Dennó coil

O Dennó Coil jsem se dozvěděl čirou náhodou na Random Curiosity a okamžitě mě zaujalo svou kresbou. Nejvíce mi připomíná díla studia Ghibli a stylově se mi velice líbí. Rozpohybováním postav se zpočátku řadí mezi seriály ke špičce (což není to až tak překvapivé, vezmu-li v potaz, že Micuo Iso, pro kterého je toto režijní a scénáristickou prvotinou, se předtím zabýval především animací a to i filmovou (Perfect Blue, Ghost in the Shell...)), později je animace vcelku průměrná. Hudba se tu netlačí do popředí a dobře dotváří atmosféru. Dobré zpracování je věc jedna, ovšem dlouhodobě by puch zahnívajícího obsahu nezadrželo. To naštěstí není případ Dennó Coil. Předně totiž disponuje velice zajímavým prostředím, v němž se prolíná svět reálný se světy kybernetickými (nechybí pochopitelně ani bugy, viry a antivirové programy) způsobem, který v podstatě maže hranice mezi nimi. V době, kdy se seriál odehrává, jsou totiž lidé vybaveni zvláštními brýlemi, jež jim umožňují zacházet s mnoha digitálními objekty, jako by byly reálné. Hlavní postavou je cca dvanáctiletá dívka Jasako, která se právě s rodinou stěhuje do města Daikoku, kde má prolínání kyberprostorů s realitou několik zvláštností, s jakými se dosud nesetkala. Zato některé děti z Daikoku si s digitálnem umějí pěkně (a vizuálně chutně) pohrávat. Příběh je dobrý a zajímavý, ale domnívám se, že by mu stačil menší počet epizod. „fillery“ se mi líbily, ale cca ve třetí čtvrtině jsem měl pocit, že se toho v seriálu mnoho neděje. Pro změnu v první polovině bych zase ocenil atmosféru temnější, méně odlehčovanou komediálními vložkami (není jich moc, ale většina by tu nemusela být vůbec). Závěr je každopádně devítkový. 8/10 (22.12.2007)

Tenhle seriál mi nedává smysl. To není to, co bych očekával od virtuální reality. Proč člověk vytváří umělou realitu, aby se sen stal skutečností. Odjakživa toužíme po něčem jiném, lepším. To je jedna z věcí, co na člověku miluji. Dokážeme, aby se naše sny staly skutečností(a to rozhodně není jen otřepaná fráze). Chceme leťat, tak letíme. Kdybych si kolem sebe vytvořil počítačovou realitu, bylo by to jako sen. Stál bych na okraji útesu, za mnou vysoké zasněžené vrcholky hor a v hloubce předemnou prales. Já bych za zvuku dramatické smyčcové hudby roztáhl ruce v ohromné gesto moci a vzletěl nad propast. To je to. Bohužel se musím vrátit zpět k seriálu. Lidé tu vytvořili realitu v realitě. S těmi brílemi nevidí nic neskutečného, krom pár obměn(když neberu v potaz chyby, které by tam přece lidi nechtěli) např. mazlíčci. Vadili mi tam různé hlouposti, jako např. Proč se holka seznámená s virtuální realitou udiveně pohlédne na zadní stranu plechu, dokterého vstoupilo virtuálni stvoření, jakoby říkala: "a proč nevyšel druhou stranou". Komentář dodělám až to dokoukám, aleuž teď mě to činí smutným. Kazí to mou představu o virtualitě, já se pravděpodobně na ten útes nikdy nepodívám, i když se moje člověcí překonávatelská duše vzpírá. (07.08.2013)

Jeví se jako dětský seriál, ve skutečnosti to tak není. Děti by to asi ani nepochopily. Nicméně čekal jsem, že to bude (nechci říct lepší) jiné... Nedokážu vysvětlit proč, ale s postupem času mě to bavilo míň a míň až se nakonec celý seriál proměnil na obrovskou nudu. Ale abych taky něco pochválil, lepší animaci jsem v seriálu už dlouho neviděl. 6/10 (06.03.2011)

Spíše kyber, než punk, pro začátečníky i pokročilé, pro odrostlejší děti i nedorostlé dospělce. Z tohoto subžánru SF si Denno Coil půjčuje v podstatě pouze vstup lidí do kyberprostoru, na druhou stranu tento prvek tvoří nejdůležitější prostředí, v němž se seriál odehrává. Nápad to nebyl špatný, divácky jistě atraktivní a ani provedení není zlé. Prostředí virtuálního světa totiž není chladným technicistním konstruktem, ale spíše jakýmsi rozšířeným fantaskním dětským hřištěm, ve kterém programy nabývají podob zvířátek, skřítků či roztomilých chlupatých koulí. Tato roztomilost dává zapomenout na fakt, že vše je jen shlukem jedniček a nul, sepnutých a nesepnutých obvodů. Fakt, který je zřetelně vidět jen ve chvílích, kdy jde do tuhého a shluky dat se trhají, mažou, přepisují, nabourávají... Ovšem i reálný svět jakoby se chtěl přiblížit dětskému diváku. Proč jinak by i dospělé postavy měly disproporčně veliké hlavy? Přesto je DC spíše pro děti větší až děti dospělé. Jak říkal yenn, v seriálu je několik fillerů, kteréžto se mně líbily méně. Právě ony trpí mimojiné předvídatelností a navíc ne zcela pasují do konceptu seriálu. Obzváště díl o rychle se vyvíjející civilizaci, kteréžto téma jsem viděl a četl zpracované už tolikrát, že mě může potěšit jen s originálním koncem, mě příliš neoslovil. Obvykle tyto díly končí... však víte čím... a právě tak je tomu i zde. Díly ostatní jsou však zdařilé, nápadité a zábavné. Prosté ****. (15.06.2008)

Tentokrát správna voľba. Dennó coil sa z úvodu tvári ako komédia zo školy s náznakom temnej zápletky. Ale zápletka sa razom rozvinie a nastáva to práve orechové. Hoc miestami a hlavne tesne ku konci sa nájde nejaké to "intermezzo" rušiace atmosféru no celkový dojem nekazí. A toto všetko je zabalené do scifi sveta, snáď až cyber-punku, ktorý celkom slušne funguje (veru hru by som si z tohto sveta vedel predstaviť). Len by som prirovnal určitú podobnosť niektorých prvkov ku FMA (brány na druhý svet, funkcia imaga, snaha navrátiť brata...), no napriek tomu si coil drží osobitú atmosféru, ktorá vás v tiahne a nepustí. Od dokonalosti ho drží len nevyužití potenciál v závere, ale zas na druhú stranu by človek nadával ako to skončilo. Opäť jedno z tých omnoho lepších anime, 9 bodov. (05.03.2013)