yenn

Lina Inverse je mocná patnáctiletá zrzavá čarodějka, taktéž ukrutně cholerická a chamtivá. V jádru však dobrého přesvědčení. Na počátku svého putování vtrhne bez pozvání do tábora banditů, kteří právě u ohně oslavují jistě nelegálně nabyté bohatství. O několik fireballů později je jeho značná část v torně hlavní hrdinky. Mezi běžnými cennostmi (a zvláštním nožem) je však také speciální předmět, kterým na sebe Lina přitáhne nežádoucí pozornost. Do té doby ovšem ještě nějaký čas zbývá, pročež si čarodějka spokojeně vykračuje lesem, načež ji přepadne skupinka lupičů, kteří se nehodlají se ztrátou „svého“ majetku smířit. Než se souboj řádně rozjede, objeví se na scéně statný blonďák Gourry, předvede své umění s mečem a o chvíli později i svou nepříliš bystrou mysl (eufemismus). Lina a Gourry se tak stávají základem družiny, která se v průběhu seriálu rozšíří o další tři členy (z nichž poslední příchozí je zdaleka nejméně zajímavá). Prostředím jsou Slayers vcelku klasické fantasy, ovšem jelikož jde zároveň o seriál komediální, který se nebere vážně (většinou - pár pokusů o vážnější notu se objeví, a jak je obvyklé, s celkem neladí; naštěstí je jich skutečně minimum), neoriginalita příliš nevadí. O příběh zde moc nejde, hlavním zdrojem zábavy jsou časté a často monstrózní boje a především interakce postav (jež díky Linině popudlivé povaze rovněž nezřídkakdy skončí bojem). Mezi čistě komediálními anime patří Slayers k nejpovedenějším - kvůli kadenci vtipů se těm špatným úplně nevyhnuli, ale naštěstí je jich málo, většina je ucházející až velmi dobrá a místy se objeví doslova geniální gag (kupříkladu ten s klonovacím strojem). Nejpovedenější díly se nacházejí zhruba ve třetí čtvrtině a patří k nim i Mariem zmiňovaná divadelní hra. Audiovizuální zpracování je v pořádku, některé motivy hudebního doprovodu se mi velice líbily. Největší negativum? Občas se zbytečně polopaticky vysvětluje, případně je příliš zřejmé, že se tak činí především kvůli divákovi. Krom toho (a pár drobností) jsou Slayers dobrý a zábavný seriál a na další shledání s Linou a jejími společníky se těším. 7/10

Soubor tří krátkých filmů, jenž je (nejen) žánrově různorodý a přitom kvalitativně výjimečně vyrovnaný (zřejmě proto, že všechny vznikly dle povídek téhož autora). Labyrinth Labyrinthos nabízí alenkovsko-gaimanovské (vybavilo se mi Poslední pokušení) fantaskní putování dívky a její tlusté kočky. Z celé trojice se mi tento díl líbí nejvíce. The Running Man je drsný příběh závodníka, který je v nelítostných futuristických závodech ochoten učinit pro vítězství vše. Order To Stop Construction pojednává o složitém boji úředníka s byrokratickým řídícím robotem, jenž chce za každou cenu dokončit zbytečný projekt. Práce kvapná málo platná (hezky prezentováno kupříkladu na nabízené stravě). Audiovizuálně jsou všechny tři části velmi dobré až skvělé. 8/10

Pár replik je proneseno nevěrohodně a scénář je lehce rozháraný, ale jinak jsou Pusinky sympatický a příjemně naturalistický film s uvěřitelnými postavami, velmi dobrou hudbou a hojným chlastáním (obávám se, že rovněž uvěřitelným:-)). 7/10

Picnic je zvláštní film. Aby také ne, když hlavními postavami jsou tři vzpurní chovanci psychiatrické léčebny, kteří se vydávají na zakázaný výlet. Po cestě i před ní budou aktéry několika bizarních scén (ať už obsahem či kontrastem mezi hudbou a obrazem), z nichž ta s policistou je až příliš nepravděpodobná. Závěr není výrazně překvapivý, ale je hezky stylizovaný. 7/10

Šigacu monogatari vypráví o studentce z Hokkaidó, která odjíždí do Tokia, kde bude studovat univerzitu a čelit vcelku běžným životním radostem a starostem. Snímek je to pohodový (nejdramatičtějším okamžikem je promoknutí v dešti:-)), docela roztomilý a díky umírněné stopáži nezačne nudit. 7/10

