Zíza

Kromě toho, že měl film dost hluchých míst, mi na něm vadila jeho nevyváženost a nepropojenost. Nejdřív to začíná jako lidské drama, které se přehoupne do krimi thrileru, během kterého vystrčí růžky nadpřirozeno, aby se to zase ukončilo pohledem na zapadající slunce... Nemuselo by to být špatné, kdyby to bylo mezi sebou dobře poslepované a já neměla pocit, že koukám tak na tři různé filmy. Jeden o sourozenecké lásce, druhý o psychovrahovi a třetí o nepochopené dívce, která vidí duchy, ale naštěstí najde oporu. Je to škoda, protože Joo Wona mám hrozně ráda, ale neviděla jsem s ním snad jedinou věc, která by jako celek byla dobrá. On je fajn, ale to, co si vybírá, mě zabíjí. Vlastně si teď, chvíli po zhlédnutí, z filmu moc nepamatuju. Což podle mě nesvědčí o kvalitě filmu, proto nemohu dát víc jak 2*.

Opět – líbivě natočené, některé masky jsou výborné, ale i přesto, že to není moc dlouhý film, člověk z něj má pocit, že se táhne věky, atmosféru neumí moc vystavět a některé věci mi trochu nedávaly smysl. Ale asi jsem na tom jako LangiJ; neudržela jsem pozornost a asi něco „vynechala“. Myslím, že by bylo mnohem lepší, kdyby to nebylo zasazené do žádné doby, tedy bez konce války. A kdyby se o vesničany místo krys staral nějaký pěkný virus a... a to už by byl úplně jiný film.

Začnu nejdřív takovým svým přiznáním – historické seriály a především ty korejské, horko těžko zkousávám. Od určité doby je nedokážu vystát nebo spíš mi přijdou hrozné, protože se tam moc brečí, naříká a pletichaří. Není to žánr, u kterého bych si mohla odpočinout nebo se bavit skvělými výkony, protože jsou všichni na jedno brdo –stejné mundúry, oslzené a usoplené tváře, protože jim právě někdo zabil někoho blízkého. Dlouho jsem se tedy rozmýšlela, zda se pustit i do tohoto seriálu, ale zdvihl se takový zájem a taková chvála, že jsem chtěla vědět proč. Začátek mě docela bavil, sice jsem nesnášela osmého prince, ale to už tak nějak zřejmě patří ke hře a jeho postavě. Je to poměrně dobře natočené, dobře ozvučené a herci předvedli, že hrát umí. Co mi přišlo ovšem trochu nevychytané bylo přecházení ročních období a vůbec plynutí času. Občas jsem se ztrácela v tom (hlavně na začátku), jak dlouho tam s nimi vlastně Hae Soo je. Další věc, která mě tedy nenechala být až do konce seriálu, byl jazyk. Bylo tak úžasné, že jim všem rozuměla a oni jí, tedy až na pár výrazů jako je například stres či gesto zdvihnutých palců nahoru. Vždyť ta dynastie vznikla před více jak tisíci lety, nemluvě o tehdejších silných jazykových vlivech z Číny. Prostě není možné, že je korejský jazyk takhle zakonzervovaný přes jedno tisíciletí a všemu lze tak poměrně snadno rozumět. Nejde mi o to, aby postavy mluvili stejnou řečí, kterou mluvili tehdy, jde mi jen o to, aby se ukázaly ty rozdíly, které v řeči určitě jsou a drahá Hae Soo měla potíže jim všem porozumět. Když už tedy hrají na tu přesnost. Jinak v podstatě nemám, co bych vytknula. U mě se dostavil zhruba v polovině syndrom historických seriálů a přestalo mě to bavit. Kdyby byl seriál kratší, asi bych si ho užila víc, teď od něj odcházím v podstatě s nijakým pocitem. Ano, Lee Joon-ki hrál výborně, jednoznačně nejlépe ze všech. IU byla roztomilá a valila ty kukadla, až se člověk bál, že jí vypadnou. Princové zajímaví, každý byl nějaký. Ale nenadchlo mě to. Každopádně pokud nemáte alergii na historické seriály, tohle se vám bude líbit. Lepší 3*. Přeloženo.

Líbilo se mi, že seriál je přesný odrazem toho, jak to v Japonsku chodí s náboženstvím - neprosté propletení všeho, to, že jedno funguje, automaticky neznamená, že to ostatní nefunguje a nemá svou podstatu. Proto se mi tahle synkreze líbila. Dalším plusovým bodem byla hrdinka, odpovídala totiž přesně šestnáctileté slečně – nebyla odsouzena jenom škatulkou „je pohlednej, tak se musím automaticky zaláskovat“, ale ani nebyla cundere. Prostě opravdová lidská bytost a to se mi u šestnáctiletých slečen v anime prostě málokdy poštěstí. Jinak se jedná o naprosto obyčejnou duchařinu, epizodní, kdy nejvíce mi v paměti ulpěl příběh z domu v horách díky své atmosféře. Pokud máte chuť na vymítání a docela slušnou partu lidí, tohle nevynechejte. Slabší 4*.

