Drive My Car

moje druhé setkání s Hamagučim ve velmi krátkém horizontu a upřímně by mě zajímalo jako to dělá, že zvládne natočit extrémně dlouhý, extrémně pomalý film, ve kterém se většinu času mluví o zdánlivě obyčejných věcech, nebo s v něm naopak nemluví vůbec a přesto dokáže vtáhnout, strhnout a divák nakonec nemá pocit že u něčeho podobného strávil tři hodiny bez toho aby se díval na hodinky a tlačil čas kupředu.Oproti Kolu štěstěny a fantazie sice Drive My Car vyžaduje po divákovi mnohem vstřícnější přístup a velkou dávku tolerance, ale ve chvíli kdy na tuhle hru divák přistoupí, tak se mu odmění měrou vrchovatou.Oscar v tomhle případě zasloužený...80% (31.05.2022)

Hodně komorní film, jehož největší silná stránka jsou debaty mezi hlavním hrdnou a jeho řidičkou. Mně osobně film moc nesedl, většina scén mi připadala delší než by měla a celkově se z toho dalo vymáčknout více potencionálu. (22.01.2023)

Haruki Murakami jakoby z toho filmu přímo dýchal. Nemohu se ale zbavit pocit, že film nedokáže zcela vyjádřit celou podstatu knih, které Hurakamo píše a po celou dobu jsem měla pocit že mi tam něco chybí a že by Hurakamo dokázal prostřednictvím knihy toho sdělit mnohem víc. Uvítala bych kdyby film nebyl tak příliš dlouhý. Musela jsem si to rozdělit nadvakrát, protože délka filmu mě opravdu odrazovala. Místy je to zdlouhavější a úplně to není můj šálek čaje. Je to zajímavý film, už jen že je natočený podle Murakamiho povídky je samo o sobě skvělé, ale není to film pro mě. Za týden si nebudu pamatovat o čem to bylo. (07.03.2022)

Nó, dát až po čtyřiceti minutách sekvenci s úvodníma titulkama, chce odvahu. A taky to vysvětluje délku filmu  :O ale teď vážně  :) Za ty tři hodiny se ve mě vystřídaly snad všechny možné emoce a já si film užila na 100%. Tohle bylo prostě jednoduše dokonalé a co si budeme, splnilo to moje pravidlo ohledně toho, kterým filmům dávám pět hvězd. Děkuji  :) (01.01.2023)

Napriek tomu, čo sa spočiatku môže zdať ako trochu priamočiara súčasná dráma, režisér Hamaguči vytvoril bohatú, zručne vrstvenú majstrovskú prácu s bezchybnými výkonmi a scenárom, ktorý je svätým grálom scenáristu. Je to pribeh o traume a smútku, spoločnej samote, povahe herectva, možnosti (a nemožnosti) katarzie prostredníctvom umenia a jednoduchej blaženosti sledovania svetiel a krajín za oknom vášho auta. A mať silu ísť životom ďalej. 9,5/10 (07.11.2022)

Myšlenkově bohaté, ale není tam dle mého nic, co by obhájilo tříhodinovou stopáž. Některé životní postřehy, introspekce, či terapeutické vylévání srdíčka (v tom dobrém smyslu) mě upřímně zaujaly a dost možná si někdy v budoucnu Murakamiho poctivě načtu, ale ty stoicky strnulé herecké projevy (dost možná je to vysloveně japonská metoda herectví, tudíž ne chyba herců, nýbrž propast mezi mnou a jinou kulturou) a nedivácky dlouhé artové záběry opravdu pokoušely moji trpělivost, potažmo diváckou výdrž. Využití Čechova jako tématické pojidlo ve stylu "art imitates life" bylo dobré, stejně tak vhled do dramatické tvůrčí činnosti, ale snímek by si vystačil bohatě se dvěma hodinami. Je možné, že se mi film netrefil do nálady, ale nebyl jsem s to naladit se na něj. (03.04.2022)

Mnohokrát oceněné japonské drama Rjusukeho Hamagučiho zlákalo i mě. I když jsem od začátku věděl, že tohle dílo nebude vyloženě pro mě. Monumentální tříhodinová sonda do nitra jednoho japonského divadelního herce a režiséra se dá na jeden zátah těžko usledovat. Některé obrazy jsou až mistrovsky nasnímány, ale je to vždy zabito tunou pomalého patosu okolo a celkově je to pro oko diváka složitá podívaná. Pomalé a jímavé drama typické svojí japonskou bezvýrazností, kde se emocemi mimo divadelní prkna hodně šetří, ale to k tomu tak nějak patří. Velmi zajímavé, leč ne úplně pro mě. (02.06.2022)