Jasuomi Umecu, který je z valné části odpovědný za Mezzo Forte, je rovněž autorem Kite. Je to poznat - v dobrém i ve zlém. Hlavní postavou je opět mladá slečna. Jmenuje se Mikura a spolu se dvěma muži se nechávají najímat na všeliké akce, které byste legálními jistě nenazvali. Celý děj tohoto dvoudílného OAV se točí především kolem jednoho delikátního úkolu, přičemž děj rozsahem odpovídá stopáži (to považuji za správné) a slušně odsýpá, což mi v tomto případě ke spokojenosti stačí. Jen by se místy mohlo méně polopaticky vysvětlovat. Největší rozdíl oproti starší sestřičce je v atmosféře - zatímco Kite byla temná, Mezzo Forte se nese v odlehčeném duchu, do kterého se hodí i občasný fanservice v podobě mihnuvších se kalhotek. To však neznamená, že by se k sobě postavy chovaly jemněji než v Kite - brutalita a krvavost je na srovnatelné, tedy nadprůměrné úrovni. Akční scény se mi v Mezzo Forte zamlouvaly o trochu více. Nevyvarovaly se sice úplně rozptylujících podivností z Kite (i zde nepřátelé občas místo jednání kecají), ovšem těch je méně, díky čemuž je akce plynulejší a pohlednější. Poměrně dlouhou dobu jsem živil naději, že "hentai" se mezi žánry na AniDB připletlo omylem, ovšem konec prvního dílu mou naději pohřbil. Ano, sexuální scény zde jsou. Tentokráte jen dvě (zato však delší) a samotná přítomnost styku by ani nebudila dojem nepatřičnosti a samoúčelnosti, kdyby opět nebyly tak explicitní (i na bukkake dojde). Výsledek je tedy stejně vzrušivý a rušivý. A stejně jako u Kite platí, že z celé stopáže tvoří jen malé procento, pročež jen kvůli nim se Mezzo Forte nevyplatí shánět. Je mi opravdu záhadou, proč je Jasuomi Umecu do (některých) svých anime cpe za každou cenu. Za lepší akční sekvence o chlup lepší hodnocení. 6+/10

Paprika má v podstatě docela ohraný příběh - je vynalezen přístroj, který by mohl představovat revoluci ve vědeckém poznání, jenže je následně ukraden člověkem, který s ním nemá příliš mírumilovné plány. To vše už zde bylo mnohokráte, přičemž ani totožnost pachatele a jeho motivace nejsou příliš překvapivé, ovšem u Papriky se uplatňují dvě skutečnosti, které ji společně činí výjimečnou. Jednak onen přístroj slouží ke vstupování do cizích snů a ani nemusíte hrát Psychonauts, abyste si dokázali představit, jaký potenciál mají sny, ty leckdy bizarní pokrouceniny skutečnosti, ve správných rukou. A jednak na režisérskou stoličku usedl Satoši Kon, jenž v Perfect Blue a Sennen džojú ukázal, že je mistrem prolínání (ne)realit a (ne)realit a jeho ruce by pro práci se sny měly být více než pravé. Paprikou to dokázal. Vizuálně je naprosto úchvatná a nejde jen o technickou stránku a styl (který se mi velice zamlouvá), ale především o fantastické výjevy, jež zobrazuje - bizarní průvod, skoky do obrazu, scéna, kdy Paprika vyletí v podobě víly ze systému tunelů a uvidí... etc., etc. Nádhera! „Sliby“ z traileru byly do mrtě splněny. Totéž platí i o hudbě, která je dosti netradiční, což oceňuji, a především opravdu dobrá. Po druhém zhlédnutí považuji Papriku (aneb Cestu do fantazie Satošiho Kona) za jeden z nejlepších filmů vůbec. Sugoi! 10/10

AniDB praví, že Twilight Q mělo sloužit jako výkladní skříň různých režisérů anime, jenže nakonec vznikly pouze dva díly. A Knot in Time - Reflection pojednává o dívce, která při potápění objeví v moři zašlý fotoaparát, jenž jak se později ukáže, má velice zvláštní minulost. Díky němu se pak stane svědkyní i aktérkou zvláštních událostí. Film má zajímavý nápad pohrávající si s časem a možná by mohl ještě získat delší stopáží. Příliš se mi nezamlouval pouze jeden ohraný dějový zvrat. 7/10 Mystery Case - File 538 mi vizuálnem i celkovou atmosférou připomínal Tenši no tamago a následně jsem zjistil, že jej má na svědomí tatáž osoba. Toto OAV vypráví zvláštní příběh detektiva, jenž se snaží přijít na kloub podivnému páru tvořenému mužem a malou holčičkou, zřejmě nepříbuznými. Oproti Andělskému vejci je File 538 dost upovídaný, jelikož většinu času zabírá detektivův monolog a ten by dle mého naopak nemusel být tak dlouhý. 6/10 Twilight Q mě sice zrovna neuchvátil, ale přinejmenším je zajímavý a za zhlédnutí stojí. 6+/10

Dlouho jste neudělili nízké hodnocení? Chcete se na něčem povozit? Máte chuť kopnout si mrtvoly? Pak si pořiďte Python 2, film, v němž had vrčí a z jehož rozpočtu odhadem 90% procent bylo utraceno za výbušniny! 0/10

Jhershaw má pravdu, že příběh o šíleném vědci, který se snaží vyhubit lidstvo, není z nejoriginálnějších (eufemismus), nicméně zde jej přeci jen trochu ozvláštňují vědcovy motivace a cíle, které nejsou tak jednoznačné, jak se zpočátku zdá. Že se jich snaží dosáhnout za pomoci zvláštních vyšlechtěných tvorů, také není revolučním nápadem, ovšem design stvoření se mi líbí, ať už jde o organické ponorky či sličné „sirény“. Boss muž-žralok však měl být namluven hlubším hlasem. Co se týče zpracování, autoři se odhodlali k (na dobu vzniku) odvážné volbě kombinace klasické kresby s 3D grafikou. Na té je věk poznat, ale mně osobně to příliš nevadilo a film tím získává na osobitosti. Totéž lze říci o netradičním jazzovém hudebním doprovodu, jenž mi však v pár scénách neseděl. Milovníci ponorek si k hodnocení mohou přičíst nějaký ten bodík. 6+/10