Tři přání pro Popelku
Tre nøtter til Askepott
Three Wishes for Cinderella
Réžia:
Cecilie A. MosliKamera:
Trond TønderHudba:
Gaute StoraasHrajú:
Astrid S, Cengiz Al, Ellen Dorrit Petersen, Thorbjørn Harr, Nasrin Khusrawi, Nils Jørgen Kaalstad, Sjur Vatne Brean, Ingrid Giæver, Arthur Hakalahti (viac)Obsahy(1)
Popoluška po smrti svojho otca žije s krutou macochou a rozmaznanou nevlastnou sestrou Dorou, ktoré sa k nej správajú ako k slúžke. Pri jednej zo svojich každodenných prechádzok po lese narazí na skupinu lovcov a odplaší im zvieratá, na ktoré poľujú. Je medzi nimi aj mladý princ, od ktorého sa očakáva, že si na najbližšom kráľovskom bále vyberie nevestu. Popoluška nie je medzi pozvanými, ale keďže sa jej princ páči, rozhodne sa zobrať osud do svojich rúk a zabojovať oňho. Podarí sa jej s pomocou troch zázračných orieškov nájsť šťastie a pravú lásku? (Forum Film SK)
(viac)Recenzie (285)
Takhle to vypadá, když někdo něco do detailu okopíruje, ale přitom se snaží, aby to vypadalo jinak. A to, z čeho Popelka tahala šaty, byly žaludy.. Jedna hvězda za pěknou krajinu. ()
Srovnávat naše Tři oříšky s norskou verzí určitě napadne nejednoho zdejšího uživatele. Já to beru tak, že prostě naše Libuška nejde překonat a Norové si natočily svoji verzi, která samozřejmě není lepší jak naše. Zaostává úplně ve všem. Výběr herců, nedotažené scény, chytlavá hudební melodie...a tolik propíraný polibek dvou mužů je opravdu zbytečný. I tak se klidně na tuto pohádku znovu klidně v tv podívám. Prostě ta zasněžená krajina a hory byli krásné. Ale prostě ty naše Tři oříšky pro Popelku,to je úplně jinej level. O tom žádná. ()
Vlastně to vůbec není hrozný remake, je to pocta české klasice. Bohužel Popelka mi přišla stará ( i když má jen 26 let, působila v té roli popelky přestárle) a celkově se casting moc nepovedl, princ byl úplně divný... Takže jediná postava, která tam krutě seděla, byla macecha. Ale na druhou stranu krásné scenérie norské přírody, a pokud někdo viděl jen toto, musel být spokojen (samozřejmě jedná se o děti)...60 % ()
Po tom shitstormu v české internetové kotlině jsem k filmu předem přistupovala kriticky. Ano, není to naše Libuška Šafránková a už vůbec ne Pavel Trávníček, chybělo mi Kdepak ty ptáčku hnízdo máš a hudba byla vůbec dosti zapomenutelná, protože Svoboda byl taky jenom jeden. Zato macecha byla mnohem odpornější, ale především mne potěšila norská příroda, tu my tady nevykouzlíme. Zbytek jsou malichernosti, které tu rozdmýchávají frustrovaní jedinci. Je to prostě pohádka, norská Popelka, nic víc ani nic míň. ()
Na norské Popelce je vidět vysoký rozpočet v každém záběru - kostýmy jsou krásné, dechberoucí výprava naplno využívá potenciál norské přírody, ples je vizuální zážitek sám o sobě. Příběh je prakticky stejný, několik menších změn filmu jen prospívá - ať už to je zlidštění sestry, která tu není jen černobílým stínem vlastní matky nebo vyloženě demonické a mrazivé ztvárnění samotné macechy. Herecké obsazení je skvělé. Trochu mi vadil občasný infantilní humor tlačený dost na sílu a někdo možná bude postrádat pohádkový nádech originálu - Tři přání atmosférou připomínají spíš severské fantasy, ať už mnohem dramatičtějším průběhem nebo o něco vážnější hudbou. Pořád jde ale o film, který si užije celá rodina. Norové složili poctu české pohádce důstojným způsobem, a ačkoliv nenabízí moc nového, rád se k této verzi budu během Vánoc vracet. :) P.S.: Hodnocení je nevypovídající, zajímalo by mě kolik z těch odpadů ten film fakt vidělo. ()
