Tři přání pro Popelku
Tre nøtter til Askepott
Three Wishes for Cinderella
Réžia:
Cecilie A. MosliKamera:
Trond TønderHudba:
Gaute StoraasHrajú:
Astrid S, Cengiz Al, Ellen Dorrit Petersen, Thorbjørn Harr, Nasrin Khusrawi, Nils Jørgen Kaalstad, Sjur Vatne Brean, Ingrid Giæver, Arthur Hakalahti (viac)Obsahy(1)
Popoluška po smrti svojho otca žije s krutou macochou a rozmaznanou nevlastnou sestrou Dorou, ktoré sa k nej správajú ako k slúžke. Pri jednej zo svojich každodenných prechádzok po lese narazí na skupinu lovcov a odplaší im zvieratá, na ktoré poľujú. Je medzi nimi aj mladý princ, od ktorého sa očakáva, že si na najbližšom kráľovskom bále vyberie nevestu. Popoluška nie je medzi pozvanými, ale keďže sa jej princ páči, rozhodne sa zobrať osud do svojich rúk a zabojovať oňho. Podarí sa jej s pomocou troch zázračných orieškov nájsť šťastie a pravú lásku? (Forum Film SK)
(viac)Recenzie (285)
Neurazí, nenadchne. Kdybych neznala a nemilovala naši Popelku, možná by se mi to i docela líbilo. Takhle mě to nebavilo, celé to postrádalo šmrnc, vtip, lehkost naší pohádky a to obrovské kouzlo mladé Libušky Šafránkové a nejprincovatějšího prince mladého Pavla Trávníčka. Dala bych 2 a půl, zaokrouhlím nahoru. ()
Norská verze Popelky ode mě nakonec dostane tři hvězdy, ačkoli mi to přijde cca o půl hvězdy víc. Musím ale uznat, že jsem se u pohádky nenudil - byť to asi hodně bylo proto, že jsem ji neustále srovnával. Plusové body si zaslouží severské zpracování: místy je to napínavější a strašidelnější, až mě napadlo, že by bylo fajn, kdyby se toho chopili v Hollywoodu a předvedli globální verzi. Na to ale asi středoseveroevropský hit nemá. Mínusem je někdy otrocké kopírování Vorlíčkovy předlohy tam, kde to nemá smysl - například norská "Droběna", jindy zase nelogická změna typu bižuterních flitrů nahrazujících hrách a popel. Za pozornost stojí potřeba vpašovat tam LGBTQXYZ témata, ale tomu rozumím, Skandinávie, módní trendy, mně to nevadí. Hloupé ale je nadužívání slova "ahoj" nebo "jsme tým" - to se středověkem moc neladí. Nechápu, proč český název jsou "tři přání", když i člověku neznalému norštiny je jasné, že i v letošní verzi jde o oříšky (Tre nøtter til Askepott). Ale je to vlastně kouzelné vidět o Vánocích v kině pohádku inspirovanou naší klasikou klasik. ()
Prosím, nesrovnávejte. Když se od toho oprostíte, zjistíte, že je to krásná zimní pohádka, ze které cítíte zemi původu. Obklopí vás majestátná příroda, dojmy umocní malebná hudba a osloví známý příběh v historických kulisách, ale v současném pojetí. Nejvíc mě potěšil obsah třetího žaludu. ()
SPOILER .Na tuhle pohadku jsem se tesil protoze uz podle upoutavky jsem vedel ze v ni bude krasna norska krajina a opravdu me v tomhle smeru norove nezklamali,dale me mile prekvapila hudba,jak to bylo zahrane i ty samotne kouzelne orisky castecne spnily svuj ucel, jedine co me opravdu zklamalo byl samotny konec kdyz se celou pohadku tesite na posledni orisek a dopadlo to jak to dopadlo, je to velika skoda ,kdyby tam byl ten konec co vsichni ocekavaji mozna bych dal i plny pocet. ()
