yenn

Hakudžaden je adaptací čínské Legendy o bílém hadu, respektive jedné z jejích variant, ve které vystupují jako pomocníci hlavního hrdiny dvě roztomilé pandy (velká a červená). Snímek se pyšní titulem „nejstarší barevný japonský animovaný ‚feature film‘“. Chlapec Sü-Sien si na trhu koupil bílého hada. Dospělí však jejich přátelství nepřáli, a tak se jej musel vzdát. O několik let později, kdy je z Sü-Siena mladík, potká hada znovu, avšak nepozná jej, jelikož plaz na sebe vzal podobu krásné dívky Paj-Niang. Nic tak nebrání rozvinutí příběhu o síle zapovězené lásky, která i s pomocí roztomilých zvířátek překoná všechna nebezpečenství. 5/10

Gala - 8/10; Moondrive - 4/10; Wanwa the Puppy - 6/10; Tódžin Kit - 8/10; Dimension Bomb - 9/10

Midori, celým názvem Čika gentó gekiga Šódžo cubaki (doslova Undergroundově promítaný dramatický komiksový strip Dívka s kaméliemi), či zkráceně jen Šódžo cubaki (Dívka s kaméliemi), je adaptací ero-guro mangy od Suehira Marua (manga je zase adaptací jedné kamišibai). Vypráví příběh dívky Midori, která se po smrti matky dostane do cirkusové společnosti, v jejíchž představeních vystupují především znetvoření lidé (freak show). Zde je Midori terčem neustálých ústrků a zneužívání. Adaptace Midori se nechtěla ujmout žádná produkční společnost, a tak je film z velké části dílem jediného muže, režiséra Hirošiho Harady, přičemž pomoc mu nabídli další jedinci a menší společnosti (od nezávislých producentů dokumentárních filmů po SM kluby). Na filmu začal Hiroši Harada pracovat v roce 1987 a kresbou více než 5000 snímků strávil zhruba pět let. Harada odmítl vydání filmu na videokazetách a stejně tak nechtěl, aby byl film promítán obyčejným způsobem. Premiéra probíhala ve stanu, kde se kromě promítání filmu konala hudební a divadelní představení a výstavy bizarních exponátů. Během filmu byl sál plněn mlhou a větráky rozháněly do vzduchu okvětní lístky sakur. Jindy dostali před promítáním diváci mapu, která je provedla skrze bludiště a různé pokoje až do sálu. Když se v roce 1999 film vrátil ze zahraničních festivalů do Japonska, byl zabaven, zničen a jeho veřejné promítání bylo zakázáno (zákaz však zjevně není vždy dodržován). Několik kopií na videokazetách se však zachovalo a díky nim mohla být Midori v roce 2006 vydána na DVD pro evropský trh. Zdroje a další informace: oficiální stránky, AniPages, Wikipedia.

V žánru „slice of life“ není chutnějšího zákusku než Jahodového marshmallow, úžasnější osoby než Miu Macuoky ani vtipnějšího násilí než nezobrazeného. 9/10

Suzu je malé děvčátko ze středověké japonské vesnice. Tu jednoho dne napadnou bandité a Suzu zůstane ve stavení pohlcovaném plameny. Ve chvíli, kdy se na ni řítí hořící strop, však zmizí a objeví se současnosti, kde se jí ujme bezdětný pár. Není ovšem pochyb, že se dříve, či později do minulosti vrátí. Společné znaky s jinými anime o dívce, která se ocitla v jiném světě, se tu jistě najdou (SPOILER: Čím to je, že jich tolik nejprve narazí na chlípníky, kteří jim usilují o klín? KONEC SPOILERU), ovšem spojení ústředního páru a především závěr vynesly filmu čtvrtou hvězdu. (Leč ani tady mě komediální momenty nepotěšily.) 7/10

Attack of Higashimachi 2nd Borough - 7/10; From the Other Side of the Tears - 7/10; Blaze Man - 4/10; Sancha - 7/10; Invasion from Space - Hiroshi's Case - 8/10; Project Mermaid - 6/10; Yurururu ~Nichijou Hen~ - 7/10; Gyrosopter - 3/10; Wandaba Kiss - 7/10; Supaatsutaisa - 7/10; A Gathering of Cats - 9/10; Princess Onmitsu - 6/10; Okkakekko - 6/10; Project Omega - 7/10; Good Morning - 8/10

Vypadalo to jako pohádka. V 50. letech (rekonstrukce té doby se autorům opravdu povedla; dokonce mi v první chvíli nepřišlo divné, že by ve filmu mohla hrát Secuko Hara:-)) si život v jedné zapadlé uličce Tokia poklidně plyne (často až příliš poklidně), všichni sousedé se mají rádi, přes/protože se občas škádlívají, a zažívají i humorné okamžiky (kupříkladu když se pan Suzuki vtipně rozzuří a po svém řádění zanechá pana Rjónosukeho ležet ve vtipné poloze na ulici). Leckterý motiv z té pohádky už člověk slyšel, ale neurazila by. Celou dobu se však v pozadí skrýval nepřítel, který se rozhodl celé skromné dílo zhatit. Vyčkával na svou příležitost a zaútočil ve chvíli, kdy to všichni nejvíce čekali. Tím padouchem nebyl nikdo jiný než zlý skřítek Dojemnible Závěrock, který začal posluchače drtit svým Citovým válcem +5, jen aby z nich vymáčkl alespoň slzičku. (Buď je to v jeho říši cenná surovina, nebo se spolčil s výrobci popcornu, kteří chtějí ušetřit na soli.) Některým se z toho tlaku pouze udělalo nevolno, zlovolné dílo se však tak jako tak podařilo. Inu, co se dá dělat. Život holt pohádka není a dobrého konce se v něm člověk leckdy nedočká. 4/10

První série The Big O (tj. prvních 13 epizod) je epizodická (oproti tomu druhá by měla mít jeden hlavní příběh), a byť jsou některé zápletky povědomé, alespoň na ně nedopadl Damoklův meč jednotvárnosti. To už se úplně nedá říct o závěrech, jelikož každá epizoda končí výstupem Big O. Velkou zbraní seriálu je jeho styl. Kombinací prostředí 60./70. let, Jamese Bonda, detektivky, mecha a dalšího vznikla poměrně osobitá a zábavná podívaná, navíc i vizuálně hodně hezká. Snad ještě větším kladem je však úžasná androidka R. Dorothy Wayneright; její téměř permanentně lehce naštvaný výraz a chladné vystupování zbožňuji:-P (Vůbec bych se nezlobil, kdyby se v seriálu vyskytovala o trochu častěji.) 7/10

„その目、だれの目？“ (Čí jsou ty oči?) Chaos;HEAd je poměrně trefný popis stavu, ve kterém se divák zpočátku nachází. Ono se není čemu divit, když ústředním tématem je ovlivňování a matení smyslů postav, skrze které na děj nahlížíme. Chaos;HEAd mate velmi příjemně; nejasné cíle některých postav a bizarní až halucinatorní události budují skvělou tajemnou atmosféru (s méně než 0,1 % komedie, hurá!). Takřka přesně v polovině však přichází zlom. Tvůrci (předpokládám, že již tvůrci hry, podle které seriál vznikl) se s dosavadním průběhem nespokojili a rozhodli se, že je třeba přidat něco pro větší dramatičnost a uvěřitelnost příběhu. Ani v jenom se jim příliš nezadařilo. Drama a napětí měla zřejmě posílit zlá organizace, proti které bude třeba bojovat. (Následují lehké SPOILERY.) Jak už to tak u zlých organizací bývá, dělá pokusy na vybraných lidech (tzv. gigalomaniacích, kteří vládnou zvláštní schopností ovlivňovat vnímání druhých) a s pomocí získaných poznatků poté vyvíjí stroj, jímž bude moci ovládat lidstvo (jedna z masových zkoušek onoho stroje je docela humorná; duhový bagr ftw!). (Konec SPOILERŮ.) Nic, co by tu nebylo už y-krát. Uvěřitelnosti mělo nejspíš přidat „vědecké“ vysvětlení zvláštních schopností a ovlivňování vnímání. Proti principu ovlivňování vnímání způsobem prezentovaným v Chaos;HEAd nic nemám, jeho realizace už je však nevěrohodná. (Věřím, že o Diracově moři, které je zneužito jako podklad zvláštních schopností, něco napíše Subjektiv;-)) Kdyby zůstalo u nadpřirozena, bylo by to zřejmě lepší. Před Chaos;HEAd by se měli mít na pozoru ti, kdo nesnesou určitě časté anime prvky (které občas glosuje i Takumi), zvláště „harém“ dívek (zde v poměru 5(6):1) s barevnými vlasy, velkými „meči“ bizarních tvarů a temnými minulostmi. Mně z toho kopřivka nenaskakuje, jen ten „harém“ mohl být menší; sedm hlavních postav je na dvanáctidílný seriál přeci jen dost. Summa summarum, první polovina sahá po 9/10, druhá je za lepších 5/10, ve výsledku: 7/10

Juzuru a Azusa byli na nátlak Azusiny matky, která byla hlavou rodiny a Juzurovou tetou, zasnoubeni již ve věku šesti let. Nyní jsou oba ve středoškolském věku, ale zatímco Juzuru si žije svůj život a v lukostřeleckém kroužku se seznámil se Satomi, Azusa myslí jen na něj. A rozhodně se ho nehodlá vzdát. Neočekávejte od Warau hjóteki nějakou velkou hloubku, přesah či poselství. Chce vás jen na nějakou dobu víceméně klasickými postupy napnout a to se mu daří docela dobře. Azusa totiž umí být skutečně démonická. Btw: Mé první setkání s tvorbou Rumiko Takahaši. 6/10