Zíza

To jsem netušila, že Hanks potřebuje prachy, že je ochotný hrát v něčem takovém. Ale tak třeba je dal na charitu. Nebo na výuku historie. Nebo symboliku... Vlastně je to dost o ničem. Jestli chcete akci, tohle není zrovna to pravé. Jestli chcete někoho na útěku, dalo by to snad i doporučit. Pokud chcete někoho na útěku, během něhož stačí vyvalit z pusy spousty nesmyslů znějících skvěle, tak tohle by se dalo doporučit. A pak je tu taky ta část s tím virusem. Máte rádi virus? Třeba takový, co vyhladí valnou část lidstva? Tak v tom případě taky nemohu doporučit. Natočené fádně, scénář slabý, protože předloha je slabá, tady se asi nedalo moc dělat. Herecké výkony na takové béčko (?) standardní. Nějak vás už tou špínou provedou. Hodně slabé 2*.

Má to šťávu. Úplně z toho cítíte konec šedesátek, začátek sedmdesátek, kdy ještě tvůrci nebyli bržděni určitými překážkami jako dnes, na druhou stranu pro někoho bude naopak velkým mínusem, že jsou to zrovna tyto léta, protože absolutně nedocení animaci. V podstatě jsem se každý díl těšila, ani ne tak na to, co budou krást a jak to dopadne, ale na Lupinův způsob, jak se z dané šlamastiky, do které stoprocentně zabředne, bude chtít dostat. Někdy to bylo lepší, někdy horší, ale výsledný dojem je takový, že Lupin je kvítko, jeho banda jakbysmet a kdyby nebylo Zenigaty, tak by to tak nefungovalo. Seriál plný skopičin. Lehký, naprosto nekomplikovaný jako mnohá díla dnes, protože tuhle akční jednoduchost jsme odhodili. Škoda. Nejprve jsem nevěřila, že mě bude Lupin víc bavit už jen kvůli své jednoduchosti, ale nakonec mám chuť se s ním vídat dál.

Průměrné představení hlavních postav, které tu pravou párty rozjedou až ve filmu. Nic víc než seznámení s postavami to není, takže není radno od toho očekávat třeba zajímavý příběh. Průměrný úvod, doufám, k velké jízdě.

Víte, já strašně ujíždím na schématu, kdy jsou dva nuceni se za určité situace vzít, ačkoliv to není rozhodně z lásky. Většinou tohle schéma začíná nějakým nedorozuměním, kvůli kterém se ti dva musejí vzít, přestože se vlastně nesnášejí. Ale postupem času prohlédnou skrze předsudky a zamilují se do sebe. Ale pozor! Tenhle seriál není ten případ. Zde si Mikuri a Hiramasa „manželství“ domluví, aniž by k něčemu takovému došlo a aniž by se museli nesnášet. Všechna klišé toho schématu jsou zahozena a NigeHadži přichází s něčím úplně novým a, světe div se, mně se to děsně líbilo. Protože jejich vztah se zahládá na vzájemném porozumění už od začátku. Seriál má spoustu předností – scénář napsala má momentálně nejoblíbenější scénáristka, což zaručuje spoustu zajímavých dialogů, něžný (spíše slovní) humor provázející nás celým seriálem, zajímavé postavy, ending od Hošina Gena Koi, jehož taneček se stal v Japonsku takovým hitem, že ho tančí všichni a hlavně ústřední dvojka Mikuri x Hiramasa, kteří spolu byli neuvěřitelně roztomilí. Je to naprosto relaxační seriál, který v žádném případě nekouká na diváka svrchu, že si přišel ke sledování jen odpočinout. Má to šťávu. Pokud chcete za rok 2016 vidět nějakou romantickou komedii, tak si myslím, že tahle je z nich nejlepší, ačkoliv se jich ten rok v Japonsku urodilo několik, ale tahle je bezkonkurenčně nejlepší (jestliže do žánru nepočítám Kazoku no katači). Silné 4*. Hrozí repríza. Přeloženo.

