Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Akčný
  • Romantický

Recenzie (2 188)

plagát

Itazura na Kiss 2: Love in Tokyo (2014) (seriál) 

Tuhle sérii jsem už měla Kotočino pištění a kulení očí dost, tak proto z „otravy“ dávám 3*. Jinak se to nese v duch první série – je to veselé, odlehčené, jen Irie je vůči Kotoko více pozorný a neodmítá ji na každém rohu, takže z hlediska vztahového je to o něco přístupnější. Ale jak říkám nic se kromě toho nemění – Kotoko je tele, matka Irieho jak kamera ochranky, Kiník je borec, ač přihlouplý. Ale zase tu má tu kouzelnou energii, takže pokud vás Kotočino vřeštění po pár dílech neochromí, máte vyhráno a budete se děsně bavit a bude vás to nabíjet pozitivní energií jako první série.

plagát

Hipokuratesu no čikai (2016) (seriál) 

Nemocniční klasika. Jeden podivín skvělý ve svém oboru, hlavní hrdinka, co se nejprve nedokáže s jeho způsoby práce ztotožnit, ale divák se ani nenadechne a už podivínovi pomáhá. Opět zasáhne byrokracie, naštěstí zdejší doktoři nejsou tak zkažení a neukazuje to všechny aspekty, na které lze narazit v jiných seriálech z nemocničního prostředí (sexuální obtěžování, mladí musejí skákat, jak starší pískají, sestřičky jsou hadr na podlahu apod.). V žánru nic převratného, pokud má někdo tyhle stereotypy rád, seriál je pro něj jako dělaný. Keiko také není špatná. Ale v souhrnu naprosto průměrná záležitost.

plagát

Suišó no kodó: sacudžin bunsekihan (2016) (seriál) 

Není to špatný seriál, ačkoliv první série mě zaujalo o něco více. Myslím, že vrcholem je v posledním díle hovor Tóko a Toremiho. Podle mě to bylo to potřebné ukončení, které Tóko zbývalo z předcházejícího dílu. V podstatě se totiž celý seriál plácáme od nevidím do nevidím, s Tóko už není taková zábava, ale věřím, že pokud by přišla třetí série, tak ji máme sebevědomou zpátky v celé své parádě a to právě díky tomu hovoru. Slušně podané vyšetřování, opět naznačeno, jak děsné je to v Japonsku s byrokracií, tentokrát je to ovšem oproti první sérii méně zmateční, takže je lehké se v dějové lince vyznat. Možná je to i tím, že už jsme s postavami seznámeni. Má to své klady i zápory, ovšem Kimura Fumino se mi líbí aje mi sympatická, kdo to má podobně, určitě nevynechejte. Na poli kriminálních seriálů průměr, ovšem mající zajímavého vyšetřovatele v podání Munetaky Aokiho, který ten "šedý" průměr podle mého opravdu osvětloval.

plagát

Já, hrdina (2015) 

Po dlouhé době zombiárna, která mě fakt bavila. Film postupuje dle pravidel, takže divák má šanci se seznámit s hlavním hrdinou, který je vlastně docela budižkničemu, ačkoliv má spousty představ, jak to změnit; skutek utek. Pak vypukne nákaza a ten všeobecný chaos byl skvělý! No jen si to představte, kdyby se ve městě něco podobného přihodilo, zničehonic vypuklo. Paráda. Poté film přechází do takového mini road movie, kdy nám Hideo zaroste, hladoví, ale nestále s sebou tahá svou kamarádku. A pak se na scéně objeví další lidé. Film nemá tolik prostoru, aby ukázal, jak to chodí v uzavřené a ohrožené komunitě, předpokládám, že v manze z toho v ní bylo víc, ale i tak se nám ukáže, jak je moc vrtkavá a jak snadno dojde k jejímu „předání“. No a pak tu máme tu chvilku, kdy hrdina váhá a následně je film zakončen úžasným „lovem“. Perfektní. Děsně mě film bavil a tuším, že si ho ještě někdy znovu pustím. Na Hideovi je vlastně úplně nejlepší, jak je za celý film stejný – došlo v podstatě k extrémní situaci, ale on stále dbá na pravidla a zákony. Takový člověk je v extrémní situaci nad zlato. Je tak obyčejný, až je to skvělé. Silné 4*.

plagát

Otoko meši (2016) (seriál) 

