AgnesDee

Knihu jsem si přečetla na dovolené, ve chvíli, kdy jsem neměla co číst a tak trochu jsem se nudila. Ale řekla jsem si, že to bude lepší než nějaká levná detektivka. I když jsem dostala v podstatě to samé. 

Příběh Dívky ve vlaku je ve své podstatě velmi dobře vymyšlený. Sledujeme třicetiletou, zoufalou alkoholičku, která je stále upnutá na svého bývalého manžela, který si založil novou rodinu. Zároveň je ale upnutá i na ideu vztahu dvou cizích lidí, nových sousedů jejího manžela, které každý den sleduje skrze okénko ve vlaku. Má velmi bujnou fantazii, nechává se příliš ovlivňovat svými představami a žije ve falešných vzpomínkách, které formují její vztah k sobě samé a posilují vztah k alkoholu. Díky falešným vzpomínkám a častým výpadkům paměti není důvěryhodným svědkem, což jí nehraje do karet ve chvíli, kdy chce dobrovolně pomáhat policii. Toto jsou témata, která se strašně těžko promítají na plátno. Je zde spousta vnitřního monologu, který nejde zfilmovat, aniž by to působilo levně a hlavně líně. Rozumím tedy rozhodnutí, že je ve filmu spousta voice-overu, kterým se nám hrdinka snaží vysvětlit, jak vnímá onen pro ni neznámý a dokonalý pár. Přesto je zde ale spousta elementů, které by se daly zfilmovat mnohem originálněji a zajímavěji, a hlavně film sestříhat tak, aby to nevypadalo tak uspěchaně. 

To totiž adaptace této celkem obyčejné knihy je. Je uspěchaný, rychlý, některé věci vám nedojdou, pokud jste nečetli knihu, a nijak diváka nenapíná ani se nesnaží upoutat jeho pozornost. Děj se prostě děje, ale není zde žádná pořádná atmosféra ani poznávání charakterů. My sice víme, že Rachel je alkoholička, že Scott je slídil, že Anna je vypočítavá mrcha a Megan je nestálá a pronásledovaná traumatem z minulosti, ale chybí mi zde určitý punc, který by to nějakým způsobem obohatil. 

Když si vzpomenu na knihu Zmizelá, kterou tak geniálně zrežíroval David Fincher, bylo zde budováno hned od začátku určité napětí, které v divákovi vyvolávalo pocit nejistoty a nedůvěry vůči hlavní postavě. Udělal to, nebo ne? Když se konečně dostaneme k plot-twistu, dozvíme se spoustu i o charakteru jeho ženy, jakou má motivaci a strávíme s ní spoustu času na to, abychom pochopili jak její, tak jeho jednání. Možná je to tím, že je v Dívce ve vlaku tolik postav, a nebo už v knížce je to špatně napsané, ale myslím si, že kdyby se tvůrci nedrželi tolik předlohy, a víc by se ponořili do jejího vylepšení a lepšímu zpracování do scénáře, vznikl by tak zajímavější snímek. 

Kniha je velmi pomalá. Než se něco stane, uplyne spousta stran. Svým způsobem je to dobře, protože se autorka snaží o to, abychom nejdříve poznali všechny charaktery, a teprve potom je dostala do choulostivé situace, kterou se snaží vyřešit celý zbytek knihy. Ale tvůrci se nijak nesnažili o to příběh zadaptovat tak, aby se tomu přiblížil ve filmu. Výsledek působí neuvěřitelně mdle, bez života, bez jediného momentu, u kterého byste se zastavili a řekli si "ty vole, tak to bylo hustý" nebo něco v tom smyslu. Nakonec si uvědomíte, že jste dvě hodiny strávili nad filmem, který stejně další den zapomenete.