Reklama

Reklama

Drive My Car

  • Česko Drive My Car (viac)
Trailer 5

Obsahy(1)

Júsuke Kafuku je slávny divadelný herec a režisér, ktorý sa vyžíva v riadení svojho červeného Saabu 900. Počas angažmán na festivale v Hirošime musí túto radosť nedobrovoľne prenechať mladej málovravnej vodičke Misaki. Obaja na skúšobných jazdách nečakane zistia, že ich spája nielen záľuba v riadení. Spolu nájdu spôsob, ako sa vyrovnať so svojimi traumami a pocitmi viny, a ísť ďalej. Drive My Car režiséra Rjúsukeho Hamagučiho je atmosférická snímka plná tajomstiev, hľadania ľudského porozumenia a zmierenia. (Filmtopia)

(viac)

Recenzie (147)

Douglas 

všetky recenzie používateľa

Zatímco velké události film umožňuje předvídat, svoje vyprávění a svět tvaruje nepředvídatelností až nenápadností drobných odhalení či dějových posunů, stejně jako pečlivě nainscenovanou neokázalostí široké škály monologů, z nichž ten poslední je němý. DRAJV MAJ KÁR nabízí každodennost v osudovosti a strohost v melodramatu. I přes neradostné motivy to byly radostné tři hodiny v kině. ()

Rimsy 

všetky recenzie používateľa

Rjúsuke Hamaguči stvořil na první pohled nenápadné, ale do detailu promyšlené, vyzrálé a pohlcující veledílo, jehož vyváženost dává každému divákovi prostor, aby se zaměřil na to, co je pro něj podstatné. Více zde. ()

DaViD´82 

všetky recenzie používateľa

Stejnojmenná povídka, která byla předlohou, má ani ne čtyřicet stran a krom pár mikroodboček si vystačí s dialogy "o ničem" dvou postav v autě (žlutém!) během nočních jízd Tokiem. Adaptace má tři hodiny, červené (!) auto, bere si z předlohy sotva pár styčných bodů a naopak do ní zapracovává motivy i z jiných povídek sbírky "Muži, kteří nemají ženy" (ta nepatří mezi Harukiho zdařilejší). Bere si to z jeho nemagicko-realistické tvorby  (nehrozí tedy Murakamiho bingo). A to vše je Hamagučim uchopeno po svém a neotrocky. Především úvodní třetina je ovšem ostudně doslovná, to na co stačí v předloze pár vět, se sáhodlouze ukazuje. A nic moc z toho. Jakmile se však děj posune v čase, tak to začne alespoň fungovat ve více rovinách (pro plný požitek to očekává znalost Čechovova Strýčka Váni), kde vše vypovídá o mnohém dalším. Nahlíží to na tvůrčí proces, jak komunikovat skrze umění, co chceme vědět, ale bojíme se zeptat, různé formy (ne)šťastných vztahů, o mužích a o ženách, o zármutku, o divadle, "proč zrovna on, co má co já ne", o domnělé vině, o osudových ženách, postupném otevírání se ostatním i sobě sama... No, není toho pomálu, co si Hamaguči ukousl. A v podstatě to vše i zvládne sežvýkat, ne že ne. Stopáž je olbřímí, ale až na ten proklatý prolog nikoli neopodstatněná. Navzdory veškerým kvalitám (perfektně trefená melancholická nota) je však problém to i tak nezařadit do škatulky "ušlechtilá sofistikovaná nuda", protože je na tom zajímavější "jak s tím tvůrci pracují a jak se s tím vším popasují" než "jaké to je". ()

Algernons 

všetky recenzie používateľa

Meditativní, melancholické drama, které mapuje divadelního herce a režiséra, který po náhle smrti své ženy nedokáže nadále hrát. Po dvou letech se snaží uprchnout před neuzavřeným vztahem a pocitem viny, což jej svede s novým divadelním ansámblem a hlavně šoférkou, která má také bolestivou minulost. Skrze film sledujeme postupné odhalování všech motivů a postav a jejich budování kladných i záporných vztahů. Celé to funguje hlavně díky preciznímu scénáři, režii a příběhu, který vás odměňuje za trpělivé sledování a spojování si vodítek a díky tomu dostanete hromadu uspokojivých odhalení a rozuzlení. Krásný příběh o dvou zlomených lidech, jeden nikdy neměl dceru a ta druhá otce a krásně to vyspěje v nevyřčený vztah, který jim pomůže překonat neuzavřenou minulost se svými nejbližšími. Nádherná věc, která mě ke konci dostávala čím dál víc, plná skvostných monologů. Jen tak délka občas působí lehce nadbytečně. Opravdu silných 8/10! ()

