Zíza

Pohádky mám ráda. Ale tohle asi pohádka nebyla. Už od začátku jsme měla spíše otázky k ději, k tomu, co se dělo, než abych si film užívala. Film mě bohužel vůbec nezasáhl, písně mě nechaly nepolíbené (a to mám muzikály snad raději než pohádky), občas byly zdlouhavé, což ostatně byl celý film. Vůbec to neutíkalo, v polovině jsem to musela stopnout, abych se na chvíli prošla internet a odpočinula si od toho. Film prostě vůbec nefungoval. Jak se v něm vůbec řešil čas? Koukala jsem na to s chlapem a to z toho byl otrávenější než já. Samé připomínky k tomu a tamtomu a přitom je dost nenáročným divákem. SPOILER Například Gastonův pád... ta byla tak o ničem, že ho klidně mohli nechat zakopnout a mělo by to stejný efekt. Pro mě dost nepovedené. Slabší 2*.

Námět je zajímavý, vztahy se hezky vyvíjejí, je fakt, že Šizuku má nakonec každý rád, i když je to tak trochu vůl. Ale každý potřebuje svého vola. Někdo víc, někdo míň. Třeba Nobi, začátečnice u časopisu, který vydává hlavně sólokapry, ta ho potřebuje, aby se z ní stal další „vůl“. Ačkoliv je to solidně zahráno, tak tomu chyběla jiskra, i když se cvakalo o sto péro. Nedokázalo mě to vtáhnout do děje. Nakonec je to asi o tom, že ne po každém z nás musí nutně zůstat něco velkého. Možná si za život jednou štěkneme, ale to je tak vše. A není kvůli tomu nutné brečet, třeba díky nám někdo jiný štěkne dvakrát... Pro mě rozporuplný film, který začne nabírat na obrátkách od chvíle, kdy chtějí vyfotit, jak dnes vypadá vrah čtyř školaček. Což je pozdě, protože to je až za dvěma třetinami filmu.

Chyběli tam Nacisti.

Zenigata je prostě (navíc v podání Suzuki Rjóheie) sympaťák, taková ta neumořitelná duše zákona a spravedlnosti. Takové klasické detektivní vyprávění a jednom detektivovi, co to dělá trochu jinak, ale to neznamená, že by byl něčím výjimečný (leda svou vytrvalostí a lehkou tupostí, ačkoliv bychom ji klidně mohli nazvat i přímočarost). Fajn krátký seriál, předchozí čtyři díly se mi ale líbily o něco více – to bude dělat ten jiný parťák; přece jen Miura Takahiro je lepší herec než Maeda Acuko, která mi tu moc nesedla.

Určitě to bylo zajímavé. A do 17. dílu, kusu 18. to bylo takové ouki douki, ale prostě ty dva poslední tomu trochu ubraly. Samozřejmě pro romantické duše to bylo krásný, ale pro tragické duše to tomu ubralo tu tragičnost. I když samozřejmě záleží na tom, jak si to kdo přebere. Ale nakonec jsem i za ty dva poslední díly ráda, protože jsem si mohla „doužít“ záporáka. Nebyl to záporák všeuměl, co je tisíc kroků před všemi ostatními, byl víc lidštější a jeho motiv ke všemu, co spáchal, se pak krásně vyjevil. To musím na sérii ocenit. V podstatě i další charaktery (Sun Woo, Min Young, starší bratr) byly velmi dobře vykresleny, nebo spíš chytře napsány. Kamarád byl spíš jen taková ta milá podržtaška, co by se pro Sun Wooa roztrhala, ale i ona měla kupodivu něco do sebe. I postavičky, co občas vyskočily (především jsou myšleni kolegové z práce), byly vlastně fajn působily věrohodně. Vlastně je to celé takové pěkné, příběh je docela ok, rozuzlení pro někoho přijatelné, pro někoho na pěst, pro mě přetažené, ale nějak jsem si nedokázala k hlavnímu hrdinovi nalézt cestu, ani k hrdince. Nikdo mi z nich nevadil, ale nefandila jsem jim. Nevznikla mezi námi žádná chemie. Tak jsem tak koukala, mohla to obdivovat spíše z „technického“ hlediska, ale srdce to nezasáhlo. Což je škoda, protože určitě byla místa, kde by se dalo ronit slzy. A hodnocení bylo také problém. Na tři to není, na čtyři také ne... tak jsem kvůli Tomovi jedna hodila hodnocení vyšší, protože na něj nakonec sázel. :-) Ale objektivně si myslím, že je to spíš na takových 75 %.

