v této době ladil formu Zabijáka a tady si odskočil projevit svou dosti odlišnou tvář. Tentokrát to totiž nebyl chladný a klidný vrahoun, nýbrž pořádně rozjetý čertík z krabičky. Naservíroval nám ho režisér z Nového Zélandu, takže má ke kultuře Americké Samoy poměrně blízko. O filmu se šuškalo poměrně dlouho, takže je dosti překvapující, že jsme se jej dočkali až teď. Vysvětluju si to pandemií a také péčí, kterou film bezesporu dostal. Z výsledného projektu jde cítit, že nebyl ušit rychlou jehlou jako Marvelovky poslední době a konečný výsledek za to stojí. Dostali jsme velice příjemnou sportovní podívanou, která vás pohladí na duši. Od začátku tak trochu tušíte, kam se bude příběh ubírat - to vám však ani trochu nevadí. Místo toho se necháte tímto snímkem krásně unášet Pacifickým oceánem. "And just like any incredible story, our tale begins with utter humiliation."

Druhá série - (7/10). Seriál Undone je nesmírně zajímavý projekt. Má odvahu experimentovat a vydat se naprosto odlišnou cestou, než divák předpokládá. Druhá série je toho jasným důkazem, protože v centru všeho dění již nestojí Alma, která byla hlavním středobodem první série, ale pozornost se spíše soustředí na celou její rodinu. Považuji to za velice odvážný krok, který naprosto změnil celkovou dynamiku seriálu. Já tento úkrok považuji za mimořádně vydařený, protože poznáváme ostatní postavy z různých úhlů, které jim odhalují dosud nepoznané vrstvy. Vydáváme se tady na pouť minulostí, která provětrá nejednoho kostlivce ve skříni. Průběh seriálu byl naprostým vrcholem meditativního žánru, ovšem konec mě zanechal s hořkou pachutí v ústech. V kontrastu se samotným závěrem proto může působit druhá série kapánek zbytečným dojmem, který kazí celkový dojem. U druhé série se misky vah naprosto otočily - zatímco v první sérii jsem měl problém se začátkem seriálu a z konce byl nadšený, tak druhá série mě svým koncem zklamala a k případnému navazujícímu pokračování budu více zdrženlivý. "You’re Part Of Us. And We Forgive You." Nejlepší epizoda: Lungs (S02E05)