Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Akčný
  • Romantický

Recenzie (2 188)

plagát

Slam Dunk (1993) (seriál) 

Je mi jasné, z jaké doby to pochází, co tenkrát frčelo, jak se tenkrát kreslilo a že tohle bylo – a říct to snad tak můžeme – přelomové. Všichni to milovali, spousta autorů chtěla vytvořit něco takového. Ale bohužel pro mě už je to překonané, nejen co se týče příběhu, ale vývoje postav (čímž neříkám, že se teď vždy tvoří lepší díla, ale prostě lepší existují, protože prostě stavěli na něčem, co Slam dunk založil), takže mě to zase tolik nezaujalo, nenadchlo a nedokážu tomu vzdát poctu. Trochu se to míjí mému vkusu – až moc zbytečných rvaček, pochlebování prázdným ženským postavám a ústřední postava Sakuragi sice ujde dlouhou cestu a změní se, dospěje, zlepší se a tak, ale nedokázal mě přesvědčit, že bych se s ním chtěla kamarádit, že bych s ním chtěla trávit víc času. Jsou to klasické osmdesátky (případně jejich konec), takže pokud tvorbu z téhle doby máte rádi, trochu delikventního přísypu, spousta basketu a předimenzovaných středoškoláků, myslím si, že byste se tomu už neměli dál vyhýbat. Na můj vkus z toho stříká až moc testosteronu.

plagát

Spider-Man: Ďaleko od domova (2019) 

Taková akčnější romantická komedie, která Spajdíkovi zadělala na průšvih, který bude žehlit v příštím díle. Nic náročného, bylo to poměrně přímočaré s takovým klasickým pubertálním humorem. Prostředí ale aspoň bylo příjemné známé a blízké, škoda, že se víc nevyužilo.

plagát

Dobrý doktor (2017) (seriál) 

Než jese začala koukat na Good Doctor, měla jsem zhlédnuté dvě série New Amsterdam a musím uznat, že pokud chcete lékařské prostředí, běžte spíše do druhého zmiňovaného seriálu, Good Doctor nemá kromě autismu co nabídnout. A i ten autismus začne být po chvíli otravný. Po chvíli se naučíte schéma, podle kterého scenáristi jedou, takže přesně dokážete odhadnout, že dojde k potížím, že to bude rakovina, kdy se zbavíme té či oné postavy, protože si s ní scénáristé už nevědí rady. Jako by to byla jejich prvotina a ani po čtyřech sériích se nedokázali propsat k něčemu lepšímu. Nakonec vám budou otravní téměř všichni, medicínské případy vám zajímavé ani tolik nakonec nepřijdou, natož napínavé – přesně víte, kdy seriál zatlačí, abyste se jakože báli o pacienta, ale vy už předem budete vědět, kdo přežije a kdo nikoliv. Prostě to ten seriál strašně křičí dopředu. A je to nuda. Sem tam to má možná pár zajímavých a dobrých prohlášení, ale to je všechno. Gratuluju Highmoreovi k výkonu, ale myslím si, že už autismu bylo dost a měli by s tím seknout. Průměr, podprůměr. Doporučuju první sérii a pak už na to kašlat, nedostane nic nového. Ovšem pokud se vám tohle schéma zalíbí, tak hltejte dál, nebojte, nic se nezmění!

plagát

Gangsta. (2015) (seriál) 

Velmi pěkně zpracované, líbilo se mi prostředí, ani příběh nebyl špatný, postavy rozhodně zajímavé... problém ale zřejmě je v tom, že mě to nechytlo natolik, abych udržela pozornost. Trvalo mi víc jak půl roku, než jsem se dostala k poslednímu dílu... Pokud máte rádi gangsterky, špínu, pot, přestřelky, podsvětí... směle do toho. Ale pokud vám to – zřejmě asi tak jako mně – nic moc neříká, tak si myslím, že je to ztracený čas, který můžete věnovat jiným anime.

plagát

DCU (2022) (seriál) 