Po hodině člověk začíná tušit, jak to vlastně asi je, i když může mít pochyby (což je fajn) – stačí, když už pár filmů s podobnou tématikou viděl. Přesto je to solidně natočené, herecké výkony jsou dobré, některé scény jsou opravdu dobré, ale jako celek to bylo až příliš dlouhé a nevtáhlo mě to natolik, abych na tu dlouhou stopáž zapomněla. Velmi silné 3*.

1) Dívka s pouzdrem od kytary byla fajn, docela i zábavná podívaná za 3*. 2) Naděje byla nejlepší, scéna ve výtahu byla boží a já se těšila na další díly, protože zatím šla kvalita nahoru (3,5*), jenomže opak byl pravdou. Druhý díl byl vrchol série a pak už nic lepšího nepřišlo. 3) Sousedka Akira taky nebyla špatná, taková ta klasika ze života o rozhodnutí, které by člověk měl udělat, a tady zrovna přišlo to popostrčení za dejme tomu skoro 3*. 4) Jenomže pak mě srazila povídka Na cestě, kterou jsem pro její kameru málem neustála. Ueno Džuri je roztomilá a všechno, ale ta kamera mi to prostě znechutila (1,5*). A pak 5) kdy Ueno chtěla vařit, dokonce tu máme motiv z Na Hromnice o den více, ale je to takové celé zkratkovité (taky dát takový nápad do 25 minut ok, ale asi by to chtělo trochu jiné zpracování) a moc naivní. Tenhle příběh je pro mě tak za 2,5*. Když si udělám aritmetický průměr, vyjde mi 2,7* na celé dílo, takže v podstatě 3* s odřenýma ušima. Titulky.

Takový naivní blábol, který mě nebavil. Asi se mělo dojímat už od začátku, ale mě to akorát nudilo. Dvě tragické postavičky, se kterými jsme se asi měli sžít, ale mě se jejich osud jaksi nedotkl. Ok, přiznávám, že to z dětství odsouzence bylo dojemné, tak byla tam děcka, čili je celkově snadnější dojmout krutým osudem než u dospělých, ale to prostě nedělá kvalitní film. Ne pro mě. Podle ohlasů vidím, že si nemálo diváků vyplakalo pravé či levé oko, ale pro mě to byl jen kýč a to nelahodně provedený. Na takové dobré hodnocený jsem čekala super doják, dokonce i kapesníčky jsem si připravila a ono nic.

Pěkný průměrný film složený z několika příběhů, které se nakonec jakž takž protnou. Rozhodně to v rámci povídkových i romantických filmů není nic, co by člověk vypíchl, protože je to něčím zajímavé či obzvláštněné, ale je to taková fajn oddychovka, takže na to nedělní odpoledne se hodila. Film pro nenáročné s pár scénama, které jsem vůbec vidět nechtěla a s pár scénama, které byly milé.

Jaguči nezklamal. Bylo to přesně, co jsem očekávala – jemná komedie z nějakého reálného prostředí podaná lehce s nadsázkou, ale taková lidská, že člověk dokoukal, měl příjemný pocit a byl spokojený. Je to příběh mnoha lidí, kteří se podílejí na letové správě a obsluhy pasažérů, vyskytuje se tu hodně velkých jmen, i když mají třeba jen štěk, tak je to hrozně fajn. Navíc tady letadlové drama bylo podáno tak nějak bez zbytečných vytáček a bez všech těch situací, kdy životy visí na vlásku a stejně to bavilo, ne-li víc. Jsem spokojená. Kdyby měl někdo chuť na milou komedii, tak ať určitě neváhá sáhnout sem.