Slušní chlapci

Původně jsem dal tři, ale už teď (po měsíci?) ani pořádně nevím, o čem to vlastně bylo. Kdyby to nebyl 129. nejlepší film na csfd a kdyby to na mě pořád odněkud nelezlo, nechal bych to být. Ale takhle prostě nelze. Tři hvězdičky jsem dal Shawshanku, a na ten si i teď (po více než čtvrt století) pořád matně vzpomínám. (18.06.2020)

S obrovským potěšením musím konstatovat, že Gay Ritchie už je zase Guy a se svou autorskou tvorbou není zdaleka tak v pitchie, jaxe zdálo po všech těch otřesných homokládovinách posledních let, od Šerloků přes Muže ze strýce až po vrchol žumpoidní filmařiny - obskurně odporného a přiblblého Aladina. Po jedenácti letech přitepleného čekání si to konečně přihasil s guydiózním cumbackem, kterým, nebojím se říct, dokonce překročil svůj stín, vržený tenkrát naprosto fantastickým Podfuckem. Tato totálně vymazlená, dialogově dokonalá, nápaditá, do posleního džojntu promyšlená a citlivě vycuntovaná taškařice ho vrhá zpět tam, kde má být a kde jej všichni tolik zbožňujeme, tedy mezi obskurní a bizarní figurky anglosaského podsvětí, poháněné kulometným střihem, skvělou hudbou, cynickým tumorem, třemi prdelemi originálních filmařských fines a neotřelou scénáristickou invencí. A samozřejmě vynikající práci s kašpary. A že jsou tu úžasní fuckt úplně všichni – od ležérně přirozeného Meťjů MekKvíra, přes sympatického Karlíka Huhňala až po s naprostou grácií exhumovaného Dotačního Hjůga! Ovšem to pořád není nic proti famózně napsané, ještě lépe zahrané a úchvatně oháklé postavičce Kouče. Naprostý kult, Kolín je extraklasa a svou kreací zastínil snad i Pitkova cigošského boxera, přičemž jeho finální mimické gesto mě uvrhlo do naprostého nadšení a okamžitého proškrtání mého hereckého žebříčku. Prostě dokonalost po všech stránkách, kterou si s chutí sjedu ještě mnohokrát, a samozřejmě snad ani nemusím dodávat, že kdo tomu dá méně než čtyři, je nevkusný, sebestředný a suchopárný pičus, co nenávidí filmy! (02.02.2020)

Ďalší vybrúsený kúsok s dielne Guya Ritchieho. Priznám sa, že som sa v tom zo začiatku trošku strácal, Richtie a jeho šialený strih, preskakovanie zo scény do scény, z príbehu do príbehu, od postavy k postavy sa hneď s kraja ťažko vstrebáva, no časom, keď vám začne byť jasné o čo tu beží a kto je kto, to začne byť obzvlášť zaujímavé. Hlavne druhá polka ponúkne štýlové scény ako býva od Richieho zvykom, no aj gangsterský príbeh ma šmrnc a postavy majú taktiež výborne rozdané karty až do samotného konca, pretože až keď film skončí, až vtedy môžete mať istotu, kto s kým vymyl podlahu. 75% - 4* (05.04.2021)

Mám tě v poslední době nakoukaného Guyi a stejně jsi mě docela překvapil. Ten divoký Guy je fuč a najednou je z něj Gentleman, už minule jsem to zmínil u RocknRolly, ale ten člověk ve svých britských gangsterkách pěkně systematicky stoupá neustále směrem vzhůru. Kdysi malí podvodníčci (Sbal prachy a...), v Gentlemanech lidé co už se nemusejí bavit ani s politiky. Gentlemani se rozjíždějí dosti ztuha a těch styčných bodů (rozuměno herců) s předchozími režisérovými filmy moc není, vlastně nikdo. Nevyskočí na nás ani Statham, Butler, Hardy a už vůbec ne Flemyng s Fletcherem. Zkrátka, všichni jsou noví a rovnou řeknu že skvělí. Zamiloval jsem si Farrella v roli Coache, slizkého Hugh Granta. Úmyslně si nechávám na závěr hvězdu večera, všemu a všem vládnoucího Matthewa. Ten chlap je prostě ďábel! Takže Gentlemani zcela určitě jsou jedním z filmů roku a dalším z řady potvrzení, že kdykoliv se Guy vydá do Anglie, já u toho zkrátka nesmím chybět. 85% (30.09.2020)

Jsem spokojený. Vlastně hodně spokojený, protože Guy Ritchie slíbil, že dodá gangsterku ve stylu Guye Ritchieho a taky ji dodal. Jediný potenciální problém s jeho novinkou tak mám v tom, že se drží vyjetých kolejí a jen minimálně se pokouší překvapit. Ale ono to vlastně vůbec nevadí, protože Ritchie tenhle žánr umí jako nikdo na světě a opět se mu povedlo natočit hodně svižnou podívanou s nečekanými zvraty a ještě nečekanějšími režijními nápady, v níž si to očividně užívají úplně všichni herci (nejvíc asi Hugh Grant a Colin Farrell). Ritchie umí pomalu budované napětí zakončené absurdní násilností, které připomene začátek Pulp Fiction, ale během momentu dovede přeřadit na své typické frenetické tempo. Dovede být vtipný a zábavný a o chvilku později jde z jeho hrdinů regulérní strach. Prostě je to ten Ritchie, jakého jsme chtěli vidět. Nic víc, nic míň. Mně to stačí. (28.01.2020)