Zíza

Na tomhle šódžo se mi moc líbilo, že si sice na začátku projdeme tím kolečkem mám ji rád, ale ona mě určitě ne-mám ho ráda, ale on mě určitě ne, ale potom je se to z něj vymaní a my můžeme koukat na vztah dvou naivních středoškoláků. A jejich moudrého „tatínka“ Sunu. Tímhle se to pro mě lišilo do těch ostatních šódžo, kde vyznání a akceptování lásky trvá celých 24 dílů. Samozřejmě je to trochu klišoidní, ale tady to vůbec nevadilo, protože vše bylo použito s mírou, až na Takeovu velikost, která byla výborným zábavným prvkem. Dobrá oddechovka, která nezlobí. Slabší 4*.

Další film plný násilí. Mladí nemají své místo. Někteří to mají prostě těžší než ostatní. Bezútěšné místo. Násilí. Těchto kombinací už je tolik natočeno a určitě ještě hodně bude, protože pocit bezútěšnosti koluje v japonských žilách zběsilým tempem. Ale! Tenhle film v rámci toho nemá moc co nabídnout. Je sice plný hvězd, je prostě perfektně obsazený, ale absolutně mi nic nedal. Sice to nějakou pointu má, ale přijde mi to slabé. Při sledování jsem se nudila. Tohle bezmezné a bezhlavé násilí moc nemusím a už vůbec ne v této formě. Ale jestli chcete chmurný film plný ran... jen do něj.

Lehce protivná komedie odkazují na vše možné. Hlavní hrdinka je strašná, opravdu neustále pláče a pláče a pláče. Je to ten typický absurdní japonský humor, ale tady mi moc nesedl. Sem tam to bylo fajn, ale spíš to byla jen výplň při něčem dalším.

Průměr. Co filmu nejvíce ubírá, je jeho roztěkanost. Honem honem tohle, honem tamto, divák ani nemá šanci si pořádně uvědomit, co je za období a najednou se mu zase změní. Procházka časem je tedy dost nepřehledná. Herecké výkony i efekty jsou úplně stejné jako v prvním díle. V podstatě se počítá s tím, že si dobře pamatujete, kdo je kdo a co v předchozím díle udělal, protože bez toho je film cítit velkou neúplností. Část, kdy se povídá o minulosti Korosenseie, je asi to nejlepší z celého filmu. Z celého uspěchaného filmu. I druhá série anime se mi líbila míň než ta první (ačkoliv to spousta lidí měla naopak), u filmu je to totéž. Jestli máte v živé paměti první díl, pusťte si i tenhle, ať je ta náplast rychle dole. ;-) Titulky.

Případy sami o sobě jsou o ničem, některé jsou opravdu spíše pro někoho, kdo netuší, jak fungují fyzikální zákony a má rád věci přitažené za vlasy. Všichni jsou divní, ujetí a není ani tak detektivka jako spíš maškaráda. Ale skvělý jsou ty odkazy na všechny možný jiný seriály a filmy a další popkulturní, především japonský, věci. To je velké plus. Sem tam se člověk nudí, sem tam ho to baví. Sice je fajn, že se snaží být s kamerou originální, ale tentokrát mi tahle originalita moc nesedla. Občas to zoomování mi lezlo krkem. Průměr průměru.

V rámci žánru lehký podprůměr. Není to špatné, pokud chcete něco na odpočinek, kde hlavní hvězdou je vyšetřovatelka v podobě Kariny, a postavy se chovají jakž takž přijatelně tak jen do toho. Neurazí, nenadchne. Skvělé před spaním. Hlavní hrdinka má postoj, že jí jedno, co si ostatní myslí, což v ní automaticky v japonské společnosti dělá něco mimo rámec přirozenosti, nebo v japonské společnosti je přece důležité, co si ostatní myslí, je úplně jedno, jak je to doopravdy. Takže s tímto „problémem“ se samozřejmě celý seriál prokousává její parťák. Ale jde mu to. Navíc Šiina Kippei je sympaťák. Dobře se poslouchá. No jak bylo řečeno. Velmi velmi průměrný seriál, ale proč ho nezkusit, jestliže nechcete nic náročného?

Taková ta nemocniční klasika, kdy máme geniálního doktora, který si moc nerozumí s japonským způsobem vedení nemocnice a s celkovou japonskou nemocniční filozofií. Tady nám ho hraje KimuTaku, takže se je na co koukat, ten chlap je prostě zajímavý a má své kouzlo. Ovšem jeho postava se mi zdála hrozně plochá, obzvlášť s porovnáním s postavou jeho přítelem z dětství Dandžóem, kterého hrál Asano Tadanobu. Jeho postava prodělala takových změn a posunů, že byla tím nejzajímavějším na celém seriálu, ačkoliv se v mnoha případech zdála z lidského hlediska až odpudivá, nakonec vlastně nebyla. O něm by snad dokonce mělo smysl psát delší pojednání. Oceňuji také Kimuru Fumino, jako chytrá sestřička byla fajn na rozdíl od Takeuči Júko, které jsem tentokrát moc nepřišla na chuť. Není to špatný seriál, je to průměr. Jestliže máte chuť na nemocniční prostředí s géniem v čele, tohle určitě není špatná volba.

Nejvíc mě na filmu fascinovalo, že jeho závěrečné titulky jsou dlouhé patnáct minut. Tak průměrná bojůvka, která mě nezaujala. Mělo to sice pár pěkných momentů. Ale bylo jich opravdu jen pár. Zítra už si ani pořádně nevzpomenu, o čem že to bylo.

Tak jsme si zazpívali, vzpomněli na staré „klasiky“. Ale to je tak vše. Zbytek je vlastně hodně průměrný. Pro děti, na nějaké deštivé odpoledne, pro milovníky animáků tohoto typu.

Co se týče hereckých výkonů, tak velmi mile překvapil člen flumpolu Jamamura Rjúta, jak si to dal vzhledem k tomu, že to byla jeho první role. Ten, kdo dělal casting, se vůbec nesekl. Ani u Mariji, protože ta opravdu herecky roste. To samé se týče i zbytku osazenstva, protože každý byl podle mého názoru velmi vhodně vybrán a zastal svou roli s grácií a nezaškobrtl. Možná na tom svou roli bude mí i režisérka. Velmi se mi na seriálu líbilo, že si šel tak nějak svou cestou a nezatěžoval se stereotypy. Možná jen lehce, ale velmi přirozeně. No a potom... už do nich spadl. Naštěstí hlavní dvě postavy nejsou hloupé a člověk je musí mít rád. Dialogy byly dobré, různé vztahy jak byly nastavené, člověka zaujaly. Hodně dlouho jsem věřila, že to bude seriál za 4*, ale ten konec. Ne že by byl vysloveně špatný, ale prostě to, co se dělo, bylo zdlouhavé, roztáhlé do několika dílů, aby se to v posledním tak nějak vyřešilo a nevím proč, celé toto procesí mi zanechalo pachuť v ústech. Seriál s velkým potenciálem zabitý největším stereotypem v žánru slavná osoba vs obyčejný smrtelník. I tak ale určitě doporučuji, protože je to nakonec příjemná oddychovka, Japonci nějak makají a házejí do éteru samé jejich romantiky a některým se dokonce daří „bořit mýty“ – spolubydlení muže a ženy zásadně po svatbě! Lepší 3*. Přeloženo.