yenn

Clannad je stejně jako Kanon seriálovým zpracováním videohry od Key, a že za oběma hrami stojí tatáž společnost, je velmi výrazně poznat (což někomu může velmi výrazně vadit). Clannad mi však ve většině ohledů přijde slabší než Kanon. Kupříkladu humor zde má často daleko do kanonové přirozenosti, takže na rozdíl od Justiniana spíše vítám, že ho v pozdějších epizodách ubývá. 6/10

Na počátku je smrt panovníka. Je tedy třeba zvolit jeho nástupce a vybrat nástupci choť. Jednou z adeptek je také nezletilá Ginga, dcera vesničana, již motivují sliby přízemních požitků. Všechny kandidátky musejí projít náročným výcvikem, aby splňovaly vysoké nároky na duševní a tělesné kvality žen panovníka. Vše dále komplikují intriky, kterými se někteří snaží volbu vládce ovlivnit, a ještě ke všemu vypukne občanská válka. Všeho je tu tedy dosti... s výjimkou stopáže. Příběh by možná vystačil i na seriálové zpracování, takhle tu však mnoho událostí proběhne až příliš rychle, bez vylíčení podrobností, a ani na seznámení s postavami není mnoho času. Přesto se mi docela neotřelý příběh líbí natolik, že ****, byť slabé, dávám. 7/10

Představte si ohraný příbeh o zvláštní jednotce (tvořené překvapivě převážně mladými slečnami a jedním váhajícím mládencem), jež bojuje proti mimozemšťanům, kteří napadají Zemi. Představte si, že až po napsání takového scénáře k celovečernímu filmu tvůrci zjistili, že jim rozpočet vystačí sotva na pět minut. Představte si, že se i přesto scénáře odmítli vzdát, pročež vyškrtali „nepodstatné“ scény (tj. většinu těch neakčních), avšak na méně než 20 minut se nedostali. A teď si představte, že nyní nejspíše máte velmi dobrou představu o Hamecu no Mars. Toto OVA je v současné době nejhůře hodnoceným anime na AniDB (= lehce podprůměrných 4,76/10, ehm) a musím uznat, že přinejmenším žhavý kandidát na tuto pozici to opravdu je. Plný klišé, velmi lacině vypadající a místy nechtěně směšný (nejvtipnějším momentem je, když se v dialogu ozve snad nejprovařenější věta z anotací anime (červení vědí)). 1/10

Přestože je v Princess Nine (devět je minimální počet hráčů, který musí mít jedno baseballové družstvo) baseball tím prvním, co postavy spojuje, nejde jen o něj. Tréninky a klání se prolínají s běžnými středoškolskými starostmi - osobní problémy, přátelství, rivalita i láska mají v Princess Nine velký význam a leckdy samozřejmě sportovní výkony ovlivňují. Je to dobře, protože tak seriál nabízí pestřejší spektrum zážitků a emocí, od dojetí po napětí. Hlavní postavou je talentovaná nadhazovačka Rjó Hajakawa, důležitou roli hrají také ambiciózní a neméně talentovaná tenistka Izumi Himuro, dcera Keiko Himuro, a její kamarád z dětství a budoucí hvězdný pálkař Hiroki Takasugi, který navštěvuje chlapeckou část téže střední školy. Ostatní spoluhráčky a další postavy jsou přeci jen upozaděny, nicméně i jim se seriál občas věnuje více. Ke vztahům postav a jejich vývoji nemám žádné výhrady. Ty už mám k občas přílišnému sentimentu a sportovnímu patosu a takových momentů tu bohužel není zrovna málo. Je to škoda, jelikož když vše vychází, jak má, dotýká se Princess Nine takřka nebeských výšin. Pár slov bych věnoval samotnému baseballu. Podrobně sledovaných zápasů tu není mnoho (lze je spočíst na prstech jedné ruky), zato jsou však všechny docela nápadité, zajímavé a napínavé až do samotného konce a nabízejí několik nezapomenutelných momentů. Myslím si ale, že pro jejich plné vychutnání je dobré mít alespoň základní znalosti pravidel. Stačí hrubá představa; dost se toho dá pochopit ze samotného seriálu. Díky devítce princezen budu sportovním anime věnovat více pozornosti než dosud. Shine, Princess Nine! 8/10

Jak název napovídá, Mink, hlavní hrdinka tohoto dvoudílného OVA, je z poloviny drak. Náturou však zůstává +/- běžnou dospívající dívkou, jejímž idolem je slavný pějící rytíř Saucer. Její dračí část je však některým trnem v oku. Žánrově je Dragon Half typická anime komedie, jejíž humor je založen především na deformované animaci, různých kolizích apod. To obecně není zrovna má sklenice džusu, ovšem mezi obvyklými slabšími fórky se nachází několik velice povedených a díky nim patří Dragon Half v rámci subžánru k tomu lepšímu. O příběhu zde v podstatě nemá smysl mluvit. 6/10

Záznam rozhovoru dvou uživatelů CSFD: „Musím říct, že žádné jiné dílo ve mně nevyvolalo nikdy větší podezření, že by mě možná ten balet mohl bavit, než Tutu. Ale podezření je jen podezření...“ „To chápu, já již návštěvu baletu plánuji:-)“ „Díky Tutu?“ „Ano.“ Přílišná a místy neúspěšná snaha o vtipnost poněkud sráží cca první polovinu první a především druhé kapitoly, jejíž první polovina je i z hlediska děje nejméně zajímavá a působila na mě docela jednotvárně, nicméně závěry obou kapitol jsou parádní. Má na tom zásluhu především příběh, který je velmi dobrý obsahově a úžasný zpracováním a pojetím. Když se k tomu přičte nádherné vizuální zpracování a fantastická hudba, výsledkem je jedna z nejlepších osmiček, jakou jsem kdy udělil. 8+/10

Strukturou příběhu by nová epizoda Kino no Tabi bez problémů zapadla do původního seriálu. Kino a Hermes se na tři dny vydávají prozkoumat novou zemi, které je nám představena spolu s několika obyvateli. Potud je vše v pořádku, ovšem tentokráte se příliš nevydařil závěr. Jednak mně moc nezaujala pointa SPOILER: a závěrečný souboj probíhá vážně podivně KONEC SPOILERU. Taktéž jsem měl pocit, že Hermes je až příliš často používán jako komická figurka. Tato funkce mu samozřejmě není cizí ani v seriálu, ale zde je toho moc. Grafické ztvárnění nové epizody působí lehce „moderněji“, rozdíl však (naštěstí) není příliš velký (krom nevzhledného CGI). Obecně je nová epizoda dobrá a po většinu času se drží ducha seriálu, ale kvůli rozpačitému závěru je pro mě výsledek vzhledem k tomu, že jde o Kino, rozhodně zklamáním. 7/10

Ač je Tortov Roddle především cestovatel, je oděn společensky, tedy do obleku, kolem krku má ovinut šál a na hlavě nasazen vysoký cylindr. Na praseti s dlouhýma nohama projíždí svět šmrncnutý fantastikou a právě drobné epizodky z jeho cest jsou náplní tohoto kraťoučkého němého anime. To zaujme především osobitou do výšky protáhlou kresbou, jíž zobrazuje všeliké více či méně fantazijní výjevy. K původním šesti epizodám přibyly na DVD další tři, přičemž ve dvou z nich Tortov nevystupuje. (Mimochodem, já jsem si na Subjektivem zmiňovaný Dalího obraz nevzpomněl:-)) 7/10

Žánr „slice of life“ (volně přeloženo „ze života“) se ke Skicáku perfektně hodí. A protože lze říci, že hlavní hrdinkou je stydlivá, málomluvná Sora Kadžiwara, která se za ničím moc nehrne (pokud tedy zrovna nechce do svého skicáku narychlo zachytit nějakou prchavou skutečnost), je pro Skicák příznačné poklidné tempo vyprávění. To se však čas od času může změnit, jelikož se kromě Sory setkáváme rovněž s dalšími jejími spolužáky (většinou tedy spolužačkami) z výtvarného kroužku, přičemž někteří jsou výrazně živelnější; to platí i pro paní učitelku. Postavičky jsou to každopádně zajímavé a různorodé a snad každý si tu najde nějakou svou oblíbenou (u mě by těsně zvítězila podivínská Kokage Kuga). Skicák vyzařuje nesmírně příjemnou náladu, takže se po čas jeho sledování takřka neustále přiblble usmívám :-) Většinou se však nesnaží být za každou cenu vtipný (výjimkou je 7. epizoda, která je také nejslabší), což nejspíš přispívá k tomu, že je většina vtipných momentů podařená. Většina epizod nabízí také nějaké „poselství“, které sice nebývá nijak zvlášť objevné, ale zato kouzelně podané. Hudba skvěle dotváří atmosféru, vizuální stránka se mi velice líbí a animace je vzhledem k žánru na překvapivě vysoké úrovni. Z viděných nejlepší anime seriál roku 2007. 9/10

Miju je mladá dívka, jejímž posláním je stíhat stvoření nazývaná Šinma, která jsou čímsi mezi démony a bohy, a posílat je zpátky tam, kam patří - do Temnoty. Sama Miju přitom nemůže žít bez lidské krve. Děj tohoto čtyřdílného OVA se zabývá jednak Šinma a jednak přítomností a minulostí Miju, o niž se kromě diváka zajímá taktéž spiritualistka Himiko. Jednotlivé příběhy o Šinma jsou vážně zajímavé a dost různorodé, ale každý má na prezentaci a vykreslení postav jen méně než půlhodinovou epizodu, což mi přišlo málo (zvlášť když si část většinou „ukradne“ Miju). 10-15 minut navíc by dle mého jen prospělo. Ve vizuálním zpracování vynikají obzvláště některá nádherná (a nádherně nakreslená) prostředí. 7+/10