Rozhodně to není špatné, kdyby zůstalo hlavně u jídla a jakuzáků. Mě strašně vadí ty postavy, které jsou neuvěřitelně ustrašené a v podstatě troubové. Sice se to nakonec zlepšilo, ale i tak... takovou příběhovou linku jsem tam nepotřebovala. Bylo fajn si vařit pokaždé, když někdo potřeboval zvednou náladu a skrze jídlo se mohlo dojít ke trefné radě do života. To beru, bylo to zábavné. Navíc to uteklo jako voda, protože jeden díl má půl hodinku. Velké plus také za endingy. Na druhou stranu moc nemusím ani pořady o vaření, takže to pro mě zase tak zábavné nebylo. Pokud máte rádi přípravu jídel, tak jste ale na správné adrese. Přidejte si tak hvězdičku až dvě. Je to vlastně poměrně originální šou, protože kdo by čekal, že jednomu ubohému vysokoškolákovi, který si urputně hledá práci, ale má smůlu, bude vařit jakuzácký boss v podstatě ze zbytků a všem to bude děsně chutnat? Lepší 2*.

plagát

Bamboo Blade (2007) (seriál) 

Není to špatná série, ale vlastně po mohla jiných nepřináší nic nového na poli sportovních příběhů. V podstatě pokud někdo do žánru pronikl, je mu jasné, čím si postavy projdou a jak to dopadne a kdo v jaké zápase vyhraje. Na druhou stranu to není nic složitého, při večeři je to fajn podívaná, protože od jídla nebude nijak zvlášť zdržovat. V podstatě je v tom všechno takové utlumené – humor, napětí z turnajů, „vývoj“ jejich vztahů a postav. Jestliže chcete koukat spolu s mladším sourozencem na holčiny, co máchají velkým klackem, jste doma. Průměrné.

plagát

Vyšší princip (1960) 

Je možná trochu smutné, že je film stále aktuální. Skvěle natočeno, podáno a určitě se podívám znovu. Až se stydím, že mi to utíkalo tak dlouho.

plagát

Furenaba očin (2016) (seriál) 

Zajímavý-nezajímavý koncept japonského manželství (případně lze aplikovat i mimo hranice Japonska) a co v něm chybí či naopak co v něm je. Nejprve musím říct, že to zamilování mezi manželkou-matkou a mladým mužem mi nepřišlo moc dobře vyobrazené. Chápu, že jemu imponovala ženská taková poměrně energetická ženská, co bere své povinnosti vážně, a že ona byla velmi polichocena, že se do ni zamiloval mladý muž, prostě každé starší ženě přece něco takového udělá dobře na duši. Ale nechápu, kde se tam vzaly tak silné emoci, o kterých se nás, především na konci, snaží tvůrci přesvědčit. Není to špatný seriál, poměrně i rychle uběhne, manžela vykresluje velmi sympaticky, což často nebývá, ale nejde ani nijak zvlášť do hloubky a působí povrchně, takže člověk si nijak zvlášť nikoho nezamiluje, ani nic podobného. Je prostě kouká, pokývá hlavou, zakroutí hlavou, vypne a jde dál. Průměr.

plagát

Sukina Hito ga Iru Koto (2016) (seriál) 

Pro holky vlastně perfektní – hlavní hrdinka je obklopená třemi pěknými chlapci, navíc je velmi dobrá v tom, co dělá. V podstatě je to seriál plný těch věcí, na které lze v romantických seriálech narazit, už jen chybí ztráta paměti... milostný trojúhelník, „temná“ minulost, stydlivost hrdinky, která se nedokáže vyžvejknout, první láska dokonalý ve všem, co dělá, hodný až tak moc, že jeho postavu naprosto nesnáším, ten druhý je naopak hrubý a za svou hrubost skrývá dobré úmysly a prostě... jo, všechny ty romantické a komediální klišé tu najdeme. Bohužel na úkor pořádného příběhu či zajímavých charakterů. Jako letní láskovaná fajn, ale nic víc v tom prostě není. Ani herecké výkony nejsou zase nějaké skvělé, aby to kvůli nim člověk chtěl vidět. To už je lepší si pustit Hiroin shikkaku, kde jsou dva ústřední představitelé také spolu v obdobných rolích, ale časově to vyjde lépe. Na druhou stranu OST to má dobré, oproti jiným letním japonským seriálům v podstatě nadprůměrnou. Ale vlastně nového to nepřináší. Pokud máte rádi všechna ta seriálová klišé na jednom místě, tak se koukněte, tohle vás potěší. Přeloženo.