Superpero 

všetky recenzie používateľa

Velice pomalý film, vyžadující velkou dávku času, než vás pustí do děje. Postavy jsou zajímavé a jejich rozhovory odhalující víc a víc z jejich života, taktéž. Velkou část zabírá příprava na inscenaci divadelní hry. Hlavní postava si neustále přehrává repliky a herci je pak cvičí. Někoho to asi bude štvát, mě na tom bavilo, že tam rozjeli jakousi multijazyčnou metodu, kde různí herci mluví různými jazyky. Byl to takový pohled do zákulisí. ()

novoten 

všetky recenzie používateľa

Kdo od Murakamiho něco četl, třeba jen jednu knížku, bude brzy vědět, na čem je. Půjde se do hloubky v umění, v sexu, v duševním zdraví, v pocitu opuštění - a půjde se tam skoro pořád. Bohužel ve zbývajícím čase se mnohojazyčně zkouší ruská klasika, která sice se spoustou problémů hlavního hrdiny souvisí, ale nikdy neodůvodní, proč dostatečně srozumitelné hledání vlastních cest trvá tři hodiny. Ještě štěstí, že se v hlavní roli objevuje Hidetoshi Nishijima, jehož upřený a každou vteřinou nalomený nebo rovnou rozbitý pohled diváka dovede od auta k autu bez pocitu ztráty času. ()

Zíza 

všetky recenzie používateľa

Někdy ta výhoda je nevýhoda. Tím, že se specializuju na japonskou kulturu, popkulturu, už jsem toho dost viděla i četla, a tak mě tohle neuchvátilo, neposadilo na zadek, neoslnilo. Nepřišlo mi to jako něco nového, tohle jsou v podstatě věci, které v Japonsku točí a píšou neustále (i ten Murakami se posunul někam dál). Možná je to umění a herecké výkony byly solidní, možná je v tom něco víc a rozhodně je v tom krása, utrpení, ale i naděje, ale mnohem víc ve mně zanechal samotný Čechov než film jako takový. Za mě ten film nevybočuje, možná tak svou délkou. Nepopírám, že je na něm vidět péče, s jakou byl natočen i s jakou byl odvyprávěn, jenomže ani tak mi to nedalo nějaký úchvatný divácký zážitek. Asi ten, kdo moc nezná japonskou tvorbu, to bude vnímat jinak. Jinak to bude vnímat i člověk, který povídku četl, miluje Čechova a zrovna mu to sedne do nálady. Za mě je to kvalitně natočený dlouhý film o úryvku ze života jednoho divadelního režiséra bez větších ambicí. Lepší 3*. Titulky. ()

Dadel 

všetky recenzie používateľa

Film podle povídky Haruki Murakamiho (tato informace byla v katalogu zatajena, takže jsem jej málem minul). Povídku jsem dokonce i kdysi četl, ale film ji značně rozšiřuje o další zápletky a postavy a má tři hodiny (a úvodní titulky se objeví až po hodině filmu)! Je vidět, že režisér a autor scénáře v jedné osobě je velký Murakamiho fanoušek, protože celý film byl napsán s citem k Murakamiho tvorbě, a klidně bych uvěřil, že celý film napsal sám Murakami. Nechybí všudypřítomná melancholie, ironie a láska k umění. Je to o divadelním režisérovi, co se po náhlé smrti své ženy odstěhuje do Hirošimy a začne v místním divadle nacvičovat Čechovova Strýčka Váňu. Ve filmu je spousta úryvků ze hry, ale vůbec to nenudí, protože postavy, co je při nacvičování svých rolí pronášejí, jsou skvěle napsané a zahrané. ()

