Urideului haenbokhan sigan

Příběh dvou zmučených duší, - bohaté dívky a odsouzence na smrt, kteří se potkávají ve světě, kde vězení je rajskou zahradou, kde dozorci pláčou, kde se odpouští smrt vlastního dítěte, kde vykvete láska, která je krutě přerušena... Tahle korejská tragická romance obžalovávající trest smrti se mi nelíbila ani jako odpůrci tohoto trestu, prvoplánový útok na divákovi city v podobě vyvolávané lítosti nad nešťastnou láskou odsouzence a dívky, která jej navštěvuje a proti tomu nestojí nic, žádná kontroverze v podobě životných obětí jeho hrůzného činu - divák si prostě nemůže vybrat mezi vrahem a jeho obětí, zůstává mu jen ten politováníhodný vrah, jehož čin přece bledne ve srovnání s hloubkou jeho a jejích citů a kór když si to ona vůbec, ale vůbec nezaslouží...mám chuť dát za tohle odpad a nakonec jej i dám i přes to, že si uvědomuju, že to takhle vyznívá možná jen mně a celý je to o něčem jiným, o neodvratnosti našich osudů, odpuštění a smíření se s ním... (07.02.2013)

Dva životní ztroskotanci se potkají na na velmi smutném místě (mimochodem korejské vězení vypadá jako skromnější hotelový pokoj). On čeká na smrt a ona se o smrt stále pokouší a to sblíží dva lidi, kteří se na samém začátku viděli téměř s odporem. Pomalu plynoucí, zajímavý příběh, který mě přes velmi silné téma nepřesvědčil o plném hodnocení, ale i tak je velmi dobrý. (05.01.2007)

Pozn. Byl jsem upozorněn, že možná prozrazuju víc než bych měl. S čím nemůžu úplně souhlasit. To, co jsem napsal je jasné každému, kdo viděl prvních deset minut filmu, pokud náhodou viděl upoutávku, tak je mu toho jasného mnohem víc. Ale dobrá, kdo chce být maximálně překvapen, ať si to přečte až po shlédnutí, kdo chce trochu vědět, do čeho jde, může už teď. Dle mého názoru mu to zážitek nezkazí, ale ať si to zváží:) Hodně silný zážitek, který ve mě zůstane asi ještě hodně dlouho. Film jsem viděl na Štědrý den a svou depresivní atmosférou, přesně opačnou současnému všeobecném veselí mě úplně převálcoval. Film natočený podle slavného románu vypráví příběh chlapce odsouzeného na smrt a dívky, která se již několikrát pokusila o sebevraždu. Dívka na přání své tety jeptišky navštíví chlapce ve vězení a postupně si začínají být blízcí. Celý film zachycuje jen velmi krátké časové období a odehrává se většinou jenom v jedné místnosti, kde si hlavní hrdinové povídají. V dvou velkých flešbecích se dozvíme, za co je on ve vězení a proč se ona pokusila o sobevraždu a proč tolik nesnáší svou matku. I díky své nevelkoleposti ve stavbě příběhu a jednání postav na mě ten příběh působil maximálně reálně a o to víc mě zasáhl. Tísnivou atmosféru nevyhnutelného konce, ale zároveň plnou naděje ze vznikajícího vzájemného porozumnění umocňuje nejen nádherný soundtrack, ale i stylizace jednotlivých scén. Neustále buď sněží, nebo prší, vše je zabaleno do světlých barev s kterými kontrastuje barevné ladění flešbeků. Velkou pochvalu si rozhodně zaslouží oba hlavní představitelé, nádherná Lee Na-yeong a přesvědčivý Kang Dong-won. Nečekejte rozvernou romantiku typu My sassy girl, tady se asi mockrát smát nebudete, mnohem častěji na vás padne splín. Navíc film obsahuje několik nezapomenutelných scén, ať už se jedná oba flešbeky, celý závěr či setkání vraha s matkou oběti. Bez mučení se přiznám, že závěr jsem napoprvé probrečel jako malé dítě a na podruhé to nebylo o moc lepší. (27.12.2006)

Ty vodopády prožitků, jež uvěznily během sledování tohoto křehkého drahokamu vaši mysl do bolestných, přitom nádherných a nadnášejících okovů, snad ani nejde slovy vylíčit... Však to zkuste po filmu, při němž jste se cítili zároveň šťastní jako blechy a proviněni, slzy zkrápěly vaše tváře u zdánlivě banálních situací, hladina vašeho soucitu s hrdiny stoupala s ubíhajícím dějem strmě vzhůru, vzájemné pouto se stávalo silnějším a silnějším... Ach, nejde to... prostě to nejde. Mírou katarze a dojetí při závěrečných titulcích neskutečný film také přinutí člověka zamyslet se nad humánností a ospravedlnění onoho krutého úkonu, jenž má taková vnitřně krásná a civilizovaná země, jakou Jižní Korea bezesporu je, doposud zakotven ve svém zákoníku. 10/10 (10.01.2007)

Tenhle film neni smutny, je prekrasny, ciry jako kristal, ktery jen jednim ladnym pohybem otevre veskerou bolest, kterou v sobe clovek hluboko schovava a potlacuje. I tu, o ktere sam ani netusi. Neni to film, kvuli kteremu by se melo brecet, je to film, ktery otevre srdce a popusti uzdu emocim kazdeho jednotlivce zvlast. Donuti cloveka premyslet o sobe samem, a ten pak breci kvuli tomu, co sam citi uvnitr sebe proto, ze brecet chce, proto, ze se citi jako ten nejvetsi mizera pod sluncem a micha vlastni pocity zoufalosti se sebelitosti a vycitanim si vseho, na co si v ten moment vzpomene. Our Happy Time je stejne silnym zazitkem jako byl pred rokem April Snow, ktery se svou syrovosti zarizl do srdce podobne jako posledni slza Urideului haengbokhan shigan zastavila na okamzik cely svet. 10/10 (30.12.2006)