Ponyo z útesu nad morom

Práh ekologické katastrofy zachycuje Ponyo z útesu nad mořem z perspektivy vodní mytologie. Chlapcovým nálezem vodní víly uvězněné v láhvi a jejím pojmenováním Ponyo se začíná ztenčovat hranice mezi světem oceánským a suchozemským a tento proces doprovázejí nejroztodivnější metamorfózy: Ponyo, která olízne krev z chlapcova poraněného prstu, se proměňuje v dívku, zdánlivě homogenní mořská voda ožívá bezpočtem tvorů, jejichž mimikry se rytmicky rozhaluje a kteří probleskují monochromní masou, a konečně se pod hladinou ocitá i souš a prapůvodní oceán se vrací na své místo. Choreografie vzrůstajících a klesajících vln, plujících tvorů, družících se v organická skupenství, zároveň slabá i silná, odstínů, barev, tvarů uchvacuje do svých vírů i diváka, který se současně zděšen pozastavuje nad strašlivým znečištěním druhdy průzračných vod. Disharmonické motivy odpadků, skládek, hluku… zasahují všeobecný tanec jako ironické figury panské společnosti – a právě jemu navzdory se z přátelství mezi dvěma odlišnými, ale vnitřně spřízněnými tvory rodí nové porozumění a naděje v další proměnu – tentokrát v návrat před zlom odcizení. (16.03.2024)

Skôr na menšie publikum mierené dielko, ako by som vopred očakával. Mijazaki sa trochu opakuje, čo mi zase tak nevadí, jediný problém je tá všadeprítomná roztomilosť a melodramatickosť. Mierne som tápal aj v rozpracovanom fikčnom svete a jeho fyzikálnych zákonitostiach. Trochu som mal pocit, že sledujem druhú časť väčšej série a nevidel som prvú, expozičnú časť. Rodinné hodnoty sú univerzálne a aj tá infantilita pôsobí detsky úprimne a vkusne, takže dilema v hodnotení, 70% a tsunami na mňa. (02.07.2017)

The Life Aquatic with Hayao Miyazaki. Ponyo je po vizuální stránce dobře uleželým máslovým ležákem, kterému se daří zalepit divákovi při sledování zřítelnice a zatajit mu tak slabší děj. Jenže (ne)dlouho po skončení se onen pocit nejslabšího Miyazakiho kousku vyplaví na povrch jako plechovka znečišťující zátoku. O to víc si teď vážím Princezny Mononoke a Cesty do fantazie. Nicméně pořád se jedná o velmi solidní standard dokazující, že 2D animace není mrtvá, jen musí být pod dohledem hravé duše ukazující nemožné měnící se pod rukama ve skutečnost. S přesahem, kdy si v dnešní době zaručeně každá ryba přeje být člověkem, ale ten si v žádném případě nepřeje býti rybou. (03.05.2010)

Rek bych jeden z tech slabsich Miyazakiho filmu, i kdyz ja nebyl nejak odvarenej ani z jeho vrcholnejch kousku. Pribehove bych rek, ze v prvni polovine tady vlastne ani zadnej pribeh neni, v druhy sice je, ale popravde receno, je to cely takovy nejaky zmateny a nedomysleny. Animace je v podstate jako vsechny Miyazakiho animaky, coz znamena silne jednoducha, ale ma svy kouzlo. U tohohle animaku jde ale o neco jinyho, o povedenou misty pohodovou, misty naopak napinavou atmosferu. A to Miyazakimu vychazi na vybornou, takze to ty 4* da. (18.07.2011)

Mijazakiho tvorba má u mňa sínusoidnú tendenciu. Niekedy ma dostane na lopatky ( LAPUTA : NEBESKÝ ZÁMOK ) inokedy iba ľahko zaujme ( NAUŠIKA Z VETERNÉHO ÚDOLIA ). PONYO je presne z tej druhej kategórie. Celú režisérovu tvorbu ale spája jedno. Bezbrehá fantázia. V tomto prípade však vyčítam to, čo Mijazakiho slabším dielam. Nemá dušu. (29.05.2016)