Zíza

S Kudó Kankuróem se to má tak. Některé jeho komediální ujetiny mi moc nesednou a přijdou mi až moc přes čáru, na druhou stranu má i díla, jejichž ujetost mi sedne a já se bavím. To je přesně případ i Too young to die! Je to takový ten rychlý a nápaditě nenápadný japonský humor, jenomže okořeněný rockem či kytarovými sóly. V podstatě jsem koukala na pekelný muzikál a užila si ho. Představa pekla byla taková typická, ale to nebe! Ve filmu se objevují zajímavé nápady, film na mě působil velmi svěžím dojmem a herecké výkony jsem si užila. Dokonce se i u některých scén nahlas zasmála. Samozřejmě opět film před konce sbírá dech na velké finále, ale divák nemůže odejít nespokojený, protože to dostane všechno – komedii, romantiku, nezdolného ducha i drama. Samozřejmě tohle všechno je zabalené do absurdního hávu, který nemusí sednout každému. Jestliže vám japonský humor moc neříká, není to zrovna to pravé ořechové, ale hlavní postava spadne do pekla! Kde hraje Nagase Tomoja! A já si to prostě užila! Lepší 4*. Titulky.

Nejvíc se mi líbily fotky u závěrečných titulků. Což asi uzná každý, že je hodně hodně málo. Celý film se neuvěřitelně táhnul a to nemá ani dvě hodiny, mně přesto připadalo, že trval minimálně dvojnásobek. Celé to bylo jako bez duše, nedokázala mě zaujmout ani jedna z hlavních postav, natož výkony jejich hereckých představitelů. Celé to báječné povídání o rebelovi bez příčiny a fotografovi, co dělá umění, se mě netknulo, vlastně mě úplně minulo. Možná je co vyprávět, ale tenhle film to absolutně nezvládl. Slabé 2*.

Řemeslně velmi dobře odvedená práce. Jak seriál postupoval, tak bylo i jasné, že postavy jsou velmi dobře zahrané a i jejich emoce-neemoce. Seriál velmi dobře vykresluje motivace za činy postav a vysvětluje, proč je, kdo jaký je a co z toho vyplývá pro ostatní. Nejprve jsem se do seriálu nemohla moc dostat – působilo to na mě až cize a sterilně, jenomže přesto v těchto pro mě až vyprahlých chvílích jsem dostala tak náhlý příval emocí, že jsem nedokázala správně zpracovat své pocity ze seriálu – líbí se mi, nebo ne? Nakonec začalo všechno dávat smysl (proč je tam ta emoční vyprahlost, proč tam je ta všeobecná šeď a proč do toho zasahují silné rány), a proto jsem usoudila, že se mi seriál vlastně líbí. Že se mi naprosto nelíbí ten svět, ve kterém se to odehrává – hnusný svět korejských (nejen) nemocnic, kde je vše postavené na moci a jejím zneužívání. Myslím, že si seriál zaslouží reprízu, aby dokázal sednou pořádně. A kupodivu bylo velmi znát a byla škoda, že seriálu sebraly dvě poslední epizody, protože ve 13. a 14. díle se toho tolik stalo, až to kazilo dojem, neboť to bilo do očí s předchozím poměrně volně plynoucím příběhem. Došlo k hodně zkratkám, která seriálu neslušely a neseděly. Přesto nadprůměrný počin. Lékařské prostředí, drama, láska v různých formách a mocenské boje. To od Beautiful Mind dostanete v pěkně natočeném balení s herci, co se nešetřili.