JitkaCardova 

všetky recenzie používateľa

Patetické, sebedojímavé, stylizující se a navrch rádoby filosofující, což je nejzoufalejší asi v momentech, kdy si tohle na mnoha rovinách významově vyprázdněné, byť důležitě se tvářícími slovy i obrazy zahlcené dílo bere do úst Čechova, který takový právě vůbec není, anebo ve chvíli, kdy pochopíme, že po hlavním hrdinovi nám stejně kumštýřsky vyvrhne, naporcuje a naservíruje i postavu herce-jinocha jakožto k tragédii spějícího mladého rozervance, či velesmutnou osobní historii postavy řidičky-mužatky.... Aj. A další špatná zpráva je, že stejně unylá, sebevzhlíživá a mělká je i kamera a otrocké herecké výkony. Že to překombinované utrpení trvalo téměř bez oddechu tři hodiny, už bolest z celé té nejapnosti jen přirozeně dovršovalo. Omlouvám se tímto milému R., kterého jsem do kina Pilotů na tuhle lesklou bídu poslední prázdninový den zatáhla. *~ ()

Xmilden 

všetky recenzie používateľa

Už je to asi trapné, ale konečně už bych se měl více zaměřit na ty Japonsko/Korejské filmy. Vždy když se k nějakému dostanu, tak musím uznat že se jedná o pecku, která co se týče charismatu herců hravě strčí do kapsy cokoliv co vznikne na druhé straně oceánu. Parazit byl vynikající, tohle je velmi velmi dobré. Hrozně se mě líbilo jak film pracuje s postavami. A na to že to mělo 3 hodiny, tak jsem se ani chvilku nenudil. 80% ()