Mírně zmoderznizovaný remake je poklonou pohádce Václava Vorlíčka. Norové si dali záležet na zimní krajině (tam to asi nebude moc velký problém), celkově však za svým předobrazem výrazně zaostává. I když do role Popelky obsadili fešnou blondýnku, Libuše Šafránková prostě měla větší šmrnc a rošťáctví. Princ Pavla Trávníčka byl sice trouba, ale na rozdíl od toho Turka s ním byla legrace a dokázal jsem pochopit, že stejně rošťácké Popelce může nějak imponovat. Každopádně nechci nad norským remakem nějak machrovat, není to špatné, norský divák se zde může setkat se svými herci a oblíbit si je, ale asi nemá úplně smysl nosit méně kvalitní dříví tam, kde máme mnohem lepší. Ale chápu, že televize využily zvědavosti českého diváka. ()
"Spoznal som ťa aj bez črievičky, " "A čo teraz?" "V rozprávke by sme si mali dať bozk." Trochu pozmenena verzia českej rozprávky, v ktorej sa ale stratilo rozprávkové kúzlo. Namiesto toho tam môžeme vidieť krásy severskej prírody. ()
Aka kuša, taka popelka. ()
Nebudu zase takovej Mamlas, abych dával odpad, ale s naší Popelkou to až tak mnoho společného nemělo. Princ mi přišel trochu osmahlejší, než by se slušelo na seveřana. Jestli si ho náhodou královna, taky žádná běloba, neupíchla s tím černým rádcem, který se tam občas vyskytoval. Protože král byl viking tělem i duší, ale syn z něho neměl ani ťuk. A na chladný sever tam bylo skutečně moc přitepleno, když si vybavím preceptora a stylistu. Skoro hororově působila macecha, která vypadala jako Kruela. Stylistu bych asi nechal popravit, protože před plesem jist luštěniny, je opravdu na zabití. Co se týká Popelky samotné, tak mohu říct jen jedno. Libuška Šafránková byla jenom jedna jediná. Žádná další Popelka ji nebude sahat ani po kotníky. Ale abych jenom nekritizoval. Závěrečná scéna na mostě byla jiná než jsem čekal a přece jeden herec svoji roli zvládl naprosto perfektně v porovnání s originálem. A to byla sova Rozárka. A pak ještě pochválím polární září. ()
Doslovná kopie Vorlíčkovy Popelky, pouze v moderním hávu, např. trik s oříšky a oblékáním šatů je velké plus, macecha je zosobněná mrcha - také skvělé, bohužel v moderní politické korektnosti, která je zase jako pěst na oko, a s podivně pozměněným koncem, kdy by člověk zajásal, pokud by toho bylo jinak víc. Snad někdy někdo natočí Popelku, aby odpovídala předloze a ne komunistickému blouznění. ()
Norská adaptace naší klasické pohádky, která se snažila zkopírovat příběh v podstatě jedna ku jedné, ale bohužel jí tak odebrala kouzlo víc, než její každoroční opakování. Krajina je sice nádherná a hraje stejně tak dobře, jako krajina v naší verzi, ale to je tak jediné, co se dá této nové verzi připsat jako dobře zpracované. Ale vezmu to popořadě. Filmu chybí jakákoli originální nápaditost. Když si vezmu všechny adaptace této klasické pohádky, ať už americké nebo evropské, každá Popelka byla zpracovaná po svém a byla tak trochu jiná, i když vlastně stejná. Vzala si různá témata, na které se příběh zaměřil, a tím ji dělala pro diváka zajímavější. Tahle Popelka v podstatě nic originálního nepřináší, jen bezbarvě kopíruje všechno, co přinesla ta naše, a ještě jí ubrala. Tam, kde byla ta naše hravá, vtipná a nebo vážná, byla tahle suchá a těžkopádná. Tam, kde byla naše smutná nebo tajemná, byla tahle přímočará. Tam, kde mělo být ticho, hrála hudba. A co se týče hudby, pro mě