Janghwa, hongryeon

Dokonalá kamera, ktorej čočka nám servíruje strašidelné scény ( nieje ich zas tak mnoho ) s obrovskou dávkou pohrávania sa s vylučovacími otvormi. To tradičné ázijské šrubovanie a naťahovanie tu došlo k dokonalosti. Problém vidím jedine v zbytočne dlhej minutáži, ktorá občas spomaľuje tempo filmu až takmer smerom k nude. (16.01.2018)

Film Janghwa, Hongryeon vam bud sedne, anebo vas mine. Ja jsem teda ten druhy pripad. Prvni cast filmu se sice vlece, ale slibuje skvelou naslednou podivanou. Bohuzel - ta se nekona. Vsechno je zmatena, ukazuje se, ze to, co byla pravda, pravdou vlastne neni. Ok, dala by se skousnout pomatenost te druhe casti. Co vsak se skousnout neda je zaverecna radoby pointa, ktera ma dat filmu smysl. Nedala. Film Janghwa, Hongryeon si hraje na neco, cim neni. Snazi se byt tajemny, zahadny a ducharsky. Pro me zustava spis zahadou, do ktere se uz nechci poustet znovu. (11.07.2011)

Tale of Two Sisters je mrazivě chladný příběh jedné dysfunkční rodiny, jejíž těžištěm je silné sesterské pouto, jediný světlý aspekt celého filmu. Pomalé odhalování vztahů a důmyslně budovaná atmosféra jen prospívají samotné intenzitě snímku, který je ještě umocněn úchvatným formálním pojetím. Dlouhé záběry, nádherné kompozice, úžasné nájezdy a in-camera efekty. Ji-woon Kim se zároveň dokáže s absolutní lehkostí přesouvat mezi náladami i žánrovými polohami a jeho konfrontace s horrorovými prvky je stejně přirozená, jako neutichající komunikace s divákem. Jediným negativem filmu je fakt, že má-li divák více nakoukáno, dokáže si určité souvislosti spojit dříve, než režisér zamýšlel. Ve výsledku je to ale jen drobná vada na kráse, která v žádném případě neohrozí finální emotivní požitek, jenž Janghwa, Hongryeon nabízí. (09.02.2011)

Nebylo to ve stylu třeba Ju-On, jak se mi zpočátku zdálo (tzn: vata, vata, vata, pak příjde něco velice strašidelného a pak zas vata, a tak dokola). Ne. Ono se totiž ukáže, že tam vlastně vata jakoby není, a hodně věcí dává nakonec i smysl. Ale čekat na to rozhřešení celé hodiny, mi přinášelo mírné utrpení. Děj nebyl jednoduše zdaleka tak výživný, aby omluvil tu dlouhou dobu která uplyne, než se ukáže pravý smysl celé story. A navíc mi tam chyběl strach, ta pravá "tichá hrůza" nad kterou se tu lidé tak rozplývají. Tiché to možná bylo, ale ta hrůza mi tam osobně dost scházela. A když už se zdálo, že konečně přichází, odešla tak rychle, že jsem se nestihl bát. Ale já jsem člověk, který se nudil i u většiny těch Kruhů apod, takže je nutno brát mě s rezervou. Tale Of Two Sisters se mi ale ve finále líbilo víc než japonské Kruhy. Jen si tak říkám, že napoprvé jsem se nudil, protože jsem nevěděl že přijde nějaké zásadní rozuzlení (navíc jsem ho neočekával). Napodruhé bych se asi nudil právě proto, že už to rozuzlení znám. [Dodatek: Dnes jsem někomu vyprávěl děj toho filmu, a zjistil jsem, že když to vyprávíte, tak to působí docela dobře. Je to podobné jako s Vesnicí od Shyamalana. Když ten příběh slyšíte, tak to vypadá mnohem zajímavěji než vlastní film.] (17.01.2006)

Scénář: Ji-woon Kim .. Uff. Ač duchařskému hororu neholduji a většina těchto duchařin není nijak zvlášť strašidelná (tahle také nebyla, „lekaček“ se prakticky nedalo leknout) a musím přiznat, že jsem opět extra zklamán (asi jako po Ti Druzí). Co tohle mělo jako znamenat? Rozjezd je tak neuvěřitelně pomalý a prvních třicet minut se prakticky nic důležitého či zajímavého neděje. Pak je zde sice několik zvratů (a zvratků), ale ty jsou tak podivné a vůbec původ postav a jejich jednání či motivace jsou tak mlhavě vysvětlené, že jsem jednoduše nepobral děj a neocenil jeho zdánlivý smysl! Film mě většinu stopáže jen opravdu poctivě nudil, takže ho nehodlám absolvovat znovu. Líbila se mi jen hudba a chvílemi kamera. Koho by zajímal nejasný děj, více informací lze najít zde. Pokud nebudete čekat čistokrevnou hororovou podívanou a spokojíte se s thrillerem kolem rodinného neštěstí, možná budete spokojeni. Já nebyl, film mě neoslovil a hodnocení koresponduje se zážitkem. (05.10.2005)