yenn

Hancuki vypráví příběh sedmnáctiletého Juičiho, který se při pobytu v nemocnici seznámí se stejně starou Rikou, jež je hospitalizována na oddělení pro těžce nemocné. Seriálek nenabízí žádné revoluční pojetí žánru a přehršel nevídaných nápadů - jde o vcelku standardní místy veselejší, místy smutnější romantický příběh, ovšem kouká se na něj velice příjemně. Pochválit musím rovněž skvěle zvládnutý závěr. 8/10.

Skvělý nápad, vtipné provedení. „Doktor Soukup by rád zjistil, na co se to ropák vlastně dívá. Vypadá totiž, jako by jen tak lelkoval. Zvířata však činnost tohoto druhu neznají, je k tomu totiž zapotřebí vysoce vyvinutý nervový systém, jaký máme například my lidé.“

(Technická: 26 dílů Higuraši no naku koro ni je rozčleněno do 6 kapitol.) V prvních 13 dílech je hlavní postavou příběhu Maebara Keiiči, mladík, který se s rodiči nedávno přistěhoval do vesnice Hinamizawa, a několik jeho nových přátel. Jak se brzy ukáže, obec skrývá neveselá tajemství, přičemž nynějším i dřívějším událostem ve vesnici se více věnuje druhá polovina seriálu. A poslední kapitola... Uvidíte sami. Hned na začátku hodnocení si odbudu hanění. 1) K závěru doporučuji přistupovat s trochou skepse. Není špatný, ovšem doufal jsem v něco jiného. 2) V úvodních částech prvních dvou kapitol bych uvítal vystřižení/úpravu většiny komediálních scén, anžto obzvláště v porovnání s následujícím jsou některé opravdu hloupé. Naštěstí se toto týkalo pouze dvou zmiňovaných dílů a pár dalších okamžiků. 3) Možná by nebylo na škodu jiné řazení kapitol. První z nich totiž navnadí na něco, čím nakonec seriál není. Počáteční kapitola představuje horor, v němž je příběh jen nakousnut, ovšem disponuje naprosto fantastickou atmosférou! (V tomto ohledu jej řadím k nejlepším hororům vůbec .) Následující části už jsou však spíše mysteriózním thrillerem, který zřejmě kvůli lehkému zklamanému očekávání hodnotím o trochu hůře. I tak z něj ovšem mám „velmi dobrý“ pocit, atmosféra je podobně intenzivní, jen se z tajemně děsivé změnila v tajemně napínavou. „Velmi dobrý“ proto, že místy je to kvůli úmrtím až nepříjemná podívaná. Skonů není v seriálu mnoho, ovšem když na nějaké dojde, je dosti brutální... a zároveň působivé (asi také proto, že kamera většinou nenabízí přímý záběr na akt, ovšem divák má i tak poměrně jasnou představu o tom, co se mimo obraz děje). Posledním chodem menu je povedený scénář, který postupně odkryje celou pohnutou historii vesnice Hinamizawa (ačkoli všechny souvislosti jsem při prvním zhlédnutí nezachytil) i temné a temnější minulosti postav (nebo ne?). Jen ten konec mohl být jinačí. Co se týká audiovizuálního zpracování, pozadí jsou nakreslena velice pěkně a postavy patří k lepšímu anime standardu. Z hudební složky bych obzvláště vyzdvihl vynikající skladbu z úvodní znělky. Krom toho není hudba nijak zvlášť výrazná, ovšem atmosféru doplňuje výborně. 8/10

Podprůměrný krvák. Několik momentů má velice dobrou atmosféru, ta je však bohužel většinou záhy utopena v krvi či pohřbena „nechutnostmi“, přičemž obé občas působí až směšně. Děsivost si vcelku udržuje alespoň otevírání/zavírání Dveří (byť není tak mňamózní jako v Janghwa, Hongryeon).

Oproti Gokudó sengokuši: Fudó je Korošija 1 brutálnější, absurdnější, obsahuje ještě bizarnější postavy a namísto nápaditých úmrtí nápaditá mučení. Na druhé straně hudební složka zaujme pouze v několika scénách. Celkově je Korošija 1 natočen zhruba stejně kvalitně, ovšem bavil mě přeci jen o chlup méně (možná kdyby byl koncentrovanější...). 6/10

Úchvatná jízda o dospívání, netradičně punk-rockově ozvučená (ač tato hudba není můj šálek bujónu, zde sedí perfektně). Ujetější + vtipnější + zajímavější než Dokuro-čan. 7/10

V úvodních minutách jsem se zalekl, že mám opět co do činění s akčním filmem, v němž se průměrná spotřeba nábojů na mrtvolu počítá ve stovkách. Naštěstí byly mé obavy brzy rozptýleny zajímavými postavami a nápaditými úmrtími. K dobru mohu připočítat také hudební doprovod a jeden zajímavý nápad týkající se tetování. Pár nelogičností, které se objeví, lze přežít, a tak je tu dobrý akční film, jehož největší chybou je, že nezemřel jistý velice nesympatický charakter:-) 7/10

Suzumija Haruhi no júucu je jako Beyond Good & Evil mezi anime. Většina přísad není bůhvíjak originální, ovšem to vůbec nevadí, anžto jsou spolu s kořením několika výborných nápadů namíchány ve velice chutný a osvěžující koktejl vtipu (místy i napětí), všedních i méně všedních starostí, zajímavého příběhu a především skvělých postav (z nichž Juki Nagato řadím mezi své nejoblíbenější charaktery vůbec a vysloveně jsem si vychutnával takřka všechny scény, v nichž byla přítomna) a výborných dialogů (ačkoli s nadsázkou lze říci, že jde spíše o jeden mluvený a jeden myšlenkový monolog) - seriál je to vskutku ukecaný. Pochválit musím rovněž vynikající „kameru“, vizuální stránku celkově a hudební doprovod. Vše dohromady pak dává jedno z nejlepších filmových děl, jaké jsem dosud viděl. 9+/10

Lehce perverzní, více bizarní, dětsky hravé. Roztomilý film.

Poprvé mi první dvoudíl díl přišel opravdu střelený a vtipný, ovšem zbylých šest epizod už za moc nestálo, jelikož s výjimkou několika světlých okamžiků jsou v nich střelenost i humor hodně jednotvárné. Podruhé už nepobaví ani první část. Nuda. Nejlepší pasáží je úvodní znělka. 3/10