yenn

Ach jo. Proč si tvůrci nemohli odpustit ty laciné způsoby zvyšování napětí (SPOILER: Které beztak většinou nefungují, protože ty situace dopadají stále stejně. KONEC SPOILERU)? Zvláště když zjevně dovedou využívat i rafinovanějších a účinnějších metod (houstnutí atmosféry v městečku pár epizod před koncem je fantastické!; v tu chvíli jsem byl opravdu rád, že nemusím na další epizodu čekat celý týden:-)). Druhou, už menší výhradu mám k namluvení dr. Tenmy. Přišlo mi, že bylo občas i v neadekvátních situacích příliš dramatické. Po stránce příběhu a hlavních postav je však Monster opravdu velmi povedené anime. 8/10

(Předně: muzikál rozhodně nepatří k žánrům, které bych vyhledával.) Mary Poppins se mnohdy odehrává v moc pěkných kulisách (kupříkladu komíny), taktéž je zde několik zábavných postav (byť se na obrazovce nevyskytují příliš často) - „feministická“ manželka, kapitán, představenstvo banky. A příjemná je i valná část pěveckých vystoupení. Naneštěstí jsou tu však rovněž dva rušivé elementy: většina tanečních vystoupení, ale především trapák Bert (promiň, Smrti;-)). Jejich eliminace by prospěla i stopáži. 6/10

O Dennó Coil jsem se dozvěděl čirou náhodou na Random Curiosity a okamžitě mě zaujalo svou kresbou. Nejvíce mi připomíná díla studia Ghibli a stylově se mi velice líbí. Rozpohybováním postav se zpočátku řadí mezi seriály ke špičce (což není to až tak překvapivé, vezmu-li v potaz, že Micuo Iso, pro kterého je toto režijní a scénáristickou prvotinou, se předtím zabýval především animací a to i filmovou (Perfect Blue, Ghost in the Shell...)), později je animace vcelku průměrná. Hudba se tu netlačí do popředí a dobře dotváří atmosféru. Dobré zpracování je věc jedna, ovšem dlouhodobě by puch zahnívajícího obsahu nezadrželo. To naštěstí není případ Dennó Coil. Předně totiž disponuje velice zajímavým prostředím, v němž se prolíná svět reálný se světy kybernetickými (nechybí pochopitelně ani bugy, viry a antivirové programy) způsobem, který v podstatě maže hranice mezi nimi. V době, kdy se seriál odehrává, jsou totiž lidé vybaveni zvláštními brýlemi, jež jim umožňují zacházet s mnoha digitálními objekty, jako by byly reálné. Hlavní postavou je cca dvanáctiletá dívka Jasako, která se právě s rodinou stěhuje do města Daikoku, kde má prolínání kyberprostorů s realitou několik zvláštností, s jakými se dosud nesetkala. Zato některé děti z Daikoku si s digitálnem umějí pěkně (a vizuálně chutně) pohrávat. Příběh je dobrý a zajímavý, ale domnívám se, že by mu stačil menší počet epizod. „fillery“ se mi líbily, ale cca ve třetí čtvrtině jsem měl pocit, že se toho v seriálu mnoho neděje. Pro změnu v první polovině bych zase ocenil atmosféru temnější, méně odlehčovanou komediálními vložkami (není jich moc, ale většina by tu nemusela být vůbec). Závěr je každopádně devítkový. 8/10

Obrazy krajiny se stébly kymácejícími se ve větru, zurčícími potůčky, vlnami na vodních hladinách, jezdícími vláčky etc. Hezké (obzvláště voda je nádherná), ale vzhledem k obsahu příliš dlouhé. 6/10

