AgnesDee

Nemám tušení, co při natáčení, nebo vůbec při psaní scénáře, ti tvůrci brali, ale na tento film se bez takových opiátů nedá dívat. Děj nedává absolutně smysl. Charaktery se oproti prvnímu filmu, který byl alespoň koukatelný, změnily o 180 stupňů a film se navíc snažil být až tak na sílu bizarní, až to nebylo vtipný, ale jenom trapný. Dovedu si představit, že tvůrci film točili přesně s tím úmyslem - že to bude bizár, a proto mu to divák odpustí. Ale tady se ani nijak zvlášť nepracuje s různými archetypy romantických komedií, ze kterých by si třeba film dělal srandu, nebo je schválně přeháněl, jako to třeba bylo ve Vánočním princi. Věci se prostě jen tak na random dějí, postavy to tak nechávají a chovají se, jakoby to bylo naprosto normální, a některé situace jsou tak moc absurdní, že jsem si zakrývala oči a doufala, že to utrpení brzy skončí. Tam, kde jednička byla i vtipná a děj měl nějaký ten spád, dvojka pokulhává na obě nohy a ještě má amputovanou jednu ruku.

Vypadá to nádherně, herci jsou úžasní, a odvyprávěný je to taky velmi dobře. Příběh, který seriál nastolil, je velmi poutavý a, v některých momentech, i vzhledem k okolnostem, dost lidský. Není to jen příběh o narkobaronce, ale také o matce a o ženě, která se snaží vybudovat si reputaci a respekt ve světě mužů. A je skvělé, že se tvůrci rozhodli dát do hlavní protirole také ženu, protože to nastavuje zrcadlo pro ty z řad diváků, kteří by mohli začít Griseldu za její činy i obdivovat. Jediné, co mě trochu mrzí, je fakt, že se tvůrci nesnažili víc adaptovat Griseldiny schopnosti skrývání se a utajováním své identity. Co o jejím příběhu vím, tak bylo velmi těžké Griseldu jakýmkoli způsobem vystupovat, komunikace mezi jejími lidmi probíhala v šifrách a často si měnila identitu i podobu, takže ani nikdo nevěděl, jak vypadá. Kdyby byla Griselda opravdu takto nápadná, jak byla v seriálu, mohli ji podle mě čapnout mnohem rychleji. To však seriálu nijak neubírá na kvalitách.

Krásná pohádka, která se pravděpodobně pro mně stane novou vánoční klasikou. Velmi dobře zpracované, odkazující na původní film ze 70. let, jehož narážky vykouzlí úsměv na tváři.

Česká verze Lásky nebeský, kterému ale spousta chybí i spousta přebývá. Místo krásně odsýpajícího děje plného zajímavých zvratů, které prožívají dobře napsané a představené postavy, tu sledujeme několik skupin lidí, kteří nejsou v podstatě ničím zajímaví, nejsou moc dobře představení, všechno působí strašně na sílu, aby se něco dělo a většinou jejich rozhodnutí nedávají absolutně žádný smysl. Ale dít se něco musí, aby se děj pohnul z místa dál. Největší problém mám asi s tím, v jakém časovém rozmezí je děj odvyprávěn. Zatímco v Lásce nebeské se děj odehrává během jednoho měsíce, kdy mají postavy čas se do určitého bodu dostat, můžou se vyvinout a situace tím pádem působí víc uvěřitelně (i když stále je to "pohádka pro dospělé"), tady se celý děj odehrává během jediného dne. Takže např. postavě Jana Nedbala se za necelých 24 hodin otočí svět o 180 stupňů, ale ne ve smyslu, že si žije krásný život a stane se katastrofa, ale ve smyslu "na začátku filmu miluju tuto postavu a na konci filmu úplně jinou postavu". Tvůrci se snažili udělat "bláznivou" vánoční komedii, ale v podstatě se tam stala jediná vtipná věc, a to s Rodenem v rádiu (tento koncept je už ale taky poněkud zastaralý). Spousta postav je ve filmu naprosto zbytečně a kdyby se o jejich zápletky děj zkrátil, mohl by se v těch lepších o něco prodloužit. Za mně tedy celkem zmařený potenciál, který tento formát komedie má celkem velký.