filmfanouch 

všetky recenzie používateľa

Nominace v kategorii ´´ nejlepší zahraniční film ´´ by měli víceméně chodit těm filmům, u kterých nesejde na zemi vzniku, ale jejich téma přesáhne jejich samotnou zem a snadno rezonují i u zahraničních diváků. Čestným příkladem budiž Parazit, který navíc vstoupil do historie, kdy nejen získal Oscara za nejlepší zahraniční film, ale jako první nehollywoodský film v historii si též došel pro Oscara v hlavní kategorii za nejlepší film. To se stalo v roce 2020, nyní v roce 2022 je černým koněm snímek Drive My Car japonského režiséra Rjúsuke Hamagučiho. Tříhodinové japonské drama natočené na motivy povídky Haruki Murakamiho vzniklo dle samotného Hamagučiho ze tří důvodů. Fascinující ústřední postavy, téma herectví spojené s náročností této profese a především lákavá možnost rozšíření povídky. Stěžejní je poté fakt, že je Drive My Car dost možná jedním z nejsilnějších spirituálních filmů v uplynulé době.     Drive My Car není film pro každého, především pro lidi, které odrazuje délka třihodinového filmu, kde se ´´ nic neděje ´´ a navíc v japonštině! Jenže bych osobně Drive My Car doporučil přesně těm lidem, kteří v pravidelných intervalech přemýšlí o důvodu své existence a v pravidelných intervalech je napadá, že by se bez nich svět v pohodě obešel. Přesně těm lidem, kteří jen tak proplouvají životem a dost možná ani už neuvažují nad tím, že by mohlo být lépe. Přesně těm lidem, který jen nějaký vnitřní pud sebezáchovy říká, že sebevražda není cesta. Přesně pro tyhle lidi Drive My Car může být. Ne přesně tím, že by jim měl nějak zvýšit sebevědomí a vrátit jim naprostou radost do života, spíše než o boji proti duševní krizi je totiž Drive My Car filmem o snaze žít s nějakou duševní krizí.     Ústřední konfrontace dvou hlavních hrdinů, kdy každý z nich má své trauma, každý z nich se s ním snaží žít nějak po svém a každému se to (ne)daří jeho způsobem. Ztráta milované osoby, trauma z dětství, neschopnost kroku dopředu a emocionální nevyrovnanost. Z 50-stránkové povídky Hamaguči se spoluscenáristou Takamosou Oé vznikl tříhodinový film, který se skládá z dialogů, nějakých těch malebných záběrů a zkoumání toho, co má v příběhu jaký význam. Ať už předvádění divadelní hry Strýček Váňa, neobvykle načrtnuté vztahy či epilog, který si divák nejspíš úmyslně může přeložit po svém. Hamaguči ovšem v průběhu dokáže dostát své pověsti schopného vypravěče, kdy je možná někdy to tempo pomalé až příliš. V průběhu se navíc ten film odlišuje v tom, že se někdy může zdát až příliš chladný, aby se následně ukázalo, že dost možná není chladný vůbec. Drive My Car je tak v tomto ohledu takový nevypočitatelný gejzír emocí, kdy si tříhodinovou délku dokáže obhájit i nečekaným vývojem událostí a především ukázkou toho, že ty tři hodiny ve finále celé skutečně mají své opodstatnění.   Drive My Car se vlastně v průběhu může jevit i jako dílo, na které je nutno aplikovat nějakou tu filozofii. A tou si tak nějak vytvořit svůj osobní pohled na to, jak se ústřední postavy chovají, jak moc realistické/lidské to je, jak by v jejich případě jednal on a zda to celé je velmi nepřirozené či vlastně nikoliv. A především, jak moc mají některé věci význam. Když od počátku máte pocit, že je s ústředním hrdinou něco špatně, on v průběhu vaší dedukci utvrzuje a v průběhu se jeví jako větší hromádka neštěstí, díky dobrému a uvěřitelnému vyprávění vás to chladné nenechá. Hamagučiho na první pohled chladný přístup se v průběhu vlastně jeví jako prvoplánová hra s emocemi, kterou je v průběhu vlastně čím dál tím snazší prokouknout. I přes to, že mi osobně Drive My Car sedlo v nějakém osobním rozpoložení, nikdy jsem se nezbavil dojmu, že jde vlastně o působivou charakterní studii, která by technicky mohla někomu promluvit do duše, přesto mi to ovšem nestačilo k tomu, abych se zamyslel nad tím, že by měl letos podruhé Oscara získat film mimo Hollywood. Kdyby se ovšem stal zázrak a Japonsko se tentokrát vydalo ve stopách Jižní Koreje, reálně prskat by si nejspíš nedovolil nikdo.   Drive My Car je dílo hodné objevu, zároveň dílo, které někomu může skutečně promluvit do duše. Spíše než podržet a povzbudit ovšem Drive My Car spíše ukáže, že člověk na tom není na světě sám. Drive My Car se dá různě rozebírat, dají se v něm hledat různé významy a někomu nejspíš do duše promluví až příliš. Pověst ovšem tenhle film rozhodně předchází z dobrých důvodů...... () (menej) (viac)

Aky 

všetky recenzie používateľa

Samozřejmě se to vleče, až má jeden chuť od toho v polovině odejít, ovšem v druhé polovině jemná hra s psychologií dostává takový náboj, že jsem nakonec litoval, že film končí. ()

HAL 

všetky recenzie používateľa

Až bolestivě lidské slow burn drama které dokáže i na tak obyčejném místě jako jsou sedadla auta spalovat zatraceně silně. Stojí za to mu ty tři hodiny věnovat. 9/10 ()

