yenn

To bylo tedy něco. Tímto seriálem o (ne)realitě, (ne)identitě a (ne)samotě jsem značně zmaten, ovšem zároveň jen o trochu méně potěšen. Byť mi pár dílů úplně nesedlo, zbytek byl velmi dobrý až skvělý. Velice se mi zamlouvá audio-vizuální zpracování - jednoduchá až minimalistická kresba pozadí zanechává ve spolupráci se zvláštním zvukově-hudebním doprovodem parádní dojem. Rozhodně jde o jedno z nejzajímavějších filmových děl, jaké jsem měl tu čest vidět, a také je to velice atraktivní varování před nebezpečím závislosti na internetu:-) 8/10

Ve všech ohledech podprůměrný až špatný dobrodružný film, ovšem vzhledem k ohlasům jsem byl připraven na horší podívanou. Pár momentů (zřejmě doslova) je poměrně povedených, leč kvůli nim stěží někdo obětuje téměř dvě hodiny života. A protože snímek většinou není ani nechtěně směšný, neexistuje jediný důvod ke zhlédnutí. 3/10

Tvorba Makoty Šinkaie se mi opravdu líbí a ani jeho první celovečerní anime není výjimkou. Základem jsou nádherná hudba, kresba a animace (tentokráte ještě hezčí než v Hoši no koe), které místy vytvářejí výjevy tak kýčovité, až jsou krásné (inu, jako v Hoši no koe). V těchto kulisách se pak odehrává zajímavý příběh tří přátel a snícího vesmíru (škoda, že ten je pouze načrtnut). Byť není Kumo no mukó, jakusoku no bašo tolik sentimentální, i děj a atmosféra nesou stopy Šinkaiova předchozího díla, a to je pro mě jasné plus. 9/10

Námět se zabijáckými dívkami (viz gr8 escapeův komentář) mohl snadno skončit „cool“ akcí. Byť se však v seriálu vyskytují i (povedené) akční scény, tvůrci se zaměřili především na zachycení pocitů hrdinek a jejich vztahu s instruktorem. Vedlo se jim znamenitě. Neveselý, ale krásný seriál. 9/10

Neko no ongaeši mi připomíná korejskou Mari iyagi. Taktéž je zde prostý příběh, dospívající hrdin(k)a a výlet do jiného světa. Oproti Mariině snovosti je však pohádkovější a humornější. Celkově příjemná podívaná, jejímž nejlepším momentem je pro mě výborný nápad s neobvyklým závěrečným schodištěm. 7/10

Šedokřídlí mě naprosto uchvátili od samého počátku, od první scény. Nejprve především zásluhou zpracování, tedy excelentní hudbou a nádhernou kresbou (tu řadím mezi animovanými díly na jedno z prvních míst). O chlup později mě okouzlilo zajímavé prostředí, atmosféra, sympatické postavy a každodenní práce šedokřídlých, které jsou představeny v prvních pěti, především seznamovacích dílech. Od přelomu šestého a sedmého dílu se pak rozehraje osobní příběh o hledání místa šedokřídlé na zemi a o odpuštění. Ten je výborně podaný, dosti emotivní a má fantasticky strhující a působivý závěr. Haibane by bezpochyby patřili do mé Top 3 veškerých filmových děl. 10/10

Pavouček se vydá do egyptského dungeonu, aby byl svědkem reje mumií a nástěnných maleb. Party je to vskutku nápaditá a zábavná. Btw: filmeček je ke zhlédnutí zde.

V podstatě jen obývací pokoj, kuchyně a pětice herců stačí tomuto filmu díky velmi dobrému scénáři, jenž se po prvním zhlédnutí zdá být prost nedostatků, k vybudování skvěle gradujícího napětí. Závěr je opravdu výborný. K absolutnímu hodnocení chyběl jen kousek.

Hannibala nehodnotím jako pokračování skvělého Mlčení jehňátek a (téměř) neviním režiséra za to, že se mi film příliš nezamlouvá. Jako převedení knihy je totiž velice dobrý, ovšem mě literární předloha za srdce nevzala. Film se navíc liší v jedné pro mě podstatné části, kterou je závěr, za což strhávám hvězdu. Najdou se však i pozitiva - předně je tu Hannibal Lecter, který opět hraje Anthonyho Hopkinse skvěle, a pak docela roztomilá prasátka.

Komplikovaný příběh hledejte jinde, v této fantasy se „pouze“ můžete nechat unášet příjemně snovou atmosférou na hřbetu velkého bílého psa. Já jsem se nechal unášet velice rád. 7/10