Po hysterických reakcích na norskou verzi ( čili kopii ), kterou nikdo neviděl , jsem ji zkouknul já. Hysterii propadne každý, kde je dotčen, že se vůbec nějaké remaky točí ( což se mne netýká, aspoň ne v tomto případě ) a každý kdo je citlivý na zakomponování všech možných současných trendů do klasiky - princ je Turek od okurek, zvířata se nemají zabíjet pro zábavu, na královském dvoře je černoch a verze s líbajícím homosexuálním párem ani neopustila norskou hranici distribuce. Překonal jsem tyto dvě překážky a dostal se mi ne úplně špatný film s pěkným vizuálem, modernější kamerou, macechou jako záporačka z nějaké fantasy a ikdyž tomu chyběla ta česká hřejivá dobrota a pohlazení, tak to nebylo špatné a je to řekl bych současné podobě tvorbě dětí bližší než většina štědrovečerních pohádek na ČT za posledních pět let. Šafránková byla, je a bude absolutní vítězka a na tohle se zítra zapomene, ale říkám si, kdyby děti do deseti let viděli obě verze v jeden den poprvé, nezatížené sentimentem vštípeným svými rodiči po generace a bez znalosti těch herců, tak bych si na vítěze nevsadil. Asi by vyhrálo něco modernějšího. Od Norů tuhle pohádku beru jako poctu naší legendě, kterou si i oni zamilovali. ()
Bieda... Korektná Popoluška pre nórsku mládež. Ale hudba bola fajn. ()
Byl jsem rozhodnutý, že dám průměr, ale konec tohoto norského remaku se vůbec nepovedl. Mám tím mysli ten závěrečný polibek kámošů od prince. Já proti gayům nic nemám, ale vadí mi, že je nám to cpáno všude a pořád. Ten závěr me tak nasral, že nemohu jinak než za 15% ()
Věřím, že tahle verze nasrala hodně Čechů, pro které, jak je naším národním sportem, je všechno známé a oblíbené jen to jediné a správné. Máme nejlepší pivo na světě, nejkrásnější holky, nejlepší Popelku (bo Gott, Menšík a Libuška přece, to dá rozum, to už nikdo nepřekoná) a tak podobně a když nám na to někdo sáhne, tak budeme zlí! Celkem by mě zajímalo, jestli tihle "vlastenci" vnímají, že existuje i druhá česká popelka z roku 1969. Nebo že příběh Popelky se objevoval už v 10. století v Číně, v roce 1965 ji sepsal svým přístupem Charles Perrault a naše "zlatá česká popeluška" je jenom mylijontou verzí cizí předlohy. A ne, Němcová není původní autorka. To jen krátce vybírám z 2 minutového googlení. Takže milí spoluobčané, Popelka Šafránková je krásná, osobitá, kultovní a oblíbená, ale není to nedotknutelný kanon. A pokud někdo žehrá nad neúctou a kopírováním, vězte, že hned na začátku finálních titulků se s úctou píše "BASERT PA "TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU" SKREVET AV VÁCLAV VORLÍČEK & FRANTIŠEK PAVLÍČEK". Za mě byla tato předělávka spíš jako upgrade než předělávka. Norsko tomu slušelo, bohatější výprava také. Turecký princ mi tam moc neseděl, ale za mě určitě lepší než Trávníček, ale nakonec se z něj vyklubal dost sympaťák. Popelka hraná Astrid S byla naprosto dokonalá. Krásná seveřanka, do role padla jak ulitá. Za mě super. Potěšily mě různé detaily navíc, které si Norové doplnili, hlavně daleko hlubší propracování Dory, která konečně působila i lidsky. Co mě trochu zklamalo bylo určité zploštění celého okolí, které ztratilo osobitost minimálně z českého pohledu. Pro Čechy byl Menšík, Růžičková a další známí herci určitou přidanou hodnotou, tady jsou vedlejší role spíš málo výrazné a pro nás neznámé. Co se týče královny, ta spíš působila jak králova milenka a vůbec do role neseděla, zato král by správný vikingský bijec, který dokázal chvílemi působit jako veselý taťka, ale jak prásknul do stolu, šel z něj strach. Dokonalé. Pár věcí mi přišlo trochu nedovysvětlených a nepasujících (třídící holubi, WTF smích Dory při plese, který doteď nechápu), ale dalo se to ignorovat. Za co stahuju hvězdičku natvrdo je trapný multikulturalismus, kde musí očividně být minimálně jeden negr v důležitější pozici na hradě a podobně. A asiatka na statku. A taky líbání LGBT prdelí, kde sledujete tancující a vášnivě se líbající buzeranty ještě dřív, než si Popelka s princem vůbec dají první pusu. Trapné a odporné to cpát do dětí (které jsou cílová skupina) za každou cenu ze všech stran. Celkově ale "norskou" Popelku hodnotím kladně, norská krajina je nádherná, když člověk nesrovnává s filmem Šafránkové, tak se krásně pobaví a když se nad tím tak zamyslím, tak po shlédnutí tohohle nemám ani potřebu vidět letos "tu českou Popelku". Takže finální hodnocení 3*. Kdyby nebylo barevné a buzerantské agitky, dal bych 4*. ()
No proč já nato koukala...... ()