„I když si myslíte, že někoho dobře znáte, i když toho člověka hluboce milujete, nemůžete mu nikdy nahlédnout do srdce. Jen by vás to zranilo. Ale když se budete dost snažit, měl byste být schopný nahlédnout do svého. Takže ve výsledku bychom se měli snažit o to, abychom jednali podle svého přesvědčení a smířili se sami se sebou. Pokud opravdu chcete někoho poznat, jedinou vaší možností je podívat se zpříma do hloubky sebe sama.” - Uznávaný režisér Rjúsuke Hamaguči natočil na motivy stejnojmenné povídky Harukiho Murakamiho nezvykle niterný film o lásce a ztrátě, o pocitu viny a prázdnoty, ale také o pevné vůli nevzdávat se a jít svou cestou dál. Prokousat se tou vražednou stopáží je opravdu těžké, ale myslím si, že stojí za to obětovat tomu svůj čas. (75%) (05.05.2023)

Když jsem viděl v úvodních titulcích "Murakami", tak ve mně hrklo, protože číst jeho knížky pro mě bylo dost utrpením, přestože si jinak dramata užívám. Ve všem, čeho se Murakami dotkne, mají všichni deprese, umírají, umírají jim blízcí a oni páchají sebevraždy, jsou duševně nemocní, mají rozdvojené osobnosti, týrají je rodiče a nonstop trpí zatímco všichni se všema spí. A to samo o sobě není problém. Problém je, že to všechno je vždycky narvané do jednoho jediného díla. Murakami to prostě žene do extrému a přeplácává a překombinovává tak, že už to není dojmený, ale spíš WTF, a jelikož je to jeho obecný styl, ani omylem to není originální. A tenhle film má v sobě tohle všechno, co na Murakamim nemám rád. Je to tak strašně překombinovaný, že je mi z toho až blbě. *SPOILER* Kdyby zůstalo u vztahových problémů a následně mrtvé manželky, ještě by to šlo, ale mrtvá manželka nestačí, musí k tomu být i mrtvá dcera, pak vražda, pak musí mít jeho řidička napřed násilnickou a pak taky mrtvou matku, všichni mají výčitky, utrpení se z obrazovky jenom valí, do toho samozřejmě nesmí chybět sexuální rovina o školačce, co se vkrádá do spolužákova domu a masturbuje na jeho posteli, a to všechno meta obaluje metaČechov v meta šesti jazycích včetně korejské znakové řeči. Sorry ale já to nedávám. Nedovedu se s tím ztotožnit, ale leda rozhazovat rukama nad tím, jak je to praštěný. Když po tomle všem začne Misaki brečet u svýho rodnýho domu a ještě aby toho nebylo málo odhalí, že její matka měla rozdvojenou osobnost, už to bylo opravdu jenom k smíchu. *KONEC SPOILERU* A navíc to kurva trvá tři hodiny. Tři! Kdyby to bylo o hodinu kratší, dalo by se to přežít, ale tohle bylo přes čáru. Až příště uvidím Murakami v úvodních titulcích, rovnou to vypnu. (10.02.2022)

(7,5/10). Ta asijská kinematografie má prostě něco do sebe. Parazit odstartoval větší zájem o tuto dosti přehlíženou část filmového průmyslu a já jsem hodně vděčný. Drive My Car je tříhodinová podívaná, která ve vás vyvolá mnoho pocitů. Začíná to naprosto brilantním úvodem, který paradoxně vzhledem k celkové délce trvá neuvěřitelných 40 minut. Divákovu oku se to ale může zdát jako pět minut. Alespoň tak jsem to cítil já. Takže úvod naprostá emocionální bomba. Potom se snímek už dostane na jakousi vlnu, která se místy dosti táhne. Ale není se čemu divit. Aby film nebyl zdlouhavý po dobu tří hodin, tak to musí být nějaký akční nářez v podobě Avengers: Endgame. Divák se tedy po zbytek filmu ocitá ve spleti táhlých záběrů, mezi kterými vyčnívá "emotional shot" na konci filmu, který by překrásný. Je rozhodně zajímavé, že se příběh točí okolo divadelní hry, ale osobně mi to přišlo to nejmenší, co mě zajímalo. To, co jsem hltal, byly herecké výkony, hudba a celková atmosféra, která v divákovi vyvolávala paletu emocí a pocitů. Japonský film Drive My Car je velice pomalý, ale svým způsobem je také neuvěřitelně podmanivý a zaslouží si místo na letošních Oscarech. Bude to takový černý kůň, který může jedině překvapit. (04.03.2022)

To je teda umenie, umenie dopozerať. Chodte mi do piče s takými filmami. ODPAD! (19.03.2022)

Krásně kontemplativní, reflektivní a poklidná podívaná. 3 hodiny slítnou hned a vůbec mi stopáž nevadila, využili ji dobře. (23.01.2022)

(34/2022) / Ťažkotonážna japonská, veľmi, veľmi pomalá dráma. Výnimočná tým, ako detailne sledujeme hlavnú postavu, rozoberáme jej emócie a trápenie. Cez to všetko si film ku mne nenašiel cestu a jediná emócia ktorú som vnímal bol taký zvláštny chlad ktorým na mňa celé tri hodiny pôsobil. Uznávam aj kvalitu kamery, všetko je úžasne nasvietené a natočené. Som zvedavý ako film bude bodovať na tohtoročných Oscaroch, úspech Parazita sa ale predpokladám nezopakuje. (6/10) (07.03.2022)

Jsem spokojený, jelikož jsem dostal dobrý a zajímavý film. Film vychází z jedné povídky, která se objevila v knize Muži, kteří nemají ženy od Haruki Murakamiho. Chápu nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, která je zcela zasloužená a vůbec bych se nedivil, kdyby jí film proměnil, ale za nejlepší film už moc ne. Osobně mi film sedl a líbil se mi. Režisér Rjúsuke Hamaguči odvedl velmi dobrou práci a na jeho film se kouká moc krásně. Jediným problémem je velká stopáž. Ty tři hodiny jsou fakt hodně a pocitově jsem si myslel, že to trvá dvojnásob, naštěstí pro mě jsem se nenudil. Líbilo se mi jak je film natočený, má řadu luxusních scén, zajímavé postavy a specifickou japonskou atmosféru. Herci hrají skvěle a umí upoutat pozornost. Navíc, zde jsou opravdu dobře napsané a odehrané dialogy, které mají, co říci. Drive My Car nesedne každému, ale to nic nemění na tom, že je to dost dobrý film. (13.03.2022)

Pokud máte problémy se spaním, tenhle film vám je vyřeší... Příšerně nudný, roztahaný a jednotvárný snímek, který vás možná víc chytne, pokud jste fanoušky Strýčka Váni. Já při své neznalosti tohoto Čechovova díla nemohu posoudit, zda byla mezi postavami z ruské hry a jejich osudy a mezi osudy postav z Drive my car nějaká spojitost. Z děje to každopádně nešlo poznat. A pokud je tohle nominováno na Oscara za nejlepší film, pak čeští Karamazovi od Zelenky měli bez debat získat Cenu akademie alespoň za Nejlepší cizojazyčný film. 1*. (20.03.2022)

1* za cennou radu, proč raději nezačínat číst Murakamiho. 3 hodiny času bych chtěl příště investovat jinak. Např. by podle mně bylo zábavnější zkoumat tvrdost vápence, který se mi tvoří pouze v pravé nozdře. 🤷‍♂️ (18.01.2022)

Zázrak se nekoná. V celku normální film, který oslní kritiky a akademiky, ale za mě zbytečně dlouhá a rádobymoudrá seance, která asi funguje dobře na papíře, ale filmově je to pro fajnšmekry. (05.04.2022)

"NEMÁ SMYSL, ABYCH CHTĚL NĚCO, CO TY NECHCEŠ." Skoro hodinový prolog a potom až začnou běžet titulky a jakože začíná film, to jsem ještě nezažil :) Film je myslím velmi pečlivě sestaven a odprezentován, ale nemyslím si, že musel být tak dlouhý, jsou tam postavy, které kdyby se vystřihly nebo zredukovaly, vůbec nic by se nestalo a hlavní námět filmu o potřebě smíření by tím nijak neutrpěl. 70% (03.03.2024)

mám rád slow cinema, ale tohle bylo pomalejší než moje pochopení subatomárních částic.. nevím, japonci mají na víc [viz. třeba 3-irons].. každopádně, měli byste vidět můj výraz, jak jsem vůbec nepobíral, na co jsem to koukal (16.12.2022)

Čas od času se snažím obohatit o asijskou kinematografii, a proto jsem se rozhodla pro shlédnutí tohoto snímku, protože jsem na něj často narážela. Jedná se o velmi pomalé, citlivé a zádumčivé vyprávění. Na odkrytí tíživých minulostí postav si musíme déle počkat, ale člověk nemůže být zklamaný. Tento příběh je o útěku, smíření, odpuštění a o naději. Herecké výkony byly velmi dojemné, a i přes velmi dlouhou stopáž, dokázaly udržet mou pozornost až do konce filmu. (21.02.2023)