Předtím jsem viděla Tokyo MER, to sice bylo z lékařského prostředí, ale také tam byl nějaký ten terorismus a heroismus – a tak nějak vše lépe podané. DCU nemělo ten správný impakt, logicky občas nedávalo smysl, hlavní hrdina nebyl úplně sympaťák, nebo prostě nedokázal přirůst k srdci, i když ho ztvárnil Abe Hiroši. Nebudu to okecávat – DCU má prostě mizerný scénář; mizerný příběh, mizerně napsané postavy a to přitom ten seriál dostal velký rozpočet i kvalitní herecké obsazení. Neumělo to udržet napětí, ani vážnost, zbavilo se to postavy tak brzy, že si divák ani neměl možnost udělat citovou vazbu, takže ta smrt byla úplně k ničemu, prázdná, jen rozdráždila postavy, které jakože truchlily, ale nikam se to dál neposunulo... Pro mě velké zklamání.

plagát

Geunyeoui sasaenghwal (2019) (seriál) 

Upřímně se přiznávám, že občas ten fangirling byl pro mě přes čáru, bylo mi za ně pěkně trapně. Naštěstí se to postupem času upozadilo a spíš se to soustředilo na vývoj vztahu mezi hlavními postavami. A to bylo fajn, měli spolu pěknou chemii, nijak zvlášť se nehádali, všechno si vysvětlovali, byli tam pro sebe a to bylo vlastně to hlavní, co mě u seriálu drželo. Vedlejší postavy mě nijak zvlášť nezaujaly, společná provázanost mi přišla až přes čáru a bohužel mi občas Park Min-yeong přišla toporná. I přes nádherný úsměv, kdy se jí rozzářil obličej a byla krásná, mi prostě občas přišlo, že jí to z nějakého důvodu nebaví nebo prostě neví, jak se má v té chvíli tvářit a režisér jí to neřekl. OST generické, výkony standardní, pohodová romantika na nudná odpoledne. Pěkný průměr.

plagát

Bogeongyosa aneunyeong (2020) (seriál) 

Ze začátku mě to dost zaujalo, ale postupem času to ztrácelo na atraktivitě, najednou to začalo být takové ulepené, umolousané, neforemné, nezáživné. Je to uhozené a já mám uhozenosti ráda, ale spíš komediální, ne depresivní, což prostě nakonec bylo. Je to spíš smutné než veselé. A smutná uhozenost není můj šálek čaje.

plagát

Spravedlnost pro mladistvé (2022) (seriál) 

Ona je skvělá, i když má třeba jen dva tři výrazy. Je to drama, občas to moc tlačí na pilu, občas je to podle mě až moc drastický, ale očividně to jede přes efekt. Jako vcelku dobře se na to kouká, pokud se chcete dojímat nad dětmi či obětmi násilných zločinů spáchaných dětmi, jen se mrkněte.

plagát

Unforgettable Love (2021) (seriál) 

Jako pokud máte rádi příběhy o domluvených manželstvích, vztazích naoko, tak mrkněte. On je docela roztomilý, i ona to umí, prcek je úplně nejroztomilejší. Ale to je tak asi vše, co je na tom seriálu zajímavé a k dívání. Je to takové vyprázdněné, nic se vlastně pořádně nedotáhne do konce, je to polovičaté a ještě k tomu se tam samozřejmě použije to nejhorší klišé ze všeho - rozejděme se, pro dobro XY, ale neříkejme to XY, protože to tak je určitě nej. No, není a mně to ke konci vážně otrávilo sledování.

plagát

Itošii uso: Jasašii jami (2022) (seriál) 

Na to jak to začalo vcelku dobře a zajímavě, to skončilo debilně a nezajímavě. První díl by i napínavý, rozehrálo se to velmi zajímavě a člověk si říkal, co za tím vším stojí. Ale pak se to divně míchalo, skoro to vypadalo, že scénáristé už nevědí, jak tu rozehranou partii hrát dál, tak tam míchaly všelijaké divné směsi, přestalo to být zajímavé, naopak to začalo být docela otravné a všechny ty zvraty... jako bychom se vrátili tak o dvacet třicet let zpátky, kdy Nova světem vládly telenovely. Kromě špatného scénáře, ani herci se moc nepředvedli, nakonec to táhl snad jen Hajaši Kento ve svém omezeném prostoru, který mu dávala jeho postava.