Tsuki 

všetky recenzie používateľa

Jako přetvoření Murakamiho povídky ve filmové dílo je to vlastně hodně povedené, protože to nabízí mnohem komplexnější příběh s prokreslenějšími postavami, které mají o něco větší hloubku (dost to jde vidět u postavy Takacukiho, který je naopak v povídce takový "nijaký"). A film má také mnoho dalších předností, které je třeba docenit. Osobně se mi líbilo například zahrnutí prvku "vícejazyčnosti", který byl zakomponovaný do přípravy divadleního představení, již se věnuje velká část filmového děje. Je to vlastně o tom bořit hranice mezi vnímáním jazyků a soustředit se více na emoce než na slova (což je něco, co stojí za zamyšlení). S bilingvním prvkem jsem se setkala už kdysi u filmu Man from Reno, ale Drive My Car se ujalo tohoto tématu mnohem lépe, líp ho využilo a dalo prvku "vícejazyčnosti" skutečný význam. Stejně tak se filmu daří dobře propojit dění okolo postav s Čechovovým příběhem Strýčka Váni - troufám si říct, že propojení funguje lépe než v samotné Murakamiho povídce. S tím se pojí i pozitivní konec, který vyústí v myšlenku, že je důležité přenést se přes problémy a trápení a žít dál. Na druhou stranu, zatímco film přichází se spoustou "vylepšení" oproti Murakamiho původní povídce, stejně tak má i velkou řádku nedostatků. Ne všechno, co se do filmu přidalo oproti povídce navíc, nutně funguje. Upřímně si myslím, že dodat do filmu námět Šeherezádina vyprávění (který je původně z jiné Murakamiho povídky) je jaksi nadbytečné a neplní žádný větší účel. Ano, působí to zajímavě a tajemně, ale ve výsledku je to jen samoúčelné a věnuje se tomu zbytečně moc prostoru. A to bohužel i na úkor jádra příběhu, který by měl být především o rozvíjení vztahu mezi hlavní postavou (Kafuku) a jeho řidičkou. Filmu by prospělo, kdyby od tohoto "jádra" tolik neodbíhal a věnoval se mu více. Celkově je film nevyvážený a prospělo by mu mnoho škrtů - rozhodně se tedy nesžívám s názorem adorujících diváků, kteří tvrdí, že je plně využita každá ze 179 minut filmu. Není. Úvod je například až úmorně dlouhý a informace, které z něj získáme, se navíc ve filmu zopakují i později, čímž mi dlouhý úvod přijde o to zbytečnější. Opakovanost a někdy i polopatičnost mi přišla otravná. Dlouhé filmy mi nutně nevadí, ale tady bohužel ta samoúčelnost někdy bila do očí. A právě proto mi to místy přišlo zdlouhavé a nezáživné. V dojmech mám tedy určitý rozpor. Na jednu stranu má film spoustu kvalit a povedených momentů (můžu vypíchnout hned několik krásných scén - večeře u korejské rodiny, herecká zkouška venku, Takacukiho monolog v autě o nutnosti poznat sám sebe...), ale stejně tak nedokážu ignorovat nedostatky, které dojem kazí. Podtrženo a sečteno, je to moc dobrý film, který stojí za to aspoň jednou vidět, ale stojím si za tím, že je velká spousta ještě mnohem lepších japonských filmů. Takže s maximálně pochvalnými ohlasy a ódami na tento film úplně nesouzním. ~(3,9)~ ()

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Nie som divadelný divák, nemôžem si pomôcť, som divák filmový. A snažil som sa. Čiže radšej si pozriem film o divadelníkoch, ako divadelné predstavenie o filmároch. No a Drive My Car je ešte aj o šoférke, pretože tá nevie v živote robiť nič iné, len šoférovať. A divák si možno uvedomí, že ten ohromný čas, čo trávi v dopravných prostriedkoch, je nielen nevyhnutnou cestou medzi bodom A a bodom B, ale môže byť viac obohacujúci, ako tie východzie a cieľové body. Na konci, ale aj v priebehu deja, nás čaká zopár už veľakrát vyslovených myšlienok, tu ale opäť ide viac o to ako sa o nich rozpráva, než že sa o nich zase rozpráva. ()

Filmmaniak 

všetky recenzie používateľa

Těžištěm filmu je nečekané porozumění, k němuž dojde mezi divadelním režisérem ve středním věku a mladou soukromou řidičkou, jenž by mohla být jeho dcerou, a která mu byla proti jeho vůli přidělena divadelní společností. Díky postupně vybudované důvěře se oba mohou navzájem svěřit tomu druhému se svými traumaty a tajemstvími, jež jsou součástí komplexního mnohovrstevnatého příběhu, vypovídajícího mimo jiné o partnerských a mileneckých vztazích a o bolesti ze ztráty blízké či milované osoby. Celé to probíhá na pozadí divadelních zkoušek Strýčka Váni od Čechova ve vícejazyčné verzi (včetně jihokorejské znakové řeči), přičemž dialogy z této hry jsou často přítomny i v jiných částech filmu. Navzdory tomu, že děj se pořádně rozjede až po více než 40 minutách (kdy konečně dojde na úvodní titulky), není délka filmu vůbec žádnou překážkou. Snímek je navíc od začátku do konce napsaný i režírovaný znamenitě a vyniká nejen kladením důrazu na formální distingovanou komunikaci mezi postavami, ale i řadou pozoruhodných nápaditých scén a začleněním několika fascinujících snových mikro-příběhů. ()