osobně je to v naší Popelce dost podstatný prvek. Podtrhuje hravou atmosféru, ale také dodává romantický nádech a lehkost, krásu a z písničky Karla Gotta mi vždycky vyraší husí kůže. Zde je hudba generická, pořád stejná a nezajímavá. Hned, jak odejdete z kina, na ni zapomenete. Ať si kdo chce co chce říká, stejně si všichni budou pouštět tu starou, klasickou verzi Třech oříšků, protože je nápaditá, má úžasnou hudbu i lokace, a hlavně, na Libušku Šafránkovou prostě žádná nemá. ()
Začnu tím lepším - hezké prostředí, příroda, koně, docela hezká Askepott, tedy chtěl jsem říct Popelka. I když jaksi taková víc vyžilá, asi měla za sebou už víc princů, Libuška to prostě není. Tím to lepší končí a začíná to horší - vůbec jsem nezaregistroval ve filmu hudbu (kromě těch neumětelů co jako "hráli" na plese). Dějově je to prachsprostá kopie staré Popelky, včetně scén, vedení herců a dialogů. To jsem čekal víc. No a pak mě dorazili ty číňanky co hrály děvečky na statku, černoch co dělal toho majordoma a ten "mužný polibek" o kterém se všude psalo mi přišel nakonec celkem v pohodě, takové spontánní vyjádření lásky dvou mužů. No ale ten tureckej princ jak z pohádky 1000 a jedna noc, jeho matka, taky "norka". Ach jo, když už to chci udělat jinak, "norsky", tak to nemůžu slepě kopírovat slovo od slova. Vypadá to hodně divně. Jednou se to dá, čistě ze studijních důvodů, ale dětem bych to asi nepouštěl, mohly by se ptát kde se berou ve středověku (kam je to dějově zasazené) černoši a asiati v Evropě. No a ty turky bych mohl vysvětlit jako pozůstatek nějakých nájezdníků...? No já vím, je to jenom pohádka, ale fakt trochu divná. ()
Nedá se při hodnocení vyhnout srovnání s Vorlíčkovou Popelkou ze 70. let. Tato je určitě jiná, je novější, je možná míň hravá a laskavá, je trochu temnější, humor v ní přítomný je možná méně elegantní, je řekl bych přímočařejší a malinko hrubší. Ale není to nutně špatně, je to prostě odlišnost od toho, na co jsme byli zvyklí s "Libuškou". Určitě stojí za to vyzdvihnout severské prostředí s dostatkem sněhu a krásnou krajinou, která pohádce sluší, včetně polární záře. Triků a umělotin je docela poskrovnu, což není na závadu, aspoň to vynikne proti disneyovkám. Jen je škoda slabšího hereckého projevu hlavní představitelky, která působí trochu strnule a hned od začátku až moc princeznovsky líbivě, vytrácí se pak trochu to kouzlo proměny. Z macechy se sice stala ještě větší potvora, než na jakou jsme byli zvyklí, zato nové rozpracování postav její dcery Dory i obou princových přátel a dalších lidí na statku je osvěžující. Celkově se pohádka líbila a předčí mnohou českou pohádkovou tvorbu z posledních let. A jednu hvězdičku navíc si zaslouží přidat už jen natruc škarohlídům, kteří se nedokážou vymanit ze staromilského poblouznění Vorlíčkovým "národním pokladem" nebo mají potřebu dávat na odiv svoje pohrdání "progresivistickým genderistickým multikulti". ;-) ()
Tak poprvé jsem viděla Popelku, co tahala šaty z žaludů a vzala si Abú Kíra ()
