Zíza

Vždycky jsem si myslela, že mám vcelku ráda artový filmy. Ale buď jsem se mýlila, nebo tohle není artový film, ale jen pytel sraček.

Občas to dokáže vyštěknout a zaujmout, ale jinak je to povrchní film v podstatě o ničem. O ničem to nevypovídá, asi to chce něco sdělit, ale dost neohrabaně. Asi ani není proč to doporučovat.

Herecky je to obsazené moc pěkně, ale nakonec jsem zjistila, že tady to moc nefunguje. Nějak mi tu chyběla chemie mezi ansámblem. Bylo to takové suché, bez šťávy. Hlavně první čtyři díly. Kolem toho pátého se to zlomilo a konečně to začalo být pořádně napínavé, aby se to po šestém opět vrátilo do ne příliš zajímavého balastu o životě mrtvého vysokoškoláka a o životě těch zbylých. Konečně rozhřešení jsem sice nečekala, ale asi bych byla mnohem raději za jiné (kde postava Koike Teppeie nebyla takový svatoušek, ale rozhodla se udělat pápá všem). Průměrný seriál o životě několika Japonců, kteří si z minulosti nesou šrám a protože se to nedokázali pořádně srovnat v hlavě, tak spousta z nich se v životě jen plácá. Mnohem zajímavější z pera té samé autorky je N no tame ni, v čemž hrál Kubota a ten si tu v posledním díle střihl cameo. Což jsem velmi ocenila. :-) 50 %.

Předlohu neznám. Ale vcelku se mi líbilo. Opět tu máme výstřední geniální postavu, která dokáže rozlousknout kdeco, přesto je mi tahle o něco více sympatičtější, protože byla i přes svou odtažitou genialitu lidská a to ji dělalo sympatickou. Její podržtaška byl také fajn, takový ten archetyp těchto postav, zahraný slušně. Hodně mě tu ovšem bavil Kamikawa, ale on je celkově dost sympaťák, tak mu to jde skoro samo. Policajti tu nebyli jen hloupí ocásci, což také oceňuji velmi kladně. V podstatě takové japonské Kosti se vším, co k tomu patří a nepatří. Jako krimi na dopoledne naprosto postačující a uspokojující.

Představa Japonska, případně Tokia v roce 2030 nebyla moc veselá. Vše bylo futuristické, odosobněné a lidé cítili neklid. Ačkoliv mohli mít veškeré pohodlí, tak to nestačilo, protože prostě pohodlí není vše. Jak říkala jedna postava – lidé chtějí mít potíže, lidé se chtějí starat. Jinak zřejmě život nemá smysl. Herecky je to ok, jako výprava do nepříliš vzdálené budoucnosti taky zajímavé. Je to krátký rodinný náhled a pro zajímavost určitě dostačující. Ačkoliv lehce naivní, tak přesto asi nejvěrnější postava reálnu byla Eitova sestra ztvárněná Renbucu Misako. Zajímavé. I teď aktuální.

Stejně nesympatické jako anime, hlavní postava je blbík, co furt řve a neví, nechci, boí se, ne ne ne a tím je mi děsně nesympatický, naopak jeho ženský protějšek je přesně jeho superhrdinský opak a svým charakterem mi také není nijak sympatická. Hudba mě nakonec taky nijak nezaujala... vypadá to sice hezky barevně jako anime, ale je to stejně nezáživné. Jestli se ovšem anime líbilo, tohle by mělo taky. Herecké výkony... v rámci mezí a charakterů ok.

Už dlouho se mi nestalo, abych měla tak velké problémy něco dokoukat, když už jsem se prokousala prvníma pěti dílama. Těšila jsem se na Hae-jin Parka, ale mám pocit, že se víc herecky snažil v dřívějších projektech, že tenhle ho stejně jako mě moc neoslovil. Něco mi u něj pořád chybělo. A jeho postava... klišé tajný agent, až otravně nic nového. Co se týče hrdinky... ze začátku jsem ji ještě jakž takž měla ráda, ale postupem času se mi zprotivila a kdyby umřela, asi by se mi seriál líbil o hvězdičku víc. No a rozmazlený pan herec... scény s bodyguardem skvělé, měli mezi sebou výbornou chemii (na rozdíl od "zamilovaného" páru), kéž bych jich tam bylo víc. Nejlepší na celém seriálu nakonec byl záporák v podání Jeong-hoon Yeona, nejen herecky, ale i celkově ztvárněním postavy všechny ostatní zastínil. I tak pro mě asi to nejslabší z Korey, co jsem letos viděla. Těšila jsem se, ale nakonec to bylo naprosté zklamání. Snaha tvůrců se snad zalíbit všem kategoriím diváků přesáhla své meze a zůstal z toho divný paskvil, který ani nenutí diváka chtít vidět, co bude dál. Slabé.