silentname 

všetky recenzie používateľa

Hodnotenie č. 5000 si vyberá film "Drive My Car" Popravde som sa bál, že sa pri sledovaní budem nudiť. Väčšinou, keď trvá film 3 hodiny, tak je záruka, že sa nájde aspoň jeden moment, ktorý filmu neuverím, alebo, kedy nastúpia nudné momentky. A tento film na pár miestach predsa len tiež trošku tápa. Musím povedať, že fakt, že náš hrdina prichádza o zrak dokopy v tomto filme nemá žiadnu rolu. Dozvieme sa to raz, má brať kvapky, ale potom sa to už nikdy nespomenie a najmä dôvod prečo dostane šoféra je úplne iný. Takže neviem prečo tam tá časť vlastne bola. Ale ok. Možno by som sa miestami aj viac sústredil na tie skúšky, lebo toho je tu podľa mňa málo a rovnako by som si aj na konci viac užil tú divadelnú hru. Na druhú stranu, ale počas filmu netápame, nestojíme na mieste, dialógy sú napísané fantasticky a keď majú scénky vyniknúť, tak skutočne sa dočkajú svojho absolútneho vyvrcholenia. Najlepšie momentky sa podľa mňa dostávajú v poslednej hodine. Prvá hodina je trošku úvod, ale schopný a s pár prekvapeniami. Druhá hodina stavia príbeh a potom už vo finále sa dočkáme tých skutočne silných scénok, ktoré ma tak zasiahli. No rovnako si myslím, že aj počas prvých dvoch hodín sme sa dočkali skvelých častí. A tak nejako tie časti dávajú postavám priestor ukázať svoj potenciál. Film krásne ukazuje, že veľa ľudí v skutočnosti trpí veľmi potichu. A o skutočných trápeniach často ani nemusíme vedieť. Ale sú to démoni, s ktorými musíme bojovať a zvládnuť to. Lebo nás to brzí v našom raste a možnosti posunúť sa v živote ďalej. Film oceňujem pre svoje kvality a určite odporúčam vidieť. Hodnotenie: A ()

Slarque 

všetky recenzie používateľa

Nejsem žádný odborník na Murakamiho, takže netuším, zda to je dobrá adaptace jeho povídky (povídek) nebo spíš svérázná adaptace Čechovova Strýčka Váni. Ač se ústřední myšlenka filmu vejde do prosté věty o třech slovech, Hamaguči ji pojal jako tříhodinový film, který diváka ani na okamžik nezačne nudit. A to je umění! ()

Súvisiace novinky

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

29.12.2022

Opět se nám blíží konec roku, ale ještě před tím, než se všichni ČSFĎáci rozutečou do víru silvestrovských oslav, máme tu tradiční ohlédnutí za nejlepšími filmy a seriály roku podle nejoblíbenějších… (viac)

Nominace na Oscara zveřejněny!

Nominace na Oscara zveřejněny!

08.02.2022

Jedna z nejvýraznějších hollywoodských ceremonií roku, tedy předávání prestižních Oscarů, se pomalu ale jistě blíží a dnes ve 14:18 místního času začal přímý přenos vyhlašování kompletních nominací… (viac)

79. Zlaté glóby - výsledky

79. Zlaté glóby - výsledky

10.01.2022

Dnes v noci byly v kalifornském Los Angeles uděleny Asociací zahraničních novinářů v Hollywoodu (HFPA) Zlaté glóby za uplynulý rok 2021. Kvůli stále neutuchající kontroverzi kolem asociace a bojkotu… (viac)

Nejlepší letošní filmy podle Baracka Obamy

Nejlepší letošní filmy podle Baracka Obamy

19.12.2021

Jako každý rok, i letos si bývalý americký prezident a zároveň obří filmový fanoušek Barack Obama sedl, aby sestavil své oblíbené kulturní žebříčky. Vedle knížek tak došlo pochopitelně i na filmovou… (viac)

Reklama

Reklama