School Days je dle videohry natočený seriál ze školního prostředí pojednávající o jednom komplikovanějším vztahu. Onen vztah i jeho vývoj jsou zpracovány velmi dobře a uvěřitelně. Taktéž schvaluji, že byť se většina diváků nejspíše shodne v názoru na hlavní postavy, neměl jsem pocit, že by mě seriál do nějakého postoje tlačil, což je bezpochyby i zásluha uvěřitelného jednání postav. To vše naneštěstí neplatí po celou dobu. Seriál je to z několika důvodů rozporuplný a kontrastní, až by člověk nabyl dojmu, že na něm postupně pracovaly tři týmy. První polovina seriálu krom popisu vztahu obsahuje pár pokusů o humor (naštěstí ne mnoho) a především fanservice, často používaný v naprosto neuvěřitelných situacích (kupříkladu ve scéně, kde se Makoto po telefonu radí se Sekai, je jakoby mimochodem zařazen cca vteřinový záběr na Sekaino pozadí v kalhotkách (nutno uznat, že je to pozadí pěkné;-))). Svou absurdností mi tyto scény přišly nejvtipnější z celého seriálu a postupně jsem je přijal jako jeho roztomilou svéráz. Další čtyři díly jsou však hutným dramatem, v němž pro humor a fanservice není téměř místo. Přestože je tu snad až moc náhod, které mají zvýšit napětí, považuji tuto část seriálu za nejlepší a v jejím průběhu jsem byl připraven dát School Days o bod a hvězdičku vyšší hodnocení. Naneštěstí jsou tu však ještě dva závěrečné díly, které selhávají právě v tom, čeho jsem si na seriálu nejvíce cenil, tedy v uvěřitelnosti konání postav. Z hlavní trojice postav jsme závěrečné jednání věřil pouze jedné z nich, zbylé dvě jsou hodně přehnané. To je rozhodně škoda, jelikož jsem od School Days příliš nečekal a dlouho to vypadalo na docela příjemné překvapení. 5+/10

Retro (on) a Pandy (ona) (mimochodem, skvělá jména) se jednoho dne probudí na Zemi nazí a bez vzpomínek. Jako první je trápí prvně jmenované, avšak k odění a jinému vybavení si dopomohou poněkud nelegální cestou, pročež je čeká nucená výprava do vězeňské kolonie Dead Leaves. Seriál je plný přehnaných soubojů, hektolitrů krve, stovek bezejmenných mrtvol, tun nábojů, ovšem najdou se zde i romantické momenty:-) To vše ve svérázném grafickém zpracování. Imaiašiho práce na FLCL se nezapře. 7+/10

Bílé kalhotky, růžové kalhotky, zelené kalhotky, černé kalhotky, kalhotky s kytičkami, bavlněné kalhotky, krajkové kalhotky, odraz kalhotek ve vodní hladině, větrem zvednuté sukně, mokré plavky na ladném dívčím těle (a v detailním záběru) etc. Kde jinde než v Japonsku, zemi zaslíbené zobrazování dámského spodního prádla, by měl vzniknout seriál s podobnou náplní?:-) Nemá žádnou jednotnou dějovou linii, nýbrž je tvořen jednotlivými krátkými epizodami, v nichž v různých kulisách muži různého stáří šmírují mladé slečny a dámy (jež jsou kresleny mnohem sličnější). A šmíráci tu většinou nedopadají valně, pročež se zájemci o tuto zábavu mohou poučit z jejich chyb. 7/10

Zhruba první polovina Azumangy je jedním z nejvtipnějších anime, jaké jsme zatím viděl. Později už se tolik povedených vtipů neobjevuje, ale stále je tu Čijo - kdo ji neviděl a neslyšel, neví, co je roztomilé:-) (Edit: Dodatečně uznávám, že roztomilost lze poznat i jinak.) 7/10

Lucky☆Star je první anime seriál, který jsem začal sledovat průběžně - po přečtení preview na Anime-Source nešlo odolat. Hlavními postavami jsou čtyři středoškolačky (Konatu jsem si oblíbil takřka okamžitě, ovšem postupně se mi dostaly do krve i dvojčata Kagami a Cukasa), jež prožívají své každodenní starosti a radosti a debatují o *lecčems*. To vše v úsměvném až velmi vtipném duchu. Seriál nemá hlavní dějovou linii a jednotlivé díly jsou vcelku nezávislé, čemuž se vzhledem k charakteru předlohy nelze divit, a obsahuje mnoho odkazů na jiná anime a japonskou kulturu obecně (pro pobavení nejsou tyto znalosti většinou nutné, ovšem já si vždy rád doplním vzdělání průběžně doplňovanými poznámkami na ANN). Na konci každé epizody pak dostává prostor Lucky Channel, TV show Akiry a jejího asistenta, kteří kupříkladu představují postavy ze seriálu a mají se moc rádi...:-) LC mi ovšem oproti příhodám středoškolaček přijde slabší a méně vtipný. Velice se mi na Lucky Star líbí zjednodušená ultrakawaii (či moe, chcete-li) animace a úžasná úvodní znělka. Btw: Kyoto Animation jsou mistři tanečních vystoupení. 8/10

Příběh (viz komentář a obsah od Divočáka) není nijak zvlášť výjimečný, ovšem napětí mu nechybí a je dostačující pro akční (audio)vizuální masterpiece, jímž je Karas především. Průlety kamery, design monster, některé lokace, Jurine... - na to vše se moc hezky kouká. Jen ty souboje v první polovině by občas mohly být přehlednější. 8/10