Tři přání pro Popelku
Tre nøtter til Askepott
Three Wishes for Cinderella
Réžia:
Cecilie A. MosliKamera:
Trond TønderHudba:
Gaute StoraasHrajú:
Astrid S, Cengiz Al, Ellen Dorrit Petersen, Thorbjørn Harr, Nasrin Khusrawi, Nils Jørgen Kaalstad, Sjur Vatne Brean, Ingrid Giæver, Arthur Hakalahti (viac)Obsahy(1)
Popoluška po smrti svojho otca žije s krutou macochou a rozmaznanou nevlastnou sestrou Dorou, ktoré sa k nej správajú ako k slúžke. Pri jednej zo svojich každodenných prechádzok po lese narazí na skupinu lovcov a odplaší im zvieratá, na ktoré poľujú. Je medzi nimi aj mladý princ, od ktorého sa očakáva, že si na najbližšom kráľovskom bále vyberie nevestu. Popoluška nie je medzi pozvanými, ale keďže sa jej princ páči, rozhodne sa zobrať osud do svojich rúk a zabojovať oňho. Podarí sa jej s pomocou troch zázračných orieškov nájsť šťastie a pravú lásku? (Forum Film SK)
(viac)Recenzie (285)
Je to strašně zvláštní, protože tahle Popelka je delší, a hektičtější, než původní, a přesto se v ní téměř nic nestane a působí strašně okleštěně. To, na co Norové spoléhali nejvíc, svou přenádhernou krajinu, nasnímali nudně, mezi Popelkou a princem není žádné pnutí, a macecha je trapně přepálená. Nic z toho, co Noroé přidali svého, není dobré, a divil bych se, kdyby nad touhle kuriozitou za pár let ani nevzdechli. Jo a Popelka vynadá princi, aby nezabíjel zvířata která nemá k jídlu, a o minutu pozdějš sundá ptáka v letu, aby dokázala, jaký je čarostřelec. Asi tak. ()
Trailer stačí, nebrat! Hlavně ten dabing je příšernej! ()
Čo z krásneho vizuálu, keď nórsky princ musí byť Turek, na škandinávskom dvore je čierna šľachta a oriešky prekryli buzeranti? Paradoxne Nóri nevymysleli nič nové, okrem týchto atribútov a záveru, všetko ostatné opísali. V podstate pošpinili tradičnú rozprávku novotami a nórske médiá ešte píšu, že pôvodná verzia je východoeurópsky gýč? Tak nech si nechajú svoju análnu popolušku, ten gýč je stonásobne lepší. ()
Tak nepolíbený Vorlíčkovou klasikou spokojený bude. Hudba, příroda i kouzla jsou nádherné. Macecha taky výborná. Pak už je to bída. Dora je pohlednější než hranatá, hrubá, osvalená, stárnoucí dvojnice Zuzany Slavíkové, kterou mám moc ráda, ale možná se shodneme, že je typem spíše na role tvrdšího charakteru. Popelka, která jednak leze do prdele Doře, což by naše Libuška, ve své roztomilé nadrzlosti, nedopustila, je v podstatě emancipovaná, cílevědomá stalkerka s párou jak hrom do police, která se podbízí sama i princi, to je turecký trouba, jež se cizí osobě zcela tupě svěřuje napotkání, že ho chce tatínek oženit, se svými kumpány jezdí na koni Převalského, celkově je nudný, nezábavný a každá baba s mozkem by se v jeho přítomnosti uhryzala nudou do večera. Holubi jsou značky: běžné na každém městském parapetu, žádné nádherné hrdličky se nekonají, pochopitelně výrazně chybí i detail v obří postavě Heleny Růžičkové, která naší pohádce dodala naprosto skvostný punc dokonalého humoru, místo toho si Dora na plese usere (hehe, pro debily). Kostýmy ale jo, ovšem na Theodora Pištěka se nechytají ani omylem. Model královny běžně potkáváme v Ostravě Přívoze, Mariánky, Hulváky, Balkán nebo Hrušov, král nevýrazný, nijaký. Prostě