yenn

Když se Ma... jednoho dne vrátí ze školy domů, zjistí, že rodiče jsou ti tam. Ze záznamníku se dozví, že si odjeli vyhodit z kopýtka, ale zato jí najali služku, která pochází ze Země služek a měří zhruba půl metru. Časem poznají i další kamarády, kupříkladu sněžnou ženu či přerostlou sépii s lidskou hlavou. Pugjuru je stylem humoru podobné Di Gi Charat a Sweet Valerian a rovná se jim i kvalitou. 6/10

Druhá série Haruhi zaútočila nečekaně, zato plnou silou. Jednodílná Bamboo Leaf Rhapsody se plně vyrovná první řadě a ani ta jedna potenciální logická chyba mi nebrání být z ní nadšen. Očekávání tak byla nemalá. A pak to přišlo – osm dílů Endless Eight. Užijte si je. Užijte si je. Užijte si je. Užijte si je. Užijte si je. Užijte si je. Užijte si je. Užijte si je. Oceňuji odvahu autorů a oceňuji, že námět nevyužili k opakovanému používání scén. Na druhé straně, pozdější epizody už byly trochu úmorné a rozuzlení není zrovna oslňující. Předvším však EE tvoří více než polovinu druhé série a to je vzhledem k obsahu prostě moc. Nakonec je v pěti epizodách zpracován druhý díl předlohy, The Sigh of Suzumiya Haruhi, který podrobněji sleduje natáčení Dobrodružství Asahiny Mikuru. Tuto část považuji za nejslabší, jelikož je zde Haruhina nátura místy vyhnána do takových rozměrů, až se stává nesnesitelnou. (Na vině je předloha, které se KyoAni věrně drží.) Na závěr se objeví pár slibných spekulací, rozvedení se však pochopitelně nedočkají. Snad příště. Celkové hodnocení druhé série: 7/10

Zdá se, že japonská mládež nemá mezery pouze ve fyzice, chemii a tělesné výchově, ale též ve výchově výtvarné. Z anime, která se tyto mezery „snaží“ zacelit, jsou mi slečny ze třídy uměleckého designu nejsympatičtější. Pravda, složení dívčí družiny není z nejoriginálnějších (hyperaktivní, roztomilá, roztržitá, vyspělá a tajemná), ale ještě se mi nepřejedlo natolik, aby mi vadilo (pro tajemné mám navíc slabost). Oproti Skicáku, v němž též vystupuje skupina dívek, které se věnují výtvarnému umění, se GA na výtvarno podstatně více zaměřuje i po teoretické stránce, je naučnější a více komediálně stylizovaná. Právě v posledním jmenovaném je kámen úrazu; nebýt jeho, přihodil bych hvězdu. Některé momenty, kupříkladu Kisaragin surrealistický sen, se totiž opravdu povedly. 6+/10

Učte se, děti, ať vyděláte *peníze*! 3/10

Jak vidno, i v Austrálii je úřednický stav přebujelý, a bílé límečky tak ve své řídké pracovní náplni nacházejí čas i na tokání. 7/10

Přijde mi až neuvěřitelné, nakolik kvalitativně rozdílné epizody jsou schopni stvořit titíž tvůrci. Na jedné straně úžasná Puf a Muf doma, plná vtipných dialogů (do značné míry jistě zásluhou slovenského jazyka) a hezky nakreslená. Na straně druhé Puf a Muf maľujů, jež má mizernou animaci, humor zaměřený „fyzicky“ a k tomu je doprovázena pochybnou groteskoidní hudbou. (Toto jsou obecně rozdíly mezi díly ze 60. a 70. let.) Hodnocení jednotlivých epizod: Puf a Muf doma (1969) - 9/10; Puf a Muf v servise (1969) - 7/10; Vianoce Pufa a Mufa (1969) - 6+/10; Puf a Muf maľujů (1971) - 3/10; Puf a Muf v obchodnom dome (1972) - 5/10; Puf a Muf športovci (1972) - 5/10; Puf a Muf v nemocnici (1973) - 5/10

Kdyby se oholily hloupé a leckdy příšerně zasazené komediální momenty, vyvrhla se valná část repetetivní „šódžo“ romantiky, osekalo se tahání falešných scénáristických „trumfů“ z rukávů a kdyby se zbylá kostra, která má své kvality, obalila slušnější tkání, mohlo by být z Fušigi júgi docela dobré šestadvacetidílné anime. 4/10

Klišé v kostce. Jelikož každá z dvanácti epizod trvá jen čtyři až pět minut, z čehož 90 vteřin (!) připadá na úvodní znělku, na jiné než mnohokrát viděné scény se prakticky nedostane. Dojem nezlepšuje ani ošklivý flashový vzhled. 1/10

Zápletka (viz obsah) zní docela tuctově (snad až na ten symbiotický vztah lidí a netvorů?), řeknete si a já mohu jen přitakat. Klesl už jsem tedy tak hluboko, že i průměrným anime dávám vysoká hodnocení? Inu, klesl, ale Bókjaku no senricu průměrná není:-) Že není všechno lejno, co páchne, lze tušit již z první epizody. Nejprve sekretářka po kraťoučkém rozhovoru s jedním z netvorů prožije orgasmus (?), aby se o několik okamžiků později po pohledu na něj změnila v jednoduchou dřevěnou kostru, která má místo hlavy fotku jejího obličeje. A jak se později ukáže, onen netvor jezdí v či na autobusu, jenž může mít podobu malého modelu, nebo běžného prostředku hromadné dopravy, který se od ostatních příslušníků svého druhu liší býčími rohy, býčím ohonem a býčími nohami namísto náprav... Uznejte, že prožít orgasmus díky/kvůli pouhému rozhovoru je prostě divné! Podobných bizarních událostí a motivů je v seriálu mnoho (Je libo hotel, před kterým věčně stojí autobus, z nějž vychází nekonečný zástup mimin s lavory kolem pasu? Či přehradu, do které robotické myšky snášejí slzy dětí z celého světa?) a výrazně jej ozvláštňují. Do té podivnosti zapadají i scény, které by v jiných anime možná působily pouze směšně – těšte se na to, jak jedna z válečnic Mélosu „nabíjí“ své šípy. Nebo na Bio Concerto. Nebo na krávy! Za těmi kravami jistě něco vězí. Vždyť zkratka anglického názvu anime je shodná s japonským kravským citoslovcem! Znamená to, že Bókjaku no senricu dělá z diváků krávy? Nebo je kravám určeno? Obé mi přijde jako mó, mó! (A leckdy je to audiovizuální paráda.) 8/10

Pár dní poté, co jsem ve zdejší anketě zaškrtl, že jsem dosud IMAX nenavštívil, jsem se shodou spolužaček dostal na své první IMAXové představení. K technické stránce bych měl dvě výtky. Jednak byť je hlediště poměrně strmé, šošolky diváků v předchozí řadě částečně zasahují do obrazu, což trochu ruší (alespoň to platí na Floře). Jednak tu (na rozdíl od „2D“ filmů) na mě především v detailních záběrech působilo nepřirozeně, že pozadí zůstává rozmazáno, i když jsem se na něj zadíval. Co se dokumentární stránky týče, mnoho toho film nenabídne a o zvířatech se dozvíme jen pár banalit, kupříkladu že hroch má rád vodu, lev řve méně, než si lidé myslí, nebo že ketupa rybožravá žere ryby... Dále musím tvůrce pokárat za špatné výchovné působení. Ve filmu totiž nezhyne žádný teplokrevný tvor (ten mrtvý slon je díky nasnímání neškodný), zato se hned do několika ryb zaryjí soví pařáty. Jaký příklad si z toho asi vezmou nebohé děti?! (Ale jsem rád, že prasátka přežila, přiznávám.) Ve výsledku tak mám nejlepší dojem z průjezdových, průplavových a průletových pasáží, které jsou ve 3D opravdu nevšedním zážitkem (alespoň poprvé). Za ně uděluji o bod více. 5/10