Zíza

Čtyři hvězdičky, ale s hodně přimhouřenýma očima. V podstatě pokud chcete zajímavé případy z právního prostředí, tak tady moc nehledejte. Z tohoto hlediska je to naprosto průměrné. Ale pokud hledáte zajímavé osobnosti, nejde vám tedy jen o zajímavou jednu postavu, ale o podstatně víc žijících postav mající svůj charakter, tak tohle by mohlo být to, co hledáte. Slovní přestřelky mezi ústřední dvojkou byly výborné, ale ony v podstatě všechny interakce mezi zaměstnanci právní kanceláře Džingi byly na velmi vysoké úrovni. Nekoukáte se na umělé pracovní prostředí, ani na prostředí, které trpí rivalitou a kolegové si nehází klacky pod nohy, aby si přihřáli vlastní polívčičku. Je to vlastně příjemná změna oproti všem těm seriálům, kde kolegové jsou hajzlíci a snaží se být lepší jak ostatní, protože to tak systém vyžaduje. Ani nedochází k žádné šikaně na pracovišti. Z tohoto hlediska to bylo velmi příjemné sledovat.

Velmi nepřesvědčivé. Jako přátelé byli dobří, tedy Juina a Rjóma, bohužel Fúma je hrozný herec, ale jakmile se to přelouplo do trochu jiného stylu, tak už to nebylo moc zajímavé. Celkově to trochu působilo bez ducha a zvláštně splácané dohromady, ačkoliv tam samozřejmě byly chvíle, které stojí zato vidět. Asi. A je jich málo. Slabý průměr.

Kurosaki-kun... měl podobně „násilnický“ námět, ale nakonec tenhle film se mi líbil víc. Především z hereckého hlediska a přemýšlení postav. Ať byly sympatické nebo ne, tak měly svou uvěřitelnost. A celkově mě bavily víc. Nemluvě o tom, že Nikaidó je velmi kvalitní herečka a Jamazaki prostě leze nahoru a tady to jde vidět. Jen si myslím, že roztřesené kamera se do filmu s tímto žánrem nehodí. Ano, jde vidět, že film neměl moc velký rozpočet, ale to nakonec ničemu zásadně nevadí. Tedy až na kameru a některé přechody. A sem tam nějaká scéna by si zasloužila zkrácení. Ale vlastně jsem se vůbec nenudila. Řekla bych, že sebeúcta hrdinky je zde mnohem lépe zobrazována než v anime či předloze. Určitě by se to dalo udělat lépe, ale co už. Na pěkný průměr to dosahuje.

Jak již z mnoha koutů zaznělo - nejslabší Mijazaki, jakého jsem zatím viděla a to jsem ho viděla téměř celého. Skoro bych i řekla, že u tohoto filmu docházely síly, trošku se vykrádalo z vlastního díla a nebyla vůle dotáhnout film k něčemu napínavému. Ona v podstatě i Kiki je pohodový příběh, kde se moc neděje, ale vidíme u ní vývoj apod. To zde chybělo. Nic se vlastně nestalo, pokud nepočítáme drobnosti jako vstání babek z vozíků. Malá mořská víla bez zla, padouchů, ale zato s pětiletými. Barevný poklidný příběh, který je sice Mijazakovský, ale jakoby bez duše.

Tak mám pocit, že si spousta hodnotících spletla tento seriál se stejnojmenným anime. Tak se pořádně podívejte.

Příběh, který si zaslouží dešifrovat a zamyslet se nad ním. Co tím chtěl autor říct? Co byly zač jeho postavy? Pokud si člověk jen neřekne, že je to obyčejný předlouhatánský film, ve kterém se vlastně nic pořádně neděje, hudbu v pozadí nám Kuwabara dodá jedině tak, abychom si ji nevšimli, nečeká nás žádné vzrušení, pokud poodstoupíme od té fádnosti a „nudy“, tak třeba zjistíme, že je to poměrně komplexní a dobře vystavěný snímek. Kde má vše své místo, i jeho postavy zastupují to, co zastupovat mají – ať je to kus společnosti nebo jen minoritní hlas. Herců se neobjeví mnoho, ale ti důležití tu každodennost a téměř všednost dobře zahrají. Celé to stojí na nevýrazné Nanami, jež ztvárnila Kuroki Haru. Své kouzlo, kterým dokáže na sebe strhnout pozornost, zde upozadila a opravdu z ní byla puťka. A moc pěkná puťka. Pořád se té herečky nemohu nabažit. A pak tu byl Ajano Gó, zastupující anonymní firmu společnosti. Už jen ten způsob, kterým mluvil, z něj dělal někoho mimo dosah, někoho, na koho nemá smysl spoléhat, pokud mu to nic nevynese. Ale jimi to samozřejmě nekončí. Koukejte se pořádně, není to film na zahnání nudy. Titulky.

Pěkná, poměrně uvěřitelná romantická komedie. Bonusem je, že se Filipínci vůbec nebude vyjádřit nějakou sexualitu, takže to trochu bonus (alespoň pro mě) mezi všemi ostatními asijskými romantickými komediemi. Příjemné, herci jsou pohlední. Sem tam to sice trochu drhlo a některé scény mě naprosto nebavily, ale i tak povedený film. Lepší 3*.

Pěkná romantická komedie s originálním prvkem, kdy se opakuje jen jeden den. Bylo spočítáno, že mu trvalo 34 let, než se ze smyčky dodal. To mu to ale trvalo! A přitom to bylo tak jasné, jako v pohádce o Sněhurce. Velmi silné 3*.

Zatnula jsem zuby a pustila se do této romantické komedie i přesto, že nemám moc ráda Fukadu Kjóko. Naštěstí její postava byla trubka, a tak se toho zhostila se ctí (obvykle mám z ní spíš pocit, že by hrát měla přestat, ale tedy vše bylo v únosné mezi). Tohle není seriál, ve kterém vám herci předvedou bravurní výkony. Tohle je nefalšovaná romantická komedie, kdy se všichni chovají jako lidi, mají vtipné dialogy, obzvláště Fukuda x Fujioka bylo to nejlepší ze seriálu. Zápletka není nic převratného, ale poměrně dobře zvládnuta a dalo by téměř říct, že se tvůrci vyhnuli všem klišé a pokud ne, tak je velmi dobře využili, takže nebyly na obtíž. Je sice pravda, že to mělo nějaké mouchy, například na začátku jsme dostali naservírováno pár vedlejších postav, které postupem času úplně vymizely ze seriálu, protože prostě nebyly potřeba – scénáristé je zahodili. Nebo hlasový projev Miury Šóheie mi byl občas proti srsti, na druhou stranu Dean Fujioka to velmi dobře vyvážil. Na romantický oddech asi to nejlepší z japonské tvorby v poslední době. Přeloženo.

Musím se přiznat, že mi to strašně sedlo. Banda skvělých herců. Kamera, která věděla, kdy jaká být. Příběh. Jeho rozuzlení, kdy konečně je jasné, že někdy míň je víc. Tak takové příběhy mám moc ráda. Z ukázek to vypadá přesně tak, jak si kluci přejí, aby to vypadalo. V podstatě obdobně dobrý pocit jsem měla po zhlédnutí Tošokan sensó. Nejsou to klenoty, ale mně náramně sedly a dokázaly na mě zapůsobit a pohrát si s emocemi, ať už to byla radost či smutek. Prostě všech pět palců nahoru.