Tři přání pro Popelku
Tre nøtter til Askepott
Three Wishes for Cinderella
Réžia:
Cecilie A. MosliKamera:
Trond TønderHudba:
Gaute StoraasHrajú:
Astrid S, Cengiz Al, Ellen Dorrit Petersen, Thorbjørn Harr, Nasrin Khusrawi, Nils Jørgen Kaalstad, Sjur Vatne Brean, Ingrid Giæver, Arthur Hakalahti (viac)Obsahy(1)
Popoluška po smrti svojho otca žije s krutou macochou a rozmaznanou nevlastnou sestrou Dorou, ktoré sa k nej správajú ako k slúžke. Pri jednej zo svojich každodenných prechádzok po lese narazí na skupinu lovcov a odplaší im zvieratá, na ktoré poľujú. Je medzi nimi aj mladý princ, od ktorého sa očakáva, že si na najbližšom kráľovskom bále vyberie nevestu. Popoluška nie je medzi pozvanými, ale keďže sa jej princ páči, rozhodne sa zobrať osud do svojich rúk a zabojovať oňho. Podarí sa jej s pomocou troch zázračných orieškov nájsť šťastie a pravú lásku? (Forum Film SK)
(viac)Recenzie (285)
Ono sa to dalo cakat,ze tento film bude mat viac negativnych ohlasov ako pozitivnych,natocit remake rezisera Vaclava Vorlicka je podla mna velmi odvazne a s urcitostou mozem povedat,ze aj keby to zobral do ruk samotny Steven Spielberg,tak ani on by nemal sancu tromfnut nasu verziu z roku 1973,lebo to je jednoducho nemozme,Libuse Safrankova zostane navzdy aspon v Cechach i na Slovensku tou najkrajsou,najuzasnejsou,najmilsou a najrozpravkovejsou Popoluskou vsetkych cias az naveky amen,ale tuto z Norska budem hodnotit aspon troma hviezdami...:-) ()
Opätovné spracovanie klasického príbehu Popelky, tentoraz z Nórska. Vizuálne a herecky je to menej presvedčivý ako Kennethova verzia, avšak zimné nórske prostredie to čiastočne kompenzuje. Najlepšou verziou stále zostáva tá z Česka. Osobné hodnotenie: 64% (**) ()
Bylo jasné, že norský remake našeho "rodinného stříbra" bude v modernějším pojetí ať už se to týká stylistů, střílení zvířat jen pokud je jíme, barevnosti či sexuální orientace postav, protože kdyby ji natočili přesně podle naší předlohy, norské děti by to asi nepochopily. Zřejmě se na náš originál dívají každé Vánoce jen dospělí Norové. Jinak Popelka je hezká, možná hezčí, než ....ale ne to bych si nedovolil. ()
Hlupák by byl, kdo by očekával stejnou Popelku jako je ta naše. Té se z mnoha důvodů nic nevyrovná a tak je třeba k norskému remaku přistupovat. Hlavní herečka je skutečně celkem pěkná a na roli Popelky se hodí, jenže v důsledku vynechání pár scén a dost možná rovněž kvůli hereckému projevu Astrid S ji chybí tak důležitá šibalskost, kterou jí dodávala jenom Libuška. Takže paradoxně nová moderní Popelka ještě navíc z liberálního Norska působí jako ušlápnutá myška, která se bojí projevit svůj názor a vzdorovitost, zatímco naše česká skoro padesát let stará verze mnohem víc naplňuje představu emancipované neprincezny, a to ještě navíc aniž by na cokoli z téhle charakteristiky příliš okatě tlačila. Oproti tomu princ je vyloženě ošklivý bez ohledu na to, odkud pochází. Na druhou stranu se scenáristům norské verze musí nechat, že napravovali zjevné dějové mezery a nedostatky naší verze, která ve své krátkosti mnoho obsáhnout ani vysvětlit nemohla, stejně tak jako postavám nemohla dát větší hloubku. Některé promyšlenější detaily vyloženě potěší, třeba luk po tatínkovi a plesové šaty po mamince. Rovněž ovšem potěší několik málo scén, které vzdávají poctu originálu, protože působí jakoby mu z oka vypadly nebo se jim minimálně zcela nepokrytě a záměrně inspirovaly, at už zmíním úvodní scénu, kdy se Popelka schovává za přenášený koberec nebo závěr, kdy se točí dokola s kamerou. Naprosto očekávatelně překonává severská verze tu naší v exteriérech, pohledy na nekonečnou zasněženou mrazivou norskou krajinu, nad kterou na obloze hraje všemi barvami polární záře nebo záběry nočního hradu, jehož vstupní bránu lemují ohnivé pochodně jsou za mě vrcholem scénografie. Naopak překvapivě mě zklamali moderní kostýmy, které jen akcentují, jak vynikající práci při tvorbě dnes už ikonických kostýmů odvedl Theodor Pištěk. Rovněž chybí Svobodova doslova kouzelná hudba. A o Heleně Růžičkové snad ani nemůže být řeč. Celkové shrnutí by tedy asi mohlo být takové, že obě verze se vlastně docela dobře doplňují s tím podstatným rozdílem, že zatímco norskou pohádku uvidím jednou a k dovysvětlení příběhu mi to bude bohatě stačit, bez české verze už si neumím představit Vánoce, a proto je každoroční klasikou. ()
