Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Akčný
  • Romantický

Recenzie (2 176)

plagát

Decibely lásky (2016) odpad!

Slátanina, která nedává pořádně smysl, navíc když už je to muzikál, bylo by fajn, kdyby všichni uměli zpívat (a hrát)... Ale protože to nedává smysl jako celek, tak vlastně dává smysl, že zpívat neumí všichni, natož hrát...

plagát

Wataši ni unmei no koi nante arienaitte omotteta (2016) (TV film) 

Příjemný klišoidní romantický film, který se jen čistě náhodou odehrává o Vánocích. Japonci je neslaví jako my, ani je tak neprožívají, takže jediné, co vám napoví, že se blíží Ježíšek, jsou ozdobené stromky a světýlka. Pokud ovšem nehledáte vánočního ducha, ale nenáročnou oddechovou romantickou záležitost, tak už dál nehledejte. Není to nic propracovaného, ale ústřední postavy jsou fajn, ostatní jen tak nějak do parády, jediný, kdo vybočuje, je Tanaka Jódži jako kavárník. Na zbytek prostě zapomenete a říkáte si, proč tam vůbec nějaké další postavy jsou, když to Mikako a Issei utáhnout úplně v klidu sami.

plagát

Aišú Cinderella (2021) 

Tyhle psychothrillery, kdy jsou lidi divně pošahaní, nejsou můj šálek kávy. Upřímně jsem netušila, do čeho jdu, film byl v podstatě spuštěn namátkou a jen na základě obsazení. Jasně, to nebylo špatné, ale celkově mi v podstatě z filmu bylo nevolno. Hudba fajn, natočeno obstojně, zahráno velmi dobře, pokud prostě chcete dostat psychorobota, nalomenou duši, narušený rozum, tak je to to pravé ořechové. Ale nesedělo mi moc tempo příběhu (když odhlédnu od samotného faktu, že se nám vcelku ok holčina přivdá do pošahané rodiny), v podstatě jsem se přese všechno nudila. Shání něco zvráceného? Hurá, našli jste!

plagát

Čarovný večer (2017) (TV film) 

Strašně nudný film bez nějakého vzrušení. O nějaké vánoční atmosféře nemůže být řeč, natož o zajímavé příběhu. Film nemá nic. Ani vzrušení, ani příběh, který by nějak táhl, ani dobré herecké výkony. To, že je to všechno růžové, ničemu nevadí, problém je celý zbytek. Slabé.

plagát

Moje poznámky z osvobození (2022) (seriál) 

Příběh vás hodí do nějakého bodu života postav a na konci vás zase v nějakém bodu opustí. A pokud máte rádi řešení, uzavřené všechno, tohle se vám líbit nebude, ale pokud chcete příběh ze života několika Korejců, podívat se do jejich společnosti... tohle je ono. Není v tom kdovíjaká romantika, není v tom napětí, je to prostě drama ze života a nic víc, nic míň. Trvalo mi delší dobu, než jsem se zakoukala, ale pak už mě to s nimi bavilo, už jsem si na ně zvykla; je to přesně jako když začnete v nové práci – kolegové už mají rozjeté své příběhy, vy se s nimi teprve seznamujete, někteří se vám líbí víc než jiní, někteří vám přijde na přeshubu, ale prostě s nimi tak nějak trávíte víc času a zvyknete si. Není to nic výrazného, v srdci vám to asi nezůstane, ale je to příběh se vším všudy obyčejných Korejců.

plagát

Džigoku šódžo (2019) 

Na horory moc nekoukám, ale nebylo to nijak špatný. Vizuální stránka zajímavá, na poslech zajímavá slátanina, která se poměrně hodila. Příběh přímočarý a nekomplikovaný, což je u hororů asi lepší. Taková jednohubka, kouknout a zapomenout. Slabší 3*. Přeloženo.

plagát

Daebakbudongsan (2021) (seriál) 

Zajímavý nápad, zajímavé obsazení, zajímavé efekty, ale totálně nudné a nezáživné provedení. Věřím, že se stačí podívat na první dva tři díly, proklikat zbytek a užít/nudit si poslední díl dva a člověk určitě všechno pochytí. Je to tak divně poskládané, nic neříkající, plné vaty... a provedené bez napětí, že jsem se v podstatě pronudila od prvního do posledního dílu, v podstatě jsem to měla jen k jídlu, aby mi u něj něco hrálo. Škoda, škoda, takový potenciál.

plagát

Koi desu: Yankee to hakudžó girl (2021) (seriál) 

Vlastně takový pěkný romantický příběh o dvou lidech, kteří mají své vlastní postižení a kteří si moc mile pomáhají v životě a mají kolem sebe fajnové lidi, takže je to celé takové pohodové, pěkné, roztomilé a herecky velmi přijatelné... :-D Krásná romantická odpočinková záležitost. Titulky.

plagát

Sakura (2020) 

Film mi moc nesedl, přišel mi takový unylý. Přes úžasné herecké obsazení, zajímavý příběh o rodině, kde jakž takž fungují rodiče, tudíž to není o tom, že by děti byly zanedbávány, ale přesto ty děti nedokážou během dospívání najít své štěstí a pak tomu nejstaršímu sebere osud pár pro něj důležitých věcí a všechno jde z kopce. Možná to mohla být hloubková sociální/psychologická sonda, ale pozornost byla rozmělněna mezi tři děti, z nichž ten prostřední to vyprávěl se soustředěním na psa – ten (ta Sakura) byl takovým ústředním motivem. Když se čas posunul a vyprávění bylo o pubertálních letech, pořád mi tam něco nesedělo, přišlo mi to celé zkažené, i když se tam nic takového nedělo. Ale měla jsem pocit, že něco není správně. Asi to mělo takový pocit vytvářet, protože pod povrchem tam prostě některé věci nebyly správně. Jsem z filmu stále rozpačitá a úplně netuším, jak bych ho měla uchopit. S hodnocením jsem tak nějak uprostřed škály a to i díky obsazení, protože herci zahráli, co měli. Překlad.

plagát

Hiru (2022) (seriál) 

Pokud vás zajímá život pijavic (lidí žijících nepozorovaně v cizích bytech), tak principy dostanete v první sérii, sice nemastně neslaně, ale hezky na talíři. Pokud přece jenom chcete trochu zajímavější příběh i herce, tak bych zase doporučovala druhou sérii. Na každou se dá dívat samostatně, nebrání to porozumění a u obou se jedná o uzavřený příběh. Přeloženo.