Ze začátku mě to vůbec nenadchlo a hodně dlouho mi také trvalo, než jsem si zvykla na všechen ten povyk, ječení a usoplené bulení. Navíc také nemám ráda herce Jae-yoon Leeho, takže když byl milostným objektem hrdinky, absolutně mě to vyprudilo. Možná je to tím, že zase hrál dobráka s hranatou tváří, nudnýho charaktera, na kterém není nic zajímavého, a proto jsem strašně doufala, aby rychle vypadl ze scény, protože mě nudil. Ale tak od jedenáctého dílu se to všechno zlomilo a mně se to začalo líbit a užívala jsem si. Sem tam sice byly věci, které mi moc sympatické nebyly, ale nakonec jsem od seriálu odešla s pocitem, že to nebyl promarněný čas a ten konec byl moc milý. Hlavně se mi líbilo, že se nedělal takový ten jančivý povyk kolem toho, když někdo s někým něco a jen se ti dva spíš chvíli dobírali a pak byl klid. Konečně se vztahy braly jako něco přirozeného a ne jako něco, co by se mělo mermomocí zakazovat. No a rozjařená tvář Joo-hyeok Nama je prostě takový ten milý sladký bonus. Jen abych ještě dodala, ze začátku mě u toho docela držela postava Si Ho, která mi přišla svou agendou a problémy nejzajímavější, ke konci se sice úplně odklidila, ale aspoň jsem mohla dojít k tomu zvratu, kdy mě to chytlo. Silné 3*.

Dobrá hudba, výborná akce, herci za to stojí, herecké výkony jsou ve směs nadprůměrné, příběh je vcelku zajímavý; ale tak trochu mi už je toto téma v japonské seriálové tvorbě okoukáno, proto jsem asi nedokázala z toho být víc nadšená. Naprosto uznávám, že tento seriál skýtá kvality, které spousta jiných obdobných seriálů nemá, ale nějak mě to během cesty přestalo bavit. Asi že i přes určitou složitost bylo jasné, jak to bude probíhat a co přijde. Ačkoliv konec, posledních asi 7 minut, bylo silných, nedokázalo mě to přesvědčit, abych šla s hodnocením výš. Velmi velmi dobré 3*. Kdo má rád akci, napětí, strukturální boje, otázku mezinárodních vztahů: zda je důležitější blaho státu či jedince... tak by se mohl mrknout, nemusel by být zklamaný. Přeloženo.

Po delší době jsem si říkala, že je zase na čase se mrknout na nějaký korejský seriál, že mám na to docela chuť, tak jsem koukala, co se vysílá a padl mi do oka právě Suspicious Partner, protože ho hodně lidí chválilo a navíc v něm hraje Chang-wook Ji. A začátek byl opravdu moc fajn. Vypadalo to atypicky, ne jako každý druhý romantickokomediální-cosi v Korey. Ale pak se mé nadšení zlomilo. Možná to bylo i tím, že se to zařadilo do takového toho korejského seriálového standardu a seriál už mě nedokázal ničím zaujmout, ani nadchnout. Ani na herecké výkony mě neutáhly, nedokázaly se dostat z průměru. Na Chang-wooka je sice radost pohledět, ale to mi jaksi k velké radost ze sledování nestačí. Navíc mě po řase přestala bavit hlavní hrdinka – stále netuším, z da to bylo tím, jak byla napsaná postava nebo samotnou herečkou. Ale nebavila mě, nedokázala jsem do nikoho vcítit, protože mi všichni byli ukradení. Nakonec se pro mě nejzajímavějším stal náš psychicky narušený vrah, jenž byl inteligenčně na výši. Seriál, který rozhodně z řady nevybočuje, má velmi kolísavou kvalitu – sem tam vysoká kvalita, která se záhy propadne pod průměr, ale většinou to hopsalo kolem toho průměru. Vysloveně špatné to tedy není, ale jestli nechcete slintat nad někým z obsazení, tak ani nemám proč ho doporučovat. Lepší 2*. Přeloženo.