Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Krimi
  • Animovaný

Recenzie (654)

plagát

Matrix (1999) 

K tomuto nemám co říct. Prostě jeden z nejlepších sci-fi, ale až po Počátku a Hvězdných válkách.

plagát

Stávka na neistotu (2015) 

Podle mě tento film krásně ukazuje, jak jde ekonomika do prdele a jací jsou lidi svině. Hovada na Wall Street se napakují a obyčejní lidi nemají z čeho žít. Prostě paráda. Sice jsem některým výrazům dost nerozuměla (vlastně jsem nerozuměla skoro ničemu odbornýmu, co ve filmu padlo), ale myslím, že chápu alespoň trochu, že jsou to všichni šmejdi. A to mi stačí.

plagát

Monty Python a Svätý Grál (1975) 

Britský humor sice není moje kafe a při filmu jsem se nezasmála ani jednou, ale respektuju, že na tu dobu je to opravdu komediální klenot.

plagát

Hľadá sa Dory (2016) 

Nádherný film, krásná animace (jako v minulém díle), inteligentní zápletka. K tomuto filmu se dá říct vážně jen jedno: "Marek Eben schvaluje tento film" :D

plagát

Kytice (2000) 

Kdybych tento komentář psala v den, kdy jsem tento film poprvé ohodnotila PĚTI HVĚZDIČKAMI, myslím, že by zde stálo něco jako: tenhle film je tak skvěle natočenej, zcela bez chyby a naprosto unikátní. Po dnešním zhlédnutí, které navíc nebylo úmyslné, musím svoje hodnocení poněkud radikálně snížit. Samé chechtání, hýkání, vzdychání, válení se na trávě s kupou bílých šátků nebo ubrousků jak z reklamy na Persil nebo jiný prací gel a nesnesitelná kamera, která je buď neustále v pohybu, nebo je na šikmo. Je to sice pořád lepší než Máj (i když ta nestojí vůbec za nic), ale pořád je to pěkná ptákovina. A ještě něco: na konci při průvodu jsem si spíš připadala jak v nějakým Hitchockově hororu, než v komedii, kterou mi chechtáním a tancováním herci předváděli. Protože, jak všichni víme, balady jsou přeci veselá záležitost.

plagát

Máj (2008) odpad!

Někomu, kdo nemá vůbec žádný vkus a vystačí si pouze s Vánočním Kameňákem, se může tento film líbit. Pro někoho, jako jsem já, tím myslím náročného diváka, který si potrpí na kvalitní kameru atd., se tento film bude zdát jako ta největší chujovina, co kdy viděl. Nejenom, že je zde opravdu otřesně použitej zoom (navíc se mi chvílemi zdálo, že rozostřenej), ale navíc, scény, které mají působit smutně nebo mají za úkol vyvolat v člověku nějakou lítost nebo smutek, spíše vyvolává smích. Příkladem za všechny je poslední záběr na polo-padající Jarmilu, šatky jí vlajou a obloha je růžová. Prostě hrůza. Navíc, co má Brabec pořád s těma šátkama a vlajícíma šatama? V Kytici to tak bylo, tady to tak je... To ho za těch osm let nenapadlo nic originálnějšího? Myslím, že se sem hodí dokonce jeden výrok, který vyslovil jeden YouTubový recenzent, který už bohužel netočí: "Ani by se to nemělo jmenovat Máj! Místo toho by se hodil název Hezkej soundtrack a cecky!" I když, poslouchat elektrickou kytaru ve filmu, který se odehrává někdy v osmnáctém století, to je taky zážitek za všechny prachy.

plagát

Nádherné bytosti (2013) 

Skvělý film, chemie mezi hlavními hrdiny perfektně funguje a hudba je naprosto orgasmická. Prostě pecka, až na náboženský žvásty. Ale hlavně konec byl naprosto úžasný a jsem ráda, že to nedopadlo nijak určitě.

plagát

Päťdesiat odtieňov čiernej (2016) 

Myslím, že tomuto filmu můžu poděkovat jen za jedno: a to je projev myšlenek, které jsem měla u originálu, jako reakce při prvním seznámení s hernou a nakonec samozřejmě reakce Hannah na poslední "zbičování". Jinak to bylo nechutné, trapné, chaotické a jen u dvou scén jsem se upřímně zasmála.

plagát

Rad nešťastných príhod (2004) 

Díky bohu, že tento příběh nemá šťastný, ale otevřený konec. A díky ďábelskému Jimovi jsem byla napjatá snad celý film, jak to vlastně všechno skončí.

plagát

Tvoje tvář má známý hlas (2016) (relácia) 

Dřív mi tato soutěž nijak nevadila. První sérii jsem zhlédla na internetu. Na druhou jsem se už soustředila víc, ale nějak jsem ztratila zájem a neviděla jsem ani poslední epizodu. Na třetí se už vůbec nedívám, a jsem ráda, protože tato soutěž už je jen a jen ztrátou drahocenného času. A ve chvíli, kdy jsem viděla část čísla Aleše Hámy jako "Ozzyho Osbourna", jsem se cítila tak neskutečně špinavá a nemocná, že jsem měla chuť grcat. Už nikdy víc.