Zároveň s Legendou byl vysílaný Goblin. Tyto dva seriály mají mnoho společného. Dokonce i na konci dojde k podobnému „zapomnění“. Je pravdou, že od Goblina jsem očekávala víc a tomuto očekávání nebylo dostáno, od Legendy jsem nic nečekala, tak ani nejsem zklamaná, že mě to vlastně nebavilo. Takže proč jsem nad tím nejančila? Nejsem fanynkou Lee Min-Hoa, všímám si, že tyto role mu nesedí, neboť je všechny hraje úplně stejně a všechny svým způsobem toporně – tedy hlavně ty láskovací části. Možná je to v tomto případě hereckou partnerkou, která se také absolutně nehodí na romantické role. Ona je možná tak dobrá komička, zahraje dobré střevo, ale vážnější role jí nesedla, ne tady. To když dáte dohromady, vznikne vám z toho pár, který mezi sebou nemá nijakou zvláštní chemii, a tak jeho lásce až za hrob prostě nevěříte. Smutné bylo odhlení po čtyřech dílech, když jsem pochopila, že scénáristka vykrádá sama sebe - Ufoun byl úspěšný! Tak to bude fungovat i tady, je jedno, že je to to samé v bledě modrém, beztak si toho nikdo nevšimne a když, tak se mu to bude líbit, ne? Tak to na mě působilo. I ty písničky mi přišly oposlouchaný a přece jen všichni fanoušci korejských seriálů vědí, že písničky jsou něco, co jim jde. Příběh má potenciál, ale nevím, co ho zabilo – hraní, jak se to vyvíjelo? Nakonec jsem se vlastně celou dobu nudila. Dokoukala jsem to z čistého zájmu, jestli to skončí tak, jak si představuju... nope, bylo to mnohem větší klišé. :-D Nakonec jsem na celém seriálu měla nejraději tu malou holku A Shin Ri, která hrála v Marriage Contractu. A to prostě nestačí s ohledem na zbytek a na to, jak málo tam byla. Nejsem zklamaná, že to nešlo podle nejasných představ, která jsem měla, když jsem začala koukat, jen spíš znuděná. Kdyby se to celou dobu drželo jen u komična a romantika, tragédie a melodrama bylo upozaděno... bylo by to lepší.

Jak již bylo zmíněno, Goblin je děsně nevyvážený seriál. Člověk se dívá a dívá a nemá pocit, že by se seriál někam posouval, natož jeho postavy. Přesto pokud bychom to brali jako žánr „ze života“, tak by to třeba i fungovalo, ale to by se to nesmělo jmenovat Goblin. Něco se nakousne, pak se k tomu nevrátí, občas se něco vytáhne, pak některé věci nedodržují to, co bylo řečeno. Prostě má to své mouchy, kvůli kterým bych se nedivila, kdyby to někdo zahodil. Na druhou stranu jestliže si odmyslíme, že hlavní hrdina a hrdinka mají něco společného s nadpřirozenem, tak se z toho stává velmi milá vztahovka, nejen mezi hrdinkou a jejím nastávajícím (kde nedochází k žádnému x-úhelníku, ale opravdu se příběh soustředí jen vývoj jejich vztahu), ale i mezi chlapi, co spolu musí bydlet – s nimi je legrace a divák se s nimi prokousává až k přátelství. Do třináctého dílu jsem přemýšlela, že bych tomu dala vyšší hodnocení, ale ty poslední tři díly... proč?! SPOILER Nejenže dojde ke ztrátě paměti, ale pak mu ještě po jeho návratu umře?! A on pak musí ještě 30 let čekat, než ji zase dostane? Copak nebyl potrestán dost? Upřímně tenhle systém trestů a zásluh nechápu, protože očividně pro každého funguje jinak. Což mi přišlo velmi nespravedlivé a podkopalo to vše, co nám bylo do 13. dílu servírováno. Velké zklamání. KONEC SPOILERU Neuvěřitelně nevyrovnaný seriál. Chvíli se člověk málem unudí k smrti, hned na to se těší z roztomilosti hrdinky a užívá si, kam to všechno směřuje, aby po tomhle nadšení přišla zase nějaká sprcha. Herečku In-Na Yoo mám moc ráda, ale moc jsem nepochopila, jaká byla její role celém v tom marastu, absolutně nevyužitá, velmi zbytečná. Vedoucí restaurace klidně mohl zastát někdo „bez minulosti“. Stále jsem z celého počinu na rozpacích. Doporučila bych to asi fanouškům těch pěti, co se tam objevují nejvíce (Yoo Gong, Dong-wook Lee, In-na Yoo, Go-eun Kim, Seong-jae Yook). Každopádně lepší než The Legend of The Blue Sea. Přeloženo