Tři přání pro Popelku sice nedosahují kvalit Tří oříšků, ale rozhodně to není nepovedený film. Astrid S v roli Popelky nemá charisma Libuše Šafránkové, také hudbu Tronda Tondera si nelze zapamatovat tak dobře jako melodie Karla Svobody. Nelíbí se mi také některé rádoby vtipné scénáristické nápady, především Dora, jež trpí na královském plese plynatostí. Abych tuto norskou pohádku jen nekritizoval, musím říci, že Ellen Dorrit Petersen je jako macecha výrazně lepší než Carola Braunbock v původní verzi. ()
Pokud se dělá remake pak si myslím, že to má smysl pouze pokud nějakým způsobem reaguje na dnešní dobu. A je přece jen nějak aktualizovaný. To se u norské popelky podle mého velmi povedlo. Mám pocit, že tady od začátku jela proti norské popelce silná kampaň, na kterou jsem narazila nejen ve svém okolí ale i v různých seriózních denících. Proto jsem byla ještě více překvapená, jak moc je norská verze Tří oříšků pro popelku milá a esteticky dokonalá zimní pohádka. Chybí ji trochu švihu, nějakého toho humoru, ale jinak když to srovnám s konkurencí, jakoukoliv!!!, kdy dnes opravdu vznikají všelijaké pohádky, ale o kvalitě a propracovanosti se zde nedá moc mluvit, tak jsem velmi spokojená. Určitě si ji zase nějakou tu zimu připomenu. ()
"Nestřílej na zvířata, která nebudeš jíst!" Pro nás je to zbytečné, my máme tu svoji. ()
Vzácný případ, kdy se mé opilé já shodne s tím střízlivým. Prosím, nedívejte se na to. ()
Předělávat kultovní filmy je vždy těžké. Nezačínáte na nule ale ve velkém mínusu. Tato norskolitevská verze popelky je mistrovké dílo. Správně reguje na posun společnosti který za padesát let nastal. Českoněmecká verze byla dokonalá v minulém století. Nyní štafetu pro nejlepšího bere tato verze. ()
Hodnotím iba krásnu prírodu, lebo ostatné je obrovským sklamaním. Produkcia pokazila všetko čo sa dalo. Od zlého výberu hercov, cez vložený multikulturalizmus, nemastný hudobný podmaz, až po sterilný dabing. Samozrejme, na záver nesmelo chýbať lámanie genderových stereotypov. Možno bude princ namiesto Popolušky v budúcom remaku príbehu hľadať Popolvára. A to nie som rasista ani homofób, práve naopak. ()
"Přivez mi co ti spadne do klína." Ze zvědavosti jsem si to pustil a už vím, že mé přání je tohle nikdy nevidět! Natočit úplně stejný film s rádoby modernějšími prvky je naprosto zbytečné. Astrid by se dala ještě přežít ale ten turek je fakt vrchol. Jedna hvězda za krásnou norskou přírodu. 2/10 ()
Bylo to hodně stejné, tak to člověk srovnávat prostě musí... Popelka je hezká ()
Tři přání jsou remake oblíbené vánoční pohádky o Popelce pomrkávající po tuzemské verzi z r. 1973. Vůbec to není tak špatné, jak by se z hodnocení na ČSFD mohlo zdát. ČS verzi Norové sice nepřekonali (snad vyjma nádherné severské krajiny). Astrid S se skvělou Libuší Š také nelze srovnávat (Astrid S je taková norská Zara Larsson). Na místní kritiky se ale s klidem vyprdněte. Tre nøtter til Askepott by objektivně mělo dostat alespoň 65 %. Já, vzhledem k podhodnocení, jednu hvězdu navíc přihazuji. ()
Oceňuji norskou snahu o "jejich" Popelku, lidštější pojetí Dory a logičtější začlenění některých prvků (závoj na bále pro kvůli skrytí identity, útěk z bálu ne kvůli neuhodnutí hádanek ale z důvodu obav z prozrazení, chování prince se zdá býti taky uvěřitelnější). Ve všem ostatním naše Popelka jasně tuto norskou poráží. ()