Být či nebýt zaprděným čecháčkem, který nesnáší, když se sahá na zlatý fond kinematografie zvlášť se svatou Šafránkovou, ale tady mě severská produkce jaksi emočně odzbrojila a úkazala popelku v 21.století s přispěním opravdu nechutné macechy, dojemným příchodem Popelky na zámek či nádherné místní i nebeské krásy, které schvílemi braly dech. Příběhem notoricky známý, ale proč ne, je to přece jejich pocta Němcové či Františkovi Pavlíčkovi, kterých si evidentně váží..místní hodnocení chápu ´´jsem Joska z Kozosvrab a na Popelku se prostě nešahá a jestli máš problém počkej až dopiju lahváče, vysvětlím ti to ručně´´ :) 70% ()
Som zdesená. Možno je to tým, že originál mám vpálený do mozgu ako core memory, ale toto naozaj nie je dobré. Jedna postava nesympatickejšia ako druhá, otrasné obsadenie, smiešne kostými a žiadna emócia. Nápad dobrý, ale ten je predsa okopírovaný...1* ()
Nízké hodnocení zde je jistě způsobeno očekáváním, že na českého diváka vyskočí z obrazovky Menšík v papaše, Jandák s Trávníčkem ve vypasovaných legínách nebo snad rovnou Libuška a ono nic. Ve skutečnosti to na těch 60% má. ()
7/10 - Pro mě milé překvapení. Když zapomenu na Vorlíčkův originál a beru to tak, že tvůrci vzali předlohu Boženy Němcové a natočili to podle sebe (což ale neodpovídá realitě), upřímně - propadák v tom rozhodně nevidím. Představitelé Popelky a prince byli sympatičtí (Libuška je sice Libuška, ale Astrid také není k zahození) a jiskření jsem jim docela věřil, ostatní herci (hlavně osazenstvo statku) se mi zdáli taktéž v pohodě. Můj oblíbený český smrkový les nahradily sněhové pláně, ale prostředí norské krajiny byla zajímavá změna. Myslím, že u nás v Česku nebo třeba na Slovensku se to moc nechytne a bude se vysílat dál každoročně originál, ale pokud obě verze např. v domácím Norsku poběží o Vánocích souběžně, proč ne. PS: Při letošní návštěvě Frankfurtu n. M. mě na ulici upoutaly plakáty, které zvaly na koncert vážné hudby, kde měly zaznít písničky z našeho originálu (mimochodem - na plakátech byla fotografie mladé Šafránkové a Trávníčka). Takže to, co jsem výše napsal o ČR a SR, bude i díky nesmrtelné hudbě platit nadále i o Německu a zřejmě i o jiných zemích. ()
Ááá, máme tady další navoněnou zdechlinu(© Toscani zde Faidra): tentokrát jde o norskou pohádku pro děti. Jak je ve zdejších krajích známo, Norsko děti obzvláště miluje – takový Barnevernet jich každoročně rodičům odebere na 12 000. Má jít o remake Tří oříšků pro Popelku, avšak norské scénáristky a norská režisérka se řídily slovy, které samy vložily do Popelčiných úst: „Můžeme si dělat co chceme“(sic!). A tak Popelka vypadá na pětatřicet, dostane místo tří oříšků tři žaludy (Freud by možná byl s to tuto anomálii vysvětlit), je v průběhu pohádky obdařena zrzavým knírkem vzor NDR 1980 a málem se z ní stane macechovražedkyně. Předkové prince zase pocházejí z dalekého království za Středozemním mořem a jejich komorník ještě o něco dále na východ (tipoval bych to na okolí Dauhá). Macecha s vizáží Coppolova Draculy je samostatnou kapitolou, stejně jako doporučení stylisty(?) na bělení chlórem(!). No a ten vášnivý polibek dvou, ehm, mužů na závěr, to je poslední iluminátský hřebíček, zatlučený do víka rakve tradičních pohádek. Pomyslný Rubikon byl tedy již norskými autorkami překročen, přesto i nadále zastávám názor, že adeptky na princeznu by v pohádce prdět neměly. ()
Ta atmosféra středověku je tu jedinečná. Nikde dosud nebyla tak hmatatelná, představitelná a uvěřitelná jako tady. Krásná herečka i scenérie. Přesto se příběh vleče a zbytečně dlouhé záběry trochu nudí. Pobavila mě přítomnost černocha, stylisty, invalidy a gayů. To se hned tak nevidí. Jako by se to samo nebralo úplně vážně. A hudba na plese byla víc než jen inspirovaná 3,5* ()