Norové milují původní Popelku. U Čechů to není jinak. Tím pádem ale nejsem schopen zcela odhadnout, jak tento severský národ přijme tuhle novotu. Snímek se na jednu stranu pokouší dialogy a scénářem vzdávat hold původnímu filmu, na druhé přichází s novotami, které jsou pro mě zcela zarážející. První scéna, která mě odrovnala: Dora si na plese ulevila. Asi to měl být vtip, ale nějak se nepovedl. Také král s královnou mluví o zamilovanosti prince v momentě, kdy princ tančí s Popelkou sotva pár minut. Vůbec nejkontroverznější scénou je ale jednoznačně chvíle, kdy princovi přátelé nacvičují tanec a přitom to vypadá opravdu hodně moc na to, že se do sebe zakoukali, zkrátka, že jde o homosexuály. Naštěstí tvůrci jen naznačují. Pohádka nakonec sáhne do moderna a připraví si dramatický závěr. Co všechno tomuto pokusu vlastně chybí? Na půvab Libušky Šafránkové Astrid S dosáhnout nemůže. Navíc mi přijde, že oba herci působí ještě starším dojmem než kolik jim je. Pohádce chybí pořádný kus romantiky. Jiskření mezi princem a domnělou princeznou se zkrátka nedostavuje. Další absencí je byť jen špetka humoru. Zasněžená krajina pak celkový dojem už nenapraví. ()
Originál je originál. Norská Popelka mě neurazila ale znovu už bych jí vidět nemusel. ()
Mno. Tak jsem si to na základě těch slyšených/čtených kontroverzí pustil. A vono prd. Jak homo pusa, která je o ničem a člověk by si toho jinak snad ani nevšiml, tak princ, přičmoudlej, ale spíš jak španěl než maročan (i když teda rozhodně ne Nor) mě nějak nepohoršili. Prostě jenom průměrný remake, který nenadchne, neurazí ale je naprosto zbytečněj, když je Vorlíčkovo originál prostě geniální a těžko se dá překonat. Jednou jsem tohle přežil, neutrpěl jsem újmu, ale podruhé už nemám potřebu to vidět. Holka taková nijaká, nemá to MOJO, horší tři, ale plivat na to nebo se pohoršovat? To ne, od toho se točej daleko větší sračky. Tohle je jenom vánoční pohádka, která nikomu nebude za rok scházet, protože prostě není moc dobrá. Nic víc. ()
Nóri si natočili vlastnú verziu legendárneho filmu a ide o obstojny remake. Ten má ale úplne inú atmosféru, chyba krásna hudba a čisto subjektívne by som chcela, aby princ bol väčší krásavec. Ale kebyže nie som odkojená na origináli ako všetci Češi a Slováci, tento film by sa mi viac páčil, inak ide o slabší odvar. ()
Mám z tohoto zpracování rozporuplné pocity. Kdyby šly dávat půlhvězdičky, tak bych dal asi 2,5*. Kdyby se nejednalo o remake naší Popelky, tak bych klidně dal třebas i 4*, protože pak by to byla hezká severská pohádka. Takhle je to ale divné. Obsazení by se mi líbilo, kdyby se nejednalo o tuto konkrétní pohádku, kam mi příliš nesedí. Když zmizí hudba Karla Svobody, tak také ubyde část kouzla, které má náš český originál. Jediný bod, ve kterém norská Popelka tak trochu poráží tu českou, je možná sníh, který zde vypadá reálněji a věrohodněji, než tomu bylo v naší verzi. Více z tohoto zpracování na mě dýchá zimní atmosféra. Ale zde pozitiva začínají i končí. Příběh jako takový stejně více pasuje do české krajiny. Asi se z tohoto filmu u mě nestane nová vánoční klasika, ale čas od času si film možná rád pustím jako kulisu třeba k úklidu nebo práci. ()
Našinec kouká na norskou popelku samozřejmě skrz prsty a já to naprosto chápu. Pokud ale budu objektivní a představím si, že tu naší neznám, zas takovej průser to není. Takže trocha spravedlnosti by neuškodila. Přinejmenším na tu holku se pěkně dívá. 60%. ()