Pěkná atmosféra, na seriál slušně natočeno, povedený opening (vizuálně), skvěle nazvučeno, výborná kooperace tří hlavních postav – nedochází k žádným zaláskováním, ale čistě k policejní práci, takže palce nahoru. Ale během sledování seriálu jsem zjistila, že se vlastně nudím. Ač to má předpoklady na zajímavé dílko, nepřeskočila mezi námi žádná jiskra. Navíc občas to tvářící se propletenost byla spíše na obtíž než jako obraz složitého a propracovaného případu. Ani minulost postav mě nebrala, trochu doufám, že se objeví nějaký skvělý policista a nebude mít bolestnou minulost, prostě jen bude dobrý. Když člověk pochopil, na jakém principu fungují pravidla scénáristů, tak nakonec žádné rozuzlení případů nebylo překvapivé, protože ač to tak nevypadá na první pohled, tak je to dokola pořád to samé (asi si příště dám pohov a nebudu to tak zkoumat, abych si to víc užila :-D) a postupem času takové vyprázdněné. Kdo má chuť na stylovou krimi se zapeklitými případy, bez romance, ale s otevřeným koncem... tak jen do toho!

Je to milý příběh. Z rodiny, kde pod jednou střechou žije spousta členů spolu se starými zaprášenými knihami, které milují. Má to zajímavé obsazení a nádherný opening a ending. Ale ač to má dobré momenty, nedokáže seriál divákovi zprostředkovat takový ten milý a vřelý pocit, jako to dokáže spousta jiných japonských děl. Hlavní, co to kazilo, by to, že všichni měli tu svou osobní tragédii, ale nastoupila rodina Hottů a hned bylo vše vyřešeno. Občas poměrně teatrálně. Seriál je to pěkný, pokud chcete něco na odpočinek, řekla bych, že je tohle to pravé ořechové. Ale jsou i lepší, co si nevypomáhají některými levnými berličkami. Konec navíc působí, že byl tak nějak splácán ze všeho možného. Ale určitě se s nimi dokážete usmívat i s nimi truchlit. Kromě písní si ovšem za pár dní na seriál nevzpomenu.

Dobré dialogy, silná hlavní ženská postava, její borec je borec, všechno je to poměrně lidsky řešeno a některé věci, které se jinde rozmazávají, jsou zde řešeny tak, jak by to řešili skuteční lidé. I tak si scénáristé vypomáhali hroznými berličkami, které mě naštvaly (nehoda na motorce - to bylo tak jasné a tak nepotřebné...). Dá se na to koukat, ale je to tááák dlouhééé a působí to ještě delší. Měla jsem problém to dokoukat, vlastně i přes klady jsem se musela donutit to celé zhlédnout, protože mě to nezaujalo a ani jsem se nedokázala nijak zvlášť sžít s postavami, abych to s nimi mohla všechno prožívat. Každopádně to špatné není, kdo má rád vztahovky, trochu pomsty a lékařské prostředí, měl by se mrknout a dát vědět, jestli to splňuje jeho požadavky. ;-) Přeloženo.

Uspěchané tak moc, že si člověk nedokáže vytvořit žádný vztah k postavám a je fuk, že umírají. Předpokládám, že v předloze některé smrti byly mnohem zajímavější i emoční, ale tady to prostě nefunguje, když umírají jak na běžícím pásu, aniž by se s nimi mohl divák pořádně seznámit. Proto na mě působila poněkud nepatřičně odhalená minulost jednoho z posádky (Itóa a Takei nepočítám, to byl jen takový frk). Kromě důkazu, že Japonsko si s efekty polepšilo to nemá co nabídnout. Ačkoliv to má takové skvělé obsazení, nikdo ne nemůže pořádně projevit a v podstatě všichni jsou buď maniaci, nebo takoví ti šónenovsky hodní lidé, co křičí, když se děje bezpráví a pak se postaví „zlu“. V podstatě jediná postava, která se mi zalíbila, byla Honda Kó, ale to bude i tím, že ho ztvárnil Oguri Šun a ten ví, jak zazářit na malém prostoru. Slaboučké 3*. Řekla bych, že si to nejvíc užije ten, kdo zná předlohu a všechny vztahy, minulosti, budoucnosti a současnosti postav…

Nádherné obrazy, podmanivá hudba, zajímavé herecké výkony, ale vůbec to nedokázalo brknout na tu správnou strunu a já nezahrála. Silné 3*.

Není to nejlepší seriál pod sluncem, ale je to taková pohoda a radost sledovat. Všichni jsou obyčejnými lidmi, které klidně kdekoliv a kdykoliv můžete potkat. Je to moc milý příběh, který dokáže zahřát u srdce a v podstatě tu není jediná postava, kterou bych chtěla vymazat. Nemluvě o tom, že se to téměř obešlo bez klišé a neobjevily se takové ty uměle vytvořené mazače, díky kterým by se příběh posunul dál. Dospělý příběh o dvou lidech, kteří to raději vzdali, ale nakonec si dokázali, že ještě není nic ztraceného. Je to prostě je milý příběh, na který se dobře dívá a dokáže zahřát na srdci. Nic víc. Titulky.