Zíza

Nemáte chuť na bagetu? Přeloženo.

Upřímně na takový příběh mi bohatě stačí jeho hraná podoba. Není to špatné, je to reklama na dokonalé rodičovství a dokonalé děti, takže je to taková ta příjemná podívaná a když se zasníte, je to bájo a nic nechybí. I když samozřejmě film se nemůže věnovat všem v takové hloubce a záběru jako anime. I tak se mi víc líbil film. Lepší 3*.

Je faktem, že tahle klasika se lépe čte, než se na ni kouká, ale i tak jsem si seriál užila a pobavila se. Obzvlášť když jsem se koukala s člověkem, který zrovna dočetl knihu a už dopředu hlásil, že tohle bylo v knize a tohle ne, a i tak se smál jak na lesy. Řekla bych, že takoví lidé Saturnina jen vylepšují.

Po zhlédnutí člověku nakonec nezbude nic jiného, než ocenit, že se narodil docela dobře a v podstatě jeho problémy jsou směšné. Ale jsou to jeho problémy, tak nejsou směšné. Jenom je prostě tenhle snímek zlehčuje. Tím chtěl básník říct, že v Manile je to děsný a Filipíny, obzvláště s novým prezidentem, co to táhne s Čínou a zabíjí feťáky, nejsou cílovou destinací, ačkoliv za málo peněz tu člověk dostane hodně. Drsný příběh. Jistě není založen na jedné pravdě, ale střípcích, které někdo posbíral, když se procházel městem. Zajímavě vyprávěno.

Opět takový ten typický japonský příběh – někdo je v mizérii, ale narazí na partičku lidí, se kterou se sblíží a nakonec to dopadne dobře, protože mu pomohou a to především emocionálně vyrůst. Obsazení je dobré, ta malá mě sice chvílemi štvala, ale co jiného slepé a hluché dítě může dělat, než skřehotat a vzpírat se? Na druhou stranu mě příběh tolik nezasáhl, tahle lidská drama jsem prostě viděla lepší, ale pokud s Japonskou teprve jakž takž začínáte, myslím, že se líbit bude. Jediná věc, která mě opravdu štvala, bylo to trhání chlupů z nosu. Je to v Japonsku normální, takhle je vytrhnout a někoho jimi obdarovat případně je prostě nechat odnést větrem? :-D

Tahle série mě hodně baví, nejenže díly utíkají poměrně svižně, ale vždycky jsou okořeněné skvělou hudbou a dokážou dojmout, plus velmi dobrý střih. Samozřejmě jde dokola o to samé – vyslýchání, zapírání, lhaní, vyslýchání a odhalování pravdy a vždy posle stopáže poznáte, kdy konečně narazili na toho pravého. I tak mě spousta těch dílů bavila a je faktem, že jsem je viděla téměř všechny.

Na Kuroki Tomoko jsem byla hodně zvědavá, protože není prostě hrdinkou, se kterou se v anime světě potkávám každý den. Nebo jsem si to alespoň myslela. Uznávám, že parodie se tomu nezapře a že tohle autor uměl skvěle (například na slavnou scénu z Death Note), ale prostě Tomoko mě nezaujala: naopak mi byla děsně nesympatická. A to ještě víc umocnilo, když jsme pochopila, že nemá žádný vývoj. Co je v prvním díle, je i v tom posledním. Neustálé opakování téhož schématu mě tady nenadchlo, vlastně mě spíš odrazovalo. Další sérii jednoznačně říkám ne.

Příběh začíná bouří – opuštěný trosečník se probudí na pustém ostrově a okamžitě začne myslet na to, jak z této opuštěnosti utéct a vrátit se do civilizace. Ač se snaží sebevíc, nedaří se mu. Obzvlášť když přijde na příčinu jeho nezdaru, nedokáže potlačit svůj hněv a beznaděj a udělá něco, čeho bude později litovat. Ale to už k životu patří. Jeho samota mu ovšem dovolí poznat sebe sama a nakonec mu osud dovolí pochopit, co je to láska, rodičovství i poznat ten okamžik, kdy by stará generace měla ustoupit a svět přenechat té mladé. Celý ten magický příběh o koloběhu života je krášlen obyčejnými barvami. Autor to nepřehání s barevností, ačkoliv by mohl. Zůstává střídmý a i důležité věci dokáže zvýraznit, aniž by jim přidával na sytosti. Film pak působí, že kromě červené neexistuje v jeho světě výraznější barvy. A možná je to tak dobře, protože červená je zde symbolem lásky. Bez ní ať si je svět klidně jen černobílý. Přesto lze vidět, že každý tah je namalovaný s péčí a animaci se nedá nic vytknout. Vypráví v podstatě o obyčejné každodennosti, ač na neobvyklém místě, proto se k příběhu velmi hodí. To se ovšem nedá tvrdit o hudbě. Samozřejmě byla úchvatná jako každá hudba, kterou nahraje symfonický orchestr, přesto si myslím, že v některých scénách až kazila dojem, neboť převzala moc nad celým vyprávěním a přesunula ho někam, kde podle právě odehrávající se scény neměl být. Přesto si myslím, že pokud by se někdo jen zaposlouchal do tónů, které zněly, nebyl by zklamaný. Kromě animace a hudby již zbývá poslední důležitá věc, bez které film není filmem – scénář. Červená želva je de Witův celovečerní debut, na kterém pracoval téměř deset let. Je rozhodně mnohoznačný. Pokud jste filmovým kritikem, můžete se ve filmu rochnit a najdete si v něm to své a odejdete spokojení. Pokud jste unavený rodič, který jde s dítětem do kina, místo aby doma doháněl spánek, příběh vás spíš nezaujme. Na druhou stranu zabaví vaši ratolest, protože té by se tento nezvyklý snímek líbit mohl a bude. Proto nebojte se jít na něj s dětmi, nebojte se v něm hledat vše, co skrývá, protože tenhle snímek dokáže uspokojit každou věkovou skupinu. Záleží jedině na tom, zda dokážete tuhle snovou realistickou pohádku přijmout a neptat se „proč?“. Silné 3*.

Zajímavý námět, režie nebyla špatná, ale to je tak vše. Kamera (která se ani nesnaží zakrýt, že tam je vždy přítomná) je vaše kukátko do jejich světa a vy jen koukáte, jak mezi sebou ti lidé interagují. Nic víc. Zajímavé obsazení, které se ukázalo v šedé každodennosti. Jestli vás zajímá kousek ze života pár Korejců, jen do toho. Nejde ani chválit za výkony, na nikom totiž příběh nestál, nikdo nevybočoval. Možná má film nějakou hloubku, ale mě se jí nepodařilo najít, případně si ji tam domyslet.

Dali dohromady nepřeberné množství lidí dostatečně šáblých, aby mohli být postavami svých vlastních příběhů, což znamená, že ani jedna postava nebyla natolik propracovaná, aby se o ní člověk dozvěděl víc kromě toho, co má ráda (své dítě, druhého pošahance, jednorožce, ...). Popravdě mě film nebavil, stal se jen takovou kulisou, aby nebylo v pokoji ticho – tuto funkci splnil výborně, protože byl skvěle ozvučený. Ale to je jediná skvělá věc na tomhle filmu, jinak je to dost průměrné, podprůměrné. Hrdinů i antihrdinů už bylo stvořeno mnoho, ale tohle prostě nedosahuje nijakých závratných kvalit. Mělo to skvělou reklamu, která dílo nablýskala a vyhonila do nebeských výšin, jenomže pravda je nakonec jinde...