Norská adaptace legendární vánoční stálice vzbudila na sítích i v některých médiích ještě před příchodem do kin pořádný rozruch, o to víc mě zajímalo, jestli jsou ty všemožné obavy a dohady oprávněné, nebo se jedná o pouhé pomluvy a předem odsuzující řeči. Upřímně jsem očekával ještě mnohem větší průšvih. Každopádně se jedná o velice zvláštní snímek. Na jednu stranu nepředstavuje nic nečekaného, příběhově se od původních Tří oříšků nijak zásadně neliší, hlavní myšlenkou bylo patrně jen „zmodernizování“, hodit do moderního hávu starou klasiku bez snahy o nějaký podstatný vlastní vklad. Tohle vnímám jako relativní klad, když si vzpomenu, co všechno se psalo a říkalo. Na druhou stranu mi přišlo, že Norové téměř vůbec nevyužili svou nádhernou severskou krajinu, vizuál se mi vůbec nelíbil, efekty nejsou nic moc, všechno je takové nemastné neslané. Když srovnám herce, tak tady jednoznačně vítězí původní české obsazení. Noví herci mi vůbec nesedli, charisma na nule, chemie mezi nimi zrovna tak. Z mého pohledu se jedná o naprosto zbytečný remake, který nepřináší téměř nic nového, kdybych si měl vybrat, co si pustit na Štědrý den, tak jednoznačně dám přednost již téměř padesát let starému originálu. 2/10. ()
Pohádka, kterou už nechci znovu vidět. Možná měla pár zajímavých momentů – nápad s třetím oříškem se mi líbil, ale jinak... Nečekala jsem, že to bude kopie předlohy doplněná o LGBT tematiku a další moderní témata. Herci necharismatičtí, macecha kvůli svému křepčení strašně nepřirozená, dialogy, byť mnohde říkají to samé, působí prkenně. Čočka a fazole vyloženě trapné. Ani ta opěvovaná příroda mě nijak neoslovila a hudbu jsem nezaregistrovala (což bude asi špatně). Zatímco v české Popelce jsem si sníh a zimní atmosféru doopravdy užila, v norské jsem ji vůbec nevnímala, nepůsobila živě. Celkově pohádce chyběly vtip, jiskra, lehkost a nezávislost na dnešních moderních proudech a povinných tématech. ()
Příběh o popelce v norském kabátku. V první řadě moc nechápu, proč pohádka vůbec vznikla. Ve většině času jsem měl dojem, že koukám na to samé, co jsem už viděl - jen s jinými herci. Samozřejmě uchvátí scenérie, lesy, Aurora Borealis... Dalším kladem je sestřička, tedy nevlastní sestra. Dostala duši, osobnost a člověk měl pocit, že by s ní snad měl i soucítit. K záporům... rozhodně to nepřinese nic nového. Je z toho mírně cítit jakási náprava stereotypů, ale musím uznat, že na dnešní dobu hodně mírně a téměř nenásilně. Co mne ale napadlo, při pohledu na honosný zámek uprostřed ničeho? Kde to království vzalo své bohatství? Skrývá snad královská rodina hrůzné tajemství? Děti otročící v dolech na zlato? Kutající diamanty až do posledního dechu? Protože jinak tam není nic, z čeho by ekonomika mohla takhle prosperovat. No jen se nad tím zamyslete. Každopádně, kdyby na konci Popelka trefila headshot, dal bych za pět. Takhle se budu držet zlaté střední cesty. Neboť pohádka nenudila, nicméně mne ani moc nevzrušila. Znovu klidně kouknu, jako kulisu. Co ovšem musíme nechat je fakt, že nová Popelka nonstop pláče, respektive právě doplakala. Má prdel jako valach a je nenápadná jak 7 mega v krabici od vína. A perlička na konec. Když ztratila střevíček... sorry, ale měla dobrých pět minut, aby se ohnula a nasadila ho zpět. Žádný stres, spěch... nikde nikdo. Stovky metrů čistý výhled a žádné nebezpečí. Sakra, kde byl problém??? A nakonec ho princ stejně nepotřeboval. Pointa střevíčku nenávratně v pr..opadlišti dějin. ()
Udělat českou popelku podle zavedené osy, jenže po norsku, nemůže dopadnout dobře. Především máte v hlavě tu naši a srovnáváte. Hudební nádech horroru tomu nedodal ani kouzlo, ani cit. A opravdu bylo nutné, aby se tam norští chlapci pusinkovali? ()
Když se nesrovnavá s naší Popelkou,tak je pohádka moc pěkná. ()
Docela slušná předělávka naší slavné pohádky. Libuška, Kája, no všichni chybí, ale jinak se na to v pohodě dá dívat. ()