Nebylo to špatné, ale jak už to tak u 20dílných seriálů bývá, moc dlouhé. Postava geniálního doktora byla příjemným osvěžením, stejně tak jako prostředí oprýskané nemocnice kdesi mimo Soul. V podstatě i doktoři nezklamali a byli to doktoři, opravdu léčili, měli sice své chvíle, kdy bojovali o moc, ale nakonec je to jakž takž přešlo. Samozřejmě pak tu byl ten element, co mi kazil super doktorskou podívanou a zase do toho vnášel boj o moc, nadřízenost a nějaké léčení mu bylo u zadku. Proto jsem ráda za geniálního doktora, který se držel při zdi a snažil se spíš léčit, než kout pikle. Díky tomu byl seriál snesitelnější, ačkoliv byl vyplněný takovým tím standardním seriálovým balastem. Našla jsem v něm i perfektní scény a sem tam se někdo překonal a zahrál to nad očekávání. To byly chvíle, díky kterým jsem si řekla, že má smysl koukat dál, že to není jen typický korejský seriál z prostředí nemocnice. Ale tyto chvíle byly spíše vzácné. Škoda. Asi mi seriál nabídl nesmyslná očekávání. Stále čekám na nějaký asijský lékařský seriál, který bude víc jako Pohotovost. Tohle se chvílemi té mé představě i blížilo. Hodně léčení, hodně kecání, romantiky po málu, zajímavé postavy, super tón hlasu mistra Kima, moc dlouhé, fádně použitá klišé. Je zde hodně procedur a diagnostik, takže pokud má rád někdo „léčení“, tak tenhle seriál by mu mohl být po chuti.

Myslím, že člověk by měl u tohoto seriálu vědět, do čeho jde. Pokud si to předem zjistí a bude to chtít vidět, líbit by se mělo, ale pokud do toho člověk půjde jen proto, že tam hraje ten či onen, aniž by věděl, že je to velmi pomalý, spíš umělecký seriál, tak bude těžce zklamán. Ačkoliv příběh vypráví o dvojici, která se chce stát komickým duem, chce dělat tzv. manzai, tak seriál není moc vtipný. Naopak je poměrně těžký a častokrát se v něm ukáže beznaděj, která může na diváka dopadnout. Dostanete pomalou všednost, plno dlouhých scén a záběrů, co ne každému jsou po chuti. Herecké výkony jsou velmi minimalistické, ale jejich tvůrci jsou zkušené ve svém řemeslu, takže nebudete zklamaní. Je to lidské drama. Povedené. Se silnými scénami, které k člověku opravdu umí promluvit. Jestli chcete vidět, co Japonci chtějí točit, tak se podívejte. Zde totiž dostali od Netflixu volnou ruku.

Začíná to poměrně svižně, zábavně a lehce. V podstatě se neřeší složité vztahy a nedochází k žádným emočně vypjatým proslovům. Robotická Keiko byla fajn, ale její neměnný obličej se prostě nedá sledovat celých deset dílů, tu změnu chcete a když na chvilku přijde, tak to působí jako pohlazení. Bohužel těsně za polovinou tomu dochází dech a přestává to být tak zábavné jako na začátku. Některé postavy jako by zamrzly v čase, některé se někam trošku posunuly. Ale řekla bych, že to není seriál, který by chtěl předvést vývoj postav, spíš jen dopřát divákovi odreagování. A tohle splnil. Je to prostě seriál o ženě, co neumí používat mimické svaly, ale prodá jakýkoliv dům.

Byly tam chvíle napětí, kdy si člověk říkal, co za tím vším asi vězí. Hádanky kolem bruslící slečny byly vystavěny obstojně. Ale to všechno ničila prázdná místa. Ačkoliv někdy ta místa chtěla něco povědět a třeba na konci se sem tam něco z nich hodilo, tak to nestačilo. Tajemná atmosféra nevydržela. A nestačila. Upřímně mi přišlo, že hlavní hrdinka neumí zahrát víc než jeden a půl výrazu, takže ani od ní jsem se ničeho moc nedočkala. Jak to nedokázalo upoutat pozornost tajemnou atmosférou, ani hereckým výkonem, tak mi film přešel děsně dlouhý, ačkoliv nemá ani dvě hodiny. Tohle žití na vesničkách, šikana, pomluvy a zlo je v korejských filmech a seriálech tak častá věc, že tato úroveň prostě ani na průměr nestačí.

Po delší době vcelku povedené šódžo. Jako obvykle animace není nic, čím by se někdo chtěl chlubit, ale dobře se na to kouká a hlavní postava není takový osel. V podstatě jako někdo, kdo už je dospělý a měl tu možnost se střetnout se světem mimo školy, se mi zdá, že je jakým si radícím prvkem. Protože jak jste starší, vidíte všechny ty možnosti mládí v úplně jiném světle. První polovina mě bavila opravdu hodně, ale pak se mi to zdálo slabší a v podstatě se jen obměňovaly situace, ve kterých už jsme byli. Schéma se neustále opakovalo a já už se vlastně neměla na co nového těšit. I tak velmi slušné dílo. Silné 3*.