Celou dobu se tak vleče-nevleče. Člověk u toho vydrží, ale že by něco pociťoval, to se ani moc říct nedá. Ale jakmile vyplave napovrch úplně všechno, tak to dokáže s divákem zatočit a konečně mu zvedne příval emocí a konečně si s filmem i trochu zalaškuje. Ale ono to tím nekončí, ono to pak poměrně rychle diváka zase zchladí, takže jak začnou běžet závěrečné titulky, nezůstane vám v duše emoční mix, ale spíš takové to „hm“. Jako u každého korejského filmu se člověk rád podívá, pozlátko je to pěkné, ale ten obsah je spíš neuspokojivý. Slabší 3* a znovu si to určitě nepustím.

Bryan Cranston byl určitě úchvatný, pravý Trumbo určitě ještě víc, doba, ve které se to odehrávalo, strašná, film je určitě dobře natočený, ale nevím proč, když všechno skončilo, měla jsem pocit, že jsem něco nedostala, jako bych přeskočila nějakou scénu, která by to pro mě všechno završila. Možná že tenhle pocit přejde, až si pustím Trumbův životopis (tedy ten „neumělecký“).

Clintík ví jak na diváka. Umí velmi něžně a podbízivě představit postavu, kterou budete mít rádi a v podstatě díky které vás film bude bavit. Zasadí ji navíc do nějakého rámce lidského dramata. Tady si ho ani nemusel vymýšlet, tady to psal osud sám, takže to je vlastně o to lepší. Asi. Velmi dobrý film, silný, umí určitě hrát na divákovu emoční strunu, herecké výkony jsou vlastně bez chybičky. Ale asi už jsem viděla až moc obdobných filmů, že z toho nejsem nijak zvlášť unesená. Film skončil a já vím, že si ho znovu nepustím a zítra si na něj nevzpomenu. Pokud to bude jinak, pokud ve mně nakonec něco zanechá, zvedám hodnocení. Ale takhle „jen“ silné 3*.

Pokud nemáte v paměti Odložené případy, přidejte si hvězdičku navíc. Já jsem si je zopákla nedávno a jelikož případy jsou úplně totožné, tak jsem si to zase tolik neužila. Ale zpracování a technická stránka seriálu jsou na velmi dobré a vysoké úrovni. Myslím si, že pokud nejste obeznámeni s předlohou, tak si to užijete. Opravdu je to velmi kvalitní dílo a má smysl se na něj podívat, protože člověk pak zjistí, že Japonsko dokáže natočit i po technické stránce velmi dobrý seriál. A samozřejmě co mám na tomto seriálu nejraději je použitá hudba. To prostě nelze nemilovat.

Jen jsem si potvrdila,že pořady o jídle nejsou nic pro mě. Tohle je vlastně jeden takový. Kravaťák navštěvuje většinou náhodně vybrané hospůdky, restaurace či kavárny, kde se nají, protože když dostane hlad, není s ním kloudná řeč. Pokaždé se divákovi dostane zevrubný popis chuti, textury, hebkosti či gumovosti pojídaného jídla a jak moc se k němu hodí to zelí, co k němu dali. Nejprve nastávají pochybnosti, ale nakonec je Inogašira spokojen a odchází zpocen a nasycen. Díly jsou krátké, vše probíhá velmi svižným tempem a člověk to alespoň může brát jako reklamu na restauračky (pokud se chystáte do Japonska nevíte, kde se v Tokiu najíst, tohle je docela užitečná věc, jestli někdo chce adresy těch podniků, dejte vědět, pošlu vám je). A samozřejmě kdo rád jídlo na obrazovce, taky si užije. Navíc na konci každého dílu se objevuje tvůrce předlohy, jak sám jím na daném místě a v podstatě si také neustále pomlaskává, případně doplní nějakou zajímavost. Lepší 3*.

Není to špatné, ale je to strašně nezáživné, nemastné neslané, bez pořádné jiskry. Nejprve to vypadalo na něco zajímavého, ale nikam se to nedostalo. Oda Júdži je jako vždy úžasný a vypadá to, že si roli užívá. Například způsob, jakým mluví, je skvělý. Ale to prostě nestačí. Všechny postavy jsou představené ve svých a slabostech do strašných rozměrů, že je to spíš paskvil, než zajímavý detektivní příběh o japonském Sherlockovi a jeho nemesis. Obsazení je fajn, v podstatě ti letos nejslavnější, ale scénáristky se moc nepředvedli. Asi měly zůstat u vztahovek. Hodně slabé 3*.