Koralína a svet za tajnými dverami

Myslím, že kdybych tento film viděl jako malý, tak bych byl určitě podělaný strachy, jelikož závěrem film nabírá na tempu a vše je tak mysteriózně tajemné. U filmu jsem se výborně bavil, má dobrý příběh, hudbu a je zde mnoho roztomilých maličkostí a nápadů. Jinak velice oceňuji ruční práci, které musela být velice obtížná, ale tvůrci si s tím dobře poradili. Mé hodnocení 5 hvězdiček… (16.06.2009)

Koralínou se mi konečně trefil Henry Selick do mého gusta. Ukradené vánoce mě moc nebraly a mé očekávání tedy nebylo nikterak raději vysoké. Ale dostatečně pohádkový příběh, který svou atmosférou nemá daleko k hororu mě nutí uznale pokývat hlavou. Pokud se týče animace, již těžko lze něčím překvapit, co se týče originalitou a nápady, tady místo určitě je a Henry Selick jej opět slušně zaplnil. (02.11.2009)

Pro děti, které touží prostřednictvím ponuré „gaimanovštiny" fyzicky dospět (ó, jak bláhová představa, ale přejme jim to) a přepsat dětskou narcistní fantasii kulturní pamětí (ve filmu nevidí sami sebe, ale Alenku), a pro dospělé, kteří mentálně a sexuálně ještě nedospěli a dosud sní o tajných dveřích (aniž chápou, že ony „dveře" označují ženskou vagínu; vstupní králičí nora pak mužský pyj zevnitř). Historka z natáčení, podle níž se alternativní svět Selicka začal postupně zabydlovat skutečnými zvířaty a hmyzem, je tak jen anekdotou, nikoliv opakováním legendy o řeckém malíři Zeuxidovi, na jehož namalované hrozny se slétali skuteční ptáci. (05.06.2009)

Námět z Alenky, scénář maximálně na kraťas a do toho výstřední Sellickovo fantazírování, které po půlhodině prostě už ničím nezaujme a víc a víc tlačí k zoufalému volání „Ať už se začne něco dít, proboha!“. Co mě na tom bavilo nejvíc, tak byla paradoxně Dakota, která výborně intonuje a v hlasových polohách protivného spratka, vyděšeného děvčátka i odvážné holky doslova ‚hraje‘. Zbytek k uzoufání a nemusel tomu ani asistovat Tim Burton. (31.12.2009)

Svět, který nechci obývat, film, ke kterému se nebudu tolik vracet jako k jiným selickovsko-burtonovským počinům. Znepokojivé a bizarně gilliamovské, promyšlené a důsledné, bezútěsné a depresivní, založené na dětských "straších" a fantaziích. Dobrá zpráva: Henry Selick se konečně osamostatnil a přístě k tomu snad nebude potřebovat ani vzájemně propojenou a "vychytralou" síť odkazů a sebereferenčních prvků. 9/10 P.S.: I když se to tak nezdá, předchozí řádky jsou pochvalou. (25.05.2009)