sečteno podtrženo, šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, toť naše perla, nevěřím, že se tento počin výrazněji ujme. Libuše Šafránková byla nejen vzhledem, ale i výrazem a herectvím tak nádherná Popelka, že podobnou dosud nenakreslili ani u Disneyho. Něco tak krásného, od pohledu chytrého, vzdorovitého a posmutnělého se jen tak nevidí, Trávníček, dabovaným Petrem Svojtkou, vystřihl skvělého floutka, který skutečně baví i po letech, čili buďme rádi. Námět jsme poskytli na žaludovou verzi skvělý, však toto osloví mladší diváky spíše v zemích jiných. ()
Norové si s adaptací jedné z našich nejmilejších pohádek utrhli velké sousto a svým modern(ějš)ím přístupem k tradičnímu příběhu si - minimálně v Tuzemsku - nařízli pod sebou větev. Tři přání pro Popelku v sobě mísí scény, které se věrně drží předlohy, a které se od ní naopak odklánějí - někdy v pozitivním, jindy zase spíše v negativním slova smyslu. Linie se sháněním šatů pro Doru s afektovaným stylistou a přebíráním flitrů se minula svým účinkem a působila spíše rušivě, než aby příběh oživila. Podobně se jevil i "učůraný" miništěk Kristofera Hivju. Naopak si ale cením inovace v případě třetího přání/žaloudku a závěrečné konfrontace mezi Popelkou, princem a macechou. Příjezd a příchod Popelky na ples a mile pozměněný závoj měly rovněž své kouzlo. Českým publikem jistě hodně zahýbe obsazení různých menšin do děje, které na mě osobně působilo rozpačitě - chápu tvůrčí záměr, ale jeho realizace mi (alespoň v případě dvou princových společníků) přišla poněkud nešikovně uchopená. Z hereckého obsazení mě vedle titulní dvojice zaujali nejvíce "lady-tremainovská" macecha a Alfred (skrze nějž na nás v Popelce poprvé promluvil i Trávníček). Ve výsledku jsou Tři přání pro Popelku odvážným počinem - na nejedné frontě - který mj. osloví jistou kamerou a nádhernými přírodními scenériemi zasněženého Norska. ()
Najväčšiu chybu urobí divák, keď nórsku verziu bude neustále porovnávať s legendárnym Vorlíčkovým filmom. Nedá sa porovnávať náš rozprávkový klenot s touto verziou a nie preto, že by bola horšia, ale preto, lebo je iná. Predovšetkým v dobrom slova zmysle modernejšia. Keď sa však divák odosobní a začne sledovať rozprávku s čistou hlavou, nájde v nej rozprávkovú poetiku, kúzlo i zábavu. ()
PLUSY: Vynikají nápad s třetím oříškem, který o dost předčil obsah původního oříšku rozlousknutého Libuškou. Norské řešení víc odpovídá povaze Popelky, její samostatnosti a sebevědomí. Zlá sestra – zde jen holka, která se za svou matku evidentně stydí, ale zároveň je v jejím vleku, přestože by se s Popelkou ráda kamarádila. A tudíž má i vlastní osobnost, nikoliv jako česká Dora, která byla jen hihňající se přívěšek své matky. Přenádherná norská příroda v zimě. Krásné Popelčiny plesové šaty (rozhodně hezčí než ten přeplácaný růžový hadr s vlečkou od Pištěka). Vtipně transformovaný netopýří klobouk zlé macechy z české verze do zastrašujícího účesu norské macechy. MÍNUSY: Nedostatek humoru a hlavně téměř nulové budování atmosféry. Ten film je mdlý. Plyne si od scény ke scény, propojení žádné a náladu v divákovi vzbudí leda v podobě stále zklamaného očekávání, kdy už ho vtáhne do děje. Nevtáhne. ()
