Rad nešťastných príhod

Kdyby se zapracovalo na scenáři stejně jako na kouzelné, detailní výpravě, byla by to bomba. Expresivní, výrazné kulisy jsou skvělé, spojení starých viktoriánských prvků s výdobytky moderní civilizace neokoukané a o výkonu Carreyho můžu říct jen to, že už dlouho mně tak nebavilo pozorovat herce, který s gustem přehrává. Ale celé je to emočně prázdné, člověk se ani nazasměje, ani nedojme, ani se nevyděsí a celý příběh stojí na jednoduché zápletce a stereotypní změně čtyř lokací. Ale docela jsem zvědavý na případné pokračování. (20.06.2005)

Knižní předlohu už sem kdysi četl, ovšem bylo to opravdu hodně dávno a její spojitost s tímto filmem jsem si vlastně uvědomil až v jeho průběhu. Lemony Snicket se znatelně snaží knihu co nejvěrněji kopírovat, což určitě není na škodu. Důležité je, že Brad Siberling pojal velmi jednoduchý příběh o prohnaném hamounovi jako svěží, zábavnou a veskrze pohádkovou podívanou, která splňuje všechno, co bych od ryze dětského snímku očekával. Především stojí za pochvalu rozumně zvolená stopáž( film trvá jen 92 minut!), nádherné masky a kostými a samozřejmě herci v čele s nalíčeným Jimem Carreym a úzkostlivou Meryl Streep. Jako malé dítě bych u toho určitě skákal radostí, nyní už jsem si jen tak spokojeně pobrukoval.. (06.06.2012)

Na filmu se najde hodně pozitiv: především je nutné vyzdvihnout skvěle stylizovanou (ano, jistě - burtonovskou) výpravu, které jakoby byl podřízen celý způsob vyprávění. Výborné jsou herecké výkony - hlavně bych vyzdvihl obě děti (ty větší) a pak třeba ještě skvělou Meryl Streep. Jim Carrey mě po chvíli tím přehráváním spíš už štval. Mně se docela líbila i hudba Thomase Newmana, i když je pravda, že předvádí to, co v posledních letech všude jinde. No a kde je problém filmu? Ačkoli jsou mnohé scény skvěle vygradovány (zvláště scény zachraňovací), velice brzy jsou měl pocit, že se dívám pořád na to stejné. To co uvidíme v prvních asi dvaceti minutách je pak znovu variováno s jinými postavami a v jiném prostředí. Především toto způsobilo, že jsem se po nějaké chvíli docela slušně nudil. (06.07.2005)

Lemony Snicket si mě na svou stranu nezískal. Burton wannabe styl mi do oka nesedl, stejně tak příběh. Děcka jsem nemohl vystát (hlavně Klause), a ano, titulkovat řeč nemluvněte je výborný nápad, což ovšem nic nemění na tom, že mi lezlo na nervy. To Emily, to už je jiná káva a já se těším, až ji shlédnu v nějakém novějším filmu. Komu jsem fandil, byl Jim Carrey, který si jako jediný natáčení vyloženě užíval a vytvořil zde jednu ze svých nejlepších a zároveň nejulítlejších rolí. Navíc si jezdil v Tatře 603. Tohle fantasy mě tedy nepřesvědčilo. (23.11.2008)

Wau, naprosto kouzelná pohádka, která mě naplno vtáhla do děje již po pěti minutách. Nemohl jsem uvěřit, s jakým citem své dílo, pro mě neznámý režisér, Brad Silberling, podal a o to víc jsem byl ohromen. Vypravěčský styl tomu sedl perfektně. Absolutně jsem nevěděl do čeho jdu a proč jsem si film vytipoval, pustil jej, koukám na nějaké broučky...proboha, co jsem si to pustil? Jenže pak už to jede. Jima Carreyho bych díky famóznímu make-upu jen těžko dle vzhledu poznal, jenže jakmile začal předvádět své typické grimasy, byl jsem doma. Ihned jsem věděl, na čem tento film stojí. Takto perfektní výkon a pro něj více než typický způsob všemožných pohybových výstřelků mě absolutně dostal a právě v tomto filmu si zřejmě sáhl na úplnou špici svého komediálního talentu...a k tomu všemu umí být zároveň velmi děsivý záporák. Prostě krása PS : A ta Sunny? Všichni tři děti jsou na ty role perfektní (Klaus by byl v té době perfektní Škyták v hrané podobě), ale tak roztomilé batole už jsem dlouho neviděl...95% (30.11.2014)