Bylo tam pro každého něco: tělesně postižený chlapec, barevný ceremoniář, dva teplí členové princova doprovodu, zamilovaní senioři, spíše pitomá, než zlá sestra, nechutně zlá a šeredná macecha (kterou by si s tímto zjevem nevzal nikdo příčetný), krásná a milá Popelka, fešný král, královna s jižanskými kořeny a princ jouda, který by mladému Trávníčkovi mohl akorát tak čistit boty. Také holoubci, kteří na místo tradičních luštěnin raději zobají barevné flitříky, konec konců všechnu čočku a fazole spořádala chudinka Dora, (ten stylista ale musel nesnášet svoji práci, když jí poradil lušteninovou dietu), bílý valach, pejsek, sova i krysa. Jediné co chybělo byla poetika, ono pohádkové kouzlo,humor a nějaká ta chemie mezi princem a Popelkou a krásná Svobodova hudba. Norsko má nádherné zasněžené lokace, ale z toho množství sněhu na mne padla deprese a spíše bych si ty nekonečné zasněžené pláně uměla představit třeba v Ledové královně. Stejně tak královský hrad byl dost díra a navíc silně mi připomínal školu v Bradavicích. Jako ustřední tanec zvolili tvůrci Voltu, nebo z ní alespoň vycházeli, což je docela vtipné (jediný vtipný moment), neb tu ráda tančila Ažběta Tudorovna. Co říci závěrem? No naší Popelce tento remake nesahá ani po kolena a je paradoxní, že nakonec to není o samotné Popelce, (všichni si myslí, že Libušku Šafránkouvou prostě nelze překonat), ta snad jediná byla velmi důstojnou nástupnicí, ale zbytek se prostě nepovedl. Za mne dvě lehce promrzlé hvězďule. PS: ač nejsem extra příznivec Disneyho, tak jejich verze Popelky z roku 2015 mi přišla rozhodně lepší, půvabnější a poetičtější. Třeba macecha v podání Cate Blanchett byla skvělá. Možná se měli Norové vykašlat na kopírování a udělat si vlastní originál. ()
Multikulti pohádka ze severu, která mě zaujala/zaskočila/nepotěšila v mnoha věcech. Celkem pitomé a rychlé dialogy, bohužel korespondují s podivným dabingem, hlavní postava celkem pěkná a sympatická (hlavně jako princezna s rozpuštěným copem byla překrásná, a to i přes podivně nesmyslný zcela průhledný závoj..), v roli prince nějaký Arab či co, královna moc hezká, ale až příšerně mladá (??? spíše tak princova sestra, nebo mohla sama hrát Popelku), král mohl být o něco povýšenější, je to přece král. Ne zrzavý přítel. Preceptor podivínský, nebyl vtipný, dokonce ani při lekci tance.. Bohužel, panu Libíčkovi nesahal ani po kotník:(. Macecha svým zjevem opravdu trochu připomínala Draculu a Dora mě moc potěšila – přirozená, pěkná, sympatická a usměvavá. A byla na Popelku hodná. Jen jsem čekala, že jim ke konci na mostě aspoň pomůže, a nebude stát a čučet jak pako. Všimli jste si někdo, jak se Popelka dostala z podpoklopu v podlaze, běžela k ořechům v noční košilce a v následujícím střihu už byla oblečena, když házela? Ne? Já jo. Proč? Za zmínku stojí i ty tanečky na oslavu dvou zasnoubených v závěru filmu. Dva princovi pobočníci, celou dobu nic, žádné techtle mechtle, ani házení očkem, a pak se to tahle vyostří? Jejda. Příroda mě zas tak neočarovala. Prostě všude bílo, sem tam zámek s polární září nebo jeden opuštěný statek, ale abych se vyžívala v tom, že jedu na koni mezi ničím, jen po bílé pustině, to ne. Naštěstí bylo docela pěkné oživení, že oříšek se otevřel jakoby kouzlem, ikdyž ty levitující kusy oblečení a spodního prádla už byly moc. Toť ta modernizace starších kousků. No, zkrátka takový průměr, který neurazí, ale ani moc nezaujme. ()
Takto si pokaziť vianočnú atmosféru. Jdu blejt velebnosti. ()
Norové logicky těží z krásy zasněžené krajiny a celkově z nesrovnatelných technických i finančních možností, což zaručuje krásný vizuální zážitek. Aktualizace je vedena příjemným způsobem, mile potěšila nevlastní sestra, která je nejvíce ze všeho obětí ambiciózní matky. Svým vlastním založením je to docela milá holka, která má s Popelkou nekonfliktní vztah, tedy pokud zrovna neúřaduje matka. Popelka si je vědoma svého postavení, z kterého se nehroutí, jen s tím snaží nějak vyrovnat. Celkově civilnější, až na matku, která je ukázková hnusná mrcha se zbytečně přestylizovanou vizáží. Příjemně vyakčněný závěr. Pokud si někdo dopředu myslí, že Vorlíček vyhrál na věky mistroství světa v natočení Popelky, nemá smysl, aby se na tuto adaptaci díval. Bonus na závěr: buď sama sebou, nepotřebuješ jiné kostýmy. ()