Jednička byl takový blesk z čistého nebe. Krásný, vtipný film o holce, která si připadala hnusná a neměla žádné sebevědomí, a nakonec se vdala za krásnýho chlapa a měla svou krásnou rodinu. Dvojka už byla trochu nucená, ale stejně se spousta vtipů povedla a filmově to pořád nebylo tak špatné. Věnoval se na druhou stranu dlouhotrvajícímu partnerskému vztahu, roli muže a ženy v rodině a krásně to balancovalo na hraně humoru a vážnosti. Trojka je ale bohužel paskvil bez jakékoli pointy, nápadu a vtipu. Za celou dobu jsem se zasmála asi jen jednou, což je na komedii dost smutné. Spousta věcí vyšuměla do prázdna, byla zbytečně natažená, running joky tu taky moc nebyly a celý děj v podstatě vyšuměl do prázdna. Svatba v tomto filmu byla jen proto, že v každém dílu musí prostě nějaká být. Místo toho, aby se třeba jednalo o svatbu Paris, tu máme naprosto random pár, který vůbec neznáme, svatba je v posledních asi deseti minutách a v podstatě jen plní kvóty pro filmovou značku. Jsem dost zklamaná.

Na to, jak moc nemusím tohoto detektiva a Smrt na Nilu se mi vůbec nelíbila, tak tento díl jsem si celkem užila. Mělo to skvěle vybudovanou atmosféru, místy byly vize dost psycho, kamera byla v některých scénách naprosto úžasná a bylo znát, že se Branagh inspiroval jinými mistry hororu, a skončilo to nezodpovězenou otázkou - bylo vše jen výplodem fantazie, nebo mohlo být něco z toho alespoň částečně skutečné? Byla tam nádherně vybudovaná symbolika s příběhy Edgara Allana Poea a jablky s odkazy na Bibli. Bohužel v některých místech jsem se dost ztrácela, absolutně jsem nechápala, jak k některým dedukcím Poirot přišel (i když se postavy chovaly poněkud podezřele) a navíc byl film tak zvláštně chaoticky sestříhaný, že jsem se často ztrácela v prostoru i čase. Nejvíc to bylo znát po scéně, kdy Poirot sdělí všem, co se tedy vlastně stalo: podezřelý zamkne nějaké dveře a utíká, Poirot se vydá kamsi do patra, vleze na balkón a najednou je tam s ním i podezřelý. Jak se tam dostal? Bylo vchodů na balkón více? Možná se na film budu muset podívat vícekrát, abych to pochopila.

První série se mi dost líbila - byla velmi vtipná a sebereflexní, se spoustou "stereotypních" charakterů zobrazujících a zesměšňujících české hodnoty a životní postoje. Právě proto jsem se těšila na druhou sérii. Nebyla jsem si úplně jistá, co z toho tvůrci a Kolečko udělají, ale věřila jsem, že to bude dobré. A jsem celkem zklamaná. Nemůžu popřít, že se některé vtipy nebo situace nepovedly, ale na druhou stranu je tam spoustu věcí, které byly opravdu zvláštní, otravné a nepříjemné na sledování. Všichni sebou navzájem manipulují - Helena manipuluje Milana a naopak, aby se navzájem mstili za své pokažené manželství. Petr manipuluje svým synem Hynkem, aby převzal jejich továrnu na sýry, přestože o to Hynek ani v nejmenším nestojí a v podstatě pod nátlakem podlehne. Lucie manipuluje za pomoci své dcery a nové postavy Gabiky s Fraňkem, aby ho vyhnala ze Záhoří a takhle bych mohla pokračovat dál. Zdaleka nejhorším v tomhle je ale Fraňek, který se z policajta, co inscenuje případy, aby mohl v osadě trávit víc času, začne chovat jako zatracenej kultista studující psychologii, aby mohl manipulovat všemi v osadě, mohl jim ovládat a otravovat život a ještě si do osady tahá cizí holky, které pod manipulativním nátlakem přefikne. Z této konkrétní dějové linky je mi na zvracení. Ale to není vše, co je na této sérii špatně. Všechny dějové linky, až asi na jednu nebo dvě, jsou nedořešené. Seriál má v podstatě otevřený konec. A na některé pod-zápletky se dokonce zapomnělo, jako třeba Ivanina chorobná starostlivost o malou dceru, která mohla být krásným zrcadlem pro právě takové matky, kterých není pomálu. Seriál sice končí krásnou ukončovací větou - "S osadou je konec!" nebo něco takovýho, ale je tu řada nezodpovězených otázek - rozvedou se Rubalovi? Převezme Hynek nakonec továrnu, nebo ji předají nezletilé Arnoštce? Prodají Kociánovi nakonec chatu, jak původně chtěli, nebo zůstanou? Navážou Tony a Lucie nějaký vztah, nebo jsou jenom přátelé? A ještě mám jednu, spíš takovou hnidopišskou otázku - co to sakra bylo za pod-zápletku s Marceliným banem na Instagramu? Proč to tam bylo? Vždyť to nemělo žádnou pointu, akorát si párkrát zakňučela, že nemůže postovat, jinak to nemělo na její charakter ani v příběhu žádný důsledek.