Objektivně je zde filmařina na velmi vysoké úrovni, to se musí nechat, Scénář dodržuje časovou kontinuitu, film velmi přehledně temporytmus v podstatě tří dnů, kamera, lokace, výprava, vše skvělé, střih funguje. Jen mi tedy vadilo, že v hlavní roli Popelky je dívka, které jsme my na moravské vesnici říkali prasnice, jedno jak hezky modré má oči, ale koukněte na bradu a boky; vadilo mi, že zde kůň není Jurášek a sova Rozárka; že zde chlap před Popelkou čůrá do sněhu (chci rovnoprávnost a vidět, jak čůrá Popelka!); Popelka má moderně vybělené zuby; ceremoniářem na hradě je černoch (jako fakt, na severu?); převlek za muže mi přišel podivně queer; ti dva princovi kámoši jsou buci; Dora, nevlastní sestra Popelky, je daleko hezčí holka a vlastně jsem jí fandil víc, dokonce v některých chvílích připomíná mladou Magdu Vášaryovou; fakt musela Dora prdět? ; fakt bylo nutné sem zavléct moderní prvky jako stylista apod.; tři oříšky vypadají spíše jako tři žaludy; a celé je to víc afektované, než předloha, kde se postavám dalo věřit a Popelka působila étericky. Tam bych i té polární záři věřil, ale tady ne. Hodně, ale hodně slabé 3 hvězdy. ()
Neskutečně se mi to líbilo, krásná Popelka. Kopírování průběhu se povedlo na výtečnou,a ten její příchod dělo. ()
Vorlíčkovo zpracování považuji za pohádkovou klasiku, ale zároveň to pro mě není nedotknutelné rodinné stříbro a tak jsem do norského remaku šel bez nějakých zbytečných předsudků. A vyplatilo se. Příběh v kostce zůstal tak, jak ho známe a liší se vlastně jen v detailech způsobených prostředím a dobou. Přibyla krásná norská krajina a pár decentních triků, což je v dnešní době digitálního bordelu pohlazení po duši. Co se samotné Popelky týče, tak Astrid S je k sežrání a nevadily mi ani další postavy. Zejména macecha, která vypadá jak Drákulova ségra, mě bavila a s touhle vizáží by mohla z fleku skočit do nějakého gotického hororu. Za mě celkově sice ničím výjimečná, ale i tak mile obyčejně hezká pohádka a takové už se dneska moc netočí. 75% ()
"Alfréd jí dal dáreček.. Tři staré ořechy !!" ;) ()
Hlavný problém tohto remaku je, že je to strašná nuda. Odstránili z neho ikonické veci pre ktoré ho niekoľko generácií miluje (legendárna hudba, humor, rozprávková atmosféra) a jediná vec, ktorou to nahradili, boli súčasné hodnoty (feminizmus, multikulturalizmus, LGBTI+ inklúzia). Na čom nie je nič zlé. Rozprávky majú deti učiť hodnotám, ale tu väčšina z toho (až na ten gay bozk) pôsobí otravne, lebo to je podané nefunkčne a nasilu. Najviac ma štvali moderné dialógy, ktoré drhli ako suchár na strúhadle. Chémia medzi ústredným párom nulová. Ani k bozku nedošlo. Takže nakoniec sa dajú pochváliť hlavne nádherné zasnežené lokácie a fantastická hrôzu naháňajúca macocha. Tá by sa uplatnila aj v nejakom horore (napríkad ako Drakula). Škoda, že to nepojali ako temnú hororovú rozprávku pre dospelých. Celkovo to je ale zbytočný film. 3/10. ()
Česko/Německý originál "Tři oříšky pro Popelku" byl nejlepší verzí v době, ve kterém vznikl. Norsko/Litevský remake "Tři přání pro Popelku" je nejlepší verzí doby dnešní. Nechává to nejlepší a to přežité mění tak, jak se společnost posunula od dob originálu. A skvěle mění. Upřímně se k této verzi budu vracet raději, než k verzi originální. ()
Zhruba někdy loni touhle dobou jsem se tu v diskuzi dohadoval se stádem homofobních idiotů tak intenzivně, až jsem posléze na samotnou pohádku úplně zapomněl. Rok se s rokem sešel, Vánoce za dveřmi a já si na Tři přání opětovně vzpomněl a... srsly... kde je ta kontroverze? Byla ta hysterie okolo opravdu nutná? Vždyť je to úplně obyčejná staromódní pohádka, která paradoxně i nejvíce trpí tím, jak moc staromódní a naivní je. Původní Tři oříšky neadoruju, ale uznávám jako jednu mála snesitelných klasických českých pohádek a remake se jednoduchého původního příběhu drží zuby nehty. Možná až moc. Samotná modernizace se ale povedla náramně. Astrid S je kouzelná a překvapivě nejvíce, kdy je stylizovaná do podoby právě umouněné Popelky. Skvělá je i úroveň cinematography. Majestátní norské krajinky, celkový vizuál a různé drobné úpravy (ne)logiky, kterým vévodí chytře upravená pointa třetího oříšku, strkají naši klasiku hravě do kapsy. ()
Chtěla jsem tuhle pohádku vidět ze zvědavosti, domnívala jsem se (poněkud bláhově), že si Norové chtějí natočit svoji Popelku, po svém.. S politováním si od našich tvůrců vypůjčili téměř vše, včetně dialogů (!) a mnoha scén a tím mě donutili, resp. dostrkali k tomu, abych začala srovnávat, což jsem původně vůbec neměla v úmyslu.. Mýma očima tomu chybí energie, necítila jsem žádné emoce, krásná zasněžená krajina sama o sobě nevytvoří pohádkovou atmosféru a co považuji za zoufalost, že odstranili veškeré naše vtípky a humor.. Popelka je sice hezká a snaží se hrát, ale okouzlující a podmanivá Libuška Šafránková je cca o tři poschodí výš, ani princ se příliš nevyvedl, nevěřila jsem mu ani slovo, no a macecha vypadá jako špatná karikatura ze špatného hororu.. A to podstatné na závěr, nebavila jsem se.. P.S. Karel Svoboda je taky jen jeden.. ()
Pekné obrázky nezachránia to, čo je vo vnútri tohto orecha. Iba samoúčelný multikulti blivajz, ktorý parazituje na kulte, ktorý už keď aspoň nebol kinematografickou perlou, bol aspoň atmosférickým sviatočným doplnkom. Neuveriteľne nesympatické osadenstvo ( paradoxne s výnimkou Dory, ktorá sa ukáže ako najkrajší a nakoniec aj najsympatickejší príspevok medzi postavami ) a už spomenuté násilne, až radikálne vnucujúce modernistické poňatie, ktoré ale nanešťastie preteká už takmer z každého filmového diela. A to rozhodne nemám predsudky. ()
Macecha = čarodejnice co vypadá jak mix Oldmana z Draculy a Klause Kinskiho v ženskejch šatech, nevlastní ségra s tak debilním účesem, že by si na něj netroufla ani Helena B Carter v dalším Burtonově filmu, prince "hraje" nějakej Arabáč, Popelka (byť by se na ní dalo celkem koukat) je na svou roli poněkud stará, zbytečný a odfláklý digitriky a zadní projekce i u vcelku obyč scén... Jinak naprostá a předvídatelná zbytečnost srovnatelná s Disneyho/Branaghovou slátaninou, kterou nezachrání ani Gaute Storaas, byť se může snažit sebevíc. ()
Z větší části film kopíruje děj i mnohé scény filmu Tři oříšky pro Popelku (1973). Norská Popelka je zralá kurážná žena, která v sobě nemá ani zblo něžnosti Miluše Šafránkové. O nic lépe na tom není ani princ. Jeho pohled připomíná spíše kovářského tovaryše než zamilovaného prince. Pro mne je také velkým minusem cesta k zámku lemovaná zapálenými ohni. Nemohl jsem si pomoct, mně to připadalo jako vjezd do pekla. Snad v každém záběru jsem postrádal hudbu Karla Svobody. Přesto přese všechno film úplně neodsuzuji. Je zde jistá naděje, že lidem, kteří neviděli českou verzi Tři oříšky pro Popelku (1973) se film bude líbit víc než mně. ()
Hodně jsem se těšila. Čekala jsem, že se Norové nějak vyšvihnou, když naši Popelku s Libuškou Šafránkovou tolik milují. Takhle jsem shlédla hezký fantasy příběh, který je zasazen do krásné zimní krajiny lemované horami. Škoda, že herecké výkony nebyly výraznější. Role Dory a macechy k tomu dokonale vybízely. Chyběla mi i ta naše hřejivá vřelost. Nemůžu si pomoct, ale ty severské národy jsou prostě studení čumáci. Na druhou stranu je ale vidět, že si Norové naší Popelky hodně váží. ()
Nejzajímavější na věci je, že jde o remake českého filmu. Kolik takových je? 1) Konečně někdo dělá remake českého filmu. Nevděčné role se chopili Norové a se zlou se u nás potázali. Nejlepším, co o jejich díle lze říci, je, že je zbytečné. Českou zasněženou krajinu (v Třech oříškách nouzové řešení) vystřídaly odcizené severské pláně. Českou poetičnost nahradil skandinávský naturalismus, českou prosluněnou úsměvnost pak chmurný nepříliš vkusný norský humor._____ 2) Změny v ději a v koncepci mi nevadily, oživit a aktualizovat klasiku je jistě fajn a na prznění předlohy jsem zvyklý z amerických verzí, kterých jsem viděl minimálně pět. Nicméně akční závěr s princem nad propastí byl fakt už trochu moc._____ 3) Abych jen nekritizoval - scénář byl logicky pospojován, dramatický konec přeskládán docela zajímavě. Některé postavy (typicky Dora) jsou plastičtější._____ 4) Pobavilo mě herecké obsazení. Macechu si půjčili ze Star Treku, možná je to sestra Oldmanova Draculy. Popelku hraje finalistka 7. řady soutěže Idol (norská verze Superstar) 25letá Astrid Smeplass, jejíž emancipované sebevědomé chování od samého počátku tu působí jako pěst na oko. Očividně jí chybí dětskost Libuše Šafránkové. Král norské krve s královnou odněkud z Indie zplodili prince tureckého - hm. Princovu družinu tvoří bůhvíproč homosexuální pár._____ 5) Podivný je i slovník hlavních protagonistů (alespoň tedy v českém překladu). Král říká: momentíček. Usmolená vesnická Popelka vysvětluje princi, že k úspěchu je třeba týmová práce - ty a tvůj kůň jste tým._____ 6) Zaznamenal jsem další pochybné detaily._____ Nikdo nepřehlédne Popelčin obří střevíček._____ Nezabíjej zvíře, které nejíš, praví moudrá Popelka, která o pár záběrů později zastřelí dravce jen proto, aby předvedla před princem své střelecké umění._____ 7) Pokud jde o kluky, nemohu si stěžovat. 24letý herec a tanečník Nor Cengiz Al (princ) tureckého původu je velmi přitažlivý. Pěkní jsou i jeho družiníci 21letý Sjur Vratne Brean (Bendik) a 26letý Arthur Hakalahti (Sami)._____ 8) Film natáčeli v Maihaugvegenu u Lillehammeru v Norsku (bydliště Popelky), v Ola Dahl Gate v Norsku (outdoorové scény spojené s jízdou na koni a lovem) a na dalších místech v Norsku a v Litvě (Trakai)._____ 9) Komentátor j.anek***** zajímavě popisuje pozitiva pohádky. ()