ALWAYS 三丁目の夕日
Always - Sunset on Third Street
Obsahy(1)
Sentimentální melodrama osvěžené množstvím humorných scének nabízí nostalgií zamlžený pohled do Tokia konce padesátých let. Společnost už se zotavila ze druhé světové války a prožívala boom výroby i životního stylu, což nejlépe dokládala opulentní stavba Tokijské věže. Nedaleko od jejího staveniště v jedné postranní uličce prožívají své radosti a strasti různorodí lidé, kteří přes vzájemné sousedské škádlení drží při sobě a pomáhají si. Západ slunce ve 3. okrsku vznikl podle oblíbeného komiksového seriálu Saigana Ryōheie, z něhož přejímá epizodickou strukturu vyprávění, ale také nadsazenou gestikulaci a mimiku postav. Film získal množství domácích výročních cen a díky pečlivé rekonstrukci dobového prostředí i každodenního života rozpoutal vlnu retro zájmu o kulturu přelomu padesátých a šedesátých let. (Eiga-sai)
(viac)Recenzie (19)
Má vysoká očekávání nevzala za své. Always sančóme no júhi má totiž vše, co mi film vůbec dokáže nabídnout, aby mě maximálně nadchnul. Ocitáme se v prostředí 50. let v Japonsku, do něhož pronikala moderní technika a lidi ohromovaly vymoženosti ze Západu, jako je Cola nebo televize. Kolem nově narostlé Tókjó tawá, která zdaleka převyšovala všechny zdejší budovy, se rozprostíraly půvabné uličky se starými tradičními domy a tyto uličky byly světem samy o sobě. My se seznamujeme s jednou z nich a s jejími obyvateli, kteří všichni mají svou jedinečnou osobnost a já jsem si je oblíbila tak, jako se mi stává jen u dobrých několikahodinových seriálů. Seznamujeme se s jejich životem a ten nám přináší celou paletu emocí, vyvolané jak dramatickými chvílemi, které vhánějí slzy do očí, ale i humorem, jenž mě nesčetněkrát rozesmál. Film určitě není reálný a mnohé by se ve skutečném světě stát nemohlo, spousta scén je přehnaná, a proto to diváci musejí brát trošku s nadhledem. Docela jsem žasla nad využitím 133 minut, protože ani chvilička není nudná a bez náboje. Určitě doporučuji těm, kteří ve filmech nepotřebují zrovna akci, nejsou příliš cyničtí, nestojí o plochý film, co by zobrazoval jen realitu a jsou otevřeni novým emocím. ()
Asadora. Tedy, samozřejmě to není asadora, ale emocionálně i způsobem vyprávění to tak působí. Příjemné, pocitové, pozitivní, negativní věci jsou přijímány s pokorou. Japonsko 13 let po válce, kdy si lidé více než dnes všímali a starali se jeden o druhého. Nostalgie. Možná to je sluncem prozářené až moc, ale to asadory bývají. Možná to psychicky až moc tlačí na pilu, ale to nevadí. Líbilo se mi a těším se na druhý film. MV https://youtu.be/rtnvcQmOWRQ ()
Po dlouhý době film, který se mi skutečně dostal pod kůži, film, kdy jsem se smál při humorných momentech a zadržoval slzy u smutných, kdy jsem postavám přál štastný konec a držel pevně palce až do odkrvení a když film skončil, tak jsem tleskal a přál si pokračovat ve sledování osudů sice na jednu stranu pitoreskních, ale na druhou ohromně sympatických a uvěřitelných postav a nejlépe ze všeho je už nikdy neopustit a žít vedle nich. Filmová krása... ()
Pěkný příběh bez násilí vypravován. Čas plyne, ani nevíte jak, přicházejí vymoženosti, city, pouta. Koukáte, něco vás může dojmout, něco pobavit, něco odradit. Ale je to dobový film s vy tohle všechno vidíte v kabátu 50. let japonských. Smícháte všechny možné příběhy, protože jeden je málo, doufáte, že všechny dopadnou dobře, nebo alespoň uspokojivě. Všechno se daří, lidí společně sledují televizi, lidé tady ještě nezačali tolik ignorovat kolemjdoucí život. A je příjemné na to koukat. Ano, líbilo se. ()
Velmi nostalgicky, v smere citoveho "vydierania" tlaciaci na pilu. Ovsem natoceny s taaaaakto velkym srdcom, kedy filmu jeho melodramaticnost nielen odpustite, ale ju i s radostou uvitate, pretoze v popredi pred vybornou trikovou strankou (sluziacej na vytvorenie realistickeho looku jednej zo stvrti Tokya v druhej polovici 50-rokov) stoja hlavne postavy - ich charakter jemne a presvedcivo vykreslovany skrz strasti a radosti. Aj ked je film toceny univerzalnym jazykom a sentiment v sebe obsiahnuty funguje aj v globalnom meradle, pre Japoncov film pochopitelne obsahuje este bonusy navyse. Ide (zase raz) adaptaciu mangy, pricom niektore z postav maju svoj predobraz v realnych postavach z japonskej historie (majitel autodielny v zakladatelovi automobilky Suzuki, spisovatel Ryunosuke ma predobraz v rovnomennom jap. spisovatelovi, ktoreho kratke poviedky boli nametom pre Kurosawov Rashomon). Zapadne publikum pride i o vacsinu forikov "stratenych v preklade" (zamena mena mladej Mutsuko za Rokku-chan, co je v preklade "cislo 6", sledovanie zapasu wrestlera Rikidozana v TV). Nakoniec, Alwyas je pre Japoncov vynimocny aj v tom, ako ich navracia do obdobia zacinajucej prosperity a pokoja, do obdobia, kedy zit vo velkomeste este automaticky neimplikovalo zivot v zhone a vo vzajomnom ludskom odsudeni a nepochopeni, nevsimavosti. Film je nostalgiou za casom minulym. Casom, ktory by bol rad spat, i ked to tazko bude mozne. Presne dezorzom spominane mono no aware. ()
Galéria (2)
Fotka © Toho Company
Reklama