Pět let úpěnlivých proseb a utrpení nad sledováním této šílené eskapády je konečně u konce! Pro mě. Tak nekonzistentní, random a mizernou filmovou sérii jsem snad za svůj život ještě neviděla - ano, je to dokonce horší než celá Twillight sága. Film, který tohle martírium ukončil, sledoval pouze našeho sad-boye místo ufňukané holčičky, což je za mě jedna z mnoha chyb, které se autor scénáře dopustil. Tou největší však je "vývoj" postavy Hardina, který měl v tomto filmu projít vykoupením a "pohnout se v životě dál". Místo toho ale pořád brečí, fňuká, lituje se a pak mu "pomůže" jedna promluva do duše od někoho, koho si ani neváží. Co ale jeho úžasná ex přítelkyně, která mu pořád opakuje, že šla v životě dál? No, jelikož ji v tomto filmu skoro vůbec nevidíme, tak to spíš vypadá, že si něco nalhává, ale nikam se v životě neposunula. Tak strašně bych chtěla vidět film o takové dvojici, která se nakonec rozejde, protože zjistí, že to nemá smysl. Ale to bych asi chtěla moc.

Asi to nesahá na kvality prvního dílu, ale rozhodně nám to dokazuje, že hlavní hrdinové, kteří mají na konci prvního filmu šťastný konec, nemusejí procházet v díle druhém peklem, aby se na konci mohli zase dát šťastně dohromady, jako to dělá většina romantických komedií. Některé myšlenky jsou možná přímočaré, ale je důležité si je připomínat. A navíc Nia Vardalos je umí skvěle napsat a napasovat do námi známých oblíbených charakterů.

Do tohoto filmu jsem šla v podstatě s nulovým očekáváním. Četla jsem synopsi, viděla jsem pár neurčitých klipů, ale teprve dnes jsem se spontánně rozhodla vychutnat si celé dílo, o kterém spousta lidí mluví jako o nejlepší komedii všech dob. No... asi bych se zdržela označení "nejlepší komedie", ale rozhodně je to jedna z těch nejlepších, jaké jsem za život viděla. Myslím, že v mém pomyslném žebříčku se může pyšnit místem hned vedle "Když Harry potkal Sally...". Je to až k nevíře neuvěřitelně vtipné. Tak dlouho jsem se u komedie dlouho nezasmála - což je docela problém. Tady komedie nevychází z toho, že se sejde pár postav a vykládají si vtipy, jak je častým zvykem u českých komedií. Tyto vtipy sází na pozornost diváka, na budování a nesterilním opakováním, které intenzitu vtipu stupňuje, než aby ho dusilo. Samozřejmě, že se objeví několik trapných momentů, ale ty jsou velmi často relevantní, jakoby je Nia Vardalos opravdu zažila. Také mám z příběhu pocit, že scenáristka čerpala hodně z osobních zkušeností, z vlastní rodiny a vlastních poznatků, než že by si vymýšlela absurdní situace na fleku. A možná právě tato lidskost a přirozenost dodává filmu určitou autenticitu a "noblesu".