Ichi the Killer

Mimořádně ujetý film o silně pošramocených hrdinech, kteří ač jsou postrachy svého okolí, zůstávají otrokami své zvrácené masochistické touhy. Hlavní atrakcí filmu jsou poměrně nechutné, ale nikoli vyloženě nevhodné brutality. Děj si jejich zakomponování do filmu dokáže většinou obhájit, přesto ale scénář není tak dynamický, jak by mohl být. Dvě hodiny stopáže mohly být zkrátka využity lépe, obzvlášť když se jedná o tak nevšední film s potenciálem pro více podivností. 7/10 (08.05.2015)

Úvodními titulkami asi jak od Gaspara Noého začíná bizarní a na hlavu postavená černá komedie o jakuzácích, která do extrémů žene všechno od jakuzáků samotnýho až po násilí, které je tu krvavé typicky japonským způsobem, kdy i sebemenší japonec má v těle okolo třiceti litrů krve. Příběh filmu o Ičim začíná zmizením jednoho z jakuzáckých šéfů a snahou jeho pobočníka Kakihary zjistit co se s ním stalo a do toho vstupuje zločinec Džidži s jeho vlastním plánem jak danou situaci vyřešit za pomoci Ičiho, kterému šéfuje. Jakuzáci jsou všichni karikatury buď drsných hlasitých jakuzáků nebo to jsou takoví bojácní troubové mezi kterými lítá vtipný maniak Kakihara v křiklavých oblečcích a zjizveným obličejem vyžívající se v násilí na okolí i na sobě. Kakihara je úplně střelená a parádně stylizovaná postava od kostýmů přes jizvy a chování až po jeho oblíbenou zbraň a oblíbenou volnočasovou aktivitu, která se ve filmech zas tak často nevídá. Co se ale ve filmech nevídá, přinejmenším v těch ještě trochu "normálních", je nadsazeně krvavé násilí za použití spousty umělé krve, vnitřností a komiksových efektů a do toho občas i nějaké vypečené bondage specialitky a hlavně Kakiharovy jehlice a krevety, samozřejmě že všechno je to podpořeno velmi nepříjemnou zvukovou kulisou tak jako v Miikeho Auditionu. Kakihara ale není jediný sadomasochistický maniak ve filmu a svůj prostor má i Iči, labilní ňouma pracující přes den jako číšník, co si nechává všechno líbit a při sebemenším náznaku nějakého stresu se rozbrečí, a přes noc se krom navštěvování své oblíbené zmlácené prostitutky věnuje masakrům orchestrovaným jeho šéfem Džidžim. Iči je nezastavitelný stroj na masakrování všeho co vidí ve svém "superhrdinském" kostýmu s jedničkou a břitvovýma botama, ale přitom pořád brečí, že už zabíjet nechce a vrací se k jakémusi traumatu ze střední školy, které ho vykresluje ještě víc jako úchylného srábka. Samotná Ičiho postava vede ke spoustě bizarním situacím, protože Ičiho pohled na svět a lidi okolo je úplně mimo veškeré chápání a dělá to z něho úplně mocným způsobem nebezpečného úchyla a zároveň to taky vede k bizarně grotesknímu závěrečnému střetu mezi úchylem Kakiharou a superúchylem Ičim, který taky patří mezi ne zrovna časté prvky v běžných filmech. Film má spoustu krve, sadomasochismu, bizarního humoru a taky pár překvapení a hlavně taky má postavy Ičiho, Kakihary a Džidžiho, které jsou přinejmenším originálním způsobem ujeté. Na druhou stranu je to ale někdy i trochu vleklé a trochu odtažité a taky se trošku zdá, že film sám neví kam se chce nakonec ubírat vzhledem k tomu, že s přibývající stopáží se stává čímdál ujetější a surreálnější, ale bez nějakého řádu nebo cíle, takže ani na druhé kouknutí se to na tu pětku nevytáhne, ale čtyřka je to slušná, protože je to prostě Iči a Miikeho úchylárna nejtěžšího kalibru :). (09.01.2011)

Exploatační show bez hlavy a paty, která sice sem tam potěší šťavnatě zvrhlým nápadem či hláškou ("Jenom takový malý mučeníčko") a vskutku brutální násilí předkládá velmi originální a záměrně zábavnou formou, ale jako soudržné filmové dílo se souvislým vyprávěním a s promyšlenou návazností scén selhává Ichi na všech frontách. Počáteční zmatení nad neustálým proplétáním scén a snovými flashbacky pravda časem vyprchá, ale Miike se přesto neprojevuje jako schopný vypravěč, nýbrž znovu a znovu jako prvotřídní úchyl, jehož pojetí gore je možná netradiční, ale jeho četnost, extrémní charakter a postupně i neoriginalita všemu jen ubližují a veškeré dění strašně znehodnocují. Navíc postavy jsou veskrze nesmírně nesympatické a normální jedinec si k nim zkrátka nemá šanci najít cestu, takže finálový souboj muže proti muži postrádá jakýkoli náboj či emoce..... Pro mě tedy těžký podprůměr, fanouškům extrémního kečupového násilí však nemůžu než doporučit - nejspíš budete slintat blahem. (19.08.2015)

"Kakiharo! Co si kurva myslíš že děláš?" "Oh, jenom takové malé mučení..." Na Miikeho Opus magnum jsem se opravdu těšil. Trailer mě potřebně namlsal a jak taky nebýt natěšený na film, který posunul hranice filmové únosnosti zase někam (o hodně) dál, než jsme do té doby byli zvyklí. Problém ovšem je, že Miike všechno to násilí nedokázal rozumě ukočírovat a neskutečně celého Itchio předimenzoval. Místo toho správného fyzického násilí (které třeba funguje tak výborně v Suicide Circle) nám servíruje až komiksově přehnanou umělou stylizaci, kdy krev stříká na dvacet metrů daleko, střeva létají na všechny strany, ale tu pravou bolest a zoufalství z toho prostě cítit není. Samotný příběh, který se točí okolo likvidace jedné Yakuzácké buňky, není jinak nic extra a slouží spíš jako taková absorbční vata okolo všech těch krvavých jatek. Co ale drží Ichiho na nohou jsou výborné postavy, kdy snad každý druhý na place je neskutečný úchyl a pokaždé, když se objeví sám velký megazmrd Kakihara, si můžete být jistí, že teď se teda budou dít věci. A ten ústřední song je chytlavý jako blázen. (10.09.2007)

Dějově lehce zmatená exploze násilí. To samo o sobě je vskutku ďábelsky a detilně propracovné, na druhou stranu tempo je místama dost kolísavé, místama mně film uspával, místama jsem nestačil valit oči. Každopádně je nutno uznat, že ICHI je nadprůměrná záležitost, takových filmů se moc nevidí, režie je vynalézavá a